Pán věže

Druhý díl se mi líbil víc jak první. Akorát tam bylo moc postav, jejichž jméno začínalo na A. Docela mě pak mátlo, kdo je kdo. :-D

(SPOILER) Na jednu stranu chápu, proč autor začal vyprávět z pohledu více postav - některé věci se z jedné perspektivy prostě popsat nedají. Ale tady to bylo bohužel víc ke škodě než k užitku. Hodně kapitol působilo nadbytečně, chvílemi byly až tři linky ze čtyř jen otravná výplň. Nové postavy si mě vůbec nezískaly, např. Reva, kterou v knize všichni opěvují, byla silně průměrná. Prostě přišla, nějak se ze zdivočelé holky, co to umí s nožem, stala nejlepší bojovnicí, posbírala si nějaký ten legendární luk a meč a hotovo - v podstatě jen urazila klasickou cestu běžného fantasy hrdiny v hodně rychlém čase.

Co se týká obléhání měst - vím, že to je Ryanovo oblíbené téma - ale je potřeba o tom psát tak dlouze? A opakovaně popisovat tu brutální přesilu nepřátel, když do nich na konci Vélin bez nějaké větší strategie prostě najede a rozseká je?

Tahle knížka byla oproti prvnímu dílu propad. Na druhou stranu si ale nezaslouží ani úplně špatné hodnocení. Části v Severních provinciích a na moři byly povedené a ke konci tomu nechyběla akce. Pokračování mě stále zajímá a další díl si přečtu.

11.05.2026

Audiokniha
Druhý díl je vyprávěn z pohledu více postav, díky čemuž dostali Lyrna, Reva nebo třeba Frentis svůj vlastní prostor, což je za mě dobrý nápad ač jsem se toho z počátku bál. Osudy hrdinů jsou plné napětí, akce a zvratů a na konci do sebe vše hezky zapadá. Kniha se v mém případě "poslouchala" dobře, hlasy k hrdinům sedí, zejména Eva Josefíková byla výborná. Opět výborný útěk z reality do světa fantasy.

Druhý díl je skvělé pokračování. Moc mě to bavilo. Děj je napínavý, svižně odsýpá, zvláště druhá polovina je pak nabytá akcí a zvraty autor nešetří.
Rozhodně oceňuji vyprávění z pohledu více postav s jejich různorodými osudy. Nesmí ani chybět zajímavá místa, která přispívají k záživnějšímu čtení.

Po asi dvou letech jsem se znovu vrátil k této sérii, a musím říct že ta odmlka mezi jednotlivými přečteními mi byla spíše ku prospěchu, protože už jsem si nepamatoval až tolik detailů a místy jsem měl pocit, jako bych to celé objevoval znova. Pokračování Písně krve je opět nabité, svižné a zajímavé od začátku až do konce; oproti prvnímu dílu sledujeme několik dějových linek a několik různých směrů - a tím je příběh ještě daleko víc obohacen - a vzniká prostor pro nejeden nečekaný zvrat a setkání cest, u kterých na začátku vůbec nic nenaznačuje, že by se měly střetnout. Velmi kvalitně napsaná druhá kniha kroniky perfektního fantasy světa.

Vynikajúce pokračovanie. Mnohým čitateľom prekáža, že autor dal v druhej knihe priestor viacerým postavám na rozdiel od prvej časti, ktorá bola celá z pohľadu Vélina. Pre mňa to bolo o to obohacujúcejšie, že sme mali možnosť vidieť udalosti z pohľadu viacerých dôležitých postáv, ktoré dostali viac priestoru, viac rastu a dozvedeli sme sa o nich oveľa viac informácií. Jednotlivé mozaiky do seba zapadli a vyústili do čakaného, ale zároveň prekvapujúceho konca. Som veľmi zvedavá ako tento príbeh Anthony Ryan ukončí. Ide sa ďalej.

Naprosto skvělý příběh !!! Geniální ,budu si ji muset přečíst ještě jednou ,abych ji ještě víc ocenila ..Cesta Al Sorny dál pokračuje ,jednotlivé cesty osudů se potkávají a směřují k jedné velké bitvě . A že to , co na začátku čteme ,jak volarský generál se snaží dobýt jedno město a myslí si ,že to bude hračka je vlastně konec knížky z pohledu Révy a statečných obránců města .Pokračování neméně důležitých dějových linek princezny Lyrny a bratra Frentise

Pán věže – když válka neskončí, jen změní tvář
Ve spolupráci s Nakladatelství Host

Píseň krve byla osobní. Byla o chlapci, z něhož se stal bojovník, a o cestě, kterou si prošel až na dno vlastní víry. Pán věže je jiný. Rozhlíží se po světě, rozšiřuje obzory a dává jasně najevo, že tohle už není jen příběh jednoho muže – ale celé říše, která se začíná rozpadat pod vahou vlastních rozhodnutí.

Vélin Al Sorna se po letech vrací z vězení zlomený, unavený a rozhodnutý, že meč už znovu tasit nechce. Jenže svět si s takovými přáními hlavu neláme. Král má nové plány, sever potřebuje nového Pána věže a za hranicemi se sbírá hrozba, která nepřipomíná obyčejnou válku. Vélin se tak znovu ocitá v roli, kterou si nevybral – a která ho nutí vracet se k minulosti, již by nejraději nechal pohřbenou.

Na rozdíl od prvního dílu ale Ryan tentokrát rozděluje vyprávění mezi více postav. Vedle Vélina dostávají prostor princezna Lyrna, bratr Frentis i nová postava Reva, hnaná touhou po pomstě. Díky tomu svět působí širší, plastičtější a politicky mnohem složitější. Intriky, mocenské hry a rozdílné pohledy na stejný konflikt dodávají příběhu hloubku – zároveň ale platí daň za to, že Vélin už není jasným středobodem všeho dění.

Nejsilnější linkou je bezesporu Lyrna. Její proměna z učené princezny v někoho, kdo musí pochopit skutečnou cenu moci, patří k tomu nejlepšímu, co Pán věže nabízí. Frentisova dějová linie je temná, tíživá a místy nepříjemná – přesně taková, jaká má být. Reva je naopak postavou, která si hledá cestu k čtenáři o něco obtížněji a ne každému sedne.

Akce je tu ale pořád dost. Bitvy jsou syrové, rychlé a přehledné, válečné tažení má spád a Ryan znovu ukazuje, že umí psát boj tak, aby bavil i ty, kteří jinak přeskakují stránky plné šermování. Magie zůstává spíš v pozadí, ale její náznaky jsou znepokojivé a dávají tušit, že to nejhorší teprve přijde.

Shrnutí

Pán věže není tak sevřený a osobní jako Píseň krve, ale nabízí širší pohled na svět, nové perspektivy a jasně vytyčuje směr celé série. Je to přechodový díl, který staví most k velkému finále – s několika hluchými místy, ale i s momenty, které mají skutečnou sílu.

Hodnocení: 8,5/10
Silné pokračování, které možná ztrácí část kouzla prvního dílu, ale nahrazuje ho rozsahem, akcí a slibem epického vyvrcholení.

#anthonyryan #panveze #kniznirecenze #kniznispoluprace #kniznitip

Změna stylu vyprávění na „z pohledu toho či onoho“ je poněkud nešťastná. nemá totiž opodstatnění. Slouží čistě ke sledování děje napříč kontinenty a nikoli k „rašamonovskému“ přístupu či tomu „vytvářející komplexní mozaiku“ známému ze Hry o trůny. Což je nemilé, ale nic více. Na pěst je ovšem skutečnost, že ze čtyřech hlavních linií dosahují kvalit předchozí knihy pouze dvě (Vaelinova a Lyrnina), jedna je v zásadě též dobrá (Reva), ale dost trpí tím, že má stejně prostoru jako ty ostatní a v důsledku čehož je v první polovině plná vaty o cestování „odnikud nikam“. Veškeré „zlo“ je však ve Frentisově linii, která má pravděpodobně tvořit protipól k na akci zpočátku relativně skoupým zbylým liniím. Její podání je tím nejtuctovějším žánrovým škvárem nehodným kvalit a ostatně i ambicí zbytku série. Čili ve výsledku dvě čtvrtiny knihy vynikající, jedna ucházející a jedna stěží snesitelná. Sice neplatí „že kniha je pouze tak dobrá/špatná, jak dobrý/špatný je její nejslabší článek“, ale i tak propad celkové kvality oproti první části zamrzí; a to tak že hodně.

Tak tohle byla parádní jízda! Užila jsem si každou stranu. POV více postav mi dost vyhovoval. První díl byl tak trochu "Vélin show", ale tentokrát dostaly prostor i ženské postavy - a musím říct, že všechny jsou mi nesmírně sympatické. Vélin zůstal mojí crush i nadále a teď se k němu tak trochu přidal i Frentis.

Druhý díl navazuje svou kvalitou na předchozí. Více prostoru dostává Frentis, jehož dějová linka je velmi zajímavá.
Dostaneme se i do Severních provincií, seznámíme se snovými národy.
Autor změnil styl vyprávění, kdy je každý kapitola věnována dějové lince jedné z postav. Trochu to dělá problém s představou, kdy se jednotlivé děje odehrávají ve srovnání s dějem jiného hrdiny. Ale nic hrozného.

Po skvělém prvním dílu druhý díl pokračuje v parádní jízdě.
Ze začátku jsem si musela zvykat, že se příběh vypráví z pohledu více osob. Chtěla jsem mít Vélina sama pro sebe jako v prvním dílu, ale nakonec mě to moc bavilo a užila si vyprávění o Lyrně, Frentisovi a ostatních. Jsem zvědavá, jak se bude v dalším dílu vyvíjet Lyrna, jestli se nepotatí a všechnu tu moc zvládne.
Opět je to řádná bichle a to mě baví, můžu se svými hrdiny strávit více času.
Skvělý příběh a rozhodně i nadále doporučuji.

První díl byl parádní. A druhý mě rozhodně nezklamal. Rozhodně bych s nebál doporučit.

41/2025: 15.6. - 23.6.

Kniha pokračuje v podobném tempu jako první díl. Stále se velmi dobře čte. Nyní sledujeme osudy 4 hrdinů a tím pádem, kdo se jako já namlsal v prvním díle Vélina, tak možná bude lehce zklamaný, že nyní dostávají prostor i ostatní a Vélina je zde celkem málo. A možná taky ne... Celé to zase propojuje a spojuje náš známý Vernier. Kde s ním opět začínáme skoro u konce.
Stále neznáme o moc více než v prvním díle - co se magických schopností, magie a nebo kdo je to zlo ve stínu týče.
Vélin nyní jakožto Pán severní věže neobjevuje nic moc nového, co by ho posunulo dál.
Frentisovo linka nám naopak trochu osvětlí z chování nepřítele velmi maličko, že vlastně zatím jsme se setkali jen s posluhovači onoho zla. Každpodádně vůbe netuším, jak to s chudákem Frentisem ve třetím díle dopadne. Doufám, že ne moc špatně.
Lyrna. Hm v prvním díle mě moc neoslovila. V tomto díle je mi sympatičtější. Ale i tak je až přehnaně "chytrá". Každopádně její dějová linka je nejzajímavější.
Reva. Nová postava, která je zas přehnaně šikovná v boji a strategii boje. Za krátký čas, který stráví s Vélinem se dokáže všemu naučit. To co jemu trvalo desíky let. Hmm, no tak určitě.

Na konci knihy máme všechny naše hrdiny na stejném místě a těším se, jak bude jejich společný boj proti zlu pokračovat. Doufám, že tentokrát nejzajímavější dějovou linku bude mít opět Vélin a konečně nám budou zodpovězeny všechny otázky.

16/2025
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na nový styl psaní po jednotlivých postavách. A strašně jsem tu bojovala se jmény a názvy - v jednu chvíli tam byli samí chlapi, co začínali na A, pak na I a já byla pěkně v loji (trochu jsem se musela poradit s chat GPT, abych se zorientovala). Ale pořád to neskutečně šlape. Jak jsem psala už u prvního dílu, pro mě je tahle kniha napsaná velmi netradičně, s takovým zvláštním odstupem a nezaujetím a přitom mi čtení chvílemi bralo dech. O explicitní scény z boje teda taky není nouze.
Je to super trilogie, druhý díl nezklamal. Bitva o Alltor byla legendární. Vélina platonicky miluju, Revu obdivuju, Lyrna mi pořád nejde pod nos a Frentis, ten si ten svůj osud teda uměl vybrat...
Dávám 80 %, přeci jen to pro mě bylo krapet slabší než první díl. Stále doporučuju!

Do jisté míry se vyplnily mé obavy po dočtení první knihy a příběh se skutečně rozprskl do tisice různých POV postav. Na první knize jsem skutečně ocenil, že je vyprávěna jen z jednoho pohledu, takový styl téměř na nespolehlivého vypravěče se v podobném velkém fantasy málo vidí. Knihu jsem si ovšem užil i tak.

Není to tolik intimní, hlavních a vedlejších postav je fady skutečně hafo a v některých se neorientuju ani po dočtení. Start je pomalejší než se nám podaří všechny postavy dostat do místa, odkud pochodují ke společnému cíli. Když se tam ovšem dostaneme, tak to šlape.

Ryan se nebojí docela neceremoniálně zabíjet vedlejší postava zleva zprava, což knize dodává nádech skutečné války. Postavy co už známe se tady trošku prohlubují, i když Vélinův charakterový vývoj tady zamrzl, a příběh má ještě svižnější spád.

Jsem zvědavý na třetí knihu, protože Pán Věže neodpověděl na takřka žádné tajemství týkající se mytologie, a finální zlo přiblížil jen v drobečcích.

Druhá kniha série je lepší než jednička, nechápu, proč procenta hodnocení jsou zde níže. V záplavě fantasy knih mi tento autor přijde jako nejlepší ve všech následujících důležitých bodech: vykreslení postavy, vykreslení prostředí, vyváženost sil (a myslím i zvláštních sil "obdařených" za které platí krvácením z nosu , očí atd.), napínavost a zároveň všechno dohromady.
Nejlepší na tom ale je, že přestože jsme svědky války, vyznění a poselství knihy je zcela proti válce, otroctví a fanatismu.
To, co zažívá Frentis a jak to zvládá z něj podle mě dělá hrdinu této části. Ι když, to jak dozrála Lyrna a co se s Davokou od sebe navzájem naučily, je také obdivuhodné.
Noví spojenci proti Volarům vypadají zajímavě: lesní lid - Sordayové a národ jezdců lučištníků - Eorhilové (jen si nemohu pomoct, ale spojení písmen 'eo' a bojovníků na koni je zde až příliš do očí bijící :D )
Reva je samozřejmě sympaťačka.

-- Reva se dotkla čepele. "Smím?"
Muž pokýval hlavou.
Potěžkala meč v ruce, odstoupila od pultu a zkusila jeden z Al-Sornových pohybů. Poslední, který ji naučil. Měl překazit útok několika protivníků v omezeném prostoru. Meč byl jen o něco těžší než klacek, se kterým cvičila a dobře vyvážený, když létal vzduchem, pěkně to hvízdalo. Pohyb to byl krátký, ale náročný, sestával z několika plných výpadů a byl zakončen dvojitou piruetou.
"Je nádherný," řekla a podržela čepel proti světlu. "Kolik za něj?"
Kovář na ni hleděl se zvláštním pohledem ve tváři. Připomněl jí pohledy mužů, kteří sledovali Eloru při tanci.
"Kolik za něj?" opakovala trochu nervózně Reva.
Kovář zamrkal, usmál se a mírně zastřeným hlasem odpověděl: "Udělejte to ještě jednou a dám vám k němu zadarmo pochvu." --

Doporučuji a ihned jdu na 3. díl.

Když jsem zjistila, že tentokrát se v příběhu bude střídat hned několik pohledů, měla jsem trochu strach, jak to ovlivní děj knihy a zda nebudu mít zmatek v jednotlivých událostech. Velmi příjemně mě překvapilo, že se to nestalo a autor vykreslil jednotlivé postavy i linky dostatečně různorodě.

Oproti prvnímu dílu, kde jsem měla v první polovině příběhu trošku pocit, že se obsah točí v kruhu díky poměrně dlouhé části, která se zaobírala životem a výcvikem hlavního hrdiny v Řádu, byl tady děj mnohem plynulejší a celkově záživnější. Každá z postav, které nám poskytla náhled do příběhu, měla poměrně odlišný osud a díky tomu se jednotlivé události neopakovaly tak jako v prvním díle.

Autor nám pořád úplně nenaservíroval veškeré informace o světě, který stvořil, ale postupně nám informace dávkuje skrz prozření jednotlivých hrdinů příběhu. Ocenila bych, kdyby autor lépe vykreslil magii, která se v knize objevuje, protože o té nám toho zatím řekl nejméně, a i přesto že se jedná již o druhý díl ze série, tak neznáme její rozsah a omezení.

Kniha se ve velké míře zabývá i morálními dilematy jednotlivých postav a otázkami víry, která je ve velké míře propletená celým příběhem. Ne vždy je úplně snadné s postavami soucítit a vžít se do jejich jednání. Autor klade větší důraz na popis děje než na to, aby čtenáře přiměl emočně se sžít s postavami. Na druhou stranu, problémy víry a fanatické skupiny objevující se v průběhu děje byly vykresleny velmi povedeně.

Za mě jsem si čtení druhého dílu užila více než první díl. Navíc zakončení autor napsal tak, že prostě rovnou potřebujete pokračování, bez ohledu na to, že má nejméně 600 stran. Takže za mě rozhodně doporučuji sérii přečíst, pokud máte rádi fantasy plné bojů a intrik.

Co napísať k 2 dielu tejto série? Na zaciatku som sa bal aké to bude keď sa bude skákať z postavy na postavu,moc som tomu šancu nedával....ale na konci som nadšený dej mal spád len tu záverečnú bitku mohol autor viac rozpísať...ale aj tak som si to uzil