Foukneš do pěny
kniha od: Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
2.7
1162
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Komentáře (400)
Komentáře 400 Recenze 13
Lehká oddechová, nemusí se při cteniz moc přemýšlet. Jako letní knížka do ucha dobrý
Bohužel jsem nečetla najednou a tak jsem si při četbě připadala jako Popelka, která třídí hrách a popel - co je současnost, co jsou vzpomínky a kdo je zase tohle. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak nebavila. Asi nějaké špatné konstelace hvězd.
Marně jsem hledala myšlenku nebo hlubší smysl celého příběhu.
Nenašla jsem.
Bavil mě způsob vyprávění.
Nutil mě být stále ve střehu.
Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní postavy, i když byla trochu mimo.
Super název. Velká kampaň, chytlavé motto, nesympatická autorka. Chtěla to udělat jinak, ale moc to nevyšlo. Nejprodávanější autorka potřebovala rychle peníze. Příběh vo hovně. Méně namyšlenosti a více talentu.
Tak asi takhle nějak ta celá knížka vypadá včetně stylu psaní :)
Neskutečná slátanina. Nešlo se snad ničeho chytit. Příběh, jestli tam vůbec nějaký byl, absolutně nedával smysl. Škoda papíru.
Já myslím, že hlavním záměrem autorky bylo, abychom při čtení měly podobné pocity jako hlavní postava Vladěna, která se snaží kamsi utéct před svým vlastním životem. Je nešťastná, zklamaná, ukřivděná, nepochopená, životem zkoušená a k tomu všemu se jmenuje Vladěna. Nechtěla jsem být jako ona, Chtěla jsem ji snad i pochopit, proč je právě taková jaká je a v knize nalézt pro Vladěnu i nějakou cestu k lepšímu životu. To už však autorka nechala na nás.
Ano, je fakt, že kniha působila chaoticky a chvílemi nešlo pochopit, o čem vlastně hlavní hrdinka mluví. Jako kdyby z ní mluvily tři osoby.. ale na druhou stranu mě ty prolínající-se příběhy tak pohltily, že jsem měla chuť číst dál a dál.. a najednou byl konec. Takže za mě sice nesmyslné, ale naprosto čtivé
Tohle bylo pro mne těžké čtení. Nesedl mi styl psaní autorky a atmosféra v knize také nebyla pozitivní, i když to souviselo s tématem knihy. Hlavní postava mne místy velice štvala a nechápala jsem její myšlenkové pochody, ve kterých jsem se ztrácela. Byla to má druhá kniha od této autorky a nevím, zda se budu pouštět do dalších.
Chvilku mi dalo, než jsem se začetla. Přeci jen, RT má svůj styl psaní, který né každému čtenáři sedne.
Na příběh musíte mít vyloženě chuť, jinak vás nebude kniha bavit. Naštěstí jsem se trefila a kniha mě bavila. Nečekejte teda od toho nic světoborného, ale jako taková oddechovka (třeba na dovolenou) je to fajn. Jsou tam i vtipné pasáže (což mě mile překvapilo).
Řekla bych, že se tady RT inspirovala maličko svým životem. Nechám na každém z vás, kdo četl nebo číst bude, co mám na mysli.
Ani se mi nechce věřit, že jsem to dočetla. Myslím, že jsem cítila jak mi při čtení klesá IQ ...
Bože, ta Vladěna, ta mě vytáčela. Jsem se u čtení vždycky tak naštvala. Fascinuje mě, že knížka byla vlastně o ničem, ale přesto jsem ji přečetla s chutí, i když naštvaná.
Bojím se, že jsem po přečtení začal nenávidět ženy.. Ty střelené určitě.
Když to bolí, aspoň víš, že žiješ.
Ehm, no při poslechu této knížky mě bolely uši a to ne díky paní Plodkové (její hlas byl jako balzám), ale kvůli obsahu. Takže ano tato kniha mě probrala k životu, tolik nadávek, znechucených obličejů a plácání se do čela jsem opravdu potřebovala :D
Vladěna je na pokraji rozvodu, a tak ukradne auto a rozhodne se odjet co nejdál, na cestě polemizuje o svém hrozném dětství, o příšerne matce i o tom jaká matka se stala z ní.
Celkově se to může zdát jako super nápad, ale to zpracování je šílenost. Nevím jestli autorka snupala veverky nebo se jí zdál divný sen a podle toho to napsala, ale tohle je velký špatný.
Řešit křivdy staré 35 let? Pořád dokola? Proč?!
K čemu?!
Tohle pro mě byla ztráta času.
Knihy od paní Třeštíkové mám ráda,ale tohle bylo pro mě zklamání. Divný styl psaní,moc chaotické.
Hrozný styl psaní, některé věci jsem louskala víckrát, abych pochopila o co šlo.
Foukneš do pěny mě docela zklamalo, zřejmě na základě toho, že jsem čekala něco, co od autorky znám. Jenže tentokrát mi styl jejího psaní přišel cizí. Čtivé to celkem bylo, to ano, jinak bych to nedočetla, ale motivoval mě spíš nízký počet stran.
Můžu ocenit ústřední myšlenku, bavilo mě jak Vladěna prostě jede a jede... až jsem čekala, jestli na konci sjede do moře, když už není kam jet, protože pevnina končí. Jenže Vladěna byla zároveň úplně deformovaná svým životem a nemohla jsem ji chvilkama vystát.
Napadla mě akorát myšlenka, že bych to možná vnímala jinak, kdybych třeba měla vlastní Robin nebo vlastního Josefa... nebo vlastní Pepu. Třeba knížku za 25 let vytáhnu.
Tohle bylo těžké čtení. Na konci jsem musela číst znovu od začátku. Vyvolalo to ve mě obrovské emoce. Sama si procházím určitými těžkostmi, ale srovnat to nelze… jen si uvědomit, že mnozí jsou na tom mnohem hůř.
Ta pani byla na drogach kdyz to psala?
Jinak si nedokazu vysvetlit tu neskutecnou zmatenost.
Druhou moznosti je, ze autorka zrovna prochazela depresi, cemuz by ten pribeh zoufalstvi celkem odpovidal.
Knížku jsem nedočetla a odložila po pár stránkách, přišla mi strašně zmatená, těžce psaná, nebavila mě.
Zmatená, ale dost smutná kniha. Prvních pár stránek mne dost vyděsilo. I přesto ale Třeštíková v knize hezky popsala zmatené pocity ublížené ženy.
Kniha “pošahaná”. Četla se mi těžce, ale nevzdala jsem to. Věděla jsem, že jestli ji odložím, už se k ní nevrátím. Zmatek, úprk, ale vlastně mi trochu připomínala myšlenkové procesy, jak se odehrávají v hlavách alespoň nás, ženských. I když tahle ženská je fakt hodně střelená…
kniha se mi dost líbila? Tohle slovo asi nelze použít. Hlavní hrdinka se motá v začarovaném kruhu zoufalství a to není hezké, ačkoliv jsem se nad ironií jejích myšlenek a hlášek občas pousmála. Mně osobně nedělalo problém se na úryvky pokrývající život Vladěny soustředit a pochopit je, knihu hodnotím kladně.
Očekávala jsem klasický oddechový ženský román. Nic obyčejného to však nebylo. Po přečtení první stránky jsem se doslova vyděsila, dalších několik odstavců mi přivodilo vztek na autorku, kvůli tomu, že nic nechápu. No a po pár kapitolách už jsem přešla v zoufalství a následné podlehnutí. Občas to vážně působilo, jako by Třeštíková náhodně vystříhávala věty z různých novin. Přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou či z minulosti do přítomnosti dokázalo vytvořit pořádný zmatek. Vůbec se nám nesnažila něco vysvětlovat. Stejně jako naše hlavní postava jednoduše mluvila o náhodných faktech, s pocitem, že přece všichni ví, jak to bylo. Až vždy po nějaké době zanechala v textu například jednoslovné vodítko, díky němuž mi docvakl dřívější sled událostí. Kniha plná především velmi propletených vztahů, ale i složitého dětství. V podstatě ale nemá začátek ani konec. Byla jsem plná nadějí, že v závěru se vše vyjasní nebo aspoň nastane zvrat. Ono ovšem nic. Posledních pár vět sice bylo hezkých a končí to zároveň názvem knihy. To každopádně nemění nic na tom, jak jsem z toho zmatená do teď. Rozhodně budu muset příběh přelouskat do budoucna aspoň ještě dvakrát, abych zcela porozuměla. Protože věřím, že se zde skrývá mnoho detailů, které stojí za to odhalit.
„Zavrtím hlavou. Ženy se nestřílejí. Nikdy by mě nenapadlo ukončit život zrovna tímhle způsobem, žádná žena si nechce doma smrtí nadělat takový bordel.“
Asi chápu, co tím autorka chtěla říct. Někdy překvapivě používá skvělý jazyk, náznaky a metafory. Jindy je to laciné a nesmyslné. Líbila se mi jedna věta, která podle mě shrnuje smysl knihy, když hlavní hrdinka přejela zajíce a to okomentuje slovy "vážná nehoda, jeden mrtvý, jeden vážně raněný"
Vlastně se mi ta změť slov a pocitů, prolínání časů, přiznání, které by nikdo neřekl nahlas, docela líbila.
Na druhou stranu si neodpustím napsat, že mi přijde, že se autorka snaží stylem psaní napodobovat P. Soukupovou, a ta je jen jedna :-)
Musela jsem se překonat, abych knihu doposlechla. Nejslabší kniha od autorky. Nebavilo mě to.
Prvních dvacet stránek jsem měla pocit, že Třeštíková psala pod vlivem drog. Jazykově bohatá knížka, ale děj matoucí - ztrácela jsem se v postavách, nevěděla jsem, zda je to realita nebo sen, přítomnost nebo minulost. Zmatená kniha.
Ano kniha je depresivní v tom, že hrdinka je nešťastná. Ale kraviny nedělá. Udělala to nejlepší co mohla, popadla auto a vyjela se osvobodit od všech nánosů a traumat. R. Třeštíková umí psát. Dobře napsáno. Těším se na její Tajemství.
Na mě je kniha moc surová a labilní. Hlavní postava je chudák, co neví, jak dál. A tak dělá kravinu za kravinou.
Na knize me zaujal nazev,od třeštíkové mam přečteno více knih ,ale tahle mě moc nezaujala.Taky nemám rada skákani z minulosti do přítomnosti.
Tato kniha byla příjemné překvapení a jsem ráda že jsem nedala na hodnocení tady. Byla jsem vtažena do děje od začátku až do konce a příběh se mi moc líbil. Určitě to není má poslední kniha od autorky.
I když jsem si říkala, že další knihu od této autorky fakt zkoušet nebudu, sáhla jsem po audioknize a docela se mi líbila. A hlavně - Jana Plodková ji načetla skvěle.
Na začátku jsem přemýšlela, jestli mi nechybí začátek. Celá kniha dějově skáče z minulosti do přítomnosti víceméně bez souvislostí. jak kdybych byla svědkem části života jedné ženy, ale posloupnost si musím dotvořit sama. Přijde mi to spíš jako deníkový zápis. Celkově mě kniha moc nebavila.
Z knihy jsem trochu zklamaná. Četla jsem od paní Třeštíková 3 knihy a byla moc spokojená, ale tahle mi nesedla. Nemám moc ráda tyhle zmatené knihy, které jsou jen o myšlenkách dané postavy a dlouho trvá než se dozvím souvislosti. Hlavní postava mi taky moc nesedela. No tak snad další kniha bude zajímavější.
Nakonec jsme se díkybohu dozvěděli snad všechno, co autorka v knize nakousla. Čtení to nebylo snadné, nedořečené narážky na minulé události se střídaly s událostmi, které probíhají právě teď, aniž by autorka udělala jasný předěl. Místy až nepotřebně drsné, ježí se mi vlasy, když autorky-ženy používají vulgární označení pohlavních orgánů, neřkuli ženských. Všechny nedostatky vyvažují věty jako vystřižené z kvalitního hladkého papíru, v nichž hlavní postava vyslovuje životní názory a hluboké myšlenky. Kvůli těmto větám se ke knize možná časem vrátím.
Je to zvláštní, kniha má vcelku nízké hodnocení a já bych řekla, že je od paní Třeštíkové nejlepší.... Nezdá se mi prvoplánová, spíše propracovaná, tu literární přidanou hodnotu tam jasně vidím. Názory většiny knihomilů mě zaráží.
Ze začátku jsem zvládla přečíst jen pár stran, ale knihu jsem neodložila a pokračovala dál,zajímalo mě, co tím chce autorka sdělit. Ke konci už zmizela chaotičnost, kniha se pak dobře četla,už nebylo třeba se tak soustředit. Zajímavé, ale určitě to není kniha jako oddychovka, ale opět bravurně popsáno, ta chaotičnost a splašenost k tomu patřila, všechno má nějaký smysl a rozuzlení, proč tomu tak je. Řekla bych, že to byl takový psychologický kousek. Jako vždy, knihy od této spisovatelky mě baví.
Osudy žen od této autorky mi přijdou bez jiskry života. Život pouze přežívají. Děj se čte dobře, kniha rychle ubývá.
Začátek byl těžký, ztrácela jsem se a trošku tápala, ale pak jsem byla vtažená a bavily mě vnitřní zvraty hrdinky, její úlety a její chaos v hlavě.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Kniha Foukneš do pěny je v
| Právě čtených | 41x |
| Přečtených | 1 601x |
| Čtenářské výzvě | 322x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 367x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 7x |