Muži v ofsajdu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40687/bmid_muzi-v-ofsajdu-sqJ-40687.JPG
4
429
88
Jedna z nejúspěšnějších knih K. Poláčka, jejíž známost umocňuje i film, který byl natočený v roce 1931, ale jehož obliba vydržela do dnešních časů. Pan Načeradec, majitel obchodu chodí na fotbal, protože mu lékař doporučil nějaký sport. Při zápase se dostane do konfliktu s mladým nezaměstnaným, který má dohru na policejní stanici. To je úvod knihy, která je je plná moudrého humoru. Deváté vydání populární humoristické knihy Karla Poláčka vyšlo v roce 1965 a ilustracemi jej doprovodil Antonín Pelc.... celý text
Přidat komentář
Laskavě popsaná náruživost, láska k fotbalovému oddílu a fotbalu, mne zcela neznalého ignoranta tohoto sportu přiměla díky vtipnému jazykově dobře vybavenému autorovi vzít tento sport a fandovství na milost.
Milý a laskavý příběh o nejslušnějších fotbalových chuligánech, kteří kdy fandili Viktorce Žižkov a Slávii!
Při čtení nelze nevzpomenout skvělých českých herců, kteří jim dali tváře - Eman Fiala, Jindřich Plachta, Hugo Haas a další.
Myslete si o mně, co chcete, ale já některé sporty, včetně fotbalu, nemám rád. Jako máloco mne nudí nekonečné debaty a komentáře jeho fanoušků.
Kniha ale není jen o fotbalu. Je to taková směs anglického a židovského humoru, psaná krásnou zastaralou češtinou z doby, kdy všichni pánové nosili klobouky. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, ale vracet se k ní nebudu.
Uspokojivé.
Jednoduchý příběh o obyčejných lidských problémech na pozadí nesmrtelného fotbalového fanouškovství. Pocta čutálistům, kteří dávají lidem zapomenout na svoje každodenní starosti a sjednocují lidi z opačných konců společnosti. Ovšem největší přínos knihy je její jazyk - čeština, kterou Poláček v příběhu odráží, je prostě náš národní poklad.
Vzdávám se psaní komentáře, protože to bych musela opsat celou knížku a ještě přehrát film...
Krásná čeština a svérázné postavy, které nám dokreslují humorný příběh tehdejší doby. Každý fanoušek svého klubu je tak trošku nestranný, proto fotbal spojuje i rozděluje, ale diskutovat se o něm dá stále a to je důležité. Kniha, která rozesměje i chytne za srdce svým nadhledem.
Opravdu nádherná a nadčasová kniha napsaná nádhernou češtinou. Když si čtenář uvědomí, že všechno je psáno ve třicátých letech, je to o to víc fascinující, protože některé věci se změnily brutálně, jiné ale zůstaly stejné. K nim patří i fandovství, které v té normální podobě spočívá v různém slovním laškování (pořád ale roztomilém) a pak pochopitelně v tom, že když se daří, tak se hrdě hlásíme, když se prohrává, není to náš "byznys". Poláček měl dar v tom, že obyčejné lidské postavy uměl vylíčit jako zábavné figurky, jejichž síla spočívá právě v obyčejnosti a lidství, které se prolíná celou knihou. Pan Načeradec, pan Habásko a pan Šefelín jsou zábavní, jejich slovní pošťuchování je naprosto úžasné a je radost jejich vzájemné dialogy číst, když se k tomu pak přidá i početná Načeradcova rodina, je postaráno ještě o větší zábavu a každý fanoušek, který u svých příbuzných nenachází pro svou vášeň pochopení, se v těchto chvílích musí poznat. Celé je to psáno tak lehce a s tak úžasnou dobovou atmosférou, že vlastně nevadí, že děj není ucelený a je sledem různých humorných epizod a psychologie postav není na takové úrovni. Dojem kazily snad jen snové pasáže, protože svou příběhovostí a epičností nejsou moc důvěryhodné a spíš působí jako jakási vata. Ke klasice, a zejména té české má leckdo odpor a naprosto chápu, že když někdo vidí knihu z roku 1931, moc se mu do ní nechce, u Mužů v ofsajdu se ale opravdu není čeho bát, protože noblesou, popisem oblékání a chování lidí možná připomínají dobu dávno minulou, tématem jsou ale natolik nadčasoví a zábavní, že to všechno přebije. 85 %
Při čtení jsem se opravdu pobavil a těšil jsem na každou další kapitolu, která mě čekala. Pan Načeradec, to je úkaz k nezaplacení. Krásně přepínal mezi morousem a lidumilem. Sloví přestřelky mezi ním a jeho manželkou a mezi ním a Emanem mladším? Prostě skvělé. V druhé části fantastický výkon podává také pan Šefelín. Starý pan Habásko je takový hodný strejda od vedle, ale se svým kouzlem.
Popisy fotbalových utkání, stejně jako používání fotbalové hantýrky v průběhu celé knihy, to opravdu nemá chybu.
Při čtení knihy mě chvílemi napadalo, jak by se v té době krásně žilo. Byť si uvědomuju, že to zase až taková sláva nebyla. Báječně napsáno.
“Velký Bože, jenž si stvořil všecko tvorstvo, tudíž i SK Viktorii Žižkov, nedej, aby tvůj věrný klub podlehl v tak významném zápase, když se jedná o umístění v mistrovské tabulce. Propůjč Medunovi rozhled, aby takticky spojkám přihrával a neopominul zaměstnávati obě křídla. Dbej toho, aby Klicpera v druhém poločase neodpadl a s pomocí křídelních záložníků tlačil forward dopředu. Dej Podrazilovým nohám bystrost gazelí a jeho mysli lstivost hada, aby jeho klamání protivníků a úniky byly jedinečné. Obraně pak uděl tvrdost, aby správně úřadovala, brankáři pak vnukni, aby obětavě hájil svoji svatyni.
Slyš, ó spravedlivý Bože, modlitbu nehodného syna svého a učiň, aby Slavia nezmohla se ani na jeden kloudný útok. Nechť hraje Svoboda sobecky na úkor celku a Puč nechť je zřejmě indisponován. Záloha a obrana aby nestačila na rychlý útok žižkovský! A pak bych ještě prosil, milý Bože, aby diplomatický soudce přehlížel přestupky proti fair play a zejména aby zamhouřil oko nad Mikšem, aby v souboji s cizáckým hráčem vycházel co vítěz. Ne moje, ale Tvoje vůle staň se, ó Pane! Kdyby náhodou neměla Viktorka zvítězit, tak aspoň nerozhodný vejsledek dej, milý Bože! Ale těsné vítězství, to bys mohl Viktorce dát, to by byla maličkost pro Tebe, jenž jsi všemohoucí. Amen!”
(Modlitba Emana staršího za Viktorii Žižkov)
Priznávam sa bez mučenia, milujem futbal. A ako povedal Titus Buberník: ,,Futbal je ako cholera. Chytí sa vás a už vás nepustí.“
Na túto knihu som sa veľmi tešil a ona splnila všetky moje očakávania. Písaná krásnym jazykom ma zaviedla do Prahy, kde sa hrá futbal a teda logicky musí byť mesto i domovom futbalových fanúšikov. A tí, tak ako milujú svoj klub, rovnako (od srdca) neznášajú tie ostatné.
Niekto tu v komentári napísal, že p. Poláček nemal rád futbal. To možno nemal, ale musel mať rád ľudí, inak by o nich nedokázal tak čarovne písať.
- Přípravy k svatbě jsou povelem k obecné mobilisaci příbuzenstva. Avšak ani Šefelínovi a tím méně pan Habásko neoplývali četným příbuzenstvem. Chudí lidé se velmi rychle rozmnožují; čím chudší rodina, tím je četnější; ale tím méně mají příbuzenstva. To je tajemství, které by měl odhaliti Státní úřad statistický. –
Celkovo zhrnuté:
Milé postavy (pan Načeradec - který ví všecko a nemá žádnou radost na světě - boduje), žiadne násilie, humor a veľa, veľa futbalu.
Je fajn vedieť, že ľudia (a futbaloví fanúšikovia sú ľudia tiež) sme stále rovnakí.
Výborná kniha!
P.S.
Veľmi sa mi páči to prirovnanie fandenia k istej forme viery. Veď posúďte sami:
- A co říci o těch dvou bratrech, kteří ve skrytu svého srdce vyznávají víru unionistickou a doufají, že Hospodin pozvedne opět AFK Union Žižkov z ponížení k slávě a skvělosti. Buďte i vy jako ta ukrytá semena pamětlivi toho, že má člověk zemříti ve víře, ve které se narodil. -
(Ako im len rozumiem. Rovnako dúfam, že sa slovenský futbal opäť pozdvihne z poníženia k sláve a skvelosti :D).
Futbal ma nikdy nezaujímal a neviem o ňom ani mäkké f, ale túto knihu milujem. Poláčkov skvelý humor a úžasnú češtinu môžem v akejkoľvek ročnej dobe. Aj by som vložila ukážku, ktorá ma očarila najviac, ale musela by som sem okopírovať bezmála celú knihu.
Bohužel nedočteno. Nevím, zda je to tím, že už si od fotbalu udržuji zdravý odstup, nebo něčím jiným. Ale v žádné formě mě nebaví díla, kde se postavy jen dohadují a rozčilují a nic jiného. To je bohužel případ i této knihy - respektive její první cca třetiny. Dál jsem se nedostal a čas raději věnuji jiným knihám.
Prvorepubliková klasika o lásce k fotbalu (kterou s hlavními postavami sdílím), k níž jsem se dostal až v sedmadvaceti. Pro komplexní obrázek si ještě musím pustit stejnomenný film, ale co se týče knížky, rozhodně potěšila. Zpočátku jsem se bál, jestli se do ní kvůli netradičnímu stylu vyprávění dokážu začíst, ale postupem času pochyby úplně opadly. Při vyznávání lásky ke Slavii a Žižkovu a prožívání jejich zápasů jsem se skvěle bavil.
Nedá se říci, že by mě kniha nějak uchvátila, ale pár zajímavých momentů má, například když se jedna postava ptá jiné, jak je to možné, že takový jinak bezpochyby slušný člověk ráčí fandit zrovna Slavii?
Poláček byl skvělý spisovatel. Dokázal nádherně podat i něco takového jako je fotbal. Zajímavé bylo, že slovo fanoušek mělo tenkrát velmi negativní konotace a každý se ohrazoval, že on tedy fanoušek není. Povídání o době, kdy se fotbal hrál pro radost a ne pro peníze. Kdy "playeři" byli tvrdí hoši a ne porcelánové panenky. Kdy hra probouzela nadšení a nekonečné diskuse. Jak jiný pohled na dnešní hráče, "fanoušky" a tehdejší dobu. Dovedu si představit, že tenkrát fandit nějakému týmu možná mělo smysl, ale v dnešní korupcí prolezlé lize je úplně jedno, který tým je v čele a který na chvostu. Radost ze hry vystřídal mamon a kalkul, radost z fandění vystřídaly násilnosti, vulgarity a rvačky. Dovedete si představit, že byste dnes na stadionu křičeli, rozhodčí je mrkev? Dřív bylo možné vzít na fotbal rodinu a nebát se, že si dětičky přinesou nová, netušená slovíčka, nebát se, že vystřelená petarda někoho z rodiny zraní nebo ultras někoho zmlátí. Zkrátka, gentlemenství se z fotbalu vytratilo a je to škoda. Ještě, že je tu Poláček, který tu dobu fotbalového rozpuku zaznamenal v Mužích v ofsajdu.
Nostalgie starých časů ve velmi milé a vtipné knize, která bohužel dnešním mladým už asi moc neřekne.
Tady se přiznám, že jsem knihu nečetla, ale viděla pouze film. A opět musím konstatovat, že film je opravdu povedený kousek a vynikající herci té doby udělali z dílka opravu vtipný skvost.
Vypravování o časech, kdy fotbal byl "jenom hra".
Ta knížka je tak roztomilá, že jí odpustíte i některé drobné nedostatky.
A třebas to, jak pan Načeradec zdůvodnil sám sobě i své ženě, že prostě potřebuje pomocníka do krámu, to nemá chybu! A nebo jak paní Načeradcová pravidelně odcházela od manžela k mamince... :-)
Karel Poláček "svým" lidem a lidičkám prostě rozuměl.
Tak aspoň kousíček:
"Po jeho (Emanově) odchodu počal pan Načeradec prudce poletovat kolem pultu; pak zastavil se před záznamní pokladnou a vyzývavě se otázal:
„Kdo si přivede domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“ opáčila záznamní pokladna.
„No, já jsem si přivedl domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“
„Nemluv mi takový řeči, já to nemůžu slyšet. Já si žádnýho
chlapa nepřived, já si angažoval sílu, co mně má v obchodě
vypomoct –“
„Má vypomoct, když není co dělat,“ dala se záznamní pokladna slyšet.
„Co se chce ode mne?“ rozčilil se tlustý pán. „Chce se ze mě trhat kusy za moje starosti. Chce se mě připravit do hrobu?“
„No, to jsem jaktěživa neviděla,“ zasténala paní, „co já musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko! Tys měla pravdu, když jsi říkala, a já tě neposlechla a teď to mám, patří mně to, já jsem cu moc velká dobračka… Ale už je toho na mě moc. Ani minutu nezůstanu s takovým nevzdělancem!“
A paní Načeradcová učinila pohyb, jako by si nasazovala klobouk. V dřívějších dobách skutečně končila se domácí hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznačila, že s „tím člověkem“ nemíní dále žít. Je zaznamenáno, že jednou skutečně odešla na celé odpoledne k své matce."
Krásná humorná kniha. Jakožto příznivec sportů jsem si ji velmi oblíbil. Je zde promítnuta ta česká fanouškovská mentalita, kterou lze pochopit jedině tehdy, pokud jste opravdu oddanými fandy některého celku. Fotbal je někdy více než cokoliv jiného. V tomto případě to je podstatou bytí všech hlavních postav. Ať žije Viktorka!
Štítky knihy
humor zfilmováno humoristické povídky Žižkov fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Kniha Muži v ofsajdu je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 629x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 347x |
| Chystám se číst | 100x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 6x |
S Poláčkovým dílem jsem začal asi klasicky - Bylo nás pět. Ale to mě na další autorovy knihy rozhodně nanalákalo. Možná i proto jsem Mužům v offsidu nevěnoval pozornost, i když mi leželi v knihovně. A byla to chyba! Zjišťuji, že jsem prvorepublikové/protektorátní (Saturnin) humoristické romány zanedbával, a to zbytečně a ke své vlastní škodě.
Muži v offsidu jsou skvělí. Poláčkův jazyk v mnohém připomíná Čapkův, navíc ještě přidává někdy zjevný, někdy skrytý humor, ironické poznámky a vykreslení více či méně běžných životních situací tak, že to prostě čtenáři nutně vykouzlí úsměv.
Poláčkovo vyprávění o příhodách "malých", obyčejných, ničím nevyčnívajících (kromě pana Načeradce svou váhou a pana Šefelína svými kníry) lidí je podané s grácií a třeba popis toho, jak pan Šefelín s panem Habáskem starším zapíjeli zasnoubení svých dětí a pan Šefelín pak cestoval domů tramvají, byl i přes jednoduchost děje geniální a já se celou dobu tak přihlouple uculoval. Poláčkovy ilustrace jsou už jen příjemným dovršením skvělé knihy.
"Prostý lid schvaluje drobné přestupky proti zákonům, povedou-li se."
"Silný požitek alkoholu vznítil v panu Šefelínovi filosofické pudy. Tvrdil, že by okamžitě zavládl mír mezi národy, kdyby nebylo spolků, ženských a politiky."