Nebe nezná vyvolených

od:


KoupitKoupit eknihu

Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/407/nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg 4.41605
Orig. název:

Der Himmel kennt keine Günstlinge (1961)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (171)

Přidat komentář
MikeDV3
09. prosince

Moje první kniha od Remarqua. Zaujala mě především popisem psychiky hlavních postav a myšlenkami o smrti, které měla hlavní hrdinka. Konec byl pro mě velmi emotivní. Občas mi přišly některé pasáže docela dost rozvleklé a do čtení jsem se musel trochu nutit. Celkově jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl a rád se podívám i na další knihy tohoto autora.

Evaho73
30. listopadu

Keď som začala čítať túto knihu, pocítila som déjà vu, dôvernú známosť niečoho výnimočného k čomu možno s kľudom pripísať aj dielo "Traja kamaráti".

Zvláštny, neobvyklý až tajomný príbeh lásky dvoch ľudí si ma rovnako podmanil.
Neostáva mi iné ako vyzdvihnúť úžasné dialógy a množstvo krásnych a podnetných myšlienok tohto literárneho skvostu.

„Bez lásky je človek iba mŕtvola na dovolenke.“

Erich Maria Remarque

Žulinka
18. listopadu

Má první kniha od Remarquea, která rozhodně nebyla poslední. Neměla jsem naprosto žádná očekávání, ale kniha mě dostala. Vždycky jsem se těšila, až se budu moci znovu začíst a zároveň bych jí nejraději nikdy nedočetla, protože jsem nechtěla její konec. Lillian i Clerfayt byly pro mě velmi zajímavé a neobyčejné postavy. Kniha donutí člověka se opravdu zamyslet nad životem a možná i přerovnat své hodnoty a já sama jí asi z hlavy jen tak nedostanu.

"Chci toho mnoho, a tudíž nic. Je to skoro totéž."

Terezaa
28. září

Autor je špičkový, kniha rozhodně nezklamala. Remarque bravurně popisuje myšlenky postav. Nedávám plný počet, jelikož mě jiná díla od tohoto autora zaujala a sebrala více, ale román je to přesto velmi krásný.

kristyna3
20. září

Kniha, která dokáže člověka donutit zamyslet se nad životem a jeho smyslem! Opravdu vřele doporučuji na čtení. I když je v knize romantika, vůbec to ničemu nevadí, naopak je tím děj dokonalejší:)

Scarycrowie
19. srpna

Samotná zápletka mne až tolik nezaujala, ale autorova zamyšlení o lásce, životě a smrti mi přesto zaručila velmi silný literární zážitek.

Petra21
18. srpna

Člověk se kolikrát nad knihou dojme a rozbrečí, napíše si na útržek účtenky z kavárny citátek a dumá nad příběhem ještě dlouho poté, co jej dočetl. Ale Nebe nezná vyvolených... to mě naprosto rozložilo. Je to jeden z nějkrásnějších a zároveň nejhorších románů, co jsem četla. Nepřestanu obdivovat, s jakou naléhavou nadčasovostí Remarque psal. Sloh vynikající, děj nepopsatelně dechberoucí.

adelinka
28. července

Veľmi krásny príbeh, taký rozumný a smutný? Asi aj tak mal smutno skončiť, inak si človek nedokáže uvedomiť dôležité veci v živote.....

mazlak
10. července

Opravdu silný příběh. Moc se mi kniha líbila. Jen ten závěr... Budu se muset zase vrátit k pohádkám, protože ty skoro vždy končí svatbou a šťastně.

julika
02. července

Některé knížky bolí. Přitom jsou tak krásné... Ale znovu je číst nemohu. Mé srdce by nešlo jen tak utišit, jako se o to snažím celé dopoledne.
Nelituji, že jsem si ji přečetla. Naopak, tato kniha mi dala hrozně moc. Občas jsem se až styděla, protože to, jak se Lillian rozhodla strávit vyměřený čas chtělo pořádnou odvahu a sílu. Ne každý ji má. A ona to zvládla! Žila svůj život, podle sebe, nemusela skládat někomu "účty ", něčeho litovat, prostě žila. Obětovala tu větší část života, za tu menší, riskantnější, ale opravdovější.
Pevně věřím, že bych se rozhodla stejně, ale v okamžiku uvědomění si své smrtelnosti a blížícího se konce by člověk smlouval i o jediný den. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí...
"Mám pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Chrání svůj majetek a utrácejí tím svůj život. "

Zuzvil
01. července

Miluju knihu Stařec a moře, nedám na ni dopustit, ale v tomto případě přišlo kapanek zklamání. Nevím, zda je to tím, ze knihy na podobné téma už jsem četla nebo zda je to tím, ze mi knizka proste nesedla. Spíše se přikláním k tomu, ze téměř totožný příběh jsem četla cca počtvrté a tak pro mě nebyl nijak objevny. Každopádně pan Remarque je vynikající spisovatel a věřím, ze nějaká další kniha od nej mě opět osloví a bude patřit mezi mě oblíbené. V případě této knihy musím ale konstatovat, ze už ji určitě znovu číst nebudu.

Jarmila97
30. června

Osobne me kniha moc nezaujala konec byl zajímavý ač smutny jinak cela kniha mi prisla o ničem :/

LuckaH2
29. června

Právě jsem knihu doposlouchala jako rozhlasovou audioknihu na pokračování...velmi silná kniha, plná emocí, zvlastni lásky, vědomí vlasntiho konce...konec dojemny,umocněný hlasem Igora Bareše! Remarque je mistr vyprávění. Určitě kniha stojí za to! Mimo jiné i díky spisovatelu popisu doby, míst, života v té době.

LuckyZ
06. května

Zajímavé jen z části, musela jsem se nutit do dočtení:-(

mats379
27. dubna

Hodnotím vysoko, protože jsem ji četla patrně (!) jako první nebo jednu z prvních "Remarkovek", takže pro mě byla tato kniha jako zjevení z čistého nebe. Dojemný milostný příběh, přitom i vtipné dialogy a nečekaný závěr.

Katchee
26. dubna

Už je to až moc dlouho, co jsem tuto knihu četla, nicméně silné pocity ve mně zůstávají i po letech. Knihu mi dal k přečtení tatínek a otevřel mi tak cestu k panu Remarquovi, za což jsem mu neskutečně vděčná. Pro mne stále jedna z nejoblíbenějších knih, ne-li úplně ta nej; je to prostě srdeční záležitost.

baraka7
23. dubna

Remarque. Jako obvykle vyvolá silné pocity. Donutí k zamyšlení. Nemusíte vždy úplně chápat pocity či rozhodnutí postav, ale i tak jsou vám blízké. Výborná četba.

Kachora
19. března

Útlejší kniha, kterou jsem dostala od přítele - ten ji četl kdysi prý v "ideálním rozpoložení" na tuto knihu. Nebyla jsem asi ve stejném rozpoložení, přesto musím říct, že to je povedená kniha a že jsem ráda, že ji mám v knihovně. Vlastně první věc od Remarqua! A myslím, že ne poslední...
To, čím podle mě zaujme i člověka "mimo ideální rozpoložení", je to, že je o smrti. A ta je (jednou) společným jmenovatelem všech lidí. Jak víme ze života reálného, a vidíme i v tom knižním, smrt si nevybírá. Smrt skutečně bere všechno. Nezáleží jí na věku a klidně sáhne po pětadvacátníkovi, kterému ukrajuje ze života nemoc. Stejně tak po padesátníkovi, který by měl podle naší zaběhlé představy taky ještě mít nějakých dvacet třicet let před sebou... Může to přijít kdykoliv, protože Nebe skutečně nezná vyvolených. A jak říká hlavní ženská postava knihy, Lilian, tak naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život...
* Neprší jenom nám.
* Škoda není tak smutné slovo, jak si člověk myslí... Věřit je naproti tomu mnohem smutnější slovo, než si člověk myslí.
* Kdo se ptá předem, nikdy to neudělá.
* Nic není tak docela špatné a nic tak docela dobré, jak si myslíme. A nic není definitivní.
* Psychóza zajateckého tábora. Proporce se přesouvají: maličkosti se stávají důležitými a důležité věci se stávají podružnými.
* Člověk spíš ví, co to není, než co to je.

Devorah
06. března

Tato kniha překypuje křehkými emociemi a je jen na vás, zda se tomu poddáte. Je to příběh o osudu dvou osamělých lidí, kteří dokáží najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Také je to ale i o beznaději, umírání, touze po životě a opravdové lásce. Ačkoli to zní jako klišé, kapesník při posledních stránkách se opravdu hodil.

Szekynka
02. března

Světová klasika, co stojí za přečtení.

Langosh
24. února

Pěkná kniha o životě a smrti. Tenhle námět mám velmi rád, je to takové tajemné a mystické téma. Čtivé dílo.

Hodně lidí tu píše o předvídatelnosti. No mnoho věcí jsem třeba já nepředvídal. Nenapadlo by mě, že...no nechci spoilovat.

martinaandulka
20. února

1 kniha od Remarquea a přečtené jedním dechem.Kniha pojednává o mladé dívce,která je smrtelně nemocná a automobilovým závodníkovi,který zbytečně riskuje.Je to citově,na přemýšlení o životě ... .Určitě to neni poslední kniha od autora.

Riley11
19. února

Moje srdcovka, i když knihu čtu po x-ty konec mě bere vždy stejně. Myslím, že bych se zachovala jako Lilian. Za mě nejlepší dílo od Remarqua.

Rodaw
31. ledna

NEBE NEZNÁ VYVOLENÝCH
Moje druhá knížka od pana Remarqua... Na západní frontě klid stále stojí na vrcholu - teď aktuálně ale začínám číst Tři kamarády, takže uvidíme, jak se mi zalíbí :-)
Každopádně zpět ke knížce Nebe nezná vyvolených. Příběh je to velmi melancholický, smutný, depresivní. Je to o pocitech, psychice postav, hodně niterně až důvěrně napsané. Knížku jsem si přečetla moc ráda a líbila se mi, ale nezapůsobila na mě tak moc, jako Na západní frontě klid... Místy jsem měla pocit, že v příběhu nebylo ani tolik děje...
Každopádně jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, rozhodně mi rozšířila obzory..

Mygli
29. ledna

Protože jsem toužil přečíst alespoň jedno dílo E. M. Remarque - teď už vím že jich přečtu mnohem více - a protože mi právě tuto knížku doporučil kamarád zpříjemnil jsem si víkend v objetí nádherného, leč smutného příběhu automobilového závodníka a smrtelně nemocné dívky. Jsem muž , ale co naplat, stejně se mi oči leskly jako skleněné kuličky a já se za to vůbec nestyděl:-) Jestli se k této knížce nikdy nevrátím, bude to osudová chyba mého života..

HoneyBunny
26. ledna

,,Po jakých podivuhodných cestách se někdy ubírá to, co nazýváme láskou."
Kniha si mě bohužel moc nezískala, navzdory přesvědčování mých známých, kteří mi ji doporučili. Přesto oceňuji skvělý Remarkův (ano, je to Němec) styl vyprávění a samozřejmě, nebylo to špatné...

mirkoczentovic
28.12.2017

Len ťažko možno pri čítaní a hodnotení neporovnávať túto knihu s Tromi kamarátmi (spomenuli ste si pri spolujazdcovi Hollmannovi na Patrice Hollman?). Je to nepochybne skvelé dielo, ale tým, ktorí pred ním už čítali Kamarátov, v ňom zrejme čosi bude chýbať.

Kým Traja kamaráti okrem lásky, života a smrti podávajú aj mimoriadne silné svedectvo jednej éry, Nebo nepozná obľúbencov rieši "len" otázku života a smrti, ale nemenej brilantným spôsobom.

Prvých zhruba 50 strán knihy na mňa pôsobilo ako kópia Troch kamarátov, no po odchode Lillian zo sanatória nadobúda dielo úplne iný, nový rozmer a obsahuje množstvo skvelých myšlienok hodných zapamätania.

Znovu ma veľmi zaujali vedľajšie postavy, konkrétne všetečný pumpár Hubert Göring a strýko Gaston.

„Nie vždy robíme to, čo je správne, synak,“ povedal, „aj keď to vieme. V tom niekedy spočíva čaro života, chápeš?“

PetraBery
27.11.2017

Krásná, smutná, syrová kniha o snech a touze užít si život. Hlavní hrdinka Lillian se rozhodne prožít své poslední dny jinde a jinak než v sanatoriu, využije možnosti odjet s automobilovým závodníkem Clerfaytem. Je její rozhodnutí ale správné? Kniha o tom, jak je život křehký a nevyzpytatelný. Zasloužený plný počet hvězd.

jelad
04.11.2017

Dokonalá všeříkající ukázka Remarqueovy spisovatelské síly v úsporném příběhu - krátkém výseku života dvou lidí, jež oba spějí ke svému konci - leč každý po svém. Lillian, mladá rázná žena - „děvče se směsicí světobolu a žízně po životě“, pomalu umírá po přežité válce v sanatoriu, které se jí bezúspěšně snaží vyléčit její pokročilou tuberkulózu. Obklopena dalšími, kteří to mají spočítané, čekajícími na poslední záchvat dusivého krvavého kašle, který je definitivně umlčí, přičemž oni „odcestují“ - jak tomu říkají pečovatelé léčebny. Poslední kousky štěstí spočívají v každém „přežitém“ ránu a v porušování pravidel - plavou ve sklenici vodky nebo se vznáší v dýmu z vykouřené cigarety. Lillian by tam „nahoře“ zřejmě zemřela, aniž by se někdy ještě dostala „dolů“, kdyby nepotkala bohémského a nezodpovědného Clerfayta, který si pohrává se svým životem při automobilových závodech. Žena v posledním čase, co jí zbývá, nechce mluvit o své nemoci, nechce řešit konec. Proto se vydává na nevázanou cestu po Evropě, s Clerfaytem po boku, který se ale láskou k ní pomalu mění v usedlého člověka myslícího především na budoucnost. Na budoucnost sdílenou s ní. Tu ale umírající žena nemá. Citovým sblížením se dvě hlavní postavy, paradoxně, začínají vzdalovat. Lillian společnosti vyčítá, že si každý namlouvá, že na světě bude věčně. V závěru knihy se ale ukazuje, že tím, kdo byl o této „nesmrtelnosti“ přesvědčený v první řadě, byla ona sama. Přestože nemohla vystát společnost nemocných, jejich rituálů a tichého, někdy dětinského, čekání na odchod, sanatorium si ji po čase zavolá zpět. Kruh se uzavírá. Protože jen v ústavu pro nevyléčitelně choré jsou ti, kteří odhalili tajemství bytí - totiž to, že „nikdo nemá právo na život“.

„Řešení šachových úloh. Je to tak vzdálené všemu lidskému - pochybám a strachu - tak abstraktní, že to uklidňuje. Je to svět bez strachu a smrti. Pomáhá to. Aspoň pro jednu noc - a víc my ani nechceme, viďte? Jen vydržet do příštího rána.“

Stolda
12.10.2017

Remarque- to je pojem a jeho knihy jsem kupodivu hltal jako mladý kluk ( kupodivu proto, že ani jedno z mých teď již dospělých dětí k němu v mládí ani později cestu nenašlo) a po čase se k němu vrátil a opět zažíval stejné pocity jako v mládí. Jsem rád, že oba s partnerkou jsme k němu našli cestu, ačkoli mě neustále, i po tolika letech udivuje ten její ženský pohled na svět, kdy by ty naše holky doma chtěly mít všechno a všechny pod svými křídly a slovo smrt by nejradši zařadily do slovníku sprostých slov. Ale ono nejde před životem strčit hlavu do písku, což Remarque dokáže naprosto přesně ve svých knihách vystihnout.