Matky po e-mailu
Jiřina Šiklová
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28731/bmid_matky-po-e-mailu-TnK-28731.jpg
4
63
63
Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60-65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří. Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty-dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální. Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka-dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu "dání" rodičů do sociálních ústavů.... celý text
Přidat komentář
Mně to přišlo jako zajímavý nápad. Taková drobná sociologická studie s tématem stáří v e-mailech. Nebyla to vysloveně odborná literatura, ale nebyla to ani beletrie. Dvě dámy podobných zájmů a v podobném postavení si vyměňují své úvahy pomocí elektronické komunikace. Samozřejmě, že některé statistické údaje se za těch nějakých patnáct let od vydání knihy pozměnily, ale podstata zůstává stejná. A protože jsem v dosti podobné situaci, spousta věcí mě oslovila.
Knihu jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy, pro mne velmi osobní a v době schvalování reformní změny důchodů stále aktuální.
Knížku jsem četla v rámci Čtenářské výzvy. Přiznávám, že mě moc nenadchla. Ani ne snad stylem. Dá se pochopit, že půjde o přepisy emailů. Ale že by si někdo vyměňoval až tak vehementně sociologická data a statistiky? Znovu bych už nečetla.
Důchodkyně, které objevily kouzlo mailové korespondence a píší si o svých radostech, ale hlavně o starostech o své matky. To by byl ideální svět, kdyby se po emailu vedly takové intelektuální hovory, jako v této knize a neexistovaly by hoaxové hromadné maily cílené na důchodce. Souhlasím s tím, že téma smrti je v naší společnosti zbytečně tabuizováno. Já to tak nevnímám. Mí blízcí ví přesně, kde chci být až zemřu. Téma stárnutí podané intelektuální formou. Zajímavé a k zamyšlení.
Kniha vyšla před 12 lety a myslím, že za tento relativně krátký čas se změnilo zásadně mnoho v pohledu na genderové stereotypy. Ve své době byla tahle kniha určitě nesmírně přínosná a objevná. Otvírala témata, o kterých se běžně nemluvilo, neřešila se a člověk těžko hledal odpovědi a pomoc. Ten, koho role ženy – dcery a matky zajímá najde mnoho citátů a odkazů na různé studie. Smysl knihy chápu, ale to, že by si takto dopisovaly dvě kamarádky mi připadá naprosto nereálné (nicméně pro poslání knihy druhořadé). Těm, kteří se ocitli v roli "pečujícího dítěte" může i dnes pomoci zorientovat se v neradostné problematice, která mnohé z nás jednou čeká (ať už v roli dítěte či rodiče)....
Autorka se pokusila vměstnat své sociologické pojednání o vztahu matka-dcera, potažmo rodiče-děti do formátu, který byl dle mého názoru zvolen poněkud nešťastně. E-mailová korespondence dvou přítelkyň působí zcela nevěrohodně. Upřednostnil bych žánr literatura faktu (non-fiction), ve kterém by citace z různých odborných publikací a sociologická statistická data nepůsobila jako "pěst na oko".
Kniha nemá příliš mnoho stran, ale kdyby byla ještě kratší, vůbec by to nevadilo. K jejímu konci jsem se už začal pomalu nudit.
Tož nevím....socioložka se prostě nezapře. Dalo by se to považovat za povídání a svěřování dvou kamarádek..... pokud by ty jejich maily nebyly napěchovány statistickými údaji. Divná to korespondence. Rozhovory dvou kamarádek jsou tam podle mého názoru jakýmsi oslím můstkem, přes který pochoduje sociologické moudro. Ovšem kdyby ta kniha nebyla zařazena mezi beletrii, námitky bych si odpustila.
Kniha o vztazích matka - dcera a o relativitě času. Doporučuji všem dcerám (i synům), kterým občas komunikace se stárnoucími rodiči úplně "nejde." Někdy si člověk musí přečíst, aby si uvědomil, někdy si musí přečíst i vícekrát, aby přijal. Knihu si koupím, určitě se mi časem bude hodit.
Ano, opravdu nemůžu napsat nic jiného, než že také 100% souhlasím s ASAMem a stejně jako 1alena1 chtěla tuto knížku dát darem svým dcerám a věřit, že si ji třeba přečtou.
Také souhlasím s Asamem. Nutí mne to zamyslet se nad vztahem k rodičům. Bohužel si ale i připustit, že i mne čeká stáří. Doporučuji i knihu Deník staré paní od paní Šiklové.
100% souhlas s komentářem uživatele ASAM. Úplně přesně toto si myslím také a aby si knížku mé děti přečetly, dostanou ji ode mě příležitostně darem a je jen na nich, zda si ji přečtou a pochopí.
velmi zajimava kniha, ktera otvira spoustu temat a pro me, jako jedinou dceru sve matky, byla velmi osobni
Tato kniha vás skutečně donutí zamyslet se nejen nad sebou, ale i nad rodinnými vztahy. Je v ní navíc mnoho odkazů na další zajímavé čtení.
Vztah dcera-matka je vždy komplikovaný, hlavně v pubertě.
Tato knížka se ale věnuje jinému období lidského života a to stáří. Nedá se číst jako beletrie, jedním dechem -o každé kapitole je třeba přemýšlet, .Domnívám se, že by to měla být snad povinná příručka pro rodiny, kde maminky i otcové jsou nemocní nebo už na sklonku života.Byla bych ráda, kdyby si ji jednou moje děti přečetli.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Deník staré paní |
| 2009 |  Matky po e-mailu |
| 2007 | Dopisy vnučce |
| 2013 | Vyhoštěná smrt |
| 2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
Kniha zachycuje zhruba 2letou emailovou korespondenci mezi dvěmi ženami, v podstatě důchodkyněmi, které se starají doma o své nemohoucí matky. Běheme jejich komunikace jsme svědky tězkostí se kterými se musí každodenně potkávat, s předsudkem, že se o matku postará dcera, syn ne a s celou řadou rozbrojů, které to přináší rodinám. Bilancují nad svými vztahy k nim a sami k sobě a hovoří i o své budoucnosti a že by takto nechtěli skončit.
Velice podnětná kniha, podobné osudy potkají téměř každou rodinu, co s nemohoucím seniorem, do ústavu nebo domů, kdo a jak se bude starat? Bohužel se ukazuje, že sociální služby, především ty odlehčovací se příliš neposunuli vpřed a že i přesto, že do 20 let bude okolo 3 mil důchodců v ČR, nevypadá to, že by se stát a navazující služby kapacitně na tento nárůst připravili.
Řešili jsme v rodině podobnou situaci, na ústav čekačka měsíce a doplatek téměř 8 000 k důchodu, odlehčovací služby nezaplatitelné pro běžné důchodce.