Isew komentáře u knih

Emil - běžec - Zátopek. Poslouchala jsem audioknihu načtenou Ivanem Trojanem. Dobové vyprávění samotného Emila mě většinu času rušilo. Přišlo mi, že bylo násilně naroubované do četby, aby to bylo "zajímavější". Nebylo. Vyprávění Emila často nekorespondovalo s dějem, který vyprávěl Ivan Trojan. Bylo to matoucí. Na milost jsem vzala dobový záznam v poslední části, kdy Emil vyprávěl o revolucích a zlobě. To bych podepsala v plném rozsahu. V roce 1968 byl velmi odvážný. Jenže komunisté znovu dokázali, co jsou zač a člověka, který by byl v jiných státech vynášen do nebes, zničili a natrvalo zlomili. Poslední kapitola, jak s ním komunisti zametli, byla velmi smutná. Ani po roce 1989 už to nebyl ten Emil, kterého obdivoval celý svět. Bál se říct, co si myslí. Bál se, že se komunisti znovu vrátí k moci a znovu s ním zametou. Konec jeho života nebyl šťastný. Co k tomu říct: "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině." - omlouvám se za vulgarismus, je to citace a já s ní naprosto souhlasím.

4 21.05.2021

Tracyho tygra jsem četla na střední škole a nijak zvlášť mě ta kniha neoslovila. Poté, mnohem později, jsem ji dostala od svého milého. Přečetla jsem si ji ještě jednou a pocit jsem z ní měla jako kdysi. Teď jsem se dostala k její audioverzi z roku 1981. Skvělé zpracování, ale výsledek se znovu nedostavil. Což mě mrzí od mého oblíbence Williama Saroyana, který napsal naprosto skvělou Lidskou komedii. Tenkrát ani teď jsem hodnotu knihy nepochopila. Zanechává to ve mně dojem trochu jako v pohádce Císařovy nové šaty. Moc tomu sice nerozumím, ale určitě je to hlubokomyslné, tak budu říkat, jak je to skvělé, abych nevypadal jako hlupák. S klidným svědomím mohu říci (3 pokusy snad stačí), že pokud kniha nějakou hloubku má, tak já ji neobjevila.

Případ vražd, jehož kořeny sahají až do druhé světové války. Kapitán Exner má možná charisma, ale asi jsem vůči němu imunní. Standardní detektivka, neurazí, nenadchne.

3 16.05.2021

(SPOILER) Kostka jako cesta do paralelních světů. Super. S knihou jako takovou problém nemám. S myšlenkou tak, jak je zde podána, však ano. Viděli jsme paralelní světy pouze Jasona. Na světě je přes 7 miliard lidí. Pokud by každý z nich měl při každém svém rozhodnutí miliardy alternativních světů, dělil by se geometrickou řadou a svět by se zhroutil. Nikdy by se tolik nitek nemohlo, při konstatním dělení, v jednu chvíli potkat. Další podivný moment nastal, když se začali objevovat namnožení Jasonové. Pominu-li fakt, že většinou nakonec našli ty správné dveře, tak všichni u sebe měli ampulky s drogou? Takže stačilo jen dát ampulky dohromady a mít jich neomezený počet? Slyšel autor vůbec někdy o teorii zachování hmoty a energie? Chápu změnu chování Jasona2, který žil 15 let v jiném světě, ale tito noví Jasonové byli všichni max. pár dní staří klony původního Jasona. Jak je možné, že někteří tito noví, byli úplně charakterově jiní, než ten původní? Jak mohli zaútočit na svou rodinu s úmyslem jim ublížit? No, smysl to moc nedává. Závěrem chci dodat, že je to čtivá kniha, jen se u ní nesmí moc myslet.

5 16.05.2021

Strhující. Jako každá kniha od Romana Bureše. Apokalypsa lidstva, která přišla pod pláštíkem radosti. Děsivé je, že jak Propsat času, tak Planeta idiotů, může být naše naprosto reálná budoucnost. Můžeme ji brát jako sci-fi, nebo se zamyslet, jestli ještě můžeme něco změnit, nebo už je pozdě.

12 04.05.2021

Poláček byl skvělý spisovatel. Dokázal nádherně podat i něco takového jako je fotbal. Zajímavé bylo, že slovo fanoušek mělo tenkrát velmi negativní konotace a každý se ohrazoval, že on tedy fanoušek není. Povídání o době, kdy se fotbal hrál pro radost a ne pro peníze. Kdy "playeři" byli tvrdí hoši a ne porcelánové panenky. Kdy hra probouzela nadšení a nekonečné diskuse. Jak jiný pohled na dnešní hráče, "fanoušky" a tehdejší dobu. Dovedu si představit, že tenkrát fandit nějakému týmu možná mělo smysl, ale v dnešní korupcí prolezlé lize je úplně jedno, který tým je v čele a který na chvostu. Radost ze hry vystřídal mamon a kalkul, radost z fandění vystřídaly násilnosti, vulgarity a rvačky. Dovedete si představit, že byste dnes na stadionu křičeli, rozhodčí je mrkev? Dřív bylo možné vzít na fotbal rodinu a nebát se, že si dětičky přinesou nová, netušená slovíčka, nebát se, že vystřelená petarda někoho z rodiny zraní nebo ultras někoho zmlátí. Zkrátka, gentlemenství se z fotbalu vytratilo a je to škoda. Ještě, že je tu Poláček, který tu dobu fotbalového rozpuku zaznamenal v Mužích v ofsajdu.

4 03.05.2021

Uther Pendragon, král Artuš a rytíři kulatého stolu, královna Ginevra, Lancelot, Tristan a Izolda, svatý Gál a samozřejmě Merlin ... Stejně jako Staré řecké báje, tak i Artušovské legendy jsou mé oblíbené příběhy. Ale tady jsme se s autorem moc nepotkali. Bylo to takové, no ... nebavilo mě to. Příběhy šly po povrchu. Duch kulatého stolu jako by se vytratil. Pro prvotní seznámení s legendami Anglie, proč ne, ale pokud už o nich něco víte, téměř nic nového se v této knize nedozvíte. Hvězdičku ubírám za to, že některé legendy jsou oproti kánonu dost jiné.

2 25.04.2021

Po nadšených recenzích (nevšimla jsem si, že jsem měla nastaveno řadit podle hodnocení), jsem nabyla dojmu, že objevím vtipnou knihu alespoň na úrovni Poslední aristokratky. A... musím se dívat, jak mám nastavené řazení komentářů. Protože ty negativní převažují a já se k nim také přidám. Podle obsahu jsem čekala, že autorka je max. dvacetiletá holka. Když na konci sdělí, že je jí třicet, tak jsem tomu snad ani nechtěla věřit. Naprosto jalový život. Jídlo, alkohol, párty, kocovina, zvracení, boyfriend. Téměř nic jiného se v knize neřeší. Celé je to prošpikované naprosto zbytečnými vulgarismy. Je vidět, že autorka není seznámena s Cimrmanovým šrapnelem. Sprosté slovo nevadí, je-li vhodně a zcela výjimečně použito, ale je-li téměř v každé větě, je to neskutečně otravné. Neusmála jsem se ani jednou, natož abych se rozesmála. Fekální humor není můj šálek kávy. Autorka o sobě tvrdí, že má nejhorší kocovinu na světě, přesto chlastá (jinak se to nazvat nedá), jak utržená ze řetězu. Pak se lituje, že je jí špatně a je unavená. No, ve třiceti bych asi už trochu očekávala něco jiného. Poslední věta knihy - "Jenom, až budete na Instagramu stalkerovat ty dokonalý fotky všech dokonalejch holek s drahejma kabelkama, vzpomeňte si na mě a na to, že opravdu není všechno zlato, co se třpytí. Poslouchala jsem jako audioknihu, takže hovorová mluva mě neiritovala tak, jako by mě iritovala v knize. To, že Instagram je nablýskaná bída, snad ví každý průměrně inteligentní člověk. A závidět něco autorce? Ne, děkuji. Nikdy, nikdy bych nechtěla zažít ani jeden den jejího života.

10 24.04.2021

Škoda, že každá změna vypravěče nebyla uvozena jménem. Chvíli trvalo, než se z textu dalo vydedukovat, kdo zrovna mluví. Zvlášť u rodiny Maruny by to bylo potřeba. Také se mi líbil úvodní slovníček. Nejsem z Vysočiny, ale hodně termínů jsem znala. Přesto jsou to výrazy spíš archaické, takže připomenutí bylo opravdu milé. No a text? Střípky z vesnice, kde si každý vidí do talíře. Obnažené lidské charaktery. Syrovost a nepřikrášlená realita, generační nepochopení.

3 05.04.2021

Pamatuji počátky Audiostory. Sleduji je od nesmělých krůčků až k této naprosté lahůdce. Smekám před provedením, protože se může směle měřit s nejlepšími rozhlasovými hrami z dílny Českého rozhlasu. Skvělé herecké výkony i vhodně zvolená hudba. To vše pomohlo přivést v život ne příliš hezký příběh z počátku 50. let v Německu. Studie toho, jak jeden psychopatický, nedotknutelný muž (hospodář), dokáže zničit osud celé rodiny. Postupně gradované napětí by se dalo krájet.

4 28.03.2021

Všechny předchozí díly Aristokratky jsem ocenila plným počtem hvězdiček. Teď tak štědrá nebudu. Nastavovaná kaše, stále dokola se opakující motivy z minulých dílů. Viz. nevětší výbuchy smíchu na královském dvoře způsobily věty, které jsme četli v tomto i v minulých dílech snad stokrát. Marie se za jeden rok v Čechách přetransformovala z prima holky do nesnesitelné snobky. V hlavě nemá nic jiného než sebe a brilianty. Ještě, že tu hrůzu vyvažovala paní Tichá, která mi alespoň jednou vyloudila na tváři úsměv. Což je na humornou knihu poměrně málo. A ten cliffhanger na konci? Myslím, že vítěz bude ve výsledku ten, který skončí jako poražený.

4 27.03.2021

Po celou dobu četby mi v hlavě zněla písnička "... ten stařík s tváří vrásčitou jak dubovej kmen, vyprávěl pověst letitou o střelci jménem Shane ... Byl to Shane..." Není to nijak složitý příběh a v dnešní době akce by asi neobstál, ale je zase hezké přečíst si něco poklidného, kde se na vás nevalí akce pod napětím. Příběh plyne pozvolna a graduje do očekávaného závěru. Velmi příjemná cesta do dob, kdy jsem hltala kovbojky jednu za druhou.

5 27.03.2021

Po naprosto tragickém druhém díle, jsem se zařekla, že s Fiorellou končím. Výzva o 21 písmenech, mě však přivedla k dílu třetímu. Sice výtky, které jsem měla k druhému dílu nepominuly, přesto toho nejotravnějšího (žárlení), bylo pomálu. Znovu musím zmínit fakt, že se nikdo nepozastaví nad tím, že případ vraždy vyšetřují děti. Nechávají se od nich vyslýchat a vůbec jim to nepřijde divné. No nic, jako oddechovka to nebylo špatné. Jen se u toho nesmí moc přemýšlet, protože potom vraha i jeho motiv odhalíte velmi brzy a jen kroutíte hlavou, jak všichni kolem mohou být tak tupí.

3 22.03.2021

Kdysi jsem četla rozhovor s autorkou. Zaujala mě její upřímnost a opravdovost. Proto, když jsem zahlédla tuto knihu, tak jsem neváhala. Nemám ráda cestopisy (těch dobrých je opravdu málo). Tohle nebyl naštěstí klasický cestopis. Spíš popis příhod a osobního růstu. Při představě, že se ráno probudím a na obličeji mi trůní tarantule, mi nebylo zrovna dobře. Velmi oceňuji poslední kapitolu, která se zabývá vybavením. Právě sháním dobré boty na trek a spacák. Takže přišla naprosto vhod.
Edit: Stejně jako já, byly z knihy nadšené i mé dcery. Já už to asi nedám, ale pokud se ony jednou vydají na PCT, tato kniha na tom bude mít nejspíš zásluhu.

4 22.03.2021

Nejprve se zastavím u názvu. Přeložit They Do It with Mirrors jako Smyslupná vražda? Pominu-li fakt, že žádná vražda nedává smysl, tak původní název odkazuje na kouzelnický trik, který má v knize opodstatnění. No nic, ke knize. Tohle je ta stará známá Agatha Christie. Staré sídlo, rodinní příslušníci, stovky mladých delikventů, anglické mlhy a vrah. Atmosféra houstne. Kdo by dokázal zabít? Do toho slečna Marplová, kterou mám mnohem raději, než přechytralého a arogantního Poirota. Celá směsice dává dohromady brilantní detektivku, od které je těžké se odtrhnout.

4 01.03.2021

Musím se přiznat, tato kniha se mezi mé oblíbené od Agathy Christie určitě nezařadí. Je to obyčejná detektivka, kterých je mnoho. To, v čem je Agathu Christie nejlepší, v této knize nefiguruje. Tajemno, atmosféra, napětí. Možná to bude i tím, že motiv je mi naprosto vzdálený. Možná mám jiné vnímání hodnot, ale něco tak zbytného, jako jsou barevné kamínky (šperky), by mi nestály za sebemenší námahu. Vraždit pro drahocenné cetky? Dobrá, uznávám, že pro někoho možná mají velkou hodnotu a cenu, pro mě ale ne a tak jsem se do detektivky pořádně ani nemohla začíst. A přitom prostředí školy mě právě ke čtení nalákalo. Jen ten motiv...

3 24.02.2021

To byl příběh jak na houpačce. Chvílemi to mělo neuvěřitelný spád a chvílemi to byla nuda k nepřečkání. Líbilo se mi, jak hlavní hrdina sestavil dotazník, který mu pomůže vybrat dokonalou manželku a očekával, že ji najde. Shodou okolností jsem zrovna v tu dobu narazila na jednu reality show, která fungovala na podobném principu (spoiler - nefungovalo to). Zvláštní je, že ač vědec, vůbec nezohlednil fakt, že by ta jeho dokonalá partnerka nemusela mít zájem o něj. A zvláštní opravdu bylo, že ty potencionální partnerky opravdu vyplnily dotazník a všechny, které pozval, si s ním i vyšly. Trochu přitažené za vlasy, ale špatné to nebylo.

4 24.02.2021

Uff. Strach a bída Třetí říše (1937) i Zadržitelný vzestup Artura Uie (1947) jsou naprosto brilantní popisy každodennosti nacistického Německa. Všudypřítomný strach. Úplně mě mrazilo z některých částí, u kterých lze nalézt paralely se současností. Matka dostává od SA 5 marek od vůdce a ve své naivitě si povzdychne, že je teď vše dražší a ví to, protože si její dcera píše výdaje, mě nepříjemně mrazilo. I dnes jsme svědky zdražování a na druhé straně kupování si důchodců trestně stíhaným podvodníkem, toho času premiérem této země. Další paralelu lze nalézt u příběhu ze soudního dvora. Soudce neví, jak má soudit, protože neví, co se od něj očekává. Chce soudit tak, jak mu nařídí. I u nás není justice v nejlepší kondici. Jak jinak si lze vysvětlit, že evidentní dotační podvody nejsou vyšetřovány, jsou odsouvány a největší dotační podvodník v této zemi vládne?
Od dětí často slyším, proč se mají učit něco tak zbytečného, jako je dějepis. Protože lidé jsou pořád stejní a to, co se děje se neustále opakuje. Kdo nezná minulost, nezná budoucnost a kvůli tomu nerozpozná, že některé události, které se staly v minulosti a neměly zrovna pozitivní následky, se mohou nápadně podobat realitě, ve které žije.

4 06.02.2021

Kdysi dávno jsem viděla TV inscenaci, kde hajného hrál Boris Rösner. Přiznávám se, že tento herec na mě vždy působil démonicky a velmi nepříjemně snad ve všem, v čem hrál. Ta inscenace se mi nelíbila, možná i právě kvůli němu. Český rozhlas na nový rok začal tuto knihu vysílat v četbě na pokračování. Tak jsem jí dala šanci. I kvůli čtenářské výzvě. Chápu, že v prudérnějších dobách byla kniha zakázaná, protože obscénními výrazy nešetří. Celé to drama je postavené pouze na sexuálním chtíči. Docela by mě zajímalo pokračování této romance s odstupem delšího času. Až sexuální napětí časem vyprchá, pozná konečně Lady Chatterleyová, že když Frantík hajného nebude tolik toužit po její Blažence, tak že spolu vlastně nemají vůbec nic společného? Budou jí i nadále bavit plytké, rádoby filosofické promluvy hajného, pokud jeho Frantík posléze nebude schopen potěšit její Blaženku? Nemyslím si.

4 31.01.2021

Jdu proti proudu nadšených komentářů, ale tohle nebylo dobré. Neuvěřitelně povrchní zpracování. Kdybych si přečetla článek na wikipedii, tak by to mělo stejnou informační hodnotu, jako tato životopisná kniha. Opravdu zajímavých informací bylo málo. Naprosto nevyužitý potenciál zasadit život Coco Chanel do doby, ve které tvořila. Pár letmých zmínek a to bylo všechno. Vlastně mám pocit po doposlouchání této knihy, že její život byl neuvěřitelně nudný a plytký, scuknutý na plejádu milenců. Ale on nebyl. Tohle se opravdu nepovedlo. A ještě mě úplně tahá za uši přechýlení na Coco Chanelová. Nemám nic proti přechylování u slovanských příjmení, ale tohle ne. Nepovedený životopis a překladatel tomu dal pověstnou poslední kapku.

2 24.01.2021