Muži v ofsajdu

Prvorepublikový román o zanícených fanoušcích fotbalu pana Habáska, který miluje svou Viktorku Žižkov a pana Načeradce, který je vášnivý fanoušek Slávie. Milý příběh, ve kterém zjistíte, že fanouškovská rivalita je stejná v každé době

Krásná sonda do fotbalového fanouškovství.

Tuhle knížku jsem si jako malá užívala v podání Karla Hogera, uměla jsem zpaměti celé úseky. Poslouchala jsem to, vždycky když jsem byla nemocná a hrozně jsem se u toho smála. Film se mi tolik nelíbil.

Hezká knížka Karla Poláčka plná laskavého humoru a vtipných dialogů. Mnozí jistě znají také filmové zpracování. Příběh Emana Habaska a Richarda Načeradce - věrných fanoušků rozdílných pražských fotbalových klubů Viktorie Žižkov (která již dnes bohužel nepatří mezi špičku českých klubů) a Slávie jen tak neomrzí. Určeno nejen pro skalní fanoušky toho kulatého nesmyslu :-)

Ráda jsem si připomněla maturitní četbu z dob studií na SŠ. Toto dílo se nikdy "neokouká" a patří mezi úspěšné filmové a divadelní zpracování. Ač fotbal nepatří mezi mé oblíbené sporty (a že jich mám dost), tak právě tento sport se humorně servíruje v aknize, kde je hlavní postavou Eman Habásko, jehož vychovává otec. Eman není zrovna moc pracovitý a jeho koníčkem je právě fotbal, je příznivcem klubu Viktorie Žižkov. Oproti němu se seznamujeme s další postavou Richardem Načeradcem a ten je příznivcem klubu Slávie. A fanoušci prvního nebo druhého klubu a ostatní fanoušci nebo jako já žádný příznivce se mohou bavit. Abychom se celou dobu nehonili za tím kulatým...tak autor vymyslel Emanovi pěknou milostnou zápletku a vystřelil na něj amorovým šípem z rukou krásné mladé dívky Emilkou. Čtivé, neomrzí, určeno pro sportovce nebo jen pro gaučáky.

Naprosto boží. Úžasně humorně jsou zde popsány myšlenkové pochody milovníků fotbalu. A to nejen na hřišti, ale i doma při běžných rodinných situacích, jako je např. večeře u Emilova šéfa:
Také pan Načeradec připojuje se k domluvám své manželky. Povzbuzuje nejprve jemným: "Papejte!" Načež fouká starostlivě do polévky. Když jeho výzva míjí se účinkem, nachmuří brvy a velí: "Jezte!" Dojí polévku a sveřepě hledí na své děti. Náhle zařve: "Žerte!" a uhodí do stolu, až sklenice poskočí...

Znovu potěšilo a nikdy tomu nebude jinak. Často si říkám, že by byl svět kolem nás o tolik lepší, kdybychom uměli mluvil Poláčkovým jazykem a nehuntovali si slovní zásobu replikováním pytle výrazů z všemožných webů a sociálních sítí. Škoda, že jeho život tak krutě ukončila válka, myslím, že Karel Poláček mohl být historií vnímán rovnocenně s Čapkem, kdyby dostal více prostoru. A ještě jeden tip: věřte mi, že nikdo si to nepřečtete tak, jak Vám to přečte v audioverzi Karel Höger.

K fotbalu žádný vášnivý vztah nemám, jeho pravidlům nerozumím, a přesto jsem si knihu užila. Nejvíce je však ideální pro mladé fotbalisty k maturitě, pro které je složité přečíst cokoli. Náročnost jazyku není nezvladatelná. Postavy jsou velmi emotivní a osobité, díky čemuž si s nimi dokážete lehce vytvořit návaznost. Poláček popisuje každodenní humorné situace, a především tedy sportovní šílenství. Moje srdce ke knize sice nepřilnulo, ale počtení dobré.

„Emilka byla rozená ženuška. Zájem pana Habáska byl její zájem. Milovala, a proto byla hotova věnovat pozornost zápasům na zeleném trávníku, které by jí byly jinak lhostejny jako boje mezi jižní a severní čínskou armádou.“

Pan Načeradec a jeho neustálý vztekání - to je prostě skvostný!
Moc mě to bavilo.

"Já vím všechno, mně se nemusí nic povídat."

Krásná četba aneb "Co vy prosím vás na té Slavii vidíte?"

Karel Poláček miloval mariáš, ale překvapivě fotbalu příliš neholdoval. Já zase miluji poker a fotbal mi nikdy nic neříkal. Přesto se mi po přečtení začala v hlavě rodit romantická myšlenka, co takhle zajít na zápas Viktorky?

Poláček svým humorem a smyslem pro detail dokázal vykreslit svět fanoušků tak živě a poutavě, že i někdo, kdo fotbalu nepropadl, se začne dívat na tento sport jinýma očima. Kniha není jen o fotbalu, je o lidech, jejich vášních, vztazích a o tom, jak dokáže zdánlivá maličkost spojit nebo rozdělit životy.

Zaujalo mě to hodně, čekala jsme že to bude nudné jako za mně, tankový prapor, ale fakt to bylo super, jsem moc ráda že jsem si jí přečetla, a k maturitě doporučuji.

Nejsem fotbalovým fanouškem. Ale i tak jsem se do knihy pustil. A dost se mi to líbilo. Hlavním tématem byl fotbal, ale i společenské poměry třicátých let dvacátého století. Tato doba mě fascinuje a když to porovnám s dnešní dobou, tak je to dost rozdílné (aby si dvaceti šesti letý muž bral sedmnáctiletou dívku, je v dnešní době dost zvláštní). Líbí se mi Poláčkovo inspirace židovskou vírou, ale místo židovské víry je zde fotbalová víra. Za mě povedený román, o dost lepší než Bylo nás pět.

Další výborná kniha z pera páně Poláčka. Nad čím moje srdce opět zaplesalo je nádherná čeština, jíž je kniha psána. Je psána s glancem a pozlátkem minulé doby. Což se dá krásně promítnout např. u "fandění" a chování se u fotbalu.
Příběh jako celek jsem si moc užil. Je napsán opravdu zdařilo, poutavě a u jeho čtení jsem se ani za mák nenudil. Eman mladší a pan Načeradec se stali mými souputníky při cestách, kde mi jejich peripetie nejednou ukrátily dlouhou chvíli. A nejednou jsem se při čtení zazubil od ucha k uchu. Po dočtení knihy byl konec opravdovou třešničkou na dortu a dal celému příběhu krásné završení.
Některé kapitoly jsou napsány opravdu výborně, jmenovitě třeba kapitola 19 (O malém pánovi), kapitoly 44-45 (Zanedbaná výchova slečny Emilky + Emilka prospívá ve vědách) kapitola 51 (Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá), kapitola 73 (Emilka vzala z rukou pana otce poučení) a i další. Nechci však přespřílišně šířit spoilery, tak zůstanu u tohoto mála. Kapitoly jsem nevybral jen tak - ve filmu totiž tyto (a nejen tyto) kapitoly naprosto chybí, přičemž já bych je řadil mezi jedny z těch nejzdařilejších.
Hned po dočtení jsem si totiž střihnul ještě filmový snímek z roku 1931. V porovnání s ním musím knihu řadit o třídu výš. Nejenom kvůli tomu, že do filmu se mnoho výborných scén, viz výše, nevešlo. Nevím proč, jsem si po čase čtení začal pod panem Načeradcem představovat obličej J. Marvana. Na tu roli by se mi opravdu hodil. I když musím uznat, že ve filmovém zpracování Hugo Haas byl též výborný. Což se nedá říci o obsazení Emana mladšího a paní Hedviky.
Suma sumárum uděluji knize obstojných 90%. K dokonalosti přeci jen věchýtek schází. I tak kniha opravdu za přečtení stojí.

Hezká knížka o fotbalových fanoušcích, důležitou součást příběhu tvoří i milostný vztah Emana mladšího se svoji budoucí manželkou. Kniha je psaná archaickou češtinou a protagonisté svůj tým povzbuzují s cylindrem na hlavě. Je úsměvná představa tyto postavy přemístit do dnešní doby a poslechnout si, jak by glosovaly počínání těch, kteří fandí oblečení do půl těla a kteří hází na hřiště dýmovnice.

Krásná humoristická četba. Povinnost každého fotbalového fanouška.

Tohle je prostě klasika!
Nedefinoval bych to úplně jako knihu o fotbalu. Fotbal spíš celkově dokresluje hlavní situace a samozřejmě tak umocňuje jejich důležitost. Fotbal je jakousi hospodou pro širokou veřejnost, přičemž přístup má naprosto každý. Moc se mi líbila "studie" manželských vztahů obou starých pánů. To by se dalo tesat :-)
A Poláčkova čeština... ? Bravo!!!!

Knihám o fotbalu nefandím, tato kniha je podle mě lepší než Klapzubova jedenáctka.
V rámci osobní výzvy jsem přečetla, nakonec se mi kniha docela líbila.
A dokonce se mi hodila do témat letošní čtenářské výzvy.

Přestože mi fotbal nic neříká, přečetla jsem nejen ze zvědavosti, ale hlavně proto, že mám ráda autora. A nakonec jsem se opravdu pobavila a nenudila jsem se.