Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1120
1120
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Po třiceti stranách, kdy knížka ležela netknutá na nočním stolku několik měsíců, jsem se k ní vrátila a dočetla během jednoho večera. Líbí se mi jak Třeštíková píše, takže dlouhé věty plné myšlenkových vsuvek mi nevadí, děj pak plyne rychle. Přeházené kapitoly jsem četla tak, v jakém pořadí byly napsány a neztrácela jsem se. Už ke konci mě napadlo, že si to asi jednou přečtu znova v číselném pořadí.
Co se týká děje, byl to docela úzkostný příběh, přišlo mi to, na rozdíl od jiných komentářů, autentické a pokud si někdo z čtenářů prošel něčím obdobným... Určitě to je silná knížka na emoce. No a abych nezapomněla okomentoval tolik propírané vulgarity :) je jich dost jen v některých částech příběhu a podle mě tam prostě sedí a patří. Zdůrazňují tu odlišnost, změnu... Knížka je skvělá, Třeštíková mě ani tentokrát nezklamala :)
Kniha se mi líbila sice to na mě pusobilo dost zmateně ze začátku.Hodnotím kladně. Bylo to dost bouřlivé psaní o manželství a zaroven o vztahu s novym partnerem. Tato kniha asi nebude pro každého.
Tak kdo má doma takoveho *******? Slyším ty jeho věty a mám husinu po celém těle. Nevydržela bych ani den a vystartovala po něm. Málo kdy narazím na knihu, aby byla tak dokonale psaná. Jako by to někdo zažil a jen psal na papír. Tohle se snad nedá ani vymyslet!!!! Klobouk dolů. To se povedlo. Jen, když čtu nahlas, vždycky je tam něco hrozně sprostého a manžel mi říká, Ježis, co to čteš? :D
Knihu som ešte nedočítala, len som začala, ale už ma baví. Autorka vie zaujať, vie na čitateľa preniesť všetky emócie, ktoré vyprává.
Já jsem z knihy nadšená, zde tolik skloňované vulgarismy mi vůbec nevadily, naopak za mě podtrhávaly absurditu nového vztahu hrdinky. Na začátku jsem se dost nasmála a brala knihu jako oddychovku, nicméně s přibývajícími stránkami smíchu ubývalo. Ve mně kniha tedy vyvovala smích, smutek a spoustu dalších pocitů, což se často nestává. Knihu doporučuji k přečtení a ještě musím podtrhnout krásnou obálku.
Asi nejlepší kniha, kterou jsem od Třeštíkové četla. Zatím jsem četla dvě. Přiznávám, není to velký vzorek pro takové výroky, ale styl, jakým je kniha napsaná, mě fakt bavil. Tím nemyslím vulgarismy (i když věta "kde je ta kunda s klíčema" přinesla jednu z udělených hvězdiček). To, jak vyprávění plynule přejde do citace a ještě to lízne trocha sarkasmu, to se fakt dobře čte.
U pasáží s Markem jsem měla permanentní úzkost. Neuvěřitelně do hloubky v nejmenších detailech popisuje jak kvůli jeho přístupu, větou po větě, ztrácí sama sebe.
Nebýt poslední kapitoly, která ani poslední nebyla, dala bych hvězdiček pět. Když já fakt nemám ráda komentování děje od postav, které by už neměly dělat nic. Jako Přemek... Možná dobře, že kapitola vlastně poslední nebyla a kniha tak měla šanci napravit si reputaci. Splněno.
Četla jsem knihu tak jak je psaná, s přeházenými kapitolami a neměla jsem s tím problém. Zajímavý styl. Téma, s kterým se můžeme setkat ve svém okolí a ani nevíme, že někdo něco takového prožívá za zavřenými dveřmi. A jednou přijde ta poslední kapka...
(SPOILER) Kniha, která každou další stránkou otevírá více témat, nechá čtenáře bloumat z širších úhlu pohledů na vztahy, na vlastní pocity, partnerské konflikty, beznaděj, soutěžení, lásku, připomíná vám staré dobré přísloví, že horko těžko někomu radit do života. Hlavní hrdinka se vám svleče se svými myšlenkami úplně do naha - celý příběh jsem si tak představovala jako hlavní hrdinku samu Radku. Tak trošku punkerku, se septum piercingem v nose. Pomáhalo mi to zorientovat se v ději. Kniha byla super. Psaná lehce, měla své vtipné pasáže, vsuvky, sarkasmus, perfektně s vámi komunikuje a provází celou knihou. Přemýšlela jsem o Dáši a o jejích dvou vztazích.. sama jsem si totiž svého Marka a Jakuba zažila. Doufala jsem ale, že z toho celého vyjde Dáša s rozumem v kapse. Postupně si uvědomuju, že Marek nebyl až tak špatný partner (viz kapitola společné večeře- kdy chtěl věci řešit, byl ochoten skrblík dokonce zaplatit za hlídání, byl jí celou dobou oporou. Dáša vlastně neměla život vůbec pod kontrolou, bez práce, svým způsobem připoutaná k Markovým a rodinným potřebám neměla dobrou výchozí pozici, a možná to ani jinak skončit nemohlo
Mně se kniha líbila. Oddychové čtení, přesně tohle jsem čekala a získala to. Sice mě ze začátku dohánělo k šílenství, ale později mě nesmírně bavilo skládat si dějové linky tak, aby zapadaly do sebe. Hrdince jsem fandila, chápala ji, konec mě docela překvapil, i když to k tomu trochu směřovalo. Za mě skvělá kniha na léto.
Nečekala jsem moc - ale nakonec musím uznat, že na mnoha místech mě autorka pozitivně překvapila. Zpřeházený děj dává smysl, ani vulgarita mi nevadí. Spíš jsou pro mě jednotlivé postavy příliš umělé, nevěřím jim. A nejméně autentická se mi zdá hlavní hrdinka. Jako matka / hrdinka práce a péče o domácnost si nabrnkne drogového dealera? A udržuje s ním dlouhodobý vztah nevztah? Achjo.
Kniha je hodně smutná. Takovéto příběhy se ale bohužel stávají. Není to odtržené od reality. Svět je plný narcisů, psychopatů a manipulátorů. Daisy chápu. Není divu, že si našla Jakuba. Prvního, kdo byl ochoten ji vidět jako ŽENU, kdo ji doopravdy MILOVAL. Ani jeden z jejích mužů nebyl v pořádku. Ani jeden nebyl ideální, ani jeden jí nebyl hoden. To ona ale nevěděla. Dělala, co mohla, jen za sebe se postavit neuměla. Škoda, že skončila tak špatně, tahle kniha by potřebovala hezký konec.
U této knihy se hodně řeší vulgarismy, já je vůbec nepoužívám, ale tady jsem je nevnímala, natolik silný mi příběh připadal. Je hodně bolavý, žádné oddechové čtení.
Nějak mě to za srdce nevzalo.
Čekala jsem od toho víc (větší hloubku). Nakonec to bylo až příliš (přitažené za vlasy).
Zvláštní, smíšené pocity. Čekala jsem něco jiného, ale nakonec knihu zhltla poměrně rychle. Autorka mě překvapila svými originálními příměry a metaforami. Hlavní hrdinku jsem chápala, ale s jejím přístupem nesouhlasila. To ale jen z otázky vlastního nastavení, nikoliv z přesvědčení, že by její chování bylo špatné. Ačkoliv bylo. Kdo ale jsme, abychom soudili druhé?
Tohle jsem nedala. Nedočetla … Nešlo to. O knize jsem slyšela hodně, takže jsem se na čtení fakt těšila. Ale.. Nedalo se to… Na knize nebylo NIC bouřlivého, bylo to plný vulgarismů, negativních emocí a ještě se to špatně četlo. Sama jsem vedla podobný život, byla v podobné společnosti. Jenže číst se to prostě nedalo… S každou stranou jsem doufala, že se něco zlomí, příběh mě chytí, ale to se bohužel nestalo… Věřím, že se kniha někomu hodně líbila, ale mě ne. Takhle slovně klesnout … Ach jo. Moc k tomu nemám co napsat, protože ty pocity nemám vůbec hezké…
Vždy ,když se mi kniha rychle, dobře čte a vidím ji před očima jako film dávám 5 hvězdiček...Asi jsem knihu ve správný čas vzala do svých rukou.. Potřebovala jako něco nenáročného.Určitě nějaké výhrady mám..vadili mi vulgarismy (přestřelený)a některé pasáže dost utažené za vlasy..ale i tak mi kniha sedla.
Netajím se tím, že Třeštíkovou jako člověka fakt nemám ráda. Ovšem po přečtení této její poslední knihy u mě fakt už klesla snad na nejnižší možné dno. Ona prostě za každou cenu musí na sebe poutat pozornost. Vulgaritu všeobecně nemám ráda, ale opravdu nerozumím to mu, proč až do takové míry musí být v knize. Není to ani zajímavé ani vzrušující, je to naopak odpuzující a nechutné. A to nejsem v žádném případě puritán.
Přitom, kdyby od tohoto upustila, tak by to byl průměrný román o vztazích....
Kniha mě bavila, autorka umí popsat to, co se nám někdy honí všem hlavou, ať už jste mámou, utlačovanou ženou, nebo ženou, o kterou se zajímá někdo další. Vztah jako vězení, z kterého není úniku. Nový vztah, kde neexistují zábrany. A mateřská láska. A taky ten konec...tak nějak jsem to čekala. Nejsem fanynka Třeštíkové, třeba kniha Dobře mi tak se mi nelíbila, naopak Veselí pro mě byla pohodovka a tohle mě umělo vtáhnout. Bavily mě popisy postav, osudu Přemka a Blanky, rodičů Dáši...prostě to, co někdy ve svých hlavách víme, ale bojíme se to říct nahlas.
Souhlasím s tím, že první kapitola je asi nejslabší ze všech, kvůli těm vulgaritám, jsem chtěla knihu odložit. Nejsem žádný puritán, ale někdy to na mě bylo moc. Nakonec jsem ji dala šanci a jsem ráda.
Knihy čteme kvůli mnoha různým poučením, zábavě i z pouhé zvědavosti.
Tato kniha je mnohem zábavnější, než poučná. A jméno paní Třeštíkové ji činí až marnotratně čtenou lidmi vyloženě ze zvědavosti.
Neocením myšlenku, téma, přístup, vulgarity, ani koncepci knihy.
Záměrně zmatečný sled kapitol, přičemž je v podstatě lhostejné, z kterého konce začnete číst.
Jedna z mnoha rodin, která utrpěla fiasko. Pocity bezmoci a trápení, žena s plnou hlavou výčitek vůči sobě samé a nenaplněná partnerským životem. Mužský element mírně zvrácený, v jedné z kapitol ze svého pohledu ohraničen laskavějším přístupem, i když samozřejmě ve výsledku přesto negativně.
Poměrně zbytečný text. Zábavný v určitých úsecích knihy, ale nikterak závratně.
Autorka píše prvoplánově, s cílem zaujmout svým pohledem na chaotický a neupokojivý vztah.
Nemrazí mě v zádech z dramatu, který je rozkrýván alogicky a ve výsledku nerezonuje, jak by měl.
Vztahovost s nechutnostmi, které možná lidé za zavřenými dveřmi zažívají a proto o nich chtějí číst. Pro mě ztráta času...
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Po rozporuplných recenzích na tuto knihu jsem s ní dlouho otálela. Nicméně mně se kniha opravdu hodně líbila. Kniha mne vždycky dostane, když ve mně vzbudí spousty emocí. Tady tomu tak rozhodně bylo. Považuji zatím za autorčinu nejlepší knihu. Neškrobený styl psaní mi k tomuto prostě sedí. Výbuchy myšlenek a pocitů, které postava měla, mne donutili se na ni napojit a vše prožívat s ní.