Isew komentáře u knih

Důchodkyně, které objevily kouzlo mailové korespondence a píší si o svých radostech, ale hlavně o starostech o své matky. To by byl ideální svět, kdyby se po emailu vedly takové intelektuální hovory, jako v této knize a neexistovaly by hoaxové hromadné maily cílené na důchodce. Souhlasím s tím, že téma smrti je v naší společnosti zbytečně tabuizováno. Já to tak nevnímám. Mí blízcí ví přesně, kde chci být až zemřu. Téma stárnutí podané intelektuální formou. Zajímavé a k zamyšlení.

2 02.10.2021

Ono šlo opravdu o jeho banán. Začátek byl vcelku zajímavý. Průběh stokrát opakovaný. Konec očekávaný. A to je asi tak vše, co lze k této knize říct.

1 29.09.2021

(SPOILER) Hezká knížka k zamyšlení. Opravdu stojí za to promarnit nejkrásnější věk svých dětí v práci ať už cíl může být jakýkoli? Trochu mě zarazila rada paní na Lince důvěry, aby si holčina, která nerozvážně poslala někomu cizímu své fotky, zablokovala profil na FB. Jde to proti všem poučkám. Profil zachovat, nejlépe zálohovat a nahlásit na policii, aby bylo možné dohledat vyděrače. Jinak velmi příjemná knížka. Opravdu jsem věřila, že slečně je 13 let. I když její dotaz na stejně starou spolužačku - ty jsi s ním spala? Ty jsi v tom? a odpověď - to by nebylo tak hrozné - mě tedy dost šokovala.

1 18.09.2021

Těšila jsem se na historickou detektivku. Hodnocení mě navnadila. A zklamání bylo velké. Vůbec mě to nebavilo, nezaujalo. Zápletka nijaká. Padouch byl znám téměř od začátku knihy, jeho motiv také. Překvapení žádné. Do dalšího poslechu jsem se musela nutit. Doufala jsem, že se to časem zlepší, ale nezlepšilo.

3 11.09.2021

Trochu jsem měla obavy, jestli to nebude takový odvar knihy Nikdykde. Nebyl. Příjemné překvapení. Všechno do sebe krásně zapadalo. Spojení židovských legend, metra, pochybných existencí, policie, mizejících lidí a tajemných skvrn. Napínavé a zajímavé.

5 30.08.2021

Každou neděli jsme s maminkou po obědě ulehly, pustily rozhlas (tenkrát ještě Prahu) a poslouchaly pohádku. A vždy se na konci ozvalo, režie Karel Weinlich. Když se (opravdu výjimečně) ozvalo jiné jméno, cítila jsem se trochu podvedená, protože pohádky, to byl přece Karel Weinlich. Později jsem se s jeho jménem setkala nejen v souvislosti s rozhlasovou režií, ale jako s člověkem, který byl rekordmanem v ženění. A tak jsem se pustila do jeho životopisu. Neměl lehké dětství. A to se odrazilo i v jeho pozdějším životě. Nebyl to standardní životopis, který přelétnete a nic s vámi neudělá. Já zažívala škálu pocitů. Životopis to byl upřímný a nevyhýbal se i ne příliš líbivým tématům. Jediné, co bych mohla vytknout, že někdy ač byl psán v první osobě, přeskakoval do osoby třetí. Což bylo matoucí. Jsem ráda, že jsem se Karlem Weinlichem seznámila i jinak než prostřednictvím jeho rozhlasové práce. Když jsem se dozvěděla o jeho odchodu z tohoto světa, jako by umřelo i kousek mého dětství. Tak moc významný pro mě Karel Weinlich byl.

3 22.08.2021

Při poslechu audioknihy se mi často vybavoval text písně Těšínská od Jarka Nohavici. "... U Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě..." O Larischových jsem v této písni slyšela poprvé (popravdě jsem si myslela, že to bylo jen nějaké náhodně vybrané jméno) a až díky této knize jsem se o nich dozvěděla víc. Vůbec jsem netušila, že měli v kraji tak velký význam. Netušila jsem ani o bojích mezi Čechoslováky a Poláky kvůli určení hranice. I proto jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, neboť jsem se dozvěděla o kraji, který téměř neznám a rozšířila si obzory.

18 22.08.2021

(SPOILER) Odrazovala mě Afrika. Zajímalo téma. Přesvědčila délka. A nebylo to vůbec špatné. Otevřít si dámskou detektivní kancelář v Botswaně, to už je kus odvahy. Případy byly nenásilné. Nehemžilo se to tam mrtvolami - spoiler - mrtvola tam nebyla ani jedna. Což kvituji. U detektivky nevídané. Kdyby nedošlo na poslední případ, tak bych dala plný počet hvězdiček. Jenže, detektivka přijala poslední případ a moje analytická mysl se nesmířila s tím, že ačkoli vycházela z naprosto chybné premisy, případ úspěšně vyřešila. Stopa, která ji přivedla na místo, byla naprosto mylná. Také nebyla vysvětlená motivace únosu. Vyjít z chybného předpokladu a najít poklad? To už snad je pravděpodobnější vyhrát první ve Sportce. Zkrátka to nedávalo smysl.

6 10.08.2021

Jsem za půlkou a každý den se nutím, abych se trochu posunula. Ztrácím se v postavách a je mi úplně jedno, co se stalo a kdo to udělal. Možná, kdybych se trochu snažila, tak bych se v těch postavách zorientovala, ale nechce mi. Nebaví mě to. Postavy jsou mi úplně volné. A když jsem za půlkou, tak už by mě to asi bavit mělo. Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy a i když jsem se snažila, tak ji zkrátka nedám. Je to můj čtvrtý Exner a zatím bezkonkurenčně nejslabší.

2 08.08.2021

Posloucháno jako desetihodinová rozhlasová adaptace. Skvělé zpracování. ČRo zkrátka umí. Poslouchali jsme to kdysi na cestě do Itálie. Vzpomínám si, že jsme dorazili na hotel a doposlouchávali jsme ještě na pokoji. Tak strhující to bylo. Protože už to bylo dávno, hodně detailů jsem zapomněla. Letošní výzva se mi proto hodila k oprášení. A jsem uchvácena jako kdysi. Dietl uměl dokonale vykreslit atmosféru. Ať již předválečnou, válečnou i poválečnou. Nedivím se, že se cenzorům v NDR nelíbilo vylíčení některých scén (stavba berlínské zdi, útěk mnoha stovek lidí do NSR, odborné zaostávání socialistického zdravotnictví...) a chtěli úpravy. Na což Dietl nepřistoupil a raději chtěl "scénář" zničit. Ještě, že ho jeho žena zachovala, protože to považuji za nejlepší věc, kterou Jaroslav Dietl napsal. Smekám a tleskám.

4 03.08.2021

Posloucháno jako audiokniha. Velmi zajímavé postřehy ze života Tomáše Etzlera. Je to dost velký ranař. Na jeden život toho prožil opravdu mnoho. Zajímavé postřehy o Češích v Salt Lake City a vůbec o Češích obecně. Popis USA a její změny v čase. Afghanistán a válečné zpravodajství. Plné oddání se své práci na úkor rodinného života. A nakonec Čína. Ta Čína, kde když si chcete koupit lístek na vlak, musíte předložit pas a nechat si naskenovat obličej. Kde jsou dětští otroci. Čína, která se svých vlastních lidí bojí víc, než cizích zemí. Kde se postupně oklešťuje svoboda na míru, která se nám vůbec nezdá. Ta Čína, kam se Zeman jezdí učit jak stabilizovat společnost. Hodně věcí jsem netušila a byl to zajímavý vhled. Těším se na novou knihu tentokrát jen o Číně.

5 03.08.2021

Zářící den - Burning Daylight. Jako dítě jsem slyšela dvoudílnou rozhlasovou hru a byla jsem unešena. Po mnoha letech jsem se ke knize vrátila. Dobrodruh, který sází na svou sílu, znalosti a dovednosti, které vzbuzují na Aljašce respekt, se vydá dobít San Francisco a jeho burzu. A znovu jsem byla unešena. Nejen příběhem z Aljašky, ale i burzovními hrátkami v San Francisku. Jack London zkrátka uměl psát.

3 28.07.2021

Tak tohle mě úplně minulo. Podivné byly momenty, kdy kluk v padesátých letech v Anglii používal typicky české hlášky z dnešní doby. Také na pohřbu hrají Dvořákovu Novosvětskou. Nechci podceňovat dosah Dvořáka, ale že by byl tak známý v Anglii padesátých let? Doba beatníků už je pryč a asi na ní navázat nelze. I když se autorka snažila, výsledek je rozpačitý.

6 28.07.2021

Moje pacifická hřebenovka od Moniky Benešové nadchla mě i mé dcery. Proto jsem sáhla po Jakubově cestovním deníku. Na rozdíl od výše zmíněné knihy, je to více méně jen popis cesty, letmých setkání s lidmi. Stručný, strohý a pro ty, co se na PCT chtějí vydat asi zajímavý. Každopádně obdivuji všechny, kteří se na cestu vydali. I zde oceňuji popis vybavení a zkušenosti. Na PCT se asi nevydám, ale na kratší traily se hodí.

3 28.07.2021

Popis nehody byl tááááák natahovaný, že to snad už víc natáhnout nešlo. A to natahování tam bylo velmi často. Všude. A pořád. Příliš zbytečných slov na málo skutečného děje. Snad poprvé jsem si říkala, že jsem se snad měla raději podívat na film, protože knížka mě opravdu neoslovila.

4 10.07.2021

Tahle kniha byla zařazena mezi 100 nejdůležitějších českých knih devadesátých let? Proč? To bylo v devadesátých letech napsáno tak málo knih? Jiný důvod, proč by tato kniha měla dostat jakékoli ocenění, mě nenapadá. Vtipné, uvolněné vyprávění, jak se píše v anotaci? Vtipné mi to nepřišlo, uvolněné taky ne. Spíš upachtěné a beznadějné. Za pár týdnů úspěšně zapomenu a vadit mi to nebude.

1 02.07.2021

Jedna stará fotografie, pět starých žen a podivná úmrtí v krátkém časovém sledu. Na malém prostoru autor rozehrává příběh, který vás svou atmosférou vtáhne a budete se strachovat o dámy, které jsou ještě naživu. Opravdu jsou všechny dívky ze staré fotografie odsouzeny k smrti? Velmi, velmi povedené.

12 22.06.2021

Skupina Genesis mě provázela celé dospívání a dost podstatnou část dospělosti. Autobiografie není můj oblíbený žánr, ale tady jsem zkrátka neodolala a nelituji. Samozřejmě mě nejvíc bavily ty části, které se týkaly mé oblíbené skupiny (mohlo tam toho být víc). Překvapila mě brutální upřímnost Phila Collinse, ať už se jedná o jeho nízké sebevědomí (věčná pozice outsidera ve skupině - i po tolika letech), rodinné peripetie, problémy s alkoholem a zdravotní potíže. Výborně napsaná a upřímná autobiografie, která rozhodně stojí za přečtení.

6 19.06.2021

Talentovaný hudební skladatel, který má o sobě velké mínění, ale okolí ho nedokáže ocenit. Proto žije se svou rodinou v bídě. Na turné pozná mladou, naivní a bohatou dívku, která ho obdivuje... Propadne hlavní hrdina osudové vášni? Dá přednost mladé dívce, nebo rodině, se kterou žije v bídě? ...

2 10.06.2021

Poměrně velké překvapení na konci. Čekala jsem standardní řešení problému - vojáci - mladé dívky - rodiče. Závěr opravdu mile překvapil.

1 10.06.2021