Isew komentáře u knih

Je to opravdu o trochu lepší než první díl. Autor ubral na nesmyslné akci a malinko víc propracoval příběh. Ale.... Práce s napětím není jeho silná stránka. Po celou dobu mi bylo úplně jedno, co se děje a jak to dopadne. V prvním díle se autor snažil napětí do čtenářů narvat silou - akce, akce, akce. Nefungovalo to. Ve druhém se trochu zklidnil, ale pořád je to bezzubé. I když námět je skvělý. Co se inspirovat např. u Romana Bureše. Ten umí s atmosférou pracovat výborně. Třeba bude třetí díl lepší než první dva.

4 12.09.2020

Na Foglarovi jsem vyrostla a jeho knihy jsem hltala s nadšením. Poklad černého delfína se mi dostal do rukou až teď a jsem za to moc ráda, protože pokud by to byla má první Foglarovka, tak bych se k dalším už asi nedostala. Veliké zklamání. Rozdělila bych tuto knihu do několika částí ala Cimrman
Kapitola 1 - Setkání v Praze
Kapitola 2 - Vyzvědači
Kapitola 3 - Půjčí nám kroniku?
Kapitola 4 - Kronika není
Kapitola 5 - Přiznají se?
Kapitola 6 - Další patálie s kronikou
Kapitola 7 - Jedeme z Prahy
Kapitola 8 - Poklad černého delfína
Znovu si dovolím parafrázovat tentokrát divadlo Sklep - To bylo tak dlouhé, že kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád dlouhé. Zvlášť záležitost s kronikou byla úmorná. Pokud by Foglar vydal místo této knihy soubor svých her jednotlivých i etapových, byla by to naprosto skvělá věc. Pro hodně táborových vedoucích by se stala biblí. Tohle je takový nepovedený paskvil. Něco mezi knížkou (dost nudnou) a souborem her. Výsledek nepřesvědčivý. K četbě nedoporučuji, k seznámení se s hrami ano.

4 04.09.2020

Poslouchala jsem audio verzi. Když se zaposlouchaly dcery, tak jejich první otázka zněla - To je Koralina? Autorka se pravděpodobně nechala inspirovat od Neila Gailmana. Porovnám-li obě verze, tak Škvíry z tohoto srovnání nevyjdou příliš dobře. Je to kniha pro děti, tak to také tak budu hodnotit, ale z pohledu dospělého tomu něco chybí. To něco, co by mě nutilo se k tomuto dílu vrátit.

2 25.08.2020

S filmovou sérií nemohu srovnávat. Kdysi jsem ji viděla a nepociťuji touhu ji vidět ještě někdy znovu. Úspěšně jsem zapomněla o čem byla, tak mě její dozvuky nerušily od knižní podoby. Napínavý úvod a slušný rozjezd. V určitých pasážích to trochu drhlo a podobná jména na přehlednosti také nepřidala, ale ve výsledku to nebylo špatné. Ale stejně jako filmovou podobu, tak ani knižní už v budoucnu asi nevyhledám.

5 24.08.2020

Zajímavý námět, zajímavé prolnutí času, zajímavé vyústění celého příběhu. S teorii, že by v Glastonbury u keltských druidů měl pobývat Ježíš, jsem se zatím nesetkala. Zkusím trochu zapátrat a s tímto tvrzením se více seznámit.

3 20.08.2020

Poslouchala jsem audioknihu. Chtěla jsem odpočinkový a nenáročný obsah. A toho se mi dostalo. Protože mám doma také filmového kritika (naštěstí amatérského s normálním povoláním), tak trochu chápu, co autorka prožívá. Sama fanoušek filmů nejsem, a tak si dovedu představit to utrpení, rozebírat s manželem filmy. Naštěstí ten můj nejezdí po filmových festivalech a jeho ambice se zhustily maximálně na návštěvu kina, intenzivního sledování všech možných vizuálních výtvorů a následně vypsání se z dojmů na ČSFD. Celou dobu, co jsem poslouchala tuto knihu, jsem si říkala, že nám autorka musela zamlčet nějaké kladné stránky kritikovy osobnosti, protože není možné, že by s takovým člověkem, kterého zajímají jen filmy a rodina je mu šumák, měla tři děti a spokojený život. Třeba k rodinné spokojenosti stačí tašky na jedno použití z filmových festivalů, kdo ví.

3 03.08.2020

Hana Podolská, superstar třicátých a čtyřicátých let. Žena, která vyšla z nuzných poměrů, se vlastním talentem a pílí vypracovala na vrchol ve svém oboru. Vydávala dokonce i svůj vlastní módní časopis. Její jméno bylo pojem. Potud jsem osudy Hany Podolské znala. Jak to ale bylo dál? Rok 1948. Znárodnění. Komunisté. Na osudech Hany Podolské i její rodiny se rozvíjí příběh bezmoci a zoufalství, krátkého nadechnutí v šedesátých letech a znovu upadnutí do beznaděje let sedmdesátých. Bylo mi těžko při sledování příběhu, protože vše je popsané tak, jako byste tam byli a prožívali ty hrůzy bezmoci společně s hlavními hrdiny. Tragickou postavou je syn Viktor, který si prošel komunistickým očistcem. Každému, kdo zapomněl nebo má zkreslenou představu, jak to tady v době komunistické vlády vypadalo, bych doporučovala si tuto knihu přečíst. Třeba jim spadnou růžové brýle. Protože ta doba byla opravdu hrozná.
Při četbě se mi vybavil kreslený "vtip" z období komunismu:
Dědeček s vnoučkem stojí u plotu na hranicích a dívají se skrz něj. Vnouček se ptá: "Dědo, kdo je za tím plotem?" Dědeček: "My, chlapče, my."

11 01.08.2020

Omáčka knihy mě nezaujala, uprchlické téma také ne. Vtipné mi to nepřišlo. Proč pro mě mělo smysl tuto knihu dočíst byly tyto věty:

"Netušila, že nákupy v aplikacích představovaly jen menší část příjmů studia, kde jsem pracoval. Víc nám vydělávalo slídění po soukromí hráčů. Dělali jsme primitivní klikací hry, ve kterých šlo o to zvládnout v restauracích, bistrech a stáncích s občerstvením nápor návštěvníků. Blbiny, se kterými hráči zabili pár minut, aby na ně pak navždycky zapomněli. To nám stačilo. Jakmile se totiž do nich na počítači přihlásili přes Facebook nebo na telefonu ledabyle odsouhlasili jejich instalaci, ve vteřině jsme o nich věděli všechno. Jak jsou staří, kde bydlí, které stránky se jim líbí, jaké telefonní číslo má jejich máma a jak často jí volají. Spojovali jsme to s tím, co jsme zjistili v samotných hrách. Kolik času v nich tráví a kdy nebo jak ochotně si dokupují bonusy. Pokud je pravda, že data jsou nová ropa, pak naše herní studio ukrývalo za vývěsním štítem hračkářství rafinérii, která je zpracovávala na vysokooktanový benzín. Po statisících duší jsme ho hnali potrubím do reklamních agentur, a ty už měly skill na to, aby s tím ty děti (a kdyby jenom děti) dokázali rozbrečet ještě mockrát."


".. narazil jsem na spousty zpráv o tom, kolik Donald Trump vrazil do datových analytiků. Spočítali mu ve kterých okresech, městech nebo i ulicích má cenu utrácet za pozitivní reklamu. Kde za negativní kampaň, kde na poslední chvíli uspořádat meeting. Přesně věděl, jací kde žijí lidé, čemu věří, čím je oslovit. Data, ze kterých to všechno zjistil nechal za několik desítek miliónů dolarů nakoupit od brokerů. Ti je zas kupovali mimo jiné od herních společností, které je pohodlně tahali z lidí toužících na chvíli utéct do hry, výměnou za kompletní přístup ke svém profilu. Studio, pro které jsem pět let pracoval, dalo světu spoustu blbých her a nového amerického prezidenta."

Kolik lidí si stahuje množství her ze storu a jen tak bezmyšlenkovitě odklikne fůru oprávnění pro vývojáře hry. Podvědomě asi každý tuší, že se to děje, ale číst to takhle natvrdo je fakt síla. Kontakty, fotky, zprávy ... nic co je v telefonu, není bezpečné a k tomu, aby se k tomu dostali cizí lidé stačí jen taková hloupost, jako si stáhnout jednoduchou hru.

5 28.07.2020

Přečetla jsem si komentáře ještě předtím, než jsem knihu dočetla. A tak jsem čekala nějaký prapodivný konec. Jenže konec nebyl ani rychlý ani prapodivný ani otevřený. Vše bylo dostatečně vysvětleno a ukončeno. Bezpochyby zajímavá a napínavá kniha, která se zabývá netradičním tématem v literatuře pro mládež. Rozhodně kniha, na kterou jen tak nezapomenu a kterou doporučím svým dětem.

6 27.07.2020

Zdá se, že tento díl by mohl být opravdu poslední. Jak jinak si vysvětlit to neustálé opakování toho, co se stalo v minulých dílech. Velmi mě potěšila vzpomínka na platnéře Lukáše. Tohle propojení sérií se mi opravdu líbí. Díky za připomenutí toho, že doba husitského zápalu nebyla romantická ani naivní, ale hrubá, zákeřná a krvavá. Stejně jako jiné knihy pana Niedla, se i tato četla velmi dobře. Ale na rozdíl od předcházejících dílů, nic nového nepřinesla. Protože další série o Rytířích z Vřesova, se odehrává o více než sto let dříve, tak se s Hynkem s Tasu asi znovu nepotkám. Ale třeba se ještě dočkám, v jiné (budoucí) sérii.

10 26.07.2020

Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak bavit. Poslouchaly jsme s dcerou audioknihu. Poslouchala ani nedutala a já také. Téma, které není až tak běžné. Bylo zpracováno velmi zajímavě. Pohled z druhé strany, těch "divných dětí". Myslím, že tento pohled je velmi důležitý a knihu bych doporučila všem dětem, zejména těm kteří se řadí k těm "normálním". Každý z nás je jedinečný a trochu divný. Já si třeba nepamatuji jména lidí. Pamatuji si jen ty, kteří mě něčím zaujmou. A těch zase tolik není. Ale zase si pamatuji fůru zbytečností. Každý z nás je jedinečný a originál. A být divný? Kdo určuje, že je druhý divný? Že se nechová, jako ti druzí ve stádu? No a co.

11 21.07.2020

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Bylo to slabé, jak čaj z třikrát použitého čajového sáčku. Je znát, že se asi počítá s pokračováním. Samo o sobě tato kniha neobstojí. S dětmi čtu mnoho literatury pro jejich věk a často je to skvělé čtení. Tohle do této kategorie nespadá. Jako klad mohu vypíchnout návody, jak stopovat, jak se dorozumívat beze slov. Ale to je k výčtu pozitiv asi tak všechno. Po dalších dílech určitě nesáhnu.

2 21.07.2020

Na třetí díl jsem se vrhla hned po přečtení druhého. Lukášova dobrodružství mě pohltila. Hlavní hrdina se vrací zpátky do Prahy. Potkává staré známé a už to není vystrašený malý kluk, ale sebevědomý mladý muž, který toho hodně umí a má toho hodně za sebou. Kniha ani ve třetím díle neztratila napínavost, vtip a poutavost. Velmi povedená série a znovu musím ocenit Čtenářskou výzvu, protože bych se k ní nebýt tématu "Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem" asi nedostala. Teď už vím, co je to platnéřství a mnoho dalších řemesel, která jsem znala jen podle názvu, ale obsah mi zůstával skrytý. Musím také ocenit, že oproti předchozím dílům, předčtenářka z knihovny - učitelka češtiny, našla pouze jedinou chybičku. A Lukášova dobrodružství mi budou trochu chybět ...

12 20.07.2020

Trochu jsem měla obavy, že když se děj přenese z Prahy do Milána, tak ztratí tajemnost a poutavost. Ale nestalo se. Velmi se mi líbilo propojení dvou autorových sérií. Marně přemýšlím, jestli tohle v české literatuře už někdo předtím takhle nenásilně dokázal. Za sebe musím říct, že si nikoho nevybavuji. Sérii o Hynku Tasovi z Boru jsem četla jako první, takže setkání s ním na Castello Nuovo bylo velmi příjemné. Krásně to doplnilo bílá místa a otázky, na které neodpověděla předchozí série. Lukášovi nebyl dán oddech ani v Miláně. Stává se z něj nejen mistr platnéřský. Velmi čtivé a zajímavé. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny. Pravděpodobně ji předtím měla půjčenou nějaká učitelka češtiny, neboť tužkou opravovala pravopisné a stylistické chyby. Sice by se do knih psát nemělo, ale tohle byl takový příjemný bonus.

10 20.07.2020

Před mnoha lety jsem se ke knize dostala poprvé. Byla jsem nadšená. Chtěla jsem si ji připomenout a nadšená jsem stále. Je vidět, že pořádná knihovna s odbornou literaturou všeho druhu, je prostě základ. Vlastně teď jsem si uvědomila, že jsem právě takovou knihovnu začala budovat po prvním setkání s Malevilem. Samozřejmě vím, že takové společenství jaké fungovalo na Malevilu, by bylo v postapokaliptické době výjimečné, spíš nereálné. Ale jak bylo i zde ukázáno, vše je o lidech. Tak proč ne. Jedna z mála knih, ke kterým se v budoucnu možná ještě vrátím.

25 17.07.2020

Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by mě hned na první stránce rozesmála.
"Ne, že by byla zjevu odpudivého, avšak budila dojem, že by se dala použít jako beranidlo při člením útoku proti hradní bráně."
Kniha je zajímavá, velmi dobře se čte, nikde nedrhne. A má skryté tajemství ... z pomocníka Šimona se mnohokrát stane Štěpán. Dokonce se tato transformace podaří i v jedné, ne poměrně dlouhé větě. Na začátku věty je to Šimon a na konci Štěpán. Ale dobře, člověk si řekne, je to jen pomocník, pravděpodobně nevzdělaný a asi si sám není jistý jestli je Šimon nebo Štěpán. Ale co si myslet o hlavní postavě, vzdělané, sečtělé, chytré ... Nejprve na půdě sleduje lapky Lukáš, ale když to vypadá, že půda bude mít nečekanou návštěvu, bojí se Tomáš. A z půdy utíká zase Lukáš. V tu chvíli jsme se začala bát já. Tajemné síly obstoupily tuto knihu. Hlavou mi vířily myšlenky, kdo z knihy projde transmutací ? Kdyby se to odehrávalo v době Rudolfa II. a ne Václava IV., tak by se to dalo svést na tajemné alchymisty, ale takhle. No záhada nad záhady.
Nejenom, že kniha je to opravdu zajímavá, ale získává i další rozměr a na napínavosti ji přidává i tajemná hra se jmény. Dojde i na Angelu? Uf, napětí by se dalo krájet. Jsem zvědavá, co nečekaného si autor přichystá v druhém díle nazvaném Pavoučí síť. Jdu do toho...

13 11.07.2020

Někdy to bylo velmi zajímavé, někdy velmi nudné. Začátek mě bavil, prostředek taky, ale ke konci to ztrácelo dech. Po více než 2/3 končím. Do dalších dílů se určitě nepustím, protože další vývoj Vélina Al Sorny je mi úplně jedno. Ale musím ocenit přezdívky Pán bitev, Pán věží, Vrah Nadějného... jak jiné od našich skautských přezdívek - Vrána, Woody, Gazík, Vlaštovka... Jen mi pořád nedochází, proč je tato kniha zařazena jako Fantasy. Kromě fiktivních sedmi řádů (což klidně mohlo být), je to středověk jako vyšitý.

11 09.07.2020

Na pozadí kratičké (třídenní) epizodky s nebezpečným flakónkem, jsme byli svědky mnohých zákulisních intrik. Seznámili jsme s běžnou krmí, zvyky a osobnostmi té doby. Krátce se v příběhu mihl i sám Rudolf II. Za mě spokojenost. Já bych taky, stejně jako Bára, chtěla za dědečka Jehudu Arje ben Becalel (rabi Löwa). Jen mi tam chyběl Mordechaj Meisel, ale to je jen můj soukromý povzdech nad mou oblíbenou a velmi zajímavou osobností té doby.

4 27.06.2020

Ani se moc nedivím, že inspektor Hasengap tak bryskně vyřešil své případy. Ono úplně stačí číst detektivky slavných autorů - Doyle, Christie ... a podívat se, jak případ řešili oni. A kdyby četl zmíněné detektivky i pan Dolnopolský, tak by se všemu nemusel tolik divit. Ano, je to jak přes kopírák. Žádná objevná myšlenka. Raději si přečtu originál.

2 23.05.2020

Roman Bureš má obrovský dar psát tak, že vás to chytne a nepustí. Má také neotřelé a skvělé náměty. Líbí se mi, že si dává obrovskou práci v dohledávání zdrojů. Plány, které nacisté měli s Protektorátem přesně odpovídají tomu, co je v knize (např. lidé rozdělení na kategorie A, B, C, D, přesídlení a sterilizace...) Rozhodně doporučuji k přečtení. Stojí to za to. Už jen proto, aby si člověk uvědomil, jaké jsme měli štěstí, že Německo válku nevyhrálo a nemohlo tudíž realizovat všechny své šílené plány.

11 11.05.2020