Isew
komentáře u knih
Listopád
Alena Mornštajnová
Jde o alternativní historii, ale nedělám si iluze o tom, že kdyby v '89 byl SSSR v lepší kondici, tak by to tak dopadnout mohlo. Každý, kdo vzývá Russko a vzpomíná na "staré dobré časy" by se měl ideálně sebrat a jet se do své země vyvolené podívat. A nejlépe tam zůstat už napořád. Z Ruska nepřišlo nikdy nic dobrého. Tato kniha ve mě od počátku vyvolala pocit hnusu, kterého je těžké se zbavit. Jsem šťastná, že '89 dopadl tak jak dopadl. A to říkám s vědomím všech různých přešlapů, Ruskem ovládaných prezidentů, vzestupem slovenského nevzdělaného makaka... To je jen důsledek vlády jedné strany, která otrávila mysl lidí na dalších x let.
„Probuďte mě za 100 let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím - pijí a kradou.“ — Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin
"Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". - Karel Havlíček Borovský
Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině. - Pupendo - a pod tohle se velkým písmem podepisuji.
1913: Případ podivné sebevraždy
Andreas Pittler
Mám ráda Vídeň. Její atmosféra je velmi podobná Praze. Procházky po tomto krásném městě s hlavním hrdinou, a to ať už při sledování jakéhosi malého, neštovicemi zjizveného gruzínce pravým jménem Džugašvili, který se zdál našemu hlavnímu hrdinovi naprosto bezvýznamný a neškodný, nebo při vyšetřování podivné sebevraždy, či při čekání na špióna, byly velmi příjemné. Četba dobových novin jen podtrhla atmosféru starého mocnářství. Kvitovala jsem objevení se i zuřivého reportéra Egona Ervina Kische, kterého rozčílila prohra jeho oblíbeného fotbalového klubu, a který se zarputilostí, věren své přezdívce, pustil po stopě. Vůbec se to v knize hemžilo známými jmény, ale nebylo to rušivé. Věděla jsem, že v cizině pobýval Lenin, ale informace o tom, že i Stalin se před válkou pohyboval mimo Rusko a byl v hledáčku policie, byla pro mě zcela nová.
Mazal tov!
David Maxa
Židovská víra byla po staletí zahalena tajemstvím. Všechny ty rituály, obřady a odlišný způsob slavení svátků vyvolávaly v mnohých lidech nedůvěru. Z nedůvěry se stával strach a ze strachu nenávist. Pogromy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jsem opravdu ráda, že nás tato kniha nechává nahlédnout za oponu toho tajemství. Samozřejmě v dnešní době není problém si mnohé najít, ale kvituji to, že v této knize je popsáno vše od narození až po smrt. Mnohé mi bylo objasněno.
R.U.R. (komiks)
Lenka Pipková
Kniha R.U.R. Karla Čapka je v mém osobním žebříčku velmi vysoko. Jeho text je nadčasový. Trochu jsem se obávala, že v komiksu jeho poselství tolik nevyzní. Byla to naprosto zbytečná obava. Naopak. Co se týká komiksů, jsem poměrně vybíravá. Často mě odradí výtvarná stránka. Tady se to nestalo. Nejsem takový hnidopich, abych do detailu řešila ztvárnění ženské postavy. Výtvarná stránka ženských postav mě nijak neiritovala. Pro mě bylo důležité poselství, které Čapek ve své knize přináší, a to bylo podáno bravurně.
Vzplanutí
Jiří Březina
Tak to jsem nečekala. Skvělé, velmi čtivé. Vhled do minulosti za pomoci deníku byl zajímavý. Pohled na "kamarády" a "nejlepší kamarádky" také. I na růžové brýle a zaslepenost v období zamilovanosti. To vše namíchané na pozadí samovolného vzplanutí.
Holky ze severu
Šeng Kche-i
Devadesátky v totalitní Číně. Já jsem tak ráda, že žiju ve svobodné netotalitní zemi. Zažili jsme si to tady čtyřicet let a doufám, že máme na dlouhý čas vybráno. Ti, kdo tady hlásají nesmysly, jak se máme špatně apod., možná by stálo za to se podívat za hranice nebo si přečíst tuto knihu. Žena v totalitní Číně jako pouhý prostředek k uspokojení pudů muže. Potraty a sterilizace na denním pořádku. Škoda toho podivného závěru. Růže začaly nekontrolovaně růst prsa a už nikdy nebyly jako dřív. A vysvětlení? Žlázy? No, nevím. To mě trochu zklamalo, ale jinak velmi čtivá a poučná kniha.
Krok stranou
Pavel Buksa
Jak byl někdy hlavní hrdina až nadmíru inteligentní a z nejasných indicií vždy vydedukoval správné místo či okolnost, tak na konci byl tedy velmi nedůvtipný. Podezřelý udělá věc, která naznačuje, že to asi bude jinak, ale náš do té doby nejbystřejší vyšetřovatel (chvílemi by trumfnul i slavného Sherlocka Holmese), si sedí na vedení a blamuje se. Škoda té nevyváženosti.
Není kouře bez ohýnku
Agatha Christie
Královna detektivek, které je velmi těžké se jen přiblížit. Pachatele jsem rozhodně netipovala, bylo to pro mě velmi překvapivé. Slečna Marplová se uchýlila k léčce a ta vyšla. Agatha zkrátka umí.
Muž s dýmkou a houslemi
Arthur Conan Doyle
Toto vydání s ilustracemi Adolfa Borna mě provázelo v dětství. Na malé dítě to byla kniha velká, špatně se s ní manipulovalo, ale obsahově je úžasná. Spolek ryšavců, Námořní smlouva, Dobrodružství se šesti Napoleony a hlavně velmi strašidelný Strakatý pás. I ostatní příběhy byly skvělé. Sherlock Holmes je můj nejoblíbenější detektiv a velkou roli v tom hraje i tato kniha.
Škola pro německé nevěsty
Aimie K. Runyan
Zatím nejlepší kniha tohoto roku. Jaké bylo postavení ženy v nacistickém Německu? No, nic moc. Měla být ozdobou svého muže, moc nemluvit, vyjadřovat se jen tak, aby to bylo vhodné, nemít sama žádné ambice a starat se jen o svého muže. Sledujeme osudy tří dívek, které se v jedné chvíli protnou. Nechci se rozepisovat víc, přečtěte si Školu pro německé nevěsty. Stojí za to.
Chalupa
Pavlína Křivánková
(SPOILER) Dvě ženy, jeden muž. Ani s jedním z hlavních hrdinů jsem nenašla společnou řeč. Dokázala jsem pochopit jejich motivace, ale ... ne, asi vidím svět jinak a nesouzním ani s jedním z nich. Karel mi přišel jako zbabělec, který se nedokázal postavit situaci, kterou vytvořil. Mladá milenka věděla, že Karel je ženatý a přesto šla do vztahu. A manželka, workoholička, která neměla kromě práce čas na nic jiného, aby následně zjistila, že ji i přes její dřinu v práci bez problémů nahradí někdo jiný a mladší. Každý si svou cestu životem volíme sami.
Bedřich Smetana - Životopis
Pavel Kosatík
Nahlédnutí do neradostného života jednoho z našich nejlepších hudebních skladatelů. Konec 19. století byl plný inspirujících osobností, které tento národ obohatili. Bedřich Smetana byl jedním z nich. Neměl to lehké a vlastně od začátku své kariéry mu byly do cesty kladeny překážky. Možná i proto je jeho hudba tak úchvatná. Nejsem velkými milovníkem oper, proto je tolik neocením, ale jeho symfonické básně jsou úžasné. A i kdyby nenapsal nic jiného než Vltavu, zasloužil by si stát na národním piedestalu.
Až se ti zatočí hlava
Ondřej Štindl
Magor stalkuje magora, což vyústí v prapodivný výlet. Oba hlavní hrdinové jdou odpudivé existence, kteří vyvolávají konstantní pocit znechucení.
Nevíš dne, nevíš hodiny
Dominik Dán
Jak zajímavě se příběh rozběhl, tak vyzněl do ztracena. Trochu mě to mrzelo. Paralelní příběh o partě teenagerů, kteří to přeženou s alkoholem, protože opíjet se v této společnosti je přece normální, měl zajímavé vyústění.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Nebylo to špatné, ale kniha, ke které bych se někdy chtěla vrátit, to není. Konec, ve kterém vlastně není jasné, jak to všechno dopadlo, také mému hodnocení nepřidal. V mém okolí jsem v minulých letech pozorovala zvýšený zájem o Japonsko. Upřímně nevím, čím to bylo způsobené, ale tento zájem v poslední době opadá. Kniha ale špatná určitě není a za přečtení stojí.
Ida
Helena Černohorská
Ne příliš rozsáhlá novela, která popisuje nehezký úsek kolektivizace vesnice a šikany těch, kteří nechtěli dobrovolně předat své rodinné majetky do rukou komunistů. Lid si to žádá, lid si to přeje byla jejich mantra. Hlavní hrdina se zeptal hlavního komunisty, kdo že je to ten lid, jestli je to on a jeho švagr? Teď si nejsem jistá, ale vlastně to vystihuje přesně to, že za lid se dá schovat všechno, zejména vlastní zájmy. Plně dávám za pravdu Františku Faitlovi: "Komunisté? Co slovo to lež, co čin to zločin."
Konec starých časů
Vladislav Vančura
Vladislav Vančura měl velmi specifický jazyk. Krásný, košatý, malebný. Nejen kvůli příběhu na vás dýchne kouzlo starých časů. Samozřejmě nelze nesrovnávat s výborným filmem. Kniha je jiná, ne tak uhlazená. Film je milý a nenáročný. V knize jsou pasáže, které jsou znepokojivé. Také je v knize víc postav a někdy je tam opravdu přelidněno. Při čtení mě stále napadalo, jak asi dopadli velkostatkář Stoklasa, advokát Pustina, Lhotovi, sedlák Charousek a další v poválečném uspořádání, kdy se k moci dostali komunisti. Který z nich by asi skončil v komunistickém lágru a který by se stal nadšeným komunistou?
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Nečekala jsem, že Goethe, ta ikona německé literatury, které jsem se tak dlouhou vyhýbala, mě tak překvapí. Čekala jsem nějakou hutnou, frázemi prodchnutou těžkou klasiku, která mě unudí. Ale ne, Utrpení mladého Werthera bylo všechno, jen ne nudné. Werther je člověk, kterého bych ve svém životě nechtěla. Nafoukaný a sebestředný mladý muž z vyšších vrstev, který očekává, že se všechno bude řídit podle něj. Srážka s realitou je pro něj tvrdá a ukáže se to, co probleskuje celou dobu, že je to pouze slaboch.
Aztécká říše
Sean Callery
Ze série mám přečtený Divoký západ a Starověký Řím. V rámci tématu to nebylo špatné, ale tento díl, to se opravdu nedá. Nejsem ani ve třetině a dočítat to už nebudu. Přehlídka zvráceností a nechutností v každé větě. V rámci duševního zdraví zavírám a nedočítám. Těšila jsem se na Aztéckou říši, která přinesla světu hodně zajímavého, ale autor se soustředil jen a jen na naprosté ohavnosti. Nerozporuji, že tomu tak bylo, ale číst to takto koncentrovaně je opravdu moc.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Remarque patřil k mým nejoblíbenějším spisovatelům v době střední školy. Určitě bych tuto knihu v tom věku ocenila víc, než teď. Mrzelo mě, že děj i konec byl příliš předvídatelný. Přesto je to kniha, která stojí za přečtení.