Moje Pacifická hřebenovka

A tak jsem šla." ... to by mohl být podtitulek téhle cestovatelské knížky, protože přesně tak mi to přišlo. Tahle holka se prostě sebrala a šla ... "batoh (mimochodem špatně vybraný, jako i trekové hůlky a další), spacák, pláštěnku, oblečení, náplasti a jdu!", a to, že skutečně došla pak považuji za její ohromné vítězství ... úspěch o kterém by nikdo včetně jí samé dlouho neuvažoval.
Tahle holka se prostě sebrala a šla, navzdory vlastní neschopností o sebe se postarat, vlastní rozmazlenosti (jak sama moudře časem poznala), a až přehnané citlivosti a schopností brát si všechno co se stane nepřiměřeně osobně:-).
Tahle holka se prostě sebrala a šla... a naučila se, zpomalit, víc pozorovat, víc vnímat, víc se postarat sama o sebe, změnit svůj pohled na svět, překonat spoustu hranic (nejenom těch na cestě, ale hlavně v sobě), a být tak víc sama sebou.
A to je vidět i na literárním stylu téhle knížky, je psána jazykem prostým, jde bez okolků přímo k věci (je vidět v tom kladném slova smyslu, že slečna je novinářka), takže vše co se událo popisuje cestou přímou, trochu neučesanou (což přikládám její nátuře, opět v pozitivním duchu), a ta opravdovost z téhle výpovědi přímo sálá, a to se mi líbilo asi nejvíc - upřímnost toho vyprávění.

A co bylo na konci? Nebojte, o žádný spoiler se nejedná, jen o prosté konstatování, toho, co jistě tušíte, tahle holka už prostě není žádný citově labilní oukropeček ;-).

Četla jsem i lepší knihy, ale konec v Sierra mě dostal tak, že vše ostatní je zapomenuto. Kniha je napsaná čtivě i s tipy, které Monika osobně zažila a místy je i vtipná. Ocenila bych více fotek, ale důležitější je, že to Monika dala. PCT je velká výzva.

Perfektní! Hrozně mě to bavilo, přečetla jsem za dvě odpoledne. Líbilo se mi, že nás s Pacifickou hřebenovkou neseznamuje nějaký nabušený outdoorový borec, ale obyčejná holka z Vysočiny, skoro bych řekla "nejhorší hikerka na světě", aspoň tedy na začátku - nezkušená, zhýčkaná, ufňukaná, navíc s dost nepříjemným zdravotním handicapem. Oceňuji otevřenost, se kterou mluví o svých problémech, a obrovskou změnu, kterou během svého náročného půlročního putování prodělala.

Neskutečně statečná holčina! S takovými zdravotními problémy a zvládnout takovou cestu...klobouk dolů Moniko! Příjemná, útlá knížka mě přenesla na jeden večer na parádní trek.

Já jsem spokojená. Nechci hodnotit literární kvality nebo občasné shazování sama sebe, ale pro mě to bylo lepší počtení než od Lucie Kutrové. Přišlo mi to mnohem více intimní a ne tak prvoplánové. Nesnáším, když někdo něco dělá pro to, aby to hned hodil na FB, Twitter, Instagram, Blog nebo kdoví kam ještě.

Zítra jdu Prčice...

Inspirativní a obdivuhodný příběh.
Doporučuji!

Knihu mi půjčila kamarádka.Nadchla mě,nakopla rozesmála přinutila k zamračení v určitých pasážích.Prostě ve mě vyvolala několik emocí a jsem za to ráda.Kniha je prostě super.

Wow. Přečetla jsem na jeden zátah. Určitě budu doporučovat dál, protože život je o tom, hlavně se z toho nepo...
Děkuji autorce a zdolání trailu tiše závidím.

Po třech letech jsem konečně dočetla nějakou knížku a byla to právě tato. Tato cesta není ani tak o hřebenovce jako o vlastním vnitřním růstu člověka, který poznává sám sebe. Skvělá inspirace a především příval motivace pro všechny, co se z života nechtějí posrat :)

Moc děkuji za knihu! Díky, že jsi to prožila. Díky, že jsi to napsala! Díky, že se kniha velkou náhodou dostala ke mně.
Děkuji za naději. Děkuji za uvědomění, že v tom nejsem sama. Děkuji za příliv energie. Děkuji, chci bojovat!

Smekám před každým, kdo má odvahu se na tuto cestu vydat a není ostuda, když jí nezdolá, ale i tak ho posílí. Monika byla na začátku cesty ufňukánek a odkázaná stále na něčí péči a pomoc, ale ta cesta jí tak osamostatnila, že i když jí šlo skoro o život, tak to všechno zvládla vlastní silou. Cituji z knížky: *Moc bych si přála, aby můj příběh povzbudil někoho, kdo má trnitější cestu životem. Když si člověk něco vezme do hlavy, zvládne to, ať už je to cokoliv. Všechno je o odvaze a vnitřní síle, kterou máme v sobě úplně všichni.* Krásná citace, ale někdy nám chybí ta odvaha. Monika to dokázala i s jejími zdravotními problémy. Není to moc stránková knížka, má i dost fotografií, mohla být podrobnější, ale i tak je znát ten rozdíl Moniky na začátku a konci cesty.

Knížku jsem si chtěla už dlouho přečíst a náhodou jsem na ni narazila v knihovně, takže volba ke čtení byla jasná. Příběh o Monice mě dostal, s jakými zdravotními problémy bojovala a stejně se rozhodla jít na pěší pouť. Nejprve do Santiaga de Compostela a pak i na Pacific Crest Trail. Moc mě bavilo číst její zážitky z obou cest. Knížku určitě doporučuji :-)

Moc zajímavý a hlavně hodně osobní popis Hřebenovky , příběh Moniky mě opravdu zaujal a četlo se to jedním dechem, určitě si ji zase moc rád přečtu...

Nedostala jsem od knihy přesně to co jsem očekávala ale naštěstí bylo vyprávění dostatečně zajímavé aby mi to tolik nevadilo. Obdivuju Moniku, že i přes takové zdravotní komplikace do cesty šla, a co víc, že jí i zvládla. Jako bonus k tomu dostala spoustu nových přátel, zážitků, ale hlavně se z té rozmazlené holky stala samostatnou ženou, schopnou si sama poradit. Zavidím odvahu a odhodlání.

Ze všech knih z PCT za mě tahle vede. Monča je bojovnice, občas mluví a píše jako kanál, ale čte se to dobře. Přeci jen psaní má v krvi a živí ji. Příběh je to zajímavý, možná občas přehání, ale to k tomu patří. Přečteno na zátah.

Cestopisy mám moc ráda a ráda je čtu, vždycky jsem s autorem někde na výšlapu, prší na mě spolu s ním a nebo mě ve tmě pronásleduje žlutý pár očí: PUMA! (Tvl, bych umřela strachy!)

Tady je to hlavně o osobním příběhu, možná nějaká forma terapie? Ale musím říct, že za mě je Monika hrdinka, že to zvládla i se svou zdravotní indispozicí, kterou v době výšlapu řešila. Není to žádný návod, jak Hřebenovku projít a co si zabalit, ale je to osobní příběh, skoro-deník a jako takový mi jeho forma i obsah vyhovovaly. Moc se mi líbilo, jak se Monika dokázala osamostatnit, poradit si sama a prostě.... Zvládnout to. Respekt a obdiv. :-)

"Po několika dnech mi začal déšť lézt i ušima. Prší, proč pořád prší? Klusala jsem po trailu. Měla jsem nepromokavou bundu s kapucí a taky jsem nosila tu údajně nepromokavou sukni za 30 dolarů. Dlouhá, modrá, měla jen jednu nevýhodu: měla rozparek a promokla! Takže ve výsledku jsem pořádně zmokla a navíc jsem chytla rýmu.
Na to znám jediný recept. Jít dál!"

Ale teda fakt nechápu, jak jí mohl uplavat ešus i s lžící. Jak? Jak?

Super knížka, bavila mě. Monika má můj obdiv, že tak náročnou cestu zvládla a ještě se podělila o svůj příběh.Líbilo se mi, jak se Monika během své cesty změnila.

(SPOILER) Jen těžko se mezi všemi cestopisu vybírá, ale tuto knihu koupit rozhodně nebyla chyba. Česká autorka a ještě k tomu tak super poselství v knize. Žijeme moc uspěchaně a přejít do tohoto “módu kdy člověk jen jde musí být tak osvobozující. Rozhodně mi v knihovně zůstane.