Foukneš do pěny

3 10. května

Z knihy jsem trochu zklamaná. Četla jsem od paní Třeštíková 3 knihy a byla moc spokojená, ale tahle mi nesedla. Nemám moc ráda tyhle zmatené knihy, které jsou jen o myšlenkách dané postavy a dlouho trvá než se dozvím souvislosti. Hlavní postava mi taky moc nesedela. No tak snad další kniha bude zajímavější.

1 24. dubna

Nakonec jsme se díkybohu dozvěděli snad všechno, co autorka v knize nakousla. Čtení to nebylo snadné, nedořečené narážky na minulé události se střídaly s událostmi, které probíhají právě teď, aniž by autorka udělala jasný předěl. Místy až nepotřebně drsné, ježí se mi vlasy, když autorky-ženy používají vulgární označení pohlavních orgánů, neřkuli ženských. Všechny nedostatky vyvažují věty jako vystřižené z kvalitního hladkého papíru, v nichž hlavní postava vyslovuje životní názory a hluboké myšlenky. Kvůli těmto větám se ke knize možná časem vrátím.

4 03. dubna

Je to zvláštní, kniha má vcelku nízké hodnocení a já bych řekla, že je od paní Třeštíkové nejlepší.... Nezdá se mi prvoplánová, spíše propracovaná, tu literární přidanou hodnotu tam jasně vidím. Názory většiny knihomilů mě zaráží.

2 02. dubna

Ze začátku jsem zvládla přečíst jen pár stran, ale knihu jsem neodložila a pokračovala dál,zajímalo mě, co tím chce autorka sdělit. Ke konci už zmizela chaotičnost, kniha se pak dobře četla,už nebylo třeba se tak soustředit. Zajímavé, ale určitě to není kniha jako oddychovka, ale opět bravurně popsáno, ta chaotičnost a splašenost k tomu patřila, všechno má nějaký smysl a rozuzlení, proč tomu tak je. Řekla bych, že to byl takový psychologický kousek. Jako vždy, knihy od této spisovatelky mě baví.

2 17. března

Osudy žen od této autorky mi přijdou bez jiskry života. Život pouze přežívají. Děj se čte dobře, kniha rychle ubývá.

2 17. března

Začátek byl těžký, ztrácela jsem se a trošku tápala, ale pak jsem byla vtažená a bavily mě vnitřní zvraty hrdinky, její úlety a její chaos v hlavě.

6 14. února

Od autorky jsem už kdysi cosi četla, asi Bábovky, v moment čtení to asi ušlo, ale nic nezbylo. Foukneš do pěny jsem dostala, dlouho jsem se knížce vyhýbala. Teď jsem ji popadla a v podstatě zhltla. Já nevím, kniha nemá valné hodnocení, je tu dost kritizovaná, ale mně to přišlo prostě hodně dobrý. Jiný než bych čekala. Mile mně to překvapilo. Ty niterné obraty, rychlý proud šílených myšlenek. Já cítila ten roztříštěný vnitřek hlavní hrdinky. A ke konci už jsem se musela smát, jak se člověku v té největší naštvanosti v životě prostě nic nedaří. Nevím, co mi z té knihy nakonec zbyde, ale mám chuť si ji přečíst znova..