Královna ohně

od:

Královna ohně

Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně. Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami, které jsou jí odporné, a přivést vál... celý text

Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně.

Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami,
které jsou jí odporné, a přivést válku k branám nepřátel.

Zajistit vítězství má Vélin Al Sorna, avšak jeho cesta je plná obtíží. Volarská armáda má na své straně tajemného Spojence, který svým služebníkům nabízí nepřirozeně dlouhý život. Pokud má království zvítězit, musí Vélin Al Sorna Spojence zničit. Jenže porazit protivníka, jehož není možné zabít, je téměř nesplnitelný úkol, zvlášť když Vélinova píseň krve, mystická síla, která z něj udělala takového bojovníka, zlověstně umlkla... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/290488/kralovna-ohne-gHQ-290488.jpg 4.1204
Série:

Stín Krkavce (3.)

Originální název:

Queen of Fire: A Raven's Shadow novel III (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (47)

Přidat komentář
Lafix
10. srpna

Jako předešlé dva díly jsem knihu přečetla jedním dechem.

Turante
03. srpna

Pěkně zakončená trilogie, i když ten konec mi přišel trochu odfláklý. Ale jinak celá série moc povedená, už se těším na další knihu od toho autora, která má být pro změnu o dracích :-)

tereza94
20. července

Skvělé završení celé série. Rozhodně se ke všem knihám ještě vrátím :-)

BrozaM
11. července

Jednoduše - moc dlouhé.
Zbytečně roztahaný konec, všechno se to mohlo odehrát během 200 stránek. Bohužel, musím souhlasit se spoustou komentářů k této knize. Nejslabší díl.
Zamilovala jsem si Píseň krve, ale tou mělo všechno skončit.

TomTomis
10. července

Průměrná klasická fantasy. Četlo se to dobře, dobro a zlo a zápas těchto dvou entit, kdy chvílemi člověk váhal nad tím, zda se neustálým válčením některé postavy nestávají vlastně někým úplně jiným... Jsem rád , že jsem si tuhle trilogii přečetl, ale další knihy autora zřejmě číst nebudu...

salamandrina
06. července

Celá trilogie měla i slabá místa, ale v zásadě mě to bavilo hodně. Já mám fantazy literaturu na to, abych si oddychla a dostala do jiných světů a v tom jsem se u těchto knih nezklamala. Části s Velinem byly pro mne nejzajímavější, naopak ty s Frentisem už ve třetím díle pokulhávaly. Náročné je množství vedlejších postav, ale vlastně někdy nezáleží na tom, že se až tak neorientujete.

zimka.r
04. července

Nooo....první díl jsem byla nadšená, ve druhém se mi to už začalo plést a třetí sem tedy dočetla jen abych to dočetla. Pletly se mi postavy, místa, bitvy popisované stále dokola...Říkala jsem si, že musím vydržet, že ten konec určitě bude stát za to,ale bohužel ani to se nestalo.

Faither
29. června

Na rozdíl od některých předchozích recenzí mi přišel závěr knihy hrozně uspěchaný. Ale je pravda, že to asi trochu souvisí s pomalejší první polovinou. Spousta dějových linií zůstává podle mě celkem nesmyslně neukončena. Sto padesát stran před koncem jsem měl pocit, že se tam prostě nemůže závěr vejít. Ale třeba má Ryan se do světa, který stvořil, vrátit. Celkově ale hodnotím trilogii velmi kladně a mohu ji s čistým svědomím fandům fantasy doporučit.

Elea
16. června

Děj byl hodně zajímavý, místy měl spád, místy byl mimořádně zdlouhavý, zkrácení by knize určitě prospělo. První díl se mi moc líbil, druhý méně, no a ze třetího jsem dost v rozpacích, jako bych celou dobu čekala na něco, co nepřišlo.

petgona
11. června

Ked som isla citat tento diel, pozrela som si k nemu nejake komentare a tak som ho zacala citat s malou dusickou. Ale musim povedat, ze celkom zbytocne som sa obavala. Zaver trilogie bol podla mojho nazoru skvely. Niektori vycitaju knihe hluche miesta a s tym veru nemozem suhlasit. Podla mna to malo dobry spad, na kazdej strane sa nieco dialo, kazdy "point of view" zvacsa koncil "cliffhangerom" pri ktorom som si hryzla hanky a v duchu nadavala, ak som musela knihu odlozit. Takisto som si vsimla kritiku rozclenenia dejovej linie medzi viacero postav. Su knihy, kde mi to prekaza. Tu to vsak padli dobre. Kedze armada Zjednoteneho kralovstva postupovala a bojovala na viacerych frontoch, som rada, ze sme mohli nahliadnut na kazde miesto. Ak by autor ponechal priestor len Velinovi, prisli by sme o vela.
Takze ano, podla mna si tato kniha a zaroven aj cela trilogia zasluzi 5 hviezdiciek a odkladam ju len velmi tazko.

BarBarBar
07. června

Celá série byla naprosto skvělá!! Žádná hluchá místa, děj nádherně plynul! Za mě TOP! Asi ani nezvládnu číst nic dalšího, pořád to mám v hlavě. Nu nic jedu zase od začátku :-D

ferda
15. května

Celá série byla špica, ale těch postav. Kdo si to má pamatovat? Ani to střídání dějů mě nevadilo, asi by to ani jinak nešlo. Ale občas jsem se v tom strácel. Hlavně v těch postavách z minulosti či budoucnosti.

Ričí
12. května

3 hvězdy, ale to jen proto, že posledních 50 stránek mělo spád. Anthony Ryan je pro mě obrovský zklamání, první díl týhle trilogie měl neskutečnej potenciál a já čekal, bohužel, to samý od druhýho dílu. Pravděpodobně zatlačilo nakladatelství a vyžádalo si i třetí díl, protože trilogie teďkonc frčí, jenže to je znát na kvalitě díla. Bezmála 680 stran, které by se daly zkrátit na 350-400 a bylo by to na pět hvězdiček. Docela hezky do sebe spousta věcí zapadla, ale já se !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! *SPOILER*!!!!!!!!!!!!!! ptám, co se sakra stalo s Sherin? Druhej díl se okolo ní dost točil a teď je tu jen pár nenápadnejch zmínek a nic. Jsem fakt zklamanej. Snad by bylo lepší, kdyby si Ryan dal větší pauzu a díla vypiloval do enormně kvalitních počinů...

Anyv
08. května

Jsem ráda, že jsem se pustila do čtení této trilogie. Závěr knihy se mi líbil a vůbec nejsem zklamaná. Je pravda, že o některých postavách a smyslu jejich počínání stále přemýšlím, ale o to víc jsem ráda, že mi tato kniha zůstane dlouho v hlavě. Už se těším, až se k Vélinovi Al Sornovi opět vrátím a přečtu si znovu jeho příběh.

Alex.Barunka
01. května

Ryane, jsem tebe docela rozervaná. Na jednu stranu enormní množství hluchých míst, které by se daly lehce seškrtat, na stranu druhou plno akce, napětí, skvěle ukončených kapitol, scény, které prostě táhly. Nicméně něco převažovalo, a ani ten skvělý spisovatelský um, kterým tento autor rozhodně disponuje, to nezachránil.

Už ve dvojce bylo rozhodnuto, že se příběh bude ubírat směrem, kdy už Vélin nebyl schopný všechno pokrýt. Je to pochopitelné, ale bylo by také nesmyslné tvrdit, že to nemělo vliv na čtivost, protože mělo. Paradoxně v tomto třetím díle byly Vélinovi části dost nevyvážené, jako na houpačce.

A ten konec, žádné wow se prostě nedostavilo, škoda.

Air15
30. dubna

Nevím, pořád je to čtivé, ale četlo se mi to hůř a pomaleji než předchozí dva díly. Bohužel jsem se znovu přesvědčil, že dělat větší mezery v dílech při čtení (tj. víc jak půlrok) není dobré. Tady už jsem se vyloženě ztrácel, prostě jsem si nepamatoval kdo je kdo, co se komu stalo apod. Autor mi to moc neulehčoval, a nesnažil se čtenáři připomenout, co se komu stalo. Takže řada postav, kterých se tady dějí ošklivé věci, ve mně vyvolala jenom „Ehm, kdo to sakra je…“. Do to se přidávají nové a nové postavy, takže se z toho chvílemi stával pořádný guláš. 660 stran dobývání jedné říše, a pořád to samé… bitev a masakrů je tady víc, než ve dvou předchozích dílech dohromady, ale často je to dost stereotypní. Není to špatné, ale přišlo mi, že autor celý ten koncept trilogie musel vymyslet až po úspěchu prvního dílu. A tak se mu to trošičku začalo rozpadat po rukama. Nicméně – závěr je opět napínavý, jen už to není taková pecka jako první díl.

Horbet
08. dubna

Už nikdy se nenechám ovlivnit komentáři. Královnu ohně jsem dostal na Vánoce a po přibývajících komentářích typu, že je to nejhorší díl série a že s kvalitou šel Ryan knihu po knize dolů, jsem odkládal její přečtení až do nedávna. Samozřejmě to bylo luxusní čtení a mnohdy čas ztrávený na "WC" se často blížíl době, kdy se přítelkyně přišla zeptat, jestli ještě žiju. Pohoršení řady z Vás z toho, že se děj rozdělil do vícero hlavních postav, mě příjde zcela nemístné. Vždyť přece vypukla válka a Vélin nemůže být všude a být středem vesmíru. Proto kladně oceňuji, že jsem jako čtenář mohl mít přehled o ději po "celém světě". Osobně mě zajímaly všechny postavy a jejich příběhy. Pokaždé při konci dané kapitoly jsem byl zklamaný, že musím jít na další o jiné postavě, což umocňovalo pocit napětí a soustředěnosti nad dějem. Po přečtení pár řádků z té další, mě ihned oslovila a byl jsem v tom znova. Takže takový téměř nikdy nekončící kolotoč.

Jediná věc, co mě tak nějak zklamala nebo jsem možná očekával příliš, byl konec. Nebudu samozřejmě spoilerovat, ale konec samotný se odehrál tak rychle a nezajímavě, bez zvratů nebo nějakého vzrušení či pobouření z něčí smrti, až mě to zamrzelo. Čekal jsem nejspíš větší hloubku a smysl. Možná hlubší poznání celé záležitosti o černém kameni, obdařených a spojenci. Třeba to na mě vykoukne někdy příště, po dalším přečtení.

kklepkaa
05. dubna

Půjdu rovnou k věci. Na to střídání pohledů jsem si už zvykla, takže pro mě bylo o něco méně rušivé než v předchozím díle. Občas mi připadalo, že se autor zbytečně "točí na místě", ale jinak děj vcelku plynul bez zádrhelů. Byla to epická jízda a jsem ráda, že jsem jí podstoupila. Konec mě trochu zklamal, ale sérii hodnotím vcelku jako nadprůměr, jen škoda, že se autor nedržel nastavené laťky z prvního dílu, pak by to nemělo chybu.

Ben Nevis
04. dubna

Dávám 5/5 i přesto, že mám k celé trilogii plno výhrad. Důvod je jednoduchý - čtení působilo potěšení i přes všechny výhrady a neduhy.

Hlavní kritika směřuje k počtu bitev, bojů, soubojů. No přežila jsem Pána prstenů, přežila jsem i Stín krkavce. Dokonce to má i podobné schéma - zatímco jeden hrdina hledá řešení, jak pobít nadpřirozeného záporáka, zbytek bojuje s jeho armádou na různých frontách. Nakonec se vše rozumně spojí a uzavře, a to je hlavní.

Vývoj postav je bohužel pevně daný od začátku, takže mají malý prostor vybočit ze stereotypu. Ale tím trpěl i Tolkien. Líbilo se mi však, že nepřítel má své problémy a vše nestojí a nepadá na jedné bytosti.

Schary
20. března

Kniha mě vůbec nezklamala a udržela laťku dost vysoko. Stále stejně čtivé, trošku víc bojových scén než v předchozích dílech.Vzhledm k tomu, že jsem četla některé hodnocení knihy, tak jsem se připravila, že i některé mé oblíbené postavy v posledním díle zemřou. Ale stále Ryan nemá na Martina s vražděním svých hrdinů. Konec mohl být malinko optimističtější a trošku víc nastíněno, co se dělo s Velinem, Lyrnou a královstvím dál. .

JanaDor
11. března

Četla jsem, že díly mají sestupnou tendenci a že třetí je nejslabší. Nechtěla jsem tomu věřit. Po prvním díle jsem byla z knihy úplně vedle a to myslím vkladném slova smyslu. Po přečtení třetího musím dát kritikům za pravdu. Celá velká bichle je o válce. Já vím, že když se někde vyskytuje zlo, je důležité proti němu bojovat. Ale ne celou knihu. Možná, že mužská část čtenářů to bude brát jinak a budou z knihy nadšení. Věřila bych tomu.

stdriverlc
06. března

No. Tak jsem dočetl. A bohužel opravdu slavnostně a s fanfárami. Sakra mi to trvalo a dočetl jsem jenom proto, že nerad odkládám nedočtené knihy. Stejně jako nerad začínám vícero knih najednou. Místo kritiky na třetí díl si půjdu přečíst znovu Píseň krve...A vy jděte taky. :)

Lenisk@
04. března

Jsem zklamaná a smutná. Autor nedokázal dovést skvělý začátek do stejně skvělého konce. Množství nedůležitých postav, množství vedlejších dějů, v podstatě nijaké rozuzlení (jak to vlastně dopadlo?!), to je Královna ohně. Bohužel jsme se nedočkali důstojného zakončení příběhu Stína krkavce... (a to mě vážně mrzí, knize jsem předpovídala velkou budoucnost).

petrra
26. února

Jsem zklamaná, Píseň krve byla pro mě naprosto dokonalá, Pán věže šel mírně dolů a tohle?? Přijde mi, že potenciál námětu a nápadu byl naprosto nedotažen a přijde mi to jako strašná škoda... Nelíbilo se mi "černobílé" znázornění v podstatě všeho. Ach jo, tolik mě to mrzí. Mimojiné jsem očekávala ještě Šerin...
Reva byla stejně divná jako v Pánovi věže a nejvíc se mi zhnusila Lyrna... No nic, konec nářků, v budoucnosti se vrátím jen k Písni krve. Pěknou neděli!

SnowCat_5
23. února

Takové, neslané nemastně. Příliš mnoho jmen, které jsou ve výsledku úplně nepodstatné. Spousta částí příběhu ve mne vyvolvá otazky, a jiné mi přijdou nedodělané, až zbytečné. Autor asi ani pořádně sám nevěděl co píše a jak to má zakonči, alespoň tak to na mne působilo. Je to škoda, protože po super prvním díle s celkem neotřelým nápadem jsem se na další díly opravdu těšila.

Ladasom
20. února

Příběh byl jako v předchozích dílech velmi napínavý, ale zakončení a spojení jednotlivých dějových linek mi přišlo takové nedotažené a v některých případech trochu useknuté.

flanker.27
12. února

Jak už jsem naznačil u Pána věže, představuju si, že když Anthony Ryan přišel do nakladatelství s prvním dílem, v následujícím rozhovoru proběhlo asi tohle: "Podívej soudruhu, my ti to vydáme, ale pod jednou podmínkou. Frčí trilogie, takže nám musíš napsat další dva díly. A když už budeš u toho, nezapomeň dohnat genderové kvóty, v prvním díle jsi je trestuhodně zanedbával." Co se mi nelíbilo na druhém díle, je zde přítomno ještě v míře daleko větší, a když na chvíli upozadíme Revu, půjčíme si Illian (která jako správná dívka samozřejmě utne rozvíjející se vztah, aby mohla jít bojovat, protože tak je to moderní a nezávislé).
Volaři jsou i nadále prostě jen tupá krutá a zbabělá masa a když to nestačí, přisadí si ještě jejich šílená císařovna, abychom měli opravdu nepřítele, jehož pohnutky není třeba nijak řešit. Každý střet se odehrává podle stejného schématu, svobodní Volaři utečou, zotročení se nechají pobít, to vše bez nějaké taktiky (dokonce i luky a kuše jsou pro ně zřejmě zbraní neznámou) nebo jakéhokoli náznaku zajímavého charakteru v nepřátelských řadách. Snad i pátý skřet ve třetí řadě v Pánovi prstenů má zajímavější duševní život než Volar. Když už se objeví náznak, že se snad tentokrát autor pokusí tenhle nudný (a po čtyřicáté šesté už vyloženě iritující) stereotyp nabourat, hned vzápětí to zase zašlape do země nebo jinak utne.
Postavy. Jestliže se v recenzi citované na obálce píše, že všechny postavy jsou zajímavé a jedinečné, tak já tvrdím, že je to lež. Z šedi nových postav druhého a třetího dílu nikdo nevyčnívá a staré postavy mají většinou tak málo prostoru, že to nezachrání. Dialogy víceméně slouží jen k tomu, aby se někomu (=čtenáři) vysvětlily další plány, sdělila nějaká prastará moudrost nebo se obdivovala královna. Žádné pořádné slovní střety, kdy bych měl dojem, že spolu mluví rozdílné charaktery, které se chtějí o něčem přesvědčit, něco jeden druhému předat nebo vypovědět. Občas s královnou nesouhlasí Nortah (snad jediná postava, co zůstala zajímavá), ale toho vidíme tak málo, že to nestojí za řeč. Pro méně chápavé dodávám: Ne, problém není více postav, problém jsou špatné postavy.
Ani popis míst a zvyků na severu a ve Volaru skomírající dějovou linku neoživí, všechno popisované je zbytečně rozsáhlé, zmatené a nesouvisející s dějem (ani ho nezpestřující).
Samotné finále v aréně je vysloveně špatné a plné klišé, takže např. záporná postava nám musí všechno hezky vyříkat než svůj plán uskuteční, a pak se diví, že vše dopadlo jinak než v jejích plánech. Co vlastně zamýšlela císařovna. Měla být šílená, ne však hloupá, ale nic z toho, co udělala, nedávalo smysl. Aspoň trochu zajímavé by bylo, kdyby autor nechal Pletače, aby se jí dotkl, mohli jsme se dočkat nějakého vnitřního boje či duševního vývoje, ale nic. A co vlastně bylo na konci motivací spojence, to bylo tak zmatené, že přiznávám, že jsem to úplně nepochopil (dílem také proto, že mě to vlastně nezajímalo).
A hlavně to všechno působí tak odosobněně, jako povinné dopisování něčeho, co nebylo zamýšleno. Snad jen Vernierova linka měla něco z toho, co dělalo zajímavým první díl, ale to bylo příliš málo.
Verdikt: Po parádním překvapení v podobě prvního dílu na mne zbylé dvě knihy působí jako povinné, bez zájmu a z donucení dopsané přívěsky, které vůbec nemusely vzniknout. Z toho, na co jsem se po prvním díle těšil, v pokračováních není vůbec nic.

Aksel
10. února

Královna ohně bohužel završila sestupnou tendenci Ryanovy trilogie. Píseň krve sice nebyla zpočátku kdovíjak originální a také většina postav byla poněkud šablonovitá (čest výjimkám – Lyrna, Kenis, Nortah), nicméně řemeslně slušně napsané scény a zejména tajemně se rozvíjející zápletka mě přesvědčila, abych nad Stínem krkavce nelámal hůl a četl dál. Pán věže opustil výsostní Vélinovu perspektivu a nabídl čtenářstvu čtyři vypravěčské linky, které – pokud bych měl zhodnotit sportovní terminologií – skončily ve finále plichtou 2:2. Na jedné straně docela poutavé linky Lyrny a Frentise, na straně druhé pak příběhově ospalejší líčení znaveného Vélina a zejména neuvěřitelně otravná Reva. Nicméně díky volarské invazi měl Pán věže slušný spád a závěr vdechl naději, že Ryan se Revou při obléhání do sytosti vyřádil a že díky Vélinově ztrátě písně nabídne Královna ohně mnohem napínavější čtení

Bohužel, nic z toho se nekoná. Především proto, že děj se až neuvěřitelně vleče a ztratil veškerý náboj. Všechny cesty vedou do Říma, tedy pardon – do Volaru, a čtenář je nucen je projít fakticky čtyřikrát, s každou postavou zvlášť. A v tom je kámen utrpení. Jedna nezajímavá bitva střídá druhou, do toho se proplétají náhlé (a pro mě poněkud chaotické) mytologické exkursy, obyvatelstvo Volarského impéria se nechá masakrovat jak tupé ovce vlastní císařovnou, Vélin zdlouhavě putuje severem, Frentis ještě zdlouhavěji vede povstaleckou rebélii, která je ve finále vlastně bezvýznamná, do toho přibývají nové severské kmeny a další postavy – a obojí vlastně úplně zbytečně, protože rozuzlení je v režii starých známých.

Nutno dodat, že samotný konec je takový, no rozpačitý. Vzhledem k tomu, jak pekelně roztápěl Ryan zápletku v předchozích dílech, čekal bych něco rafinovanějšího a se záludnějšími zvraty. Doposud mi stále vrtá hlavou, v čem měl spočívat císařovnin plán na svržení Spojence. A aniž bych chtěl spoilerovat: také mi uniká, jak někdo, kdo zabíjí pouhým dotekem, zvládne nepozorovaně složit celou jednotku Vlčích lidí a nádavkem k tomu divokou kočku, aby nakonec mohl zabít XY a naplnit tak proroctví, které si přitom pozornější čtenář pamatuje z předchozích dílů.

Nu, raději to nechám být. Stejně tak jako měl Ryan nechat být Revu, kterou krom obvyklých ingrediencí superbojovnice a magnetu na pozornost ženského pohlaví nyní šmrncl i pocitem viny a mateřskými pudy. Po dočtení poslední strany marně tápu, k jakému hlubšímu dojmu vlastně trilogie spěla a jakou fantasy stopu chtěla zanechat, aby ji čtenář někdy v budoucnu znovu vzal do ruky. U mě se to Ryanovi s Královnou ohně nepodařilo. Bohužel.

flare
03. února

Taky jsem se na knihu těšil. Moc se mi líbila. Sic mě vyděsila její tloušťka, ale co, v lednu se hodí.
Čekal jsem trochu barvitější popis Volaru, méně bitev a více dialogů..ale proč ne, rád se k celé mašinérii Velina Al Sorny, vrátím.

Atlantis
01. února

Neskutečně jsem se na tuto knihu těšil. Moje očekávání bohužel splnila jen z části. Hodnocení může obsahovat mírné spoilery.
První půlka je skvělá a troufám si tvrdit, že srovnatelná s předchozími díly. Problém ale nastává při přesunu do Volaru. Není zde snad kapitola, kde by nebyla popisována nějaká bitva. A věřte mi, že neustálé "hbité uhýbání před jeho útokem" a "ani si nestačil uvědomit, že jej trefila šipka přímo do očního důlku" se velice rychle omrzí a vy se budete modlit, aby si to lidé na chvilku sedli a povídali si. Myslím si ale, že tento problém musel tušit i Ryan, a proto se vždy snaží jednotlivé bitvy nějak ozvláštnit - ať už bojem s gorilou, ano čtete správně, s gorilou, nebo vyhledávání sedmi mini-bossů.
Každý, kdo někdy četl "Trůny" nebo právě Stín krkavce zná moc dobře problém dělení kapitol podle hlavních postav. Ne všechny vám prostě přirostou k srdci, a tak se kolikrát nemůžete dočkat, až se zase vrátí váš oblíbenec. V Královně ohně jsem bohužel trpěl přesným opakem - v druhé polovině mi přišli nesnesitelní téměř všichni kromě Vélina. Třeba Frentisovy kapitoly bych nejradši přeskočil.
I přes tato negativa jde o výborné, strhující, velkolepé a hlavně čtivé fantasy, které velice slušně doplňuje a uzavírá mytologii tohoto světa a já jen doufám, že se Ryan mezi Obdařené ještě někdy vrátí.



Štítky

historická fantasy

Autor a jeho další knihy

Anthony Ryan

Anthony Ryan
skotská, 1970

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených43x
v Přečtených260x
v Čtenářské výzvě23x
v Doporučených15x
v Knihotéce140x
v Chystám se číst181x
v Chci si koupit76x