Žena filmového kritika

Když jsem si na obálce knihy přečetl, že blogové příspěvky byly nominovány na Magnesiu Literu, tak jsem si řekl, proč ne, navíc když ilustrace jsou od Toy_Box, mé oblíbené ilustrátorky.
Nominaci jsem pochopil pozdě, na cenu bylo totiž nominováno celkem 6 autorů, na rozdíl od jiných kategorií se třemi nominacemi. Takže asi nominovali úplně vše, co za něco málo z blogů stálo.
Občas jsem se pousmál, ale že bych byl nadšen? To rozhodně ne. Nejlépe svoji tvorbu charakterizovala sama autorka: " ... a u toho se divím, co všechno se v dnešní době dá vydat jako kniha, navíc s krásnou paní na přebalu."
Za mě hodnocení 2 a půl *, za ilustrace dorovnávám na 3 *.

P.S. Po dvou dotazech na googlu a dvou minutách hledání předpokládám, že autorkou knihy je Michaela Sladká, vedoucí programu na Radio Wave.

17.08.2025

Podlehla jsem tomu, že byla kniha nominovaná na cenu Magnesia Litera a podle anotace i komentářů čekala, že to bude oddechové, vtipné a ironické. No, já zřejmě za oddechovku považuji něco trochu jiného. A ohledně toho vtipu i ironie, tak ty tam byly, ale z mého pohledu to celé bylo hodně na sílu. Takže z toho, co bylo uvedeno v popisu souhlasím asi jen s tím, že je to “allenovské”. A já Woodyho zrovna nemusím.
Poslouchala jsem jako audio a hvězdičky dávám hlavně za interpretaci Ivy Pazderkové.
Stručně: ztráta času

Dvě hvězdy pro Toy Box. Jinak opravdu žasnu, co vše je dnes označováno jako "literatura".

Vtipná, rýchla, nenáročná oddychovka.

Je potřeba to brát jako výplod sociálních sítí, ne jako román nebo hodnotnou literaturu. Je to svižné čtení, které se hodí do tramvaje nebo do míst, kde se člověk nemůže moc dobře soustředit.

Přečetla jsem za chvilku, taková milá jednohubka, ale že by mě nějak obohatila, to se říct nedá. Autorka píše přirozeně, zajímavě, a docela i vtipně. Párkrát jsem se u čtení zasmála, to zas jako ne že ne. Ale že bych hýkala smíchy od začátku do konce, měla pocit literárního naplnění nebo dokonce cítila potřebu si tuhle knihu založit na horší časy, to vážně ne. Na druhou stranu beru na vědomí, že se jedná o sbírku facebookových příspěvků, takže očekávat nějaké hodnotnější čtení asi nemá smysl. A taky se teda přiznám, že jsem se občas v některých krkolomných větách trochu ztrácela. Ještě poznámka na závěr - uvědomuju si, že humoristické příspěvky o vlastním manželovi musí obsahovat nějakou tu nadsázku a pořádné přehánění, ale jestli je jenom zčásti pravda to všechno, co o jeho povaze autorka píše, tak se divím, že spolu vůbec ještě jsou. Já bych to asi nedala :)

Knížka mě bavila tak do půlky, bylo to osvěžující a popis osmihodinového korejského špionážního filmu bylo k popukání. Jenže pak se situace začaly opakovat a ta lehkost se ztratila.
Ilustrace, obálka a ořízka jsou perfektní.

Kniha se mi moc líbila, byla velmi vtipná. Již několik let jsem se tak nepobavila při čtení knížky, jako u téhle útlé knihy. Často jsem se smála nahlas. I když název knihy byl z oboru, ve kterém se běžně nepohybuji, tak postřehy ze života ženy s dětmi, o životě ženy manželky byly velmi velmi trefné, obsahovaly mírný sarkasmus i milující ironii. Jdu s chutí do druhého dílu.

Zpočátku vtipná jednohubka, která ale brzy nudí. Asi nejvíc mi vadila neustálá smyčka ve 3. osobě - filmový kritik řekl, filmový kritik udělal, filmový kritik neudělal.....

Kniha se mi líbila. Bylo to čtivé, vtipné a zajímavé. Nejen o filmovém kritikovi a životu s ním, ale i dětech,... Formou deníčku - označeno datumem. Bylo to zkrátka skvělé. A nesmím zapomenout na nádhernou ořízku, ilustrace i obálku.

Útlá jednohubka o životě matky a manželky je okořeněná humorem i řízným sarkasmem. I když mám s autorčiným světem jen málo společného, potěšila a pobavila.

Mě tento deníček pobavil, čekala jsem ho horší, dle hodnocení a %. Občas byla některá věta krkolomnější, ale i to oceňuji, aspoň jsem četla hezky pomalu a vychutnávala si slovní obraty bez obvyklých klišé. A 1* je za vzhled knížky, dokonalost.

Vtipné, nicméně pevně doufám, že divadelní zpracování mě zaujme víc.
Tak ano - divadelní představení je výrazně lepší zážitek

(SPOILER) Tak nevím, dlouho jsem nečetl knížku, která by měla 100 stran a přitom byla tak tlustá. Ač poměrně lehké téma, vyžadovala po mě naprosto pozornost a mnohdy jsem se ve čtení musel vracet zpátky, abych zjistil "aha, tady asi dva týdny nic nepřidala, takže jsme se ocitli výrazně dál.."
To je totiž rozdíl mezi literárními deníky fiktivních postav (Mladí v Hajzlu nebo Adrian Mole) a pouhým sebráním blogových příspěvků. Deníky jsou psány tak, aby vám celá knížka dávala nějaký smysl, někam směřovala, byla nějak vypointovaná. Blokové knížky jsou o tom, že se seberou už existující příspěvky a vydají. Když to čtěte na internetu stejným tempem jako autorka píše, může to být dobré, v knížce se ale ukáže, že byly období, kdy se toho třeba moc nedělo. Anebo dělo ale nepsalo se (narození dalšího dítěte např.) A proto nám celá knížka konci tak nějak do prázdna. To ale není případ jen Ženy filmového kritika, podobným neduhem trpí většina "sebraných statusů".
Já blog Ženy filmového kritika nesledoval. Dozvěděl jsem se o ní díky divadelní hře (tu jsem neviděl,ale věřím, že může být výrazně lepší než knížka), rekl jsem si, že by mě to mohlo bavit. No, mýlil jsem se. Jak jsem psal v úvodu, dlouho jsem nepotkal knížku, která by byla tak tenká a tak tlustá zároveň. Kritik je pracovně velmi zaneprázdněný, paní je doma s dětmi, někdy vzpomíná na staré časy, někdy, jak už to tak bývá, pochlastává, často glosuje manželovu práci, jeho životní postoje a chování. A tady mám práce problém, že nevidíme tu druhou stranu, kladl já si při čtení otázku jak by asi moje žena psala o mně, měl bych zkontrolovat jestli něco takového taky nedělá.
V knížce je o přesto pár momentů, kde jsem se smál nahlas (naposledy třeba WhatsApp skupina děvčat z ulice), ale nějak jsem doufal, že jich bude víc.
Knížka samotná je naprosto vymazlená po grafické stránce, autorkou ilustrací je Toybox.

FB příspěvky neznám a vůbec to bylo pro mě překvapení, které se objevilo v podobě audioknihy. Poslouchala jsem při cestách autem a přišlo mi to osvěžující a zábavné. Ona ho má ráda, on jí taky, mají jedno dítě za druhým, ona je s nimi doma a on sleduje filmy. Ona ostatně také. Občas jsem se smála nahlas, zejména když došlo na historky s nejmladším dítětem nebo manželovy festivalové výpravy. Určitě si to v kolonách poslechnu radostně noch ajnmál i drajmál..

Z 'blogísku' i knihy na mě dýchá především velká samolibost. Autorky, která na svém muži visí tak moc, že jí nezbývá, než utíkat k (víc či míň) povedenému provinčnímu humoru. K sebeironii, která ovšem většinu času sugeruje mezi řádky spíš to, že vypravěčka je prostě báječná ženská. Je neustále super výkonná, oddaná, s neutuchajícím nadhledem, ale žádnými skutečnými propady. Texty tak "ze života", až z nich chybí cokoli skutečně živoucího. Zůstává superhrdinská póza a božský Kritik, vskutku prvotřídní moula.

Co zaujme u této knihy na první pohled je její grafická podoba. Tvrdé desky s černým hřbetem přecházejícím do modrých temných barev ořízky, vzhledem i pohmatem evokují starý, kvalitní, poznámkový sešit.
Portrét ženy na titulní straně, hlava bez myšlenky, tvořená jen hranicemi filmového pásu.
ToyBox Ilustrations = velká podtržená jednička.
Do knižní podoby přetvořený blog autorky, která zůstává v anonymitě. Žena, žijící ve stínu svého manžela, nadšeného filmového kritika. Trojnásobná matka potácející se mezi vzrůstajícími rodinnými povinnostmi, milenka toužící po pozornosti a zároveň kreativní stvoření, jež hledá uplatnění mimo zdi svého domova. Kdo zažil tuší a soucítí.

Blogové příspěvky jsem si moc a moc užila. Kniha je i po grafické stránce krásná. Určitě si seženu i druhý díl a těším se na něho už teď :-)

Oddechovka psaná s humorem, nadhledem a nadsázkou. Situace v příspěvcích se poměrně často opakovaly, ale grafická úprava je moc povedená - hvězdička navíc.