Nebe nezná vyvolených

Přečetl jsem “celého” Remarque mezi 17-18 rokem. Od té doby jeden z mých nejoblíbenějších autorů.

Doporučuju, před přečtením autorovo knih, nastudovat jeho život. Stojí to za to + dodá to jeho knihám nový náhled.

Remarque a jeho diela ma nikdy nikdy nesklamali - to je vždy o srdci, o duši - má to emócie, má to slzy a má to lásku, aj sklamania - je v tom život pulzujúci naplno alebo práve naopak, (s)krotený smutnými okolnosťami a osudmi.. ale hlavný hrdinovia jeho diel sa nikdy nenechajú zlomiť a ´idú´ až do posledného dychu. Aj toto dielko je také. Krásno-smutné a smutne-Krásne.

Knihu jsem přečetla již podruhé a znovu mě rozesmutnila a donutila přemýšlet nad darem žít a jak žít. Příběh plný hlubokých myšlenek. Dílo nadčasové a stále aktuální.

Není to válečný román. Je to o životě, lásce, přátelství v časově ohraničené době. Autor se snaží vžít se do života někoho, kdo už od života moc nečeká. Nevím, zda se mu to podařilo - ale je to jeho styl a k přečtení dílo je.

Krásná kniha. Myslím, že pro její pochopení musí člověk dospět, alespoň do věku, kdy už život a zítřek nebere jako naprostou samozřejmost.

Remarquovy knihy z první světové války jsou pro mě ovšem ještě o stupínek výše.

"Ty si myslíš, že utrácím peníze – a já si zase myslím, že ty utrácíš svůj život."

Tuto knihu jsem poprvé četla, když mi bylo asi devatenáct a zanechala ve mně hluboký dojem. To, že je Remarque výtečný vypravěč, který dovede čtenáři přiblížit bitevní pole, víme všichni. Tento příběh je ale jiný. Postupnými kroky vytváří neobyčejný cit mezi tak odlišnými lidmi. Závěr příběhu jsem přijala skrz slzy. Krásná kniha.

Poprvé jsem četla ve 14 letech, a byla to láska na první dotek. Remarque je prostě neskutečně vynikající vypravěč, a tady je to příběh na hodně slziček.

Budu velmi stručný nebo se o to alespoň pokusím. Pasáž v sanatoriu se nese ve vynikající a precizně vylíčené atmosféře. Následující část má veliký půvab a prakticky v průběhu celé knihy můžeme číst řadu zajímavých myšlenek ohledně života a mezilidských vztahů. Neméně skvělé jsou dialogy a postavy a často paralelní děj v rámci jedné kapitoly - Clerfayt a jeho závody x Lillian a její život. Závěr: Skvělá kniha.

Dalsi uzasny Remarque do moji sbirky…Nějak sem se k ni nedostal, pri svem maratonu čteni knizek od tohoto skveleho autora. Dostal jsem se k ni až ted, ano stydim se až ve roce 2025...Kniha je zase takova typicka, Remarquarna...ač zde neni primo valka, agenti a emigranti, je zde nekolik osob kteri minulosti - valku trpi cely zivot. A vlastne je je trauma z valky spoji dohromady...Muze se to zase tvarit jako necilne bloumani po kavarnach, restauracich a zemich jako je Italie Francie a Švýcarko...ale pribeh ma opet obrovsky presah. Presah vseho živoucího. Sanatorium je depresivní misto, ale nebezpeci rychlých závodních aut mi přišlo snad jeste horsi...Knizku jsem si nasel v knihobudce a zase ji poslu dal, aby se tento pribeh dostal k co nejvice lidem...a co nejvic z nas si zase začalo vážit malickosti a hlavně ŽIVOTA.

Dojemný příběh o Lilian, která si na konci uměla užívat a vážit života, byť už byla (a právě pro to že byla) pouze krok od smrti. Postava Clerfayta na rozdíl o ní si života začal vážit, až s nějakou (jeho domnělou) perspektivou směřování někam dál. Líbí se mi, jak Remarque tyto dva protipóly postavil vedle sebe, i jak mistrně příběh zakončil.

Remarque je vždycky záruka velké kvality a trochu depky. Musí na něj být nálada, a pak nezklame.

Pokolikáté už - můj fanatický zájem o F1 mě přivedl k filmu Bobby Deerfield a odtud šly kroky k Nebi. Pojetí poněkud odlišné, s ohledem na dobu, kdy byla kniha vydána, tak i formule byly nahrazeny, ale na atraktivitě a Remarquově kvalitě nic neubraly. Jeden z mála případů, kdy se sice srovnání nabízí, ale tentokrát jsem ho nepotřeboval - každá verze je pro mě něčím důležitá.

Knihu jsem poprvé četl před více než 30 lety. Nyní jsem se k ní vrátil hned po přečtení Na západní frontě klid, což je zřejmě vrcholný remarguovský kousek, a tak jsem byl trochu zklamaný. V první knize šlo o životy mladých mužů - vojáků z různých částí světa, kteří bojovali o každý den přežití, aby třeba jako hlavní hrdina Paul padli až po letech neskutečného strádání s klidným úsměvem. V té druhé šlo sice taky o životy, ale nějak jsem to rozmazlené Lilyan v drahých švýcarských sanatoriích nevěřil. Rovněž závodění Cleyfarta mi nepřipadalo čtivé a srovnatelné s názvem, který byl snad nejpovedenějším nápadem světového autora, kterého jinak miluji, protože nebe skutečně nezná vyvolených.

(SPOILER) Celkom rýchla jazda, na Remarqua. Nikde sa dlhšie nepozastavil, len to chŕlil ako mu to prišlo. Asi dosť rýchlo napísaný román. Trochu mi to pripomínalo Kto chytá v žite, od Salingera. Podobný pocit po dočítaní ostal.
Síce chápem rozpoloženie postáv, ale aj tak sa mi nepáči ich prístup.
Lilian ma rozčuľovala. Viem bola chorá, bolo tesne po vojne, ani si to neviem predstaviť. Ale nie každý mal peniaze, a bol v rovnakej situácii, aby si mohol posledný čas života žiť boméskym životom a tváriť sa pri tom, že je nad vecou.
Ale očividne, tento typ žien bol veľmi príťažlivý pre hlavného hrdinu (..alebo pre Remarqua?).
Sympatické mi bolo, že tá rýchlokvasená láska plná vášní, nakoniec neskončila ešte sladšie. Koniec bol síce od istej chvíle predvídateľný. Ale to, že Lilien nakoniec prizná, že Clerfayta chcela opustiť, ma prekvapilo. Bolo to také ozajstné, Remarqueovské.

Zaujímavá kniha, milo ma prekvapila

Jak knihu Na západní frontě klid zbožňuji, tak Nebe nezná vyvolených mě dost zklamalo.
Vůbec mi hlavní hrdinové nepřirostli k srdci, Lily mi byla hodně proti srsti. Jinak se dalo očekávat, že kniha bude smutná a depresivní díky anotaci a též bylo dosti pravděpodobné, jak dopadne.
Přesto mi na této knize mnoho věcí nesedělo.

15.01.2025

Je na pováženou, že si mi k velikánovy světové literatury podařilo dostat až teď, nicméně jsem tomu rád, neboť mnoho zajímavých myšlenek a postojů, jež jsou v této knize obsaženy by mě mohlo dříve minout.

Málokdy se mi stává,že se musím nutit, abych knihu dočetla. U této jsem se musela velice přemáhat, abych ji neodložila. Začátek i konec je dobrý. Ale vše mezitím je mnoho vzletných slov, kupící se jedna těžší myšlenka za druhou. Často se vůbec nejednalo ani o vypravování ani o dialog, ale pouze o filosofické úvahy. Chrlení silných slov bez ladu a skladu. Bylo toho příliš. E.M.Remarqua obdivuji, je to velký autor. Ale toto se opravdu nepovedlo.
Ani jedna z postav není sympatická. Přesto,že život mladé dívky se chýlí ke konci, neumím s ní soucítit. Zahodí možnost se léčit v luxusním sanatoriu, aby mohla žít svůj život naplno. Ale jak? Poflakováním, hýřením? Všechna ty silná slova,ale skutky....
Jak to vše dopadne je velice záhy jasné, závěr nebyl pro mě žádným překvapením, dá se vytušit.
Poselství knihy je silné, ale provedení se mi prostě nelíbilo.