Isew komentáře u knih

Myslím, že zvlášť tomuto dílu škodí školní osnovy. Romeo a Julie. Příběh velké a tragické lásky. Proč to číst, když vím o čem to je? Ten známý příběh je jen svrchní vrstva. Vše je ukryté, jako v každém Shakespearově díle, v podtextu. Jaký byl vlastně Romeo? Zamilovaný mladík s romantickými sklony? Já ho spíš vidím jako přelétavého floutka, který by, pokud by nedošlo k závěrečnému vyvrcholení, po pár měsících Julii vyměnil za jinou. To je Shakespeare. Není prvoplánový. A to se mi líbí.

14 02.08.2014

Detektivka, kde se na vyšetřování podílí robot, který je na první pohled (možná i na druhý) od nerozeznání od lidí. Je obdařen inteligencí, ale chybí mu lidské pocity. Těch má naopak lidský detektiv víc než dost. Nesourodá dvojice, která se musí naučit spolu vycházet a spolupracovat. Zajímavý námět. I zápletka je docela obstojná. Jen mám dojem, že těch zapeklitých detektivek, kdy je vrah odhalen na posledních stránkách, bylo v mé četbě v poslední době už nějak moc. Asi sáhnu po nějakém Colombovi, kde vím, kdo je vrah od počátku do konce. Jen tak pro změnu.

4 01.08.2014

Na půdě jsem vyhrabala krabici starých knih. A v ní byla i zaprášená, omšelá kniha bez obalu. Adolf Branald hm, jeho Dědeček automobil nebyl špatný. Vandrovali vandrovníci, to mi nic neříkalo. Tehdy jsem netušila, jak úžasný poklad držím v ruce. Dceři byly dva měsíce a já ji ve stínu ořešáku četla pohádky. Začala jsem jí číst Vandrovniky místo pohádek. Potřebovala jsem změnit na chvíli žánr. A dceři byl zatím obsah tak nějak jedno. Zpočátku nic moc, ale později jsem se přistihla, že Vandrovníky čtu, i když dcera spinká. Dočetla jsem ji jedním dechem. Už tenkrát jsem se rozhodla, že tuto knihu jednou svým dcerám přečtu znovu, až budou větší a budou z toho něco mít. Těším se na to a myslím, že i ony budou nadšené stejně jako jsem byla já. Knihu jsem zařadila po poličky mezi mé knižní poklady. Čas od času se zalíbením pohladím její omšelý hřbet.

6 01.08.2014

Mé první seznámení s Arto Paasilinnem. Hned úvodní věty naznačily, že mě čeká úžasná jízda. Celá kniha je skvělá. Paasilinna vypráví stylem, který mi vyhovuje. Vtipný, ironický, absurdní, psaný s lehkostí. Náhoda svedla dohromady lidi, kteří by se ve skutečném životě asi nesešli. A já s potěšením sledovala jejich společné soužití. Les oběšených lišek je pro mě výjimečná kniha i tím, že kdykoli se dostanu do sauny, okamžitě se mi vybaví. Je to můj saunový evergreen. Finská mentalita se mi hodně zamlouvá. I ve velmi nehostinných podmínkách, při nedostatku základního vybavení, si neodepřou jedinou věc - saunu. Jo, bavilo mě to moc a moc.

7 01.08.2014

Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole. Byla jsem nadšená. Romantika, láska, rytíři, čest. Přečetla jsem oba díly jedním dechem a dlouho se mi tato kniha v myšlenkách vracela. Nedávno jsem se k ní znovu dostala. Byla rozvláčná, chvílemi nudná, předvídatelná a naivní. Kniha zůstala stejná. Změnila jsem se já. Všechno má svůj čas. Vychází mi z toho, že jsou knihy, které skutečně osloví své čtenáře jen v určitém období. To období může být u každého jiné. Pokud však z jakéhokoli důvodu tohle období mineme s tím, že se ke knize vrátíme později, už to nemusí být takové. A vypůjčím si citát z mé oblíbené dětské komedie Ať žijí duchové "Ale kdo to má poznat?"

3 01.08.2014

První kniha a možná vlastně jediná, kterou jsem přečetla a začala hned číst ještě jednou. Po třiceti letech jsem knihu četla s dětmi a musím říci, že neztratila nic ze svého kouzla. Nádherný příběh. Poučný. Ronja a Birk. Pro mě je to stejné synonymum jako Romeo a Julie. Ti dva zkrátka patří k sobě. Nádherná příroda, nezapomenutelní obyvatelé lesa, na první pohled drsní loupežníci. Je to moje srdcovka. Byl to zážitek i pro mou čtyřletou dceru, která na motivy příběhu složila písničku. Naštěstí se mi ji podařilo natočit a čas od času si ji pustím. Často se přistihnu, jak si broukám: "Jednoho dne, stalo se, že se Ronja narodila ... ".

9 30.07.2014

Knihu jsem dostala bez přebalu a nečetla jsem ani anotaci. Podle názvu jsem očekávala středověký román. Čekalo mě překvapení. Je to příběh z Československa z osmdesátých let minulého století. Na zámku v Kamenici byly ukradeny tři staré, avšak ne příliš cenné, obrazy. Den předtím se na zámku konalo divadelní představení místního recitačního souboru. Kdo je pachatelem? Jak krádež provedl? Kdo je pachatelem se dalo dost dobře odhadnout již na začátku příběhu. Drobné detaily a souvislosti byly dovysvětleny v závěru. Nejednalo se však o klasickou detektivku. Detektivní motiv byl jen epizodou v běžném příběhu mladých i starších obyvatel a návštěvníků Kamenice. Byla to příjemná a nenáročná četba.

29.07.2014

Tato knížka mě v dětství minula. Manžel o ní ale vypráví, jako o nejoblíbenější knize svého dětství. Natěšená jsem ji s dětmi začala číst. Zpočátku jsem si myslela, že Karkulín je jen Benův výmysl. Asi v polovině knihy se ukázal i ostatním a ejhle Karkulín je skutečný. Moc se mi tomu nechtělo věřit, protože je velmi sebestředný, sobecký a otravný. Žádný vzor pro děti, spíš antivzor. Myslela jsem si, že mi možná kouzlo té knihy uniká, protože už nejsem cílová skupina. Nebyl to ale jen můj dojem. Dcera se mě často ptala, proč je Karkulín tak zlý a proč pořád všechno Benovi bere. Jak mám vysvětlit dětem, že ten nejlepší Benův kamarád je takový protiva a přesto na něj Ben nedá dopustit? Když jsem se manžela ptala, co se mu na té knížce v dětství tak líbilo, řekl mi, že to, jak měl Karkulín klíček a uměl létat. Asi mi to nestačí. Jsem ráda, že jsme s vypětím sil knihu dočetly a můžeme se vrhnout na něco zajímavějšího.

3 29.07.2014

Krysař z Hameln. Pověst, která mi přijde dostatečně známá. Nic mě tedy nenutilo, abych si jí ještě navíc přečetla. Přesto jsem se k ní přece jen dostala a vůbec nelituji. Příběh je známý, ale právě ty drobné nuance, které známé moc nejsou, byly tím pravým kořením. Setkání Krysaře a doktora Fausta v krčmě. Jejich rozhovor. Pomalý rybář Sepp Jörgen a jeho přemítání o svém osudu. Krysařovy úvahy o lásce. Prostý výtah z díla nemůže obsáhnout to, co je skryté za příběhem. Tohle by měli učit ve škole a ne po studentech chtít, aby jen zhruba věděli, o čem kniha je.

6 28.07.2014

Útlá knížečka, která se dobře četla. Období vlády Pavla I. není, na rozdíl od období vlády jeho matky Kateřiny Veliké, až tak známé. Osudy Pavla I. jsou v knize pojaty jen jaksi na pozadí výstavby Michajlovského paláce, který si car nechává vybudovat, aby se cítil v bezpečí před nepřáteli. Nejlepší architekti a umělci se podílejí na výstavbě paláce, pokud je nevyzpytatelný car z práce nedovolá. Jsou loutkami v jeho rukou a pouhé figurky, kterými přesouvá podle nálady. Kniha přibližuje i postavení nevolníků, kteří mají mizivou možnost vykoupit se z nevolnictví a jsou jen loutkami v rukou těch, kterým osud dopřál být jejich pány.

2 28.07.2014

O Sapfó jsem toho moc nevěděla. Ze školy jsem si pamatovala, že skládala milostné verše, žila na ostrově Lesbos a měla ráda ženy. Má představa byla asi taková, že Lesbos byl ostrov, kde vládla Sapfó a žily tam jen ženy. Celé dny nedělaly nic jiného, než ji ležely u nohou a poslouchaly její verše a zasněně sledovaly moře. A ejhle. Ono to bylo trochu jinak. Ona i Sapfó měla manžela, dokonce dceru. Lesbos byl poměrně velký ostrov, kde vládla olygarchie a za života Sepfó vládl osvícený tyrran. Sapfó byla zvláštní v tom, že byla žena a psala výborné verše (nedovedu posoudit, ale učí se o ní ve škole, tak asi dobré budou). Prosadila si založení školy, která měla dívky, které byly často v ranném věku provdávány, naučit číst, psát, počítat a připravit je na budoucí manželský život. Každý chlapec měl svého mentora, který se jim v této oblasti věnoval samostatně. Kniha byla velmi čtivá a na pozadí příběhu mi přiblížila období, které mi nebylo až tak známé.

3 28.07.2014

První polovina knihy ještě docela ušla. Pak jsem se ztratila a ještě jsem se nenašla, i když jsem se snažila. Uzavírám. Nedočítám.

1 27.07.2014

Zajímavý výlet do doby, kdy se vedly bouřlivé debaty o výstavbě a potřebě dálnice. Zajímavý postřeh doktora, který všechny motoristy považoval za hazardéry se svým i s cizími životy. Období, kdy ne každý vlastnil automobil, ale za to byl na něj náležitě pyšný a na silnici se choval jako by mu patřila a ostatní mu jen překáželi. Autor vykresluje toto období jako permanentní boj na silnici. Vždyť i ta první řetězová havárie vznikla tak, že automobil udělal záměrně myšku motorkáři, který byl vytlačen ze silnice. Co následovalo bylo jen logickým vyústěním nedodržování bezpečné vzdálenosti a vzájemné neohleduplnosti.

1 27.07.2014

Asi jsem čekala něco jiného. Něco ve stylu prvního Harryho Pottera, kdy jsem byla napnuta až do konce a na konci mi "spadla brada". No, bylo mi sice o deset let méně, ale zážitek to byl fajnový. Proto jsem čekala víc než jen standardní, suchou a málo objevnou detektivku. Chvílemi mě to ukrutně nebavilo a říkala jsem si, že když přeskočím až na konec, vlastně se nic nestane. A na konci jsem zjistila, že kdybych to udělala, o nic bych nepřišla. K této knize se určitě nevrátím.

5 27.07.2014

Při četbě této knihy jsem tajně doufala, aby mé dcery neokoukaly taktiku Kosprda, když přišel do školky a řval. Ve školce se jim líbí, tak to nenastalo. Když se Kosprd s Telecí spolu vydali s metrem hledat Kosprda 1, tak mi zatrnulo podruhé. Popisovat výlet takhle malých dětí mi přišlo nezodpovědné. Co kdyby je někdo chtěl napodobit? Ráda jsem se zase s nimi vrátila zpět do školky. A při netradiční žádosti Kosprda o ruku Telecí s tím, že když se za něj v budoucnu provdá, tak aspoň nebude mít tak blbé jméno, jsem vyprska smíchy a výše zmíněné výtky jsem částečně odpustila.

2 27.07.2014

(SPOILER) Část, když bývalý nacistický státní zástupce Selb odhaluje počítačového hackera, je standardní detektivka. Na zajímavosti příběh získává až jeho smrtí a pátráním v minulosti, která spadá do období třetí říše. Pro autora je to vděčné téma, které zaujme. Nacistické Německo lákalo, láká a lákat bude. Je to sázka na jistotu. Jako bývalý nacistický státní zástupce se Selb podílel na odsouzení k smrti lidí. Teď zjišťuje, že byl jen loutkou, za jejíž nitky tahal někdo jiný. Na knize je zajímavý pohled z druhé strany. Pohled přesvědčeného nacisty, který sloužil zájmům své vlasti. Na otázku, jak vůbec někdo mohl věřit nacionálnímu socialismu, podává odpověď: "Když jste vyrůstala vy, věděla jste to, co my jsme se dovídali po kouskách až po pětačtyřicátém." Asi na tom něco bude. Z celé knihy vyplývá, že prohlédl lež ve které žil a změnil se. Ale když vezme osud do svých rukou a rozhodne se trestat na vlastní pěst, tak ve mně nevyvolal pocit zadostiučení (nevím, jestli to tak autor chtěl). Spíš zklamání a znechucení nad tím, že se zachoval úplně stejně, jak ti před mnoha lety, kterým vědomě i nevědomě sloužil.

3 27.07.2014

(SPOILER) Anotace mě málem odradila. King je nevyzpytatelný a téma koncentračních táborů a vyprávění o nich mohl pojmout jakkoli. Nakonec mé představy o ději byly oproti knize značně přehnané. King má příjemný styl psaní. Dokáže vtáhnout do děje a nedělá moc zbytečných odboček. Téma je zajímavé a nosné. Právě ti nadaní a chválení žáci mohou v sobě skrývat i temnou stránku. Jako Todd. Škoda jen, že se King nepustil do trochu hlubšího profilu Todda. Chybělo mi podhoubí. Jak je možné, že se z něho už v dětství stal zvrácený kluk? Stejně tak, jak nevěřili jeho rodiče, že by mohl být špatný, tak ani já nevím, kde se stala chyba. Narodil se tak? Stalo se mu něco v dětství, co ho ovlivnilo? Nechce se mi věřit, že by k tomu nebyl nějaký důvod, který mi ale v knize zůstal utajen. Někdo může namítnout, že se tak změnil po setkání s Kurtem Dussanderem, ale to si nemyslím. Už to v něm bylo. Copak nějaký normální kluk by vydíral válečného zločince výměnou za to, že mu bude povídat o hrůzách, které prováděl v koncentráku? Dussander ho odhadl přesně. Bylo to v něm, ale proč? To mi King neřekl a za to dávám hvězdičku dolů.

6 26.07.2014

Nahrála jsem si do iPodu několik nových audioknih a nevěděla jsem, kde začít. Andělé a démoni byli první v seznamu, tak volba padla na ně. Dojem z knihy byl rozpačitý už od začátku. Některé věci byly zajímavé, ale mnohokrát jsem se přistihla nad tím, jak se usmívám nad stejnými postupy, které Brown použil i v Šifře mistra Leonarda. Dalo se odvodit, co bude následovat. Bohužel. Moment překvapení se nekonal. Stejně tak jako tajemný muž stojící v pozadí. Že by to byl ten, který nám byl "předhozen" autorem? Jasně. Promítla jsem si podobné postupy a vyšlo mi jediné jméno. Jaké překvapení. Byl to on. V některých fázích knihy jsem si přála, aby Langdona zabili. Aspoň by to bylo originální. Při seskoku z vrtulníku jsem se už naplno smála. Langdon je pro mě antihrdina a upřímně řečeno nechápu tu vědkyni. Před pár hodinami ji zabijí brutálním způsobem otce, se kterým si byli velmi blízcí a ona se chová na konci takhle? Kam se na profesora Langdona hrabe James Bond 007. Počet hvězdiček dávám za to, že mě kniha rozesmála, což ale asi nebylo autorovým záměrem.

2 26.07.2014

Předpokládám, že obsah knihy Strašidelný hotel za pár let úspěšné zapomenu. A nebudu to považovat za ztrátu. Zpočátku se kniha neuvěřitelně táhne a styl psaní je poplatný době vzniku. Dalo mi hodně přemáhání, abych knihu neodložila. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se stalo, proč se to stalo a kdo za to může. Spád to začalo mít v okamžiku, kdy hraběnka začala psát svou divadelní hru. Pak to odsýpalo. Dojem z knihy to však moc nevylepšilo.

1 25.07.2014