hvozdikPříspěvky
Osamělost prvočíselPaolo GiordanoTahle kniha má na začátku obrovský potenciál velmi zajímavého příběhu. Ne že bych se vyžívala v psychologických rozborech podivínů, ale tady zrovna mám dojem, že hlubší prozkoumání zákrut lidské duše by "prvočíslům" jenom prospělo. Výsledkem je jistě atraktivní vyprávění, ale, jak už zde někdo psal, vše nakonec sklouzne po povrchu a je z toho jenom taková story.
Manuál pro uklízečkyLucia BerlinSkrytý povídkářský klenot. Doufám, že toho Argo vydá více.
PlovárnaLibby PageChtěla jsem si přečíst nějakou oddechovku, no a pak jsem na doporučení zvolila Plovárnu. Prý to pohladí po duši, říkali. Tahle věta mě vždy odradí, ale knihu už jsem bohužel držela v ruce. Opravdu jsem se snažila, nakonec jsem to ve 3/4 vzdala a po strašně dlouhé době něco nedočtu. Je to tak úmorně sladkobolné, průzračně předvídatelné a tak neuvěřitelně nudné. Jednu hvězdu dávám, protože se nehodí, abych zástupu milých lidí s předobrými úmysly dala to nejhorší hodnocení.
SmršťJozef KarikaKdybych už předtím nečetla další věci od Kariky, tak možná ještě jednu hvězdu přidám. Smršť je až na to závěrečné blouznění čtivá, ale už je to takový slabší odvar Trhliny, psaný přes stejnou šablonu. I tady je v hlavní roli lokalita s výskytem paranormálního jevu a v ní skupina odvážlivců, kteří se snaží s tímto jevem racionálně popasovat. Napětí a i celý příběh ovšem fungovaly v Trhlině o poznání lépe.
Teď mě akorát napadá, že další knize od Kariky se už raději vyhnu, nebo se začnu bát jezdit na Slovensko.
SkálaPeter MayVýborné čtení. Pohlcující. Některé dějové linky se mohou zdát přehnané a přitažené za vlasy, ale ta knížka má takový náboj a atmosféru, že některé nedokonalosti už pak nejsou podstatné. Je to jeden z těch příběhů, pro které stojí za to číst.
CopLætitia ColombaniZačátek velmi dobrý, srdcervoucí a naléhavý, otevírající spoustu témat, ale velmi brzo se vše zvrhává v rychlou zkratku, ústící v prvoplánový filmový scénář.
Plachetnice na vinětáchJiří HájíčekÚplně poprvé mě opravdu nebavil Hájíček. Spousta křečovitých dialogů, krkolomných scén a do očí bijích oslích můstků. V hlavě mi nejvice utkvěly ubíjející popisy neustálého přejíždění hlavní hrdinky autem nebo autobusem do Prahy, do Přídonic, do Krumlova, do Přídonic a zase znova tam a zpět. Románek s mladíkem mi připadal vyloženě špatně odvyprávěný a koncovka s dobrodruhem už byla skoro mimo moje chápání. Hájíček umí psát řemeslně dobře, ale tentokráte tomu chyběla plynulost, věrohodnost, a měla jsem často dojem, že sám autor při psaní tápal a škrtal a stejně to nepomohlo a na výsledku je to znát.
Dobrý ročníkPeter MayleChtěla bych dát lepší hodnocení, protože hlavní zápletka s vínem není zas až tak špatná. Ale všechno kolem je tak plytké, tak nějak hloupě odvyprávěné a tak strašně nereálné. Věděla jsem, že sahám po knize typu romantické letní klišé, ale bylo to bohužel klišé úplně a pořád. Připomnělo mi to filmy ze třicátých let, kde vyjde najevo, že on je její sestra a falešný strýček, který není nakonec lupič, si vezme svoji neteř, která není jeho teta, hlavně ale, že bude happy end.
Rozhovory s přáteliSally RooneyKdybych se nacházela v určitém období svého života a řešila určité věci/vztahy, tak si asi dovedu představit, že budu nad Rozhovory s přáteli jásat a budu se ztotožňovat a budu soucítit a rozjímat, jak je ten život někdy drásavě bolavý, a jak v tom nejsem sama. A tímto komentářem se teď nechci opravdu nikoho dotknout. Prostě bych řekla, že Rozhovory napsala holka kolem dvaceti pro holky kolem dvaceti. A v této kategorii je to fajn kniha. Někoho jiného může ale neustálé řešení se, plácání se ve vztazích a určitá absence nadhledu a tim i hloubky docela nudit. Na hlavní hrdince je každopádně zajímavé, že nikdy neříká to, co by chtěla říct, ale říká zásadně to, co vlastně říct nechce, což je ve výsledku dost na palici. Za zmínku stojí i její ne příliš uvěřitelná afektovana kamarádka. Závěr je tak trochu pitomý, příběh se otočí kolem své osy a ocitne se skoro ve stejném bodě, kde začal, a jediný rozdíl je falešný pocit happyendu a sílící dojem, že autorka se v tom ke konci už taky slušně plácá.
Mimochodem neuvozovat přímou řeč mi vůbec nepřipadá originální, je to spíše dost matoucí a nepřišla jsem na to, jak to textu prospívá.
Modlitba za Owena MeanyhoJohn IrvingNení nadto sáhnout po čase po velkém románu. Nadšení převeliké a vřele doporučuji. Irving to jednoduše umí a poklona i překladateli.
Hodinky od AšeraZuzana Dostálová(+ SPOILER) Když do jedné knížky nacpete krizi partnerského vztahu po porodu, složité kamarádské vztahy, domácí násilí, umírání partnera na nevyléčitelnou nemoc, pohlavní zneužívání dítěte, smrt rodiče, sebevraždu 2x, alkoholismus, deprese z vlastního těla, infarkt otce, dětská traumata, tvrdý svět ponikání, dluhy, dědictví, pokus o nevěru, zapomněla jsem na něco? Co z toho asi tak může vzniknout? Maglajs. Nebavilo, nechytilo, nedojalo. Akorát jsem dostala averzi ke slovu "špitnout", protože všechny ty uvzdychané ženy v tomto guláši se neuměly normálně vyjadřovat, a tak vždy něco špitly. Ach jo. nedoporučuji.
Víkend v LondýněJ. Folný (pseudonym)Asi to nebylo úplně špatné, jinak bych to tak rychle nepřečetla. Ve zkratce: čtivé, ale plytké zároveň. A nejsem si úplně jistá tou iritující mluvou náctiletých. Takhle vážně někdo mluví?
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerouMartin ŘezníčekNezaměnitelný novinářský styl. Až při čtení jsem zjistila, že pan Řezníček je mimojiné mistr originálních a vtipných metafor. Skoro jsem slyšela jeho hlas. Jinak pro mě skvělý náhled do "trumpovské" éry.
Cesta z těsta - České pečení pro celý rokPetra BurianováOch, krása. Věřím jí každý recept, že je lety ozkoušený, opravdový. Z množství knih o pečení, které jsou u nás k mání, je tahle opravdu jedna z nej. Listujete a říkáte si, tohle zkusím, tohle taky, taky a taky, což se u ostatních kuchařek z důvodů např. nedostupých surovin nebo náročných postupů, ne vždy stává. Jo a taky si teda říkám, kdy to tahle žena všechno stíhá. Jinak dobré fotky, skvěle vysvětlené recepty. Velmi doporučuji.
VeselíRadka TřeštíkováDobré. Vtipné, ironické, uvolněné, takové od srdce psané. Místy křehké a místy velmi osobní a bolavé. Zapeklitý příběh nehledejte, o to tu vůbec nejde. A tím líp.
Lido di DantePetr BorkovecMožná jsem měla čtení této knihy nechat na jindy. Vůbec jsem se nedokázala začíst, poetika mě neoslovila a bez většího zaujetí jsem čekala na konec. Pardon, nepochopila jsem.
Marta v roce vetřelcePetra SoukupováSoukupová jako vždy skvělá, i když Marta mě bavila ze všech jejích knih nejméně. Možná to bylo tématem a možná je u této knihy dost podstatná cílová skupina. Konec trochu utopený a téma za mě trochu nedotažené. Jazyk "Soukupová styl" tradičně výborný.
ChirurgPetra DvořákováChirurg se čte opravdu dobře. Je to taková ideální oddychovka se sympatickým hrdinou, ale na druhou stranu se člověk nemůže zbavit dojmu, že něco podobného už někde viděl, četl... připomíná mi to zkrátka seriály z lékařského prostředí. Chirurg by klidně mohl posloužit jako scénář k několika seriálovým dílům.
Národní třídaJaroslav RudišZa některá slova, některé věty a strany bych dala plný počet. Jako celek, hm, no, na rozpacích.
Kolem JakubaMichal VrbaČekala jsem ještě trochu víc. První a čtvrtá povídka přímý zásah. Skvěle napsány. Povídka "maďarská", hodnoceno zpětně, také silná. Poslední pátá povídka ovšem pokazila celý dojem. I když třeba to byl záměr, aby současnost působila tak prázdně a nesympaticky.
Pláž v ChorvatskuJulie CaplinJedna hvězda za všechny atributy a klišé romantického žánru. Jinak přeslazená nuda.
Péct, milovat a žítJosef MaršálekRozhodně zajímavý životopis. Inspirující touha a odvaha něco dokázat. Pan Maršálek je jistě mistr svého oboru, jen mě trochu zarazila jeho určitá posedlost luxusem, jakoby tím chtěl prokázat míru svého úspěchu. Očekávala bych, že ho jeho životní zkušenosti naučily brát materiálno s větší rezervou. No a, jak je v knize ostatně někde zmíněno, ego by mohl rozdávat.
Možnosti milostného románuJan NěmecVelké očekávání a velké zklamání. Tohle je především hodně namyšlená kniha. Dle některých zdrojů jde o intelektuální počin roku, ale knize tahle pověst spíše ubližuje, i když podezírám autora, že na počátku všeho byla skutečně jeho touha po unikátním intelektuálním zážitku. Urputná snaha napsat něco silného z knihy přímo sálá. Sama prvotní myšlenka o jakési zpětné kronice rozešlého vztahu je skvělá, ale postupně úplně promarněná a nudou prolezlá. Možná by pomohlo, kdyby autor trochu ubral ze sebeopájení se, vykřesal z Niny zajímavější charakter než jen chabě popsanou blondýnku, vynechal spoustu vaty a vyškrtl úryvky od velkých jmen a hlavně přestal psát s tou namyšleností, kterou předvádí skoro na každé straně. Zkrátka výpovědní hodnota textu se ztrácí už někde na začátku a dál není čím zasáhnout. S přibývajícími stranami akorát narůstají nesympatie k hlavní postavě samožerského autora. Mnohokrát
jsem si říkala, že už ty jeho pseudobláboly dál nevydržím. Jedna hvězda díky povedenému grafickému zpracování a taky za těch pár vět o streets of Olomouc.
Foukneš do pěnyRadka TřeštíkováV jedné recenzi jsem se dočetla, že Foukneš do pěny je nekontrolovatelný proud vědomí. S tím se nedá úplně souhlasit. Vlastně vůbec s tím nesouhlasím. Radka Treštíková napsala text, který je, zdá se mi, promyšlený do posledního slova, je pečlivě vystavěn, přítomnost se velice systematicky střídá s minulostí, od té nejzazší po tu nejbližší, aby se v závěrečném momentě protnuly v jednom bodě. Neměla jsem pocit chaosu, všechny zdánlivě nepodstatné detaily, slova, věty nabývaly smyslu s přibývajícími stránkami. Zkrátka konstrukce příběhu a vůbec jazykově je to jedna báseň. Dokonce se mi stávalo, že jsem si některé pasáže četla několikrát jen proto, jak skvěle a tak nějak absurdně poeticky byly napsány. Román i přes svou promyšlenou strukturu vůbec nepůsobí nijak šroubovaně. Naopak plyne lehce a přirozeně bez jakéhokoli zaváhání. Nikdy jsem nebyla fanouškem Radky Treštíkové, ale lehce to asi přehodnotím.
Teorie podivnostiPavla HorákováAch jo, takový dobrý rozjezd a konec taková slátanina. Po prvních kapitolách jsem byla skoro nadšená, v půli už trochu nuda, přece jenom proud myšlenek a úvah plynoucích stále ve stejném duchu už po 150 stránkách není tak originální. Děj navíc minimální. I tak jsem byla občas v údivu z širokého záběru až neuvěřitelných vědomostí z různých neobvyklých oborů. Ale ten konec, ježišmarja, proč to tím musela tak potopit ? Snaha o magično totálně selhala.
Poste restanteJindřich MannMrzí mě to, ale už dlouho jsem se u knihy tak nenudila a už dlouho jsem neměla nutkání knihu odložit nedočtenou. Jindřich Mann vládne sice květnatým jazykem a až staromilským románovým stylem, ale v jeho knihách chybí děj, zápletka, drama, cokoli, co by motivovalo číst dál (stejný dojem u Ledního medvěda). Poste restante je směsicí vzpomínek na dětství, smyšlených i pravdivých konstrukcí a rekonstrukcí životů nejbližších příbuzných. Sám autor přiznává, že všechno mohlo být úplně jinak a čtenář má dojem, že se o věhlasné rodině Mannů nedozvěděl skoro nic. I podle slov autora se s dalšími příbuznými nestýkali a jeho matka nikdy o ničem nemluvila. Poste restante na mě působí spíše jako taková rekapitulace dějinných událostí Československa.
DravecMarek EpsteinPoutavé, čtivé, ale příběh bohužel často připomíná stereotypy ženských románů. Osudem zkroušená žena, správňácká malá holka, ušlechtilý zachránce (majetný samozřejmě) a proti nim bezcharakterní zlosyn. Realita domaciho násilí bude nejspíš méně románová a méně vykonstruovaná. I tak doporučuji.
Kniha ŽivotaTamara KlusováVelké drahé nic. Prostě zase insta influence versus literatura. Asi už předem začínám zatracovat všechno, co vzejde od "spisovatelů" ze sítě. Možná jsem divná matka, ale na mě tento zápisník dojem nedělá.