Píseň krve

2 21. května

Naprosto skvělá kniha, určitě jedna z nejlepších co jsem četl. Příběh neskutečně dobře vymyšlený a propletený. Vélin je úžasná postava, bratři jsou také skvělé postavy. Jediné co mě opravdu zaráželo bylo, že se tak snadno vždycky nechal ovlivnit králem. Ale nakonec to vše mělo smysl a dávalo to hlavu a patu. Rozhodně doporučuji, pravděpodobně to přečtete během pár dní :).

8 16. května

No, tak po přečtení téhle knížky můžu říct, že je jediný štěstí ,že to čtu tak pozdě a nemusím čekat na překlad dalších dílů ,protože bych to asi nevydržela. Boží, chytlavý a přesně tenhle styl temné středověké fantasy mi v poslední době mezi těma všema YA knížkama s opakujícím se dějem s čarodějkama,mágama a tak dále chyběl !
Nechápu,proč jsem to tak odkládala.
Kdyby byl náhodu někdo se čtením taky tak pozadu jako já, rozhodně doporučuju. :)

3 28. dubna

Hrozně dlouho přemýšlím, co k tomuto dílu říct, protože se to tolik liší od věcí, které běžně čtu (YA fantasy a contemporary)... Ale doufám, že tato série je první krok k tomu, abych se podobným příběhům věnovala více, protože mě to opravdu chytlo.

Poslouchala jsem to jako audioknihu, která je velmi dobře zpracovaná a namluvená. Doporučuji. Okamžitě mě zaujal způsob vyprávění a kompozice knihy. Příběh začíná vyprávěním Lorda Verniera, který doprovází jakéhosi barbara že severu. Jde o ich-formu a já na začátku byla zmatená, jak lesní včela Pak to střídá vyprávění hlavního protagonisty Vélina a my se pomalu dozvídáme jeho příběh, již v er-formě. To střídání a prolínání je za mě velice zajímavé a příběh tím ožívá ještě víc. Děj je napínavý, plný akce, zvratů, intrik, magie, i trocha té lásky se tam najde. Postavy jsou za mě všechny skvělé, rozmanité, nejsou černobílé a Vélin si skutečně získal mé srdce. Pravdou ovšem je, že ve jménech postav jsem se poměrně ztrácela a až do konce v nich měla „bordel“.

Nejlepší byla za mě první polovina knihy a Vélinovo dospívání a učení. Pak to trochu ztratilo největší jiskru, ale konec mě totálně rozsekal. Do poslední stránky netušíte, co může přijít. Práce s příběhem a jeho kompozicí je opravdu skvělá.

Jediné co mě trochu rozčilovalo, byla ta jejich Víra. Zaprvé nijak není popsáno, v čem spočívá, čtenář na to přichází postupně sám, ale stejně neví nic jistě, a doteď v tom tápu. Hlavně mi přijde úplně na hlavu. Zadruhé je ta jejich Víra neustále omílána dokola, až jsem měla chuť s tím někdy praštit. Je ale jasné, že jsou to bratři v klášteře, takže to asi být musí. Naštěstí to nakonec moc nenarušuje můj celkový zážitek. Doufám, že mě celá série bude bavit a dostanu se pak k dalších fantasy příběhům, které nejsou primárně určené pro mladé.

67 15. dubna

UCHOKNIHA - s překvapením letošního roku.
Píseň krve jsou ve zkratce řečeno takové Hry o Víru (a bez draků)... Tahle fantasy má ale úplně všechno, co čtenář, lačnící po dobré fantasy chce - zajímavý příběh, skvělé postavy, které se s každou stránkou vyvíjí, rozsáhlý svět ve středověkých kulisách, barvitě vylíčený, spoustu akce - jak při drsném výcviku, tak ve "skutečných" bojích, trochu magie, nějaké ty intriky, lásku... Navíc nic není černobílé - postavy se mění a vyvíjí, zlo a dobro nejsou kategorie jednoznačně dané, ale vzájemně se doplňující a mísící...
Má píseň krve při poslechu slabě šuměla hned od začátku a zpívala mi, že tohle je pro mě opravdu to pravé ořechové. Jak se děj dál rozvíjel, rozzvučela se do obdivuhodných tónin - ano, tomuhle jsem úplně propadla a nestydím se za to...

7 26. března

(+ SPOILER) Tak prvně k postavám. Zbožňuju je! Fakt, že jo. Líbí se mi vývoj každé z nich. Líbí se mi, že to s nimi nedopadá, tak jak bych si přála. Líbí se mi, že autor nemá problém je zabíjet. Zkrátka ohledně postav obecně v téhle knize, všechno dobrý. Hlavní postava, Vélin, mě bavil od první stránky - co od první stránky, od prvního odstavce - až do té poslední. Neskutečně jsem si užívala sledovat jeho cestu, jeho vývoj. Ale nejzajímavějším se pro mě stal, až v příběhu nebyl Nortah, protože ten byl pro mě na prvním místě.
Každopádně nevěřím Kennisovi. Nevím proč, ale nevěřím. Miluju tu rozmanitost postav. To, že tu jsou jak postavy, který zbožňuju, ty, který nenávidím, tak i ty, který nenávidím i zbožňuju zároveň.
Děj byl neskutečně akční. Na každé stránce se něco dělo. Nebylo tam nic vycpávkovýho, nic co by zdržovalo děj. A mě to prostě bavilo. Bavila má každá akce, která se tu udála. Píseň krve mě prostě dokázala do dění vtáhnout od první věty.
Svět byl výborně popsanej. Nádherně vystavěnej. A zajímavej. Hned bych tam jela na výlet, jen abych se dozvěděla ještě víc.
Líbí se mi, že autor dokonce věnoval takovou pozornost vymyšleným vírám. Všechny byly tak uvěřitelný! To se jen tak nevidí.
Styl písma, vyprávění, které mě tak vtáhlo! Měla jsem problém knížku odložit a jít spát. Kdyby byla kratší, přečetla bych ji na jeden zátah. I když by to byla škoda, tohle si zaslouží víc než jen jeden večer.
Jsem ráda, že má knížka pokračování, protože ten konec… Potřebuju vědět, co bude dál. I když příběh skončil celkem uzavřeně.
Doporučuju všema deseti.

2 22. března

Konečně fantasy co mi opravdu sedla. Zprvu jsem se lekl toho klišé, že hlavního hrdinu cvičí jeho mistři v klášteře (v tu chvíli mi to připomínalo takového templáře říznutého shaolinem), ale nakonec to hodnotím kladně. Jsem moc rád, že jsem mohl být divákem příběhu Vélina Al Sorny. Určitě jsme se nesetkali naposled.

14. března

Pěkný příběh dobře se četl jen moc dlouhý ubrala bych aspoň 200 stran