Královna ohně přehled

(SPOILER) Na úvod bych chtěla jen říct, že jsem knihu dočetla po čtyřech letech (skončila jsem někde na dvousté straně) a tak svou vinou došla k tomu, že jsem si děj částečně nepamatovala. Když jsem se k ní teďka vrátila, nechtěla jsem začít od začátku, protože se mi začátek hrozně táhl a z nespecifikovaných důvodů nemám ráda Lyrnu. Takže toť k úvodu vše.

POCITY
V porovnání s prvním a druhým dílem mě kniha celkově bavila méně. Od závěrečného dílu jsem očekávala mnohem víc. Jako by se z něj vytratilo kouzlo předchozích dílu s tajemnem, což je vzhledem k vývoji příběhu v naprostém pořádku, ale očekávala jsem, že přijde zvrat, který mě nebude chtít od čtení odtrhnout. Samotné napětí je udržováno jedině na konci kapitol, které končí pro čtenáře s mírným myokardem, což je také v pořádku, pokud se to nestává u téměř všech kapitol od poloviny knihy.

Závěr
Konec knihy je uspěchaný, jako by byl autor v časovém presu a byla mu u hlavy držena zbraň. Bitvy jsou zde hezky popsané a jejich popis je pro čtenáře představitelný a zároveň se v něm dokáže orientovat. Zajímavé bylo uvedení Sedmého řádu, které bylo rozhodně hezké očekávané zpestření.
Vélin, Frentis, Reva jsou fajn, ráda jsem s nimi objevovala jejich Svět. Určitě si přečtu i další série. Popravdě jsem Volání vlka četla jako úplně první a Stín krkavce až po něm.

Malé rýpnutí:
I když se kniha táhne, tak její konec je v porovnání s konci sérií YA fantasy stále lepší a člověk nemá pocit, že je kniha jen o vztahových problémech, jako třeba poslední díl Dvorů: Dvůr Křídel a Zmaru, kde jsem před pár lety trpěla nad promarněnou možností autorky popsat válku zajímavěji a poutavěji, než bitvou, která je o ničem, postrádá logiku a totálně vypustí diplomacii. Ale co... od toho YA bohužel v poslední době je, ač existují vzácné výjimky.