Nebe nezná vyvolených
kniha od: Erich Maria Remarque (p)
Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)
Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Komentáře (280)
Komentáře 280 Recenze 0


Vrátila jsem se ke knize po 30 letech a vyslechla jako audioknihu. A pochopila jsem, jak důležité je číst v - nácti. Protože to okouzlení, opojení , souznění a nadšení se v pozdějším věku už nezopakuje. Kniha ale určitě neztrácí na svém půvabu.


Příběh o milostném vzplanutí mezi Lillian, která má přes své smrtelné onemocnění obrovskou touhu žít, a Clerfaytem, který je sice zdravý, avšak pravidelně svůj život vydává všanc při automobilových závodech.
Pracuje se zde s tématem života a jeho pomíjivosti, nevyhnutelnosti smrti... Určitě je pozoruhodné a trochu ironické, jak Lillian, která se na začátku knihy rozhodne žít, jako by nebylo zítřka, v jednom momentu při sledování závodícího Clerfayta kroutí hlavou nad skutečností, že on a ostatní závodníci tak lehkomyslně hazardují se životem, a Clerfayt, pro něhož samotného byla vždy charakteristická přelétavost a frivolnost, dostává pocit, že Lillian jeho způsob života jaksi překonvertovala do podoby, kterou není možné dlouhodobě provozovat.
Kniha je naplněná zajímavými myšlenkami o životě, jeho vlastnostech, kladech, záporech... Pro Remarqua poněkud netypické dílo, poněvadž téma války je zde zmiňováno opravdu jen okrajově, ovšem velmi čtivé a podněcující k hlubokému zamyšlení.


Má první kniha tohoto autora, ( když nebudu počítat úryvky nucené nám profesorkou v hodinách literatury, které jsem tehdy vážně neuměla ocenit ) a musím uznat, že jsem si četbu opravdu užila...
Ano, příběh je smutný, ale má v sobě velikou krásu a naději v beznadějné situaci...
" Akceptovat znamená rezignovat. "
" Proč chtějí měnit to, čím ženu získali? Copak je nikdy nenapadne, že tím ženu nejspíš ztratí? "
" I ty nejkrásnější moudrosti umírají přes noc. Kolik mrtvol se pokaždé příštího rána zamete! A je zvláštní, co všechno člověk napovídá, když slunce zapadne. "


Co na to říct, Remarque nikdy nezklame.
Kniha sice není tak dlouhodobě napínavá jako například Tři kamarádi, ale pointa a závěrečné vyvrcholení je jedno z nejvíce mrazících, co je u Remarqua k dostání.
Kniha je krátká, v podstatě čtení na jeden večer, takže ani v těch pasážích absentujících napětí vás nestihne začít nudit a závěr je jedním slovem neskutečný.


Podle mě nejlepší kniha od Remarquea.
Švýcarské sanatorium jen kousek od nebe. Dvě rozdílné postavy, jejichž cesty se protnou. Doporučuji.


Příběh o životě, smrti a lásce. O dívce, která má chuť žít a užít si to, co jí z času zbývá. Klasika E.M.R., která mě vtáhla a nepustila.


Tato knížka nastartovala mojí celoživotní lásku k autorovi před neskutečně dlouhou dobou a díky audioknihám se ke všem dostávám znovu. Není to taková síla jako Západní fronta, Tři kamarádi, nebo Jiskra života, ale je to stále velmi silný příběh lásky, přátelství, života a smrti. Jako obvykle nechybí ohromné množství hlubokého citu a povrchnosti, množství originálních postav, myšlenek, ale i zvratů. Krásná knížka. Doporučuji.


Kniha mne pohltila hned od začátku, poutavý příběh plný velkých mouder o životě a smrti. Hlavní postavy se potkají ve Švýcarském sanatoriu, on je jen na návštěvě a ona jako pacientka. Kniha je plná kontrastů mezi život a smrtí, zdravým a nemocným. Ona žije pro dnešek a on pro budoucnost. A přestože hlavní linkou je jejich vztah, rozhodně se nejedná o love story.
Za mne je to kniha, kterou by si měl přečíst každý. Rozhodně se k ní vrátím a věřím, že v ni najdu další myšlenky, které mne zasáhnou a ovlivní.


Smutný príbeh, ale geniálne dielo. Remarque napísal novelu, ktorá je oslavou života, aj keď Lilien - hlavná hrdinka, má svoj život odmeraný, snaží sa ho prežiť, čo najlepšie. Dielo je plné veľkých myšlienok a skúseností. Ja považujem túto knihu za najlepšiu od E.M.R. , núti človeka zamyslieť sa nad krehkosťou bytia a toho čo je dôležité. Musím spomenúť krásny citát, je vystrihnutý z kontextu, ale výstižný :
"Nič nie je také celkom zlé a nič také celkom dobré, ako si myslíme: A nič nie je definitívne.". Veľký literárny zážitok čítať takúto knihu.


Knížka, kterou jsem četla podruhé a vždy krásná. Donutí člověka přemýšlet


Kniha o životě a smrti.
Je lepší zůstat v sanatoriu a pomalu čekat na smrt, nebo žít naplno, i když smrt může přijít již zítra.
Je lepší žít život naplno od jednoho závodu, kde na vás může číhat smrt, k druhému. Nebo prožít zbytek života s milovanou osobou poklidně, ale vlastně tak jako byste vůbec nežili.
Nikdo smrti neunikne, ani nemocný, ani zdravý, z čehož vyplývá paradoxní vyrovnání.
Přečeno jako audiokniha ve výborném podání Davida Novotného.
Doporučuji


Remarqua mám ráda, ale zjišťuji, že některá jeho díla mě prostě neberou. Tohle je jedno z nich. Pokoušela jsem se přečíst několikrát a vždycky jsem ho odložila. Teď o víkendu jsem se hecla a tedy přečetla. Ale jednou a dost. Nic moc mi to neříkalo a nudila jsem se. Hlavní postavy mi nebyly ani sympatické, ani blízké. Jejich debaty a pohnutky mi nešly do hlavy, snad jen ta Lillianina touha zažít "skutečný" život.

Remargue ...klasika, co vás pohltí. Není třeba žádného komentáře...neboť cituji z pera autora a víc k tomu netřeba dodávat ...
...dokud si člověk uvědomuje, že padá, není ještě nic ztraceno. Zdá se, že život miluje paradoxy . Když si myslíš, že jsi v bezpečí, jsi vždycky směšný a těsně před pádem...


Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo.
Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí.
Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba:
Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku.
V lásce není nikdo dospělý.
Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné.
Opakem lásky je smrt.
A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ...
Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.


V rámci výzvy jsem se znovu vrhla do románu, který jsem poprvé četla asi před dvaceti lety. Už tehdy se mi dílo velmi líbilo, a ani po takové době mě nezklamalo. Silný příběh.


Krásný, křehký, smutný, nadčasový příběh, který vede k zamyšlení a poznání.
Vrátila jsem se k němu po letech v rámci čtenářské výzvy a utvrdila se v tom,
že tak budu muset učinit i s ostatními knihami autora.
Vím, že bůh je jenom jeden. Ale pan Remarque mu dost šlape na paty :)


Po knihe Traja kamaráti, ktorá ma uchvátila, som sa rozhodla siahnuť po ďalšom diele od Remarguea a... NEĽUTUJEM.
Opäť nádherný príbeh plný krásnych myšlienok, ktorý aj po šesťdesiatich rokoch od svojho vydania dokáže zaujať čitateľov, ktorí v čase jeho vydania ešte ani neboli na svete - mňa teda určite. A to by som si ešte pred nejakým časom povedala: Určite nebudem čítať takú starú vykopávku.
Teraz môžem s čistým svedomím povedať: Som rada, že som po nej siahla. Našla som totiž nádherný klenot. Odporúčam!


Román o lásce a smrti. Četla jsem za doby studií a teď jsem se v rámci čtenářské výzvy začetla znovu. Všechno už bylo řečeno. Knihy od Remarqua by neměly chybět v žádné knihovně.


Remarque je prostě Pan autor - tahle kniha je i po tolika letech neuvěřitelně čtivá a působivá. Po přečtení mám sto chutí vrhnout se na další autorova dílka....


Přečetla jsem skoro všechny knihy toho autora - vracím se k nim, tato je moje nejoblíbenější.


Remarqua jsem četla také v mládí. Teď jsem se k němu vrátila. Krásná klasika a jak Lilien rozumím.


Kniha je působivá, doslova chytá člověka za srdce a nutí ho přemýšlet o životě tak, jak si to nikdy nebyl schopen představit. Doporučuji k četbě, ale ne v době, kdy se zrovna necítíte dobře, nebo máte starosti zdravotního charakteru. Jinak hrdinku obdivuji v jejím konání, nákupu šatů a snahu si ještě užít života a nevěnovat se pouze negativním myšlenkám.


(SPOILER) Remarqueovy knihy jsem četla v době studií. Tehdy jsem byla nadšená, přečetla jsem všechny. Většinu mám v knihovně, sáhla jsem po jedné z nich. Přečetla jsem jedním dechem. Žít a užívat si nebo se léčit a čekat, jestli léčba zabere. Lilian zvolila první možnost, myslím, že jí rozumím.


Válečná literatura není úplně mým šálkem kávy, ale knihy od Ramarqua mám velmi ráda. Považuji za nejlepší knihy hotovo období. Knihy mají velké poselství, skvěle se čtou a příběh ve Vás zůstane již na pořád.


Tak tahle kniha pro mě byla vykročení z komfortní zóny, čteno v rámci čtenářské výzvy. Nějak mi nesedl styl psaní a dialogy jsem často nedávala, byly hodně filosofické. Děj i postavy běželi kolem mě, až konec byl pro mě snáze uchopitelný. Nemocná Lillian nechce trávit čas v sanatoriu a tam pomalu umírat, chce poznávat život. Vyrazí s automobilovým závodníkem pryč z hor, do míst překypujících životem a lidmi, který si života neváží, protože nevnímají existenci smrti. Závodník Clerfayt riskuje svůj život při každém závodu, a i když je zdraví, od smrti ho dělí jen tenká hranice.


"Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne."
Knížka o životě a smrti. Lillian ví, že brzy zemře, a proto si chce užít každý den. Clerfayte je závodník, užívá si života, ale při každých závodech ho riskuje. Dva rozdílní, kteří se náhodně setkají a je z toho láska....Láska, která ví, že brzy skončí...


No, tak co k tomu. Krásný a smutný příběh, který jsem za život četl několikrát, pokaždé mi dal něco jiného a teď byl - díky jistým smutným rodinným záležitostem - obzvláště intenzivní, protože jsem si prostě více uvědomoval řadu věcí, které si mladý bezstarostný člověk až tak k tělu nepřipouští.
Kniha je to vlastně o nevyhnutelnosti smrti. Svádí k sobě holčinu, která je těžce nemocná na plíce a víceméně ví, že to má spočítaný a automobilového závodníka, který žije na hraně a plánování budoucnosti pro něj končí jen dalším závodem. Rozhodnutí, jestli těch pár měsíců užít naplno nebo být hodný a nějaký ten týden či měsíc života si přidat asi není to, co by člověk chtěl někdy řešit. Lillian s Clerfaytem zvolí život na plno, ikdyž oba vědí, že to prostě jednou přijde.
Jen doporučuji.


Clerfayt a Lillian - milenci ve stínu smrti. Knihu jsem již kdysi četla, úplně jsem zapomněla, jak je dobrá. Držíte palce Clerfaytovi, trochu pokyvujete hlavou nad Lillianiniu rozmařilostí, ale kdo by to nechápal? Nedávno mi zemřela kamarádka, tudíž má kniha pro mě další přesah.
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
1967 | ![]() |
1962 | ![]() |
1969 | ![]() |
2005 | ![]() |
2006 | ![]() |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
Právě čtených | 27x |
Přečtených | 3 831x |
Čtenářské výzvě | 239x |
Doporučených | 251x |
Knihotéce | 881x |
Chystám se číst | 461x |
Chci si koupit | 81x |
dalších seznamech | 8x |