Deník staré paní
Jiřina Šiklová
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5907/bmid_denik-stare-pani-XR0-5907.jpg
4
88
31
Oblíbená česká socioložka a publicistka napsala kdysi tento „deník“ jako praktickou pomůcku pro ty, kdo se ocitají na prahu stáří, i pro ty, kteří s nimi toto období prožívají. Pro knižní vydání v Kalichu jej však podstatně přepracovala a doplnila. Do krátkých deníkových zápisků „staré paní“ vtělila své bohaté zkušenosti a znalosti problémů, které toto období života nese s sebou, a v meditacích „hlavní osoby“ nabídla i jejich možná pozitivní řešení. Knížka bude nepochybně povzbuzením a pomocí všem „postiženým“ jednotlivcům i rodinám.... celý text
Přidat komentář
Krásná knížka, plná moudra a laskavosti. Myslím, že by tuhle knížku měli všichni dostávat automaticky do schránek, pokud mají v rodině někoho dříve narozeného. A v s odchodem do důchodu znovu :-) Paní Šiklovou jsem měla moc ráda a jak se mi líbil její projev na živo, tak i knížka nebyla zklamáním.
Vitalita, moudrost, ale i živelnost, ironie této úžasné paní jsou v každém řádku. Na formu deníku si zvyknete tak, že ji nebudete vnímat, naopak budete ji hltat :o))
Tuhle knihu by si měli přečíst babičky a jejich dcery a vnučky, a také dědečkové, jejich synové a vnuci…. prostě každý kdo má vztah ke staršímu člověku, a naopak starší k ostatním. PROČ? Budete brát život mnohem lépe, budete brát život těch druhých mnohem lépe, budete brát vzájemné názory, postoje, tvrdohlavost, paličatost lépe…. Prostě život může tato kniha jen zlepšit. Risknete její čtení?
Knížka se mi líbila, jen ta stará paní z prvních kapitol byla uvěřitelná, protivná a vztahovačná a nešťastná sama ze sebe. Ta moudrá, stále se vzdělávající a chápající byla skvělá, ale ono to zas tak moc nefunguje. Myšlenky jsou to krásné, ale asi by mi to sedlo jako přednáška než fiktivní babička. Ale forma deníku je samozřejmě čtivá.
Krásně napsané zamyšlení nad životem nejen starších lidí,ale i nad životem všeobecně.
Myslím že by si ji měl povinně přečíst každý nad 40 let věku.
Obdivuji způsob, jakým paní Šiklová srozumitelně poukázala na starosti i radosti stáří. Deník je příjemným čtením plným drobných, jasných, ale často opomíjených, zato však důležitých aha momentů. Pomůže nám mnohem lépe pochopit své prarodiče, rodiče i sebe samotné. Velmi doporučuji, klaním se a děkuji.
Epiktetos: Až bude smrt, nebudu. Dokud budu, nebude smrt.
Vzpomínka na výraznou osobnost, s níž jsme se nedávno rozloučili ....
Energie, vitalita, upřímnost i trocha ironie - to byly vlastnosti, které tuto ženu provázely ....
A její život rozhodně nebyla procházka růžovým sadem, ale cestou s trny....
Stáří ? To jsou jen čísla v OP a podzimní etapa života - čerpáme z toho, co jsme prožili ....
Odkazy na literaturu, která je přínosem ....
" Stáří patří k životu, tak jako k lesu patří i staré stromy ...."
I já se přikloním k názoru, že jaro je krásné, všechny stromy jsou zelené ....
Ale les na podzim, kdy každý strom má jinou barvu, je krásnější ....
Pěkné a podnětné čtení- doporučím.
Tohle byla druhá kniha paní Šiklové a musím uznat, že určitě ne poslední.
Ať se to zdá jako malá kniha, svým obsahem rozhodně není.
Psána formou deníku jedné staré paní, prababičky. Ta zde neotřele ukazuje problémy soužití generací, problémy starých lidí a jejich obavy. Kniha je místy vtipná, sarkastická, což ji dává drive. A v těch odstavcích je skryto hodně ponaučení a moudra. A citáty v knize, ty už jsou jako bonus.
Jako beletrie by u mě kniha asi neprošla, ale deník jako formát, kterým spisovatelka sděluje důležité postřehy, rady a návody (nejen) pro starší generaci, je nepřekonatelný. Jedná se o zcela nenásilnou formu sdělení s množstvím zajímavých informací, které nutí k zamyšlení.
Pomalu ale jistě se dostávám do věku oné staré dámy, která ve svém deníku tak nádherně vystihla pocity a myšlenky člověka na sklonku svého života.
Já také začínám bilancovat a přehodnocovat mnohé věci, které nyní vidím v jiném světle. Ať už ale přemýšlím jakkoliv, vždy přicházím ke stejným (nebo podobným) závěrům jako autorka. Plně si uvědomuje, že vztahy v rodině jsou tím, na čem opravdu záleží.
Paní Šiklové náramně fandím a přeji ji ještě mnoho let aktivního stáří.
Knížku znám i ve starším vydání s fiktivním jménem autorky. Že to ale není skutečný deník nějaké paní, to se dá velmi snadno prokouknout, proto je myslím dobře, že nové vydání nese jméno Jiřiny Šiklové. Jakožto účelové dílo socioložky zaměřené na starosti starších lidí je Deník mnohem sympatičtější. Dobrá vůle pomoci, dát najevo dlouhodobý, upřímný zájem, zprostředkovat dobré zkušenosti, vžít se do konkrétních pocitů v té které konkrétní situaci... to těší - ať je člověk v roli stárnoucí důchodkyně, nebo někoho o generaci mladšího, kdo by rád dělal všechno dobře, a přesto mezi ním a rodiči vznikají různá nedorozumění. Mně osobně se některé názory paní Šiklové, které jsem zachytila, jeví jako zjednodušené, ale i tak jsem ráda, že je v naší knihovně Deník od čtenářek chválený a že se velmi líbily i besedy.
Skvělé :) Objednala jsem ji mamce, jsem zvědavá co mi na to řekne :-) Akorát si říkám, že doba jde tak rychle dopředu že už by pomalu snesla novou aktualizaci.. :-)
Paní Šiklovou mám ráda a tato knížka by měla být mezi povinou, pro ty, komu stárnou rodiče. Pomůže určité věci pochopit.
Velice přínosná kniha. Je určena především starší generaci, aby jim pomohla se vyrovnat se stářím. Aby je navedla, jak i stáří prožít produktivně a krásně. Já mám obrovské štěstí, že mám skvělou maminku ve věku hlavní hrdinky knihy, která prožívá své stáří na plné pecky a jako stáří to vůbec nevypadá. Vzhledem k této předloze se svého stáří vůbec nebojím. Ale i pro mne byla tato kniha přínosem. Jsou zde velice pěkné úvahy - až filosofické - o vztazích různých generací, o životě s nemocemi, o předávání sebe sama, o umírání a o smrti. A to všechno velice čtivou formou deníku staré paní, která prochází vývojem, poznáním a změnou přístupu k životu. Může být i přínosem pro mladší, aby lépe pochopili chování a pohnutky starší generace . Moc pěkná kniha, ke které se jistě ještě někdy vrátím.
Útlá knížečka s velkým přesahem. Je z ní cítit, že Jiřina Šiklová se dlouhodobě věnovala starým lidem, a tak se dokázala velmi věrohodně vcítit do jejich prožívání, nastínit myšlenkové pochody, motivy jednání. Ač jsem ještě relativně mladá, tak mi tato kniha dala hodně, umožnila mi pochopit určité pohnutky a zvyklosti starých lidí, otevřela mě k větší toleranci. Takže doporučila bych ji přečíst střední a mladší generaci, povinně. A naopak věřím, že i ta starší generace, které se kniha bezprostředně týká by v ní našla pohled z druhé strany, citlivě ukázané, jak je občas jejich chování malicherné, zbytečně nazlobené a jak málo stačí k tomu, aby byli všichni spokojenější.
Lehká četba, kterou obdarovávám tápající babičky ve svém okolí. Těm, které mají potíže se čtením, nosím audioknihu, načtenou Ninou Divíškovou.
Spousta moudrosti na necelých dvou stech stranách. Povinné čtení pro mou generaci, co pomalu přestává rozumět svým stárnoucím rodičům. Vyprávění z pohledu ženy, která už má život skoro za sebou. Zlobí se sama na sebe, že zapomíná, a tak si začne vše důležité zapisovat...
Kniha se mi líbila. Je jasně poznat , že ji psal člověk zkušený , moudrý , inteligentní se zájmem o dění okolo sebe Člověk sečtělý, sociolog . V knize jsou vysvětleny pojmy týkající se stáří a stárnutí . mám na mysli odborné pojmy, kterým staří lidé a nejen ti , nerozumí To se mi moc líbilo. Je to i takový návod , jak žít se stářím a všemi problémy které k tomu patří. Je to pohled ze dvou stran , jak od mladých , tak od starých lidí. Spousta mouder, citátů ...hodně pravdy na kterou člověk přijde věkem. Často se v knize píše, že peníze seniorům nepomohou , že se dá dobře žít i s tím minimem co mají.Mohou jezdit na výlety, jsou tam odkazy na spolky , na různá sdružení , kde pořádají pro seniory akce. Typy na vzdělávání se a zájmovou činnost pro seniory.Chválím moc paní dr. Šiklovou , že nezapomněla na kompenzační pomůcky , takový návod proč je používat a kde je sehnat a i na to že to není ostuda. Radí ,velmi chytře jak si najít cestu k vnoučatům i k vl. dětem . Mimo jiné, co zasejeme v mládí to ve stáří sklízíme. Knihu bych doporučila všem , jako rádce generačních problémů a pohledu z obou stran je naprosto skvělá !
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Deník staré paní |
| 2009 |  Matky po e-mailu |
| 2007 | Dopisy vnučce |
| 2013 | Vyhoštěná smrt |
| 2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
Čtivý, moudrý a inspirativní návod na to, jak bojovat s vrtochy staří, svým egem, a svou pohodlnosti a jak co nejdéle žít aktivním životem. Autorka nenásilně zdůrazňuje udržení nebo zlepšení dobrých vztahů s nejbližší rodinou a přáteli a nalézání smyslu a radosti v maličkostech a v pomoci druhým. Přestože je Deník cílený spíš na starší generaci, jsem ráda, že jsem se k němu dostala už teď a nejspíš se k němu později ještě vrátím.