Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1213
1213
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha budí emoce.
Původně jsem ji vůbec neměla v plánu číst, ale nafukuje se kolem toho taková bublina, že netuším, jak bych mohla o něco takového přijít? A přiznám se, že mě se líbila. Je to napsané takovým až jako osvěžujícím stylem vyprávění, že nemůžu jinak, mě to prostě bavilo. Je vidět, že si Radka dala záležet jak s textem, tak s tím, že v knize komunikuje se čtenářem a jako bonus si pohrála s pořadím kapitol, kterými zamíchala hned od samého začátku. Zajímavé!
Vulgarismy zde skutečně časté jsou, ale vzhledem k tomu, že jen dotvářejí kompletní obraz daných postav, tak v tom v tomto případě nevidím problém. Kdyby tak psala autorka celou knihu, tak chápu to pozdvižení a to rozhořčení, ale ono je to jen v dialozích a to ještě jen u pár postav, což teda nechápu, že někdo nechápe, ale to naštěstí není moje starost.. Jestli někdo čeká, že mladí lidé v dnešní době mluví jako z knih od Austinové, tak to bohužel nemluví. A speciálně rapeři ne, nu. Další věc, která nevím, co o mě vlastně vypovídá je fakt, že ani ty údajně příliš explicitně popsané sexuální scény mě nijak hluboce nezasáhly ani nepohoršily. Lidi asi víc děsí anální kolík v kabelce, než to, že někdo někde někomu ubližuje.
Mnohem nepříjemnější bylo číst, jak se k hlavní hrdince choval její manžel a jak ji psychicky srážel a ničil.. Je to velmi dobře napsaná kniha, která je psaná bez příkras, syrově a jasně. A s úplně jasným poselstvím.
Jsem vášnivá čtenářka. Miluji knihy. Jsem i vášnivá žena, miluji sex. Ale co je moc, to je moc....A co nesnáším, jsou vulgarismy mezi lidmi, které se nepoužívají adekvátně....Z knížky jsem přečetla asi třicet stran (byl to dárek, v životě bych si nic takového od takové autorky nekoupila), nedalo se to. Knížku shodou okolností dostala i moje kamarádka - přestože máme jiný styl i jiné oblíbené autory - na tomto jsme se shodly - zbytečně potištěný papír. Knížku si ode mě půjčila kamarádka - vrátila ji taky nedočtenou.
Můj první čtenářský zážitek z knihy autorky. Kniha si mě v knihkupectví vybrala; nastal magický okamžik, kdy jsem si ve zlomku minuty uvědomila, že tu knihu musím mít a to koupit si ji hned teď.
Kniha je velmi zajímavá. Pozor, ať čtete kapitoly dle číselných označení a máte tak příběh napínavější. Kniha obsahovala sexuální scény, které se “vyhrotí tak, že mohou někoho pobouřit (a mi to už pak také vadilo). Hlavní linie příběhu je zajímavá (i některé vedlejší), ale za mě by kniha mohla být méně “upovídaná(nebí to tak hrozné, že byste přeskakovali samou nudou text; to vůbec ne). Současně mi ale prostě tak nějak sedla a nyní krátce po dočtení hodnotím čtyřmi hvězdičkami.
(SPOILER)
Kde jsi, když nejsi byla mým prvním setkáním s autorkou. O to těžší pro mě myslím je knihu ohodnotit vzhledem k netradiční formě, jakou je psaná.
Mé první pocity ale jsou, že se mi to moc líbilo. Autorka si mě svým stylem vyprávění získala. Kapitoly jsem četla tak, jak jsou seřazené a četlo se mi to moc dobře.
Líbilo se mi, že vše bylo v knize napsané a vyslovené tak, jak to je, bez přikrášlení, hezky natvrdo. Některé kapitoly mi teda daly zabrat, až se mi zvedala žluč, a to myslím mluví za vše. Opravdu jsem měla kolikrát problém číst dál, jen jsem na stránku zírala, nechtěla jsem prostě číst ty kecy a snášet, co snášela Dáša. Kniha ve mě vyvolala silné pocity, a i když, jak říká sama Dáša - Daisy, dostaneme jen jednu část celku, jeden pohled, tak tady vůbec nemám problém se na tu jednu stranu přiklonit.
Ač se možná špatně rozhodla, a špatně se zachovala, tak, pane bože, každý má právo na svobodný a šťastný život.
Vyústění příběhu mě docela sebralo a opravdu ve mě k jedné postavě nezbyla ani špetka sympatií.
Někdy se určitě ke knize vrátím a zkusím číst kapitoly chronologicky a uvidím, jestli třeba příběh vyzní jinak.
Knihu jsem si moc užila a ráda se pustím i do dalších knih Radky Třeštíkové.
Knížku jsem na své poměry přečetla dost rychle. Četla se totiž dobře. Vyprávění z první osoby, kdy vypravěčka měla nutkání odbíhat do tématu, míchat do děje další "nepodstatné" příhody, to mě moc bavilo. Když něco vyprávím, zní to podobně :D nicméně tady v každém odběhnutí byla nějaká informace, ždibíček skládačky. Z knížky jsem byla napnutá jak kšandy a přemýšlela jsem i mimo čtení, co se to tam děje a co bude asi následovat.
Asi dvakrát se mi stalo, že jsem si musela od knížky odpočinout a nemohla jsem pokračovat dál - bylo mi z toho špatně. Jak se k sobě dokáží lidí chovat, jak dokáží být toxičtí a jak to vlastně všechno odnáší hlavně děti pak.
Několikrát jsem se při čtení otočila k příteli a říkala mu, takhle my nedopadneme, nebudeme se k sobě chovat ošklivě.
Nejhorší je, když si ti lidi ani neuvědomují, že se k sobě chovají toxicky a zle, až to u jednoho z nich překročí hranici únosnosti a začne vidět skrz ty brejle každodenního stereotypu a bouchne a... No jako tady v knížce.
Knížku rozhodně doporučuji, myslím, že je to poučné čtení o vztazích a člověk se nad tím může docela dost zamyslet.
Jediné, co bych vytkla, je, že jsem se ztrácela v čase. Kapitoly jsou zpřeházené, což mě ze začátku bavilo, ale postupně jsem zapomínala, co se v jaké kapitole dělo a kde se časově vlastně nacházíme a měla jsem v tom docela zmatky pak.
(SPOILER)
Několik dní přemýšlím, co k této knize napsat. A stále vlastně nevím, což je stav, který mě provází vždy po přečtení některého z děl paní Třeštíkové. Vždycky se mi tak nějak zvláštně zaryje pod kůži, donutí přemýšlet nad různými věcmi, "prohrabávat" se situacemi z vlastního života, a hlavně, což mě osobně hodně baví, nikdy neodhadnu, jak to skončí.
S nápadem přeházených kapitol jsem chvilku bojovala, ale ve výsledku mi to přijde jako fajn neotřelý nápad.
Jak už zde bylo zmíněno, kapitola z pohledu Marka mi úplně neseděla. Ale zase - není to jen autorčina hra? Nešlo jí právě o to, aby dokázala, že pravda byla celou dobu na straně Dáši, ale ostatní to jen neviděli nebo vidět nechtěli, respektive jí samotné to také přišlo do určité chvíle v pohodě?
Radka Třeštíková je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, takže jsem si nemohla nechat ujít její novinku. A je opět skvělá.
Líbí se mi autorčin styl, její myšlenkové pochody, její humor a vždy mě něčím překvapí.
Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá z Jakuba, ale ten byl nakonec v pohodě, naopak Marka jsem nesnášela od začátku do konce. A Dáša? Dáša byla taková.. no přečtěte si sami ;)
Téma je bezesporu důležité.
Zajímavé na knize je, že má proházené kapitoly, takže se už v pořadí třetí kapitole dozvíte, jak skončí.
Někdy si ji přečtu podle kapitol chronologicky :)
(SPOILER) Líbilo se mi to, jen kapitolu z pohledu Marka bych udělala jinak. Líbilo by se mi více, kdyby jeho pohled byl jiný než Dáši a my museli přemýšlet, kde je teda pravda. Takhle dal vlastně zapravdu Dáše.
Příběh byl čtivý, psaný tak, že rychle ubíhal, ale jinak celkem o ničem. Stejně tak chování Jakuba i Dáši bylo nepravděpodobné.
Jedna z těch lepších od této autorky, skákání v ději mi nevadilo vůbec, čeho možná bylo příliš, tak vulgarismů.Hodně mě zasáhl vztah mezi manželi, chvíli mě až mrazilo.
Zatím jsem od Třeštíkové četla jen Bábovky, které se mi hrubě nelíbily. Její nejnovější kniha mě ale příjemně překvapila. Příběh má tentokrát hlavu a patu, postavy dobře vykreslené a emoce více než uvěřitelné. Nápad s přeházenými kapitolami je originální, příběhu to přidalo na dynamice a zajímavosti.
Hlavní hrdinky mi bylo líto, zasloužila si lepší konec, než jaký dostala.
Hodně lidí tu nadává na nechutně detailní sexuální scény. Možná jsem jediná, ale víc nechutné mi připadaly detailní momenty jejich nefunkčního manželství, všechen ten disrespekt a ponižování, které se Dagmar dělo proti její vůli - narozdíl od toho sexu.
Tato kniha je o dost jiná, než autorčiny předchozí. Pořád se ale nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila, nebo ne. Rozhodně se četla dobře, některé situace byly velmi realisticky a uvěřitelně popsány, například oslava výročí v restauraci, předávání dětí u auta...Měla jsem při čtení vyloženě špatný pocit, což je asi známka dobře napsané knihy. Taky u různých přirovnání, která se honila hlavní hrdince hlavou, jsem docela žasla nad spisovatelským umem. Třeštíková asi není pro každého, podle slabšího hodnocení jejích knih tady na DK. Mě se ale její předchozí knihy líbily, proto jsem sáhla po této. Kdybych četla Kde jsi, když nejsi jako první, už bych se do další knihy od autorky asi nepustila.
Vadilo mi, jak autorka chtěla šokovat vulgarismy a surovosti, s jakou popisovala sexuální akty. Vážně mi přišlo až líto, jestli toto je, co lidi zajímá, vzrušuje, přitahuje. Mně to přišlo smutné a vlastně mám někdy pocit, že v současné české literatuře se autoři předhánějí, kdo vyplivne větší a nechutnejsi bizar.
Nešlo to ani dočíst. Nejen, že to bylo nevkusný, až moc vulgární a trapný, ale vůbec mi nesedl ani styl psaní. Kniha se mi nelíbila a nedočtenou odkládám.
No, tak ta byla hodně dobrá. Líbilo se mi, jak bez obalu autorka popisuje scény z nefunkčního manželství a psychiku postav. Myslím, že kdyby byly kapitoly uspořádány normálně, chronologicky, tak by to bylo lepší, ale možná se mýlím. To, jak kniha dopadla se mi ovšem nelíbilo, to bylo dle mě dost přitažené za vlasy. Ale požitek ze čtení mi to nepokazilo. Líbila se mi.
Autorka mě tentokrát velmi příjemě překvapila. Z mého pohledu je to nejlepší dílo autorky.
Kniha je originálně pojatá, přeházení kapitol je vtipný a zajímavý nápad.
Téma je bolestné a palčivé, černý humor je zde přesně na místě.
Vulgarismy jsem zde dokázala přijmout, myslím, že to k dokreslení celého příběhu bylo potřeba.
Trošku mě mrzelo vyzrazení konce dost brzo, ale stejně jsem knihu hltala jedním dechem.
Všechny postavy jsou velmi věrohodně popsané.
Hodně dobré čtení.
Jedna z lepších knih, které jsem od Třeštíkové četla. Velice se mi líbil nápad s prohozenými kapitolami, které postupně vyzrazovaly více a více informací. I díky tomu byla kniha velice čtivá.
Líbilo se mi i vykreslení postav, kdy žádná nebyla jasně kladná ani záporná, tak jak to má v životě být. Žádné ploché charaktery.
Hlavní postava ze sebe chrlí informace jako na běžícím páse, ale i to svým způsobem dokresluje její charakter. Hlavní hrdinky mi bylo líto, protože šla z extrému do extrému. Zasloužila by si mnohem lepší konec svého příběhu.
Paní Třeštíková má úžasnou schopnost vystihnout tragikomičnost života, hlavně toho rodinného, chvílemi mi lezl mráz po zádech a chvílemi jsem se chechtala nahlas. Nebojí se popsat cokoliv v reálné a syrové podobě, za nic se neschovává. Její styl psaní mě baví a
tenhle román mě asi bavil že všech nejvíc, co jsem od ní četla.
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vulgarismy, nadávky vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Tak vydržela jsem to do strany 110 a dál to nešlo. Třeštíkovou jsem furt odkládala a už asi vím proč. Nesedí mi styl, žádný děj, nemastné a neslané. Je mi líto.