Volání vlka

06. května

Měla jsem docela problém se začíst a místy mi děj přišel lehce chaotický. Neustále popisy bitev a taktik mě nudily, byly zdlouhavé. A hlavně mě iritovala ta spousta hlavních postav, které tam byly opravdu spíš jen do počtu. Vélin mě bavil, ale ta omáčka kolem mi přišla taková prostá a místy skoro o ničem. Autor píše čtivě, ale stejně jsem se občas přistihla, že čtu slova, ale ten děj mě vůbec netáhne a není schopný mě udržet. Takže takový průměr 2,5 který mě nijak neohromil a další díl si asi nepřečtu, protože mě vlastně nezajímá.

1 31. března

Za mne rozhodně nejlepší kniha od Anthonyho co jsem zatím četl. Jen doporučuji číst s co nejmenším odstupem po první sérii ;)

1 07. března

Knihu doporučuji číst s nepříliš dlouhým odstupem od Stínu krkavce. Královnu ohně jsem četla před sedmi lety a u Volání vlka jsem měla min. prvních sto stran problém se zorientovat. Převážně postavy mi z velké části nic neříkaly a dějově jsem se taky ztrácela. Nicméně jsem se touto pasáží se ctí poprala a počínaje novou akcí, tedy Vélinovou výpravou za dobrodružstvím si už jen užívala svůj oblíbený žánr. Až na občasný pocit, že se tak trochu jedná o vykrádačku Brettovy Démonské série (Temní rytíři/Osvoboditelé), mě příběh velmi bavil a má výborně našlápnuto na další díl.

1 16. února

Ke kladům. Kniha se opravdu dobře čte, děj příjemně plyne, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a části popisů, akce a tajemna na sebe navazují tak dobře, že vás upoutají do křesla. A hlavní bijec je docela sympaťák. Ale...

opravdu nedokážu pochopit zdejší kladné komentáře. Myšlenka celé knihy a děj je tak plochý, že by klidně mohl nosit novou kolekci od nějakého světoznámého návrháře místo těch anorektických holčin. Hlavní postava je fajn bijec s propracovanou minulostí, ale vedlejší postavy jsou tu tak vedlejší, že by zde ve většině případů ani nemusely být. Navíc, je tu jen jedna dějová a osobnostní linka, takže to vypadá spíše jako "vyprávění" ze střední školy, které je docela bez nápadu (mimochodem, když jsme hráli Dračí doupě na škole, tak náš vypravěč dokázal v šestnácti vytvořit lepší zápletku, než autor v tomto díle). Navíc mi lezla na nervy nesmyslnost některých pasáží - a to je právě to, co nějak autorovi nedokážu odpustit.

Příklady: Válečníci ze stepí jsou opravdu velmi zdatní bojovníci, ale naše hlavní postava s jedním vojákem ujedou své jednotce, aby se s družinou čtyřiceti těchto zdatných válečníků při prvním střetnutí poprali sami. A nejen, že to je hloupé rozhodnutí kvůli zmíněnému tvrzení, ale dokonce z toho naši dva nad-borci vyváznou bez škrábnutí. A takovýchto věcí se v knize objeví tak desítka.

Osobně, nedoporučuji.

9 08. února

Tešila som sa na návrat do tohto sveta a som rada, že sa moje očakávania naplinili. Príbeh ma bavil a nové prostredie bolo osviežujúce. Plusom bolo, že oproti ostatným dielom nebolo v knihe príliš veľa postáv a ľahko som sa zorientovala. Som rada, že sa v príbehu stretávame s Nortahom, ktorý patril k mojim najobľúbenejším postavám z predchádzajúcej série.

5 21. ledna

Pan Ryan je spisovatel, od kterého vlastním nejvíce tištěných knih - ano, je jeden z mých nejoblíbenějších.. Čtu v průměru 15 e-knih na 1 papírovou, kterou si pak vychutnávám s určitou o to větší vášní.. Návrat do světa Vélina al Sorny proběhl velmi důstojně vzhledem k tomu, jak moc jsem se bála, že už tento hrdina vše podstatné řekl v první sérii.. Kniha má říz - s ničím se nepáře, vrhne do děje, využije pár známých hrdinů a buduje "božskou" zápletku.. Další příběh Pána Věže funguje skvostně.. vlk a tygr - paráda!
....... čas králů je u konce.. ( Šo Caj )

2 20. ledna

Z knihy jsem byla nadšená a musím říct, že se mi líbila stejně jako první díl: Píseň krve. Zakončení knihy mě nechalo v očekávání a nedočkavosti jak tohle všechno skončí.