Krok stranou

22.01.2016

V roce 1961 získal Michal stipendium nakladatelství Naše vojsko a napsal pro ně detektivní novelu Krok stranou. Detektivka z prostředí současných kriminalistů však narazila na posudek šéfa Stráže národní bezpečnosti. –„Je neslýchané psát o práci Veřejné bezpečnosti tímto téměř parodujícím způsobem. Zejména postavy vyšetřovatelů mají rysy neslučitelné s typem socialistického kriminalisty“ (citováno z posudku). To byla i nebyla pravda. Tím slušným člověkem, který akceptoval hrdinovy sice inteligentní, ale ne zcela obvyklé postupy, byl jeho šéf, předválečný bojovník proti fašismu ve Španělsku. Typem socialistického kriminalisty, s kterým se hrdina srážel, tu byl ovšem arivistický stranický kariérista. Autor musel knížku částečně přepracovat a hlavně ji opatřit vysvětlující předmluvou. Ta však byla ve své ironii tak dvouznačná, že ji většina čtenářů považovala za pravou perlu knihy: “V knize popsané metody kriminalistické praxe nejsou totožné s metodami, kterých se dnes užívá a problémy tohoto příběhu nejsou specifickými problémy našeho bezpečnostního aparátu. Ve skutečnosti by se to zkrátka z mnoha a z mnoha důvodů, které by vydaly na zvláštní knížku, nemohlo takto stát. Ani celé, ani v částech, ani –chcete-li – vůbec.“
Jelikož Krok stranou byl okamžitě rozebrán, došlo v roce l963, kdy bolševik už ztrácel zuby, k novému vydání, tentokrát původního, necenzurovaného textu. Jak velkou umravňující potřebu měla cenzura už jen pokud šlo o Michalův jazyk, dokládá Milena Masáková v doslovu k Michalovým sebraným spisům.
PRVNÍ VYDÁNÍ PŮVODNÍ TEXT služební chování předpisový ksicht konstatovala utřela ho páchne z úst smrdí z huby nadšenec horlivec jako mezek, který táhne žentour jako veverka ve šlapacím kole rezervovaná příliš damenhaft Jdi do... Do prdele hrozně ho zbili nabili mu hubu za to mě neobejme ani nepolíbí za to mě nesežere zmátl mě bylo mi ho líto
Všechny recenze se shodují v tom, že Michalův Krok stranou přesahuje čímsi velice podstatným běžný detektivní příběh. Že tu jde dokonce o „obrodu tohoto žánru.“ V čem spočívalo Michalovu novum, postihl Oleg Süs ve své recenzi Osvobozující smích nad tratolištěm krve (Kultura 1961 č. 51/52, 21). I Süs zdůraznil, že se Michalovi podařilo zrušit konvenci běžné detektivky. „Michalovým hlavním tématem je etická problematika. Ironizující satira má za svůj pramen – divte se – morálku. Michal napsal detektivní moralitu. (...) Je to moralita doprovázená současně jedovatými šlehy na adresu všech romantických a pseudoromantických chimér.“ Zápletku Michal „odčarovává“, zvěcnuje, zprozajičtuje (…) a tak přirozeně jen stupňuje výsledný účin satiry. V ní autor vyzdvihuje jako kladný pól – ale bez apologetiky – životní názory svého hrdiny, (…) [který] se zapsal nadosmrti citu pro spravedlnost, rozumu, logice a normálním skutečným lidem.“ Süs také upozornil na další, pro Michalovu literární metodu příznačný rys. Celá detektivka je doslova proložena velkým množstvím reflexí a morálních maxim, často vyhrocených do překvapujících i provokujících aforizmů. (Když padlo náhodou: „Sezame, otevři se“, je ovšem marné, chtít zase zavřít horu. Chlap vandruje přes duši pod sukně. Bůh stvořil člověka, ale ho neživí. Ať děláš, co děláš, špatné tě nemine. I blbost je trochu boží dar, nemá se jí plýtvat. Vojáci a kurvy prokážou svou cenu v rozhodných chvílích. Atd.)