Nebe nezná vyvolených

2 07. srpna

Mohla bych ji číst znovu a znovu ... dojemná i krásná.

26. července

Postrádá obvyklou sílu Remarquových knih, přesto ale výborné dílo. Snad jen konec trochu moc useknutý - možná účel. Proti zápletce žádné námitky.

03. července

Delší chvíli jsem se chystala tuto knihu přečíst. Konečně jsem se k ní dostala a bohužel mě moc nenadchla. Zatím nejslabší, co jsem četla od Remarque. Konec jsem tak trochu předpokládala.

20. června

Nutila jsem se do čtení, kniha mě nezaujala . Takový zajímavý název ...

20. června

Tak tato kniha mě celkem zklamala. Příběh nezajímavý a konec knihy mě naštval. Jedna z těch slabších knih od E.M.R.

Osud a život. Na to v jaké době se příběh nachází je překvapivě poutavý. Remarque mě nemůže nikdy zklamat :)

1 22. dubna

Pěkné počteníčko

1 02. dubna

Rozhodně doporučuji,

14 30. března

Toto dílo zachycuje období mezi válkami. Mladá dívka, která se léčí na tbc, odjíždí s mladým mužem ze sanatoria, protože tuší, že její dny na tomto světě jsou už sečteny. Chtěla by si své poslední dny užít. Její touha po životě je obrovská, ale smrtelná choroba dává o sobě vědět stále urputněji....Nádherná kniha o životě a smrti a obrovské touze žít, která s sebou nese poselství, abychom si svého života vážili a každý den si naplno užívali.
Ráda se k ní vracím a vždy mi tečou slzy jako hrachy jako bych to četla poprvé.

1 19. března

Remarque opět nezklamal. "Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka ano."

4 28. února

Nikdy nevíme kolik času máme a tak je nutné se zamyslet nad tím, aby ho člověk nestrávil cestou "z Brescie do Brescie"............Krásná a smutná kniha zároveň. Remarque mě opět nezklamal

Kniha přečtena za 12 hodin, úchvatná, skvělá. Asi jediná kniha, kdy jsem po konci slzel, jakoby mi někdo vyrval kus mého já a odhodil ho. Tento pocit stále přetrvává.

2 19. února

Přečetla jsem ji za dva dny, asi i proto, že zbožňuji hory a Švýcarsko... a Itálii a auta :). V Paříži jsem nebyla. Líbí se mi spousta detailů, závěr jsem čekala opačně, takže se mi líbí, že mě to neutvrdilo v předvídatelnosti. Na jednu stranu by člověk řekl, jednoduchý příběh, ale já za tím vidím hodně a je to k zamyšlení... Je to spíš oslava života než popis umírajících a to je dobře.

1 14. února

Zvláštní kniha. Líbí se mi, i když je prakticky bez výrazného děje. Je v ní spousta zajímavých zkušeností. A konec mě opravdu naštval. Cítila jsem se podvedená, zrazená a jako bych přišla o někoho blízkého.

4 12. února

Remargue vždy skvělý. Nikdo z nás neví, kdy jeho čas skončí

2 05. února

Nádherná kniha. Netřeba více slov.

3 24. ledna

Skvěle napsaný příběh, který místy dokáže citově zasáhnout. Některé pasáže člověku naznačují, co je v životě důležité, a že život je jen jeden, proto je třeba si ho řádně užít podle svého.

1 14. ledna

Skvělá kniha.

09. ledna

"Blázen jeden, pomyslela si. Tohle dítě, které nedospělo! Lehkomyslnost není odvaha. Znovu havaruje. Co vědí tihle všichni lehkomyslní zdraví lidé o smrti? Ti tam nahoře v horách, pro které je každé vybojované nadechnutí darem, ti to vědí."

Opravdu miluju Remarqua. Tuto knihu jsem četla před 15 lety a stala se mou třetí jeho nejoblíbenější. Sáhla jsem po ní zcela náhodně byvši o Vánocích na chalupě u mých rodičů. Tentokrát mi přišla konfrontace dvou lidí, kteří jsou na prahu smrti (tuberkulózní dívka a riskantně jezdící automobilový závodník) poněkud prvoplánové a plané.

2 17.12.2016

Poslední věta a slovo v této knize už zůstane vryto v mém srdci.

4 09.12.2016

I když se řídím pravidlem: ,,Nesuď knihu podle obalu" tady se mi do toho moc nechtělo, byl to můj výběr z povinné četby, ke které má snad každý člověk trochu vrozeného odporu. I když je možná milovník knih :D. Musím, ale říct, že mě kniha mile překvapila, děj nikde nevázl a uměl překvapit, takže za mě super :D Klasický i neklasický román. Rozhodně doporučuji!

2 26.11.2016

Rozhodně doporučuji!

15 08.08.2016

Pre mňa to bol ďalší literárny skvost od Pána spisovateľa. Neviem si predstaviť, koľko hviezdičiek by bolo treba, aby som takéto dielo ohodnotila správne.

5 12.07.2016

Kniha nepochybně kvalitní, ale přijde mi zdlouhavá. Myšlenky knihy se zbytečně opakují. Ze začátku mě to bavilo, ale nakonec jsem to dočetl s tím, že jsem se těšil, až začnu číst něco jiného.

4 06.07.2016

Mě kniha nutila k zamyšlení a poznání,že se má žít pokud možno naplno.

6 05.07.2016

Vždy, když mám komentovat jednu z knih Remarquea, nevím co napsat dřív. Toto dílo se oproti ostatním vyznačuje totální a neústupnou beznadějí. Lilien tančí na hranici mezi smířeností a vzdorem, odevzdáním a touhou změnit svůj úděl. Když si nakonec do srdce zcela a bez vyjímek pustí hroznou pravdu, dokáže žít ten krátký čas, jenž jí zbývá, naplno. Každá její emoce je tou nejintenzivnější, každý vjem zesílený, sebemenší pohyb, detail, maličkost jsou povýšeny na umělecký zážitek. Dívka vnímá lidské chování v zesíleném celku, marnost hromadění peněz, lásku. Kniha je víc než velmi hluboká, je zosobněním lidského snažení i liknavosti, chaosu v jednotlivci i v celku, průměrnosti, štěstí, vášní, zbabělosti, změny a nakonec stejně smrti. Z Brescie do Brescie.

1 01.07.2016

Tohle Remarquovo dílo mě moc neoslovilo. On i Ona jsou nesympatičtí, nedokázala jsem se do nich pořádně vžít. Korunu tomu nasadilo, když Lilian odjede ze sanatoria, aby si užívala života, a pak akorát utrácí peníze za hromadu šatů - tohle je opravdu ta její představa carpe diem?

1 24.06.2016

Nejvíce mě zaujala pasáž na str. 145 o (ne)smyslu hromadění peněz, budování moci a smrt jakoby neexistovala. Kdyby si každý uvědomil, bylo by na světě fajn.

4 29.05.2016

Úžasný kousek... jedna z mých nejoblíbenějších... Na dobu, kdy vznikla, oplývá příjemnou nadčasovostí a otevřeností.
Kniha je závodem mezi životem a smrtí.