hvozdik komentáře u knih

Jeden z nejlepších románů Miloše Urbana. Mám vždy trochu problém se závěrečnými pasážemi dalších jeho knih. Urban je mistr zápletky, umí navodit skvělou atmosféru, zamotává příběhy do spletitých a temných zákrut, ale zdá se, že vymyslet záhadu je daleko lehčí, než ji pak vysvětlit a rozmotat příběh, aniž by to působilo křečovitě. U Hastrmana tentokrát žádná křeč. Příběh působivý a dobře napsaný až do konce.

10 28.08.2017

Výborné čtení. Pohlcující. Některé dějové linky se mohou zdát přehnané a přitažené za vlasy, ale ta knížka má takový náboj a atmosféru, že některé nedokonalosti už pak nejsou podstatné. Je to jeden z těch příběhů, pro které stojí za to číst.

9 11.09.2021

(SPOILER) Když do jedné knížky nacpete krizi partnerského vztahu po porodu, složité kamarádské vztahy, domácí násilí, umírání partnera na nevyléčitelnou nemoc, pohlavní zneužívání dítěte, smrt rodiče, sebevraždu 2x, alkoholismus, deprese z vlastního těla, infarkt otce, dětská traumata, tvrdý svět ponikání, dluhy, dědictví, pokus o nevěru, zapomněla jsem na něco? Co z toho asi tak může vzniknout? Maglajs. Nebavilo, nechytilo, nedojalo. Akorát jsem dostala averzi ke slovu "špitnout", protože všechny ty uvzdychané ženy v tomto guláši se neuměly normálně vyjadřovat, a tak vždy něco špitly. Ach jo. nedoporučuji.

9 15.04.2021

Velké drahé nic. Prostě zase insta influence versus literatura. Asi už předem začínám zatracovat všechno, co vzejde od "spisovatelů" ze sítě. Možná jsem divná matka, ale na mě tento zápisník dojem nedělá.

Bjukitchen budou zbožňovat všichni, kteří chodí se svými insta přáteli na brunch, pak si zaskočí na farmářský trh pro pravý pórek a obden si vyfotí (i vypijí) kafe v dobrých bistrech a mile působících kavárnách, kde má každá položka menu svůj originální příběh a kde je základem podomácku namazaný chléb s pažitkou a samozřejmě čerstvá káva na mlýnku. Bjukitchen je zkrátka obrazem doby. Obrazem celé komunity foodblogerů a foodznalců, lifestylistů a milovníků jakéhosi farmářského snu o proutěném košíku.
Nechci aby tento komentář vyzněl příliš negativně, ale nejspíš už je to jistá alergie na všechnu tu zaručeně domácí okurkovou limonádu a všechnu tu lifestylovou plytkou pózu. Přesto se snažím věřit, že Bjukitchen je autentická. Vzor pro ty, kteří sní o spontánní lifestylové pohodě a originalitě. Bjukitchen působí jako holka, co žije mezi trhem na Jiřáku a vymazlenou kuchyní s hezkými talíři, pořádá brunche, je svá a rozepisuje se o ovesných kaších na dvaceti (možná více) stránkách. Po prvních dvou receptech se už pak stačí dívat pouze na fotky. V jedné rozvařená meruňka, v druhé pepř, bluma atd. a už netřeba číst, že pokaždé uvaříme kaši. Oceňuji několik receptů na dezerty a propasírovanou papriku do guláše. Ale upřímně od dobré kuchařky, ke které se budu ráda vracet kvůli receptům a ne kvůli snění o životním stylu, bych čekala trochu víc. U receptu na míchaná vajíčka, která umí i kluci na základní škole, mě napadlo, jestli je vážně někdo, kdo se při přípravě tohoto pokrmu podívá do Bjukitchen na ingredience a postup. I když v podání Bjukitchen dostává i stokrát ozkoušené míchané vejce obdivuhodnější rozměr a o to tu asi jde.

9 14.08.2017

Úplně poprvé mě opravdu nebavil Hájíček. Spousta křečovitých dialogů, krkolomných scén a do očí bijích oslích můstků. V hlavě mi nejvice utkvěly ubíjející popisy neustálého přejíždění hlavní hrdinky autem nebo autobusem do Prahy, do Přídonic, do Krumlova, do Přídonic a zase znova tam a zpět. Románek s mladíkem mi připadal vyloženě špatně odvyprávěný a koncovka s dobrodruhem už byla skoro mimo moje chápání. Hájíček umí psát řemeslně dobře, ale tentokráte tomu chyběla plynulost, věrohodnost, a měla jsem často dojem, že sám autor při psaní tápal a škrtal a stejně to nepomohlo a na výsledku je to znát.

8 07.08.2021

Kdybych se nacházela v určitém období svého života a řešila určité věci/vztahy, tak si asi dovedu představit, že budu nad Rozhovory s přáteli jásat a budu se ztotožňovat a budu soucítit a rozjímat, jak je ten život někdy drásavě bolavý, a jak v tom nejsem sama. A tímto komentářem se teď nechci opravdu nikoho dotknout. Prostě bych řekla, že Rozhovory napsala holka kolem dvaceti pro holky kolem dvaceti. A v této kategorii je to fajn kniha. Někoho jiného může ale neustálé řešení se, plácání se ve vztazích a určitá absence nadhledu a tim i hloubky docela nudit. Na hlavní hrdince je každopádně zajímavé, že nikdy neříká to, co by chtěla říct, ale říká zásadně to, co vlastně říct nechce, což je ve výsledku dost na palici. Za zmínku stojí i její ne příliš uvěřitelná afektovana kamarádka. Závěr je tak trochu pitomý, příběh se otočí kolem své osy a ocitne se skoro ve stejném bodě, kde začal, a jediný rozdíl je falešný pocit happyendu a sílící dojem, že autorka se v tom ke konci už taky slušně plácá.
Mimochodem neuvozovat přímou řeč mi vůbec nepřipadá originální, je to spíše dost matoucí a nepřišla jsem na to, jak to textu prospívá.

8 26.06.2021

Srdeční záležitost. Jedna z nej.

8 03.09.2017

Skrytý povídkářský klenot. Doufám, že toho Argo vydá více.

7 25.11.2021

Velké očekávání a velké zklamání. Tohle je především hodně namyšlená kniha. Dle některých zdrojů jde o intelektuální počin roku, ale knize tahle pověst spíše ubližuje, i když podezírám autora, že na počátku všeho byla skutečně jeho touha po unikátním intelektuálním zážitku. Urputná snaha napsat něco silného z knihy přímo sálá. Sama prvotní myšlenka o jakési zpětné kronice rozešlého vztahu je skvělá, ale postupně úplně promarněná a nudou prolezlá. Možná by pomohlo, kdyby autor trochu ubral ze sebeopájení se, vykřesal z Niny zajímavější charakter než jen chabě popsanou blondýnku, vynechal spoustu vaty a vyškrtl úryvky od velkých jmen a hlavně přestal psát s tou namyšleností, kterou předvádí skoro na každé straně. Zkrátka výpovědní hodnota textu se ztrácí už někde na začátku a dál není čím zasáhnout. S přibývajícími stranami akorát narůstají nesympatie k hlavní postavě samožerského autora. Mnohokrát
jsem si říkala, že už ty jeho pseudobláboly dál nevydržím. Jedna hvězda díky povedenému grafickému zpracování a taky za těch pár vět o streets of Olomouc.

7 12.08.2020

Asi jsem moc rychle za sebou sáhla po další Třeštíkové. Psát určitě umí. Svižně, rychle, nápaditě. Sarkasticky a taky jízlivě melancholicky, hořce něžně i hořce ostře. Tentokrát ale už nebavilo a nepřekvapilo.

6 29.08.2023

Dobré. Vtipné, ironické, uvolněné, takové od srdce psané. Místy křehké a místy velmi osobní a bolavé. Zapeklitý příběh nehledejte, o to tu vůbec nejde. A tím líp.

6 27.01.2021

Soukupová jako vždy skvělá, i když Marta mě bavila ze všech jejích knih nejméně. Možná to bylo tématem a možná je u této knihy dost podstatná cílová skupina. Konec trochu utopený a téma za mě trochu nedotažené. Jazyk "Soukupová styl" tradičně výborný.

6 16.01.2021

V jedné recenzi jsem se dočetla, že Foukneš do pěny je nekontrolovatelný proud vědomí. S tím se nedá úplně souhlasit. Vlastně vůbec s tím nesouhlasím. Radka Treštíková napsala text, který je, zdá se mi, promyšlený do posledního slova, je pečlivě vystavěn, přítomnost se velice systematicky střídá s minulostí, od té nejzazší po tu nejbližší, aby se v závěrečném momentě protnuly v jednom bodě. Neměla jsem pocit chaosu, všechny zdánlivě nepodstatné detaily, slova, věty nabývaly smyslu s přibývajícími stránkami. Zkrátka konstrukce příběhu a vůbec jazykově je to jedna báseň. Dokonce se mi stávalo, že jsem si některé pasáže četla několikrát jen proto, jak skvěle a tak nějak absurdně poeticky byly napsány. Román i přes svou promyšlenou strukturu vůbec nepůsobí nijak šroubovaně. Naopak plyne lehce a přirozeně bez jakéhokoli zaváhání. Nikdy jsem nebyla fanouškem Radky Treštíkové, ale lehce to asi přehodnotím.

6 21.06.2020

Není nadto sáhnout po čase po velkém románu. Nadšení převeliké a vřele doporučuji. Irving to jednoduše umí a poklona i překladateli.

5 15.04.2021

Chirurg se čte opravdu dobře. Je to taková ideální oddychovka se sympatickým hrdinou, ale na druhou stranu se člověk nemůže zbavit dojmu, že něco podobného už někde viděl, četl... připomíná mi to zkrátka seriály z lékařského prostředí. Chirurg by klidně mohl posloužit jako scénář k několika seriálovým dílům.

5 27.10.2020

Velké překvapení. Silný vypravěčský příběh. Vřele doporučuji.

5 16.10.2020

Jedna hvězda za všechny atributy a klišé romantického žánru. Jinak přeslazená nuda.

5 26.09.2020

Rozhodně zajímavý životopis. Inspirující touha a odvaha něco dokázat. Pan Maršálek je jistě mistr svého oboru, jen mě trochu zarazila jeho určitá posedlost luxusem, jakoby tím chtěl prokázat míru svého úspěchu. Očekávala bych, že ho jeho životní zkušenosti naučily brát materiálno s větší rezervou. No a, jak je v knize ostatně někde zmíněno, ego by mohl rozdávat.

5 20.08.2020

Ach jo, takový dobrý rozjezd a konec taková slátanina. Po prvních kapitolách jsem byla skoro nadšená, v půli už trochu nuda, přece jenom proud myšlenek a úvah plynoucích stále ve stejném duchu už po 150 stránkách není tak originální. Děj navíc minimální. I tak jsem byla občas v údivu z širokého záběru až neuvěřitelných vědomostí z různých neobvyklých oborů. Ale ten konec, ježišmarja, proč to tím musela tak potopit ? Snaha o magično totálně selhala.

5 14.06.2020