Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1352
1352
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Nejsem fanoušek knih Radky Třeštíkové, ale ani mi nijak nevadí – když se mi nějaká dostane do ruky, bez problémů se do ní začtu. U téhle knihy jsem se nechala strhnout lavinou sh*tstormu, který po vydání zaplavil sociální sítě. Chtěla jsem si udělat vlastní názor a hlavně pochopit, o čem se tolik mluví.
Po prvních sto stranách jsem ale měla chuť knihu odložit. Ne proto, že by mě pohoršovaly vulgarismy nebo množství sexuálních scén, ani proto, že by mě nezaujalo téma či zpracování. Spíš jsem se tím vším rychle přehltila a neměla dostatečnou motivaci pokračovat.
Přeházené kapitoly mě kupodivu nijak nerušily ani nemátly – a to nejsem zrovna pozorný a soustředěný čtenář, který by vyhledával literární experimenty. Nakonec jsem svoji čtenářskou krizi překonala a knihu dočetla, a jsem za to ráda. Závěr totiž celý příběh povýšil minimálně o jeden level.
Za mě Radka Třeštíková od Bábovek literárně vyrostla a posunula se. Jen si nejsem jistá, jestli to její tradiční čtenářská základna úplně ocení.
Za mě po všech knihách autorky veliké zklamání (a to se vracím s odstupem času podruhé ke knize), jako věnovat se ději, když hlavní postavy mluví doslova, jako dlaždič, se prostě nedá....tolik sprostých slov je na mě prostě moc, jako sprostě nadávám ok, ale v jedné větě použít vole, šuk.., čůr.., kret.....to fakt né.
Přečetla jsem a myslela, že komentář ani nenapíšu. Ale mám potřebu ventilovat, že z mého pohledu tady autorka udělala medvědí službu. Čemu? Všem tématům, které v knize naťukává. Nevím, jak to vysvětlit, aniž bych prozradila příliš, ale třeba vztah starší ženy a mladšího muže je redukován čistě na fyzický aspekt, hlavní postava nic neví, po ničem nepátrá, ani se neptá, všemu se v duchu diví a je smířená s tou nevědomostí. Doma je obětí a trpí, protože se snad i rozhodla, že to všechno přetrpí a nechá si líbit, hlavně aby byl klid. Vážné téma je opět nějak podivně degradováno a pokud bylo smyslem rozvířit vody a rozpoutat diskuzi, tak se obávám, že dobrý úmysl se zde snadno ztratí. Co se mi líbilo: fajn nápad s přeházenými kapitolami, já si ani nevšimla, četla jsem, jak to přišlo pod ruku, možná jsem si chvílemi musela lámat hlavu a to nebylo na škodu. Oceňuji osobitý styl vyjadřování a pěknou češtinu (pominu-li ty vulgarity). Zajímavá a originální forma, obsah prázdný. Co mi přišlo úplně ze všeho nejhorší: konec, když ona odjela pro něco do domu a děti nechala v bytě čekat. Kdo četl, rozumí.
Vulgární a nechutné. Knihu se mi nechtělo ani dočítat. Nechápu ty kladné recenze tady. Pro mě byla tahle kniha odpad, nikomu bych ji nekoupila ani nepůjčila. Nechápu, jak může něco tak strašného vůbec vyjít. Úroveň knih nám prudce klesá...
Zajímavé pojeti tématu manželského soužití x odchodu. Nevyrovnaní se s možnou ztrátou partnera. ....
V prostředí, o kterém se kniha zmiňuje, se vulgarismy používají, jejich použití mi nevadilo. Jako oddechová literatura super.
Pár knih od Radky Třeštíkové jsem už přečetl a moc se mi líbily. Tuhle jsem z nějakého důvodu už poměrně dlouho odkládal. Proč, to vlastně ani přesně nevím. Nejspíš pro ty poměrně rozporuplné reakce a hodnocení od čtenářů, kteří sáhli po knize dříve než já. Moje obavy však byly absolutně zbytečné a neopodstatněné. Román je po literární stránce naprosto skvělý, přesto rozpolcené reakce chápu. Věřím, že pro někoho už může být množství použitých vulgarismů za hranou a ani prostředí, do kterého se hrdinka dostala a které před svými blízkými obhajovala, pro ně není úplně košer. Já ji však v podstatě chápu a spíš obdivuji, že ve vztahu s někým, jako je Marek vydržela tolik let. Myslím si dokonce, že soužití s takovýmto manipulátorem svým způsobem může i ospravedlňovat myšlenku na vraždu. Tohle je samozřejmě myšleno jako nadsázka. Autorka opět nezklamala. Rozvržení děje, netradiční řazení kapitol, to vše je brilantní. Přesto si však nedovolím obecně tuto knihu doporučit. Věřím, že jsou čtenáři, u kterých bych mohl narazit. Každý ať se rozmyslí sám.
Skvěle napsaná kniha, paní Radka prostě umí! Četla jsem od autorky všechny předešlé knihy a dovolím si říct, že tahle je asi ze všech nej. Ta surovost, je až neuvěřitelná, ten vulgární slovník je dnes totiž běžný u části naší mládeže a nejen... Občas ho zaslechnu a nestačím se divit, protože jim je to jedno kde se tak vyjadřují. Připadají si tak zajímaví. Brala bych i zfilmování s podtitulem, že takový je prostě někdy život a můžete sami do takového života sklouznout dřív, než řeknete švec. Osud totiž nemáme pevně ve svých rukách, i když si to myslíme, ten si s námi vždycky udělá co chce. (Zpočátku i rodina Dagmar byla relativně normální, i když...) Kniha rozhodně stojí za přečtení.
PERFEKTNÍ! PERFEKTNÍ! PERFEKTNÍ!
Každý kdo se pohoršuje nad sexuálními scénami je puritán. :) Tohle byla snad první knížka, kterou jsem si dávkovala a přečetla jsem jenom jednu kapitolu denně, protože jsem nechtěla, aby rychle skončila. Každý kdo byl někdy v toxickém vztahu se nad jejím obsahem musí zamyslet a možná nejen on. Bavila mě moc i díky tomu, že jsem si do postav promítla konkrétní lidi a četla bych ji i kdyby měla desetinásobně stránek.
Byla bych překvapená, kdyby tuhle knížku Radka dokázala překonat a já si ji přečtu určitě ještě jednou, postupně podle kapitol.
Ty vo*e, vytáhnout z p**dele skoro 400 stran takových ho**n, to musela bejt ta k**da hodně na dně. Povídání o pí**, která vymění impotentního kokota (pardon, jenom Kota) za debilního primitiva jenom proto, že jí nechce kontrolovat a dobře jí šu**. A já mám asi v hlavě nás**no, že jsem to dočet'.
Přiznávám, že celá kniha není takováhle, jen asi těch 80 stránek, kde se objevuje Jakub, ale i tak bylo těch tělních výměšků, nadávek a sexuálních praktik tolik, že autorka, pokud chtěla ukázat to, co si myslím, že chtěla, celý svůj úmysl totálně "zabila". Nechci nijak zlehčovat téma psychicky i tělesně týraných žen, ale rozdíl mezi tím, co předvedla v téhle knize Třeštíková a třeba Simonou Monyovou je asi stejný jako mezi Kameňákem a Saturninem. A Kocábové Veronika Peková, která má ubohých 37 % (a používá podobnou vypravěčku) nad ní taky ční jako Mont Blanc nad Kletí.
V téhle knize je špatně, kromě dobrého úmyslu, úplně všechno. Počínaje tím, že vám je sice skoro všech postav líto, ale žádná vám nepřiroste k srdci natolik, abyste jí přáli lepší konec, než nakonec dostane. Spíš horší. Zmatené vyprávění, ve kterém jsou chronologické chyby, ať už čtete podle stránek nebo kapitol, což u téhle knížky není to samé. Na druhou stranu ta zábava skládat příběh chronologicky byla z celé knížky asi to nejlepší a dávám za ní minimálně půl *. A nakonec i používání ich-formy nejen pro hlavní vypravěčku, ale i pro jejího manžela a děti, kteří jí do toho vyprávění stejným způsobem zasahují.
Takže ta 1* je částečně za formu a částečně za téma, kterému ale, obávám se, tímhle způsobem prokázala medvědí službu.
U této knihy to bylo poprvé, co jsem si musela napsat hodnocení někam na papír a pak ho zveřejnit. Nevěděla jsem totiž, jak začít, kde začít a jak vlastně zpracovat pocity z příběhu.
První polovina knihy mě neskutečně vytáčela. Vulgární chování Jakuba mi absolutně nesedlo a říkala jsem si „Panebože, s kým to ta holka chodí? To jako vážně?“. Dokonce jsem si myslela, že tu knihu zavřu. Pak jsem si uvědomila, že mě vlastně zajímá, proč si vůbec Dagmar (na svůj věk) vybrala zrovna tohle individuum.
V přehozených kapitolám jsem se už začala orientovat, a dokonce mi i chvílemi přišlo Dagmar líto a pochopila jsem, proč potřebovala někoho jako Jakuba. ALE …!
V druhé polovině knihy už jsem pár řádků přeskakovala a vypadalo to asi takhle: „Cože? Proč? Uvědomuje si, že je jak submisivní děvka? To se jí jako líbí? Proč vůbec něco tomu Markovi vyčítá? Dobře, super. To by šlo.“
A závěr knihy? „Aha, hm, to jsem nečekala. Ale vlastně si za to může sama.“
Pokud se autorčin styl psaní odráží i v jiných knihách než v „Kde jsi, když nejsi“ nejsem si jistá, jestli si budu chtít přečíst i nějaké její další knihy. Obávám se, že tato byla první a poslední.
Na hodnocení této knihy jsem potřebovala více času. Kniha byla sice čtivá, ale... Od této knihy jsem čekala něco jiného. Rozhodně vím, že ji znovu neotevřu. Je první a zároveň poslední, kterou jsem od této autorky přečetla.
Tak tohle byla síla. Začátek jsem četla jak to bylo v knize, ale postupně jsem se dopracovala k tomu, že jsem z toho zmatená a četla jsem to tedy postupně dle kapitol. Z knihy je mi ve finále divně. Takový konec jsem tedy nečekala.
Celkově mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. Úplně si neumím představit jak se máma od dětí vrhne do vztahu s mladým dealerem. Každopádně ten konec mě rozsekal.
Těžké téma, ale bylo to psané čtivě, strany mi rychle ubíhaly..
Musím přiznat, že po přečtení prvních stran jsem měla chuť knihu odložit - dost mi vadila ta spousta vulgárních výrazů, nicméně nakonec jsem ji dočetla. Četla jsem tak, jak je, tzn. se zpřeházenými kapitolami a nikterak mi to nevadilo. Co mi však vadilo bylo chování snad všech postav. Zoufalí lidé - zoufalé činy a tady jsou zoufalí snad úplně všichni. Hlavní hrdinka, která si pro pocit dokonalé matky a manželky nechá líbit snad úplně všechno. Její manžel, který ji pro pocit vlastní dokonalostí dokonale ponižuje. Její matka, která je tak okouzlená dokonalým zetěm, že tomu ponižování tak trochu pomáhá...atd., atd. No, k některým knihám se ráda vracím, ale tady asi jednou stačilo.
Tak vám nevím... Asi to není knížka pro mne. Jak se skáče v čase mě máte, což byl asi autorky záměr. Četla jsem rychle, protože jsem jí chtěla mít rychle z krku. Možná bych jí potřebovala přečíst po časové ose, ale na to nemám nervy.
(SPOILER) Já nějak nevím,co si o tomhle myslet a tak nějak předpokládám,že to přesně odráží život autorky před rozvodem a po rozvodu. Dobře,zpřeházené kapitoly dejme tomu,ale obsah vcelku o ničem a všechno negativní. Uťápnutá ženská,která si pro klid duše a v rodině nechá všechno líbit a když už se tomu všemu vzepře,tak úplně blbě a sebestředný chlap s nízkým sebevědomím,který si svoje ego zvyšuje tím,že ponižuje svojí schopnou “milovanou ženu. Jinak to ani dopadnout nemohlo. A ségry mi bylo také líto,milovat natolik,že obětuješ svůj a dceřin život za tohle? Vlastně jsme se ani pořádně nedozvěděli v téhle lince,co se stalo. A rodiče? Proč tam pro obě dcery nebyly? Možná to chtělo trošku pozitivní konec,alespoň trošku.
Stačily 3 stránky. Pouze vulgarity, obsah žádný. Děs. Vracím do knihovny a přeju si, ať si to lidi nenosí zbytečně domů!
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vulgarismy, nadávky vášeňAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
U knih Třeštíkové se tak nějak potácím od nadšení ke zklamání. Nejde ani tak o množství popisovaného sexu nebo o vulgarit vypuštěných z úst nového "partnera", ale opět u mě převládá zoufalství až znechucení nad celkovým vyzněním. Přijde mi, že se román snaží něco hrozně moc sdělit, něco možná důležitého, ale bohužel se nedaří. Absolutně nesympatické postavy, nepochopitelné jednání hrdinky. Přečíst se to dá, ale odrazuje mě to od dalších děl autorky.