Hastrman

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza. Zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/101828/hastrman/...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1028/hastrman-6Ob-1028.jpg 3.9403
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (91)

Kniha Hastrman

Přidat komentář
Vladii
07. února

Silná kniha. Přiznám se, že jsem se chvílemi ztrácela a nemohla se začíst, ale nakonec si mě kniha získala. Měla jsem strach z druhé časti, o které tady čtenáři psali, že se jim nelíbila. Neměla jsem to tak. Doporučuji.

alef
06. února

„Lidé ať jsou lidmi, on ať je jejich postrach, jejich varovný prst. Protože pokud jím nebude, stanou se postrachem oni a jejich prsty už nebudou varovat - budou jen trhat a brát, urvi, co urvi.“

Hned na začátku musím podotknout, že románový svět Miloše Urbana mám ráda, je mi příjemné se v něm pohybovat a vracet se do něj, vždycky se těším :-).
Podobně to mám i s jeho spisovatelským pohledem na svět – dívá se originálně, a taky provokativně, na to, co chce vidět a posléze sdělit čtenáři, má svá vlastní kritéria. Takže mě u jeho knížek vůbec nepřekvapují hodnocení od 1-5*, a tedy ani to, že se názory na něj tak různí (od odmítnutí, přes nepochopení, až k úžasu), asi nejvíc ze všeho to ukazuje právě na to, co se nám Urban ve svých knížkách často snaží říct, že není jediná pravda o světě, že je možné dívat se různě, a že vždycky záleží na tom ... kdo se dívá.
Ti z vás, kdo jste Urbana ještě nečetli, nebo četli a na poprvé to nevyšlo, zkuste to ještě, někteří možná knížku po pár stránkách zaklapnete, protože zjistíte, že svět, tak, jak ho vidí pan Urban, vás neoslovuje, někteří možná dočtete, ale stejně nebudete nadšení, protože jen sem tam, občas, se za oknem vlaku, kterým jste právě projeli napříč příběhem, mihla zajímavá krajina, a některé poetický příběh o krajině a živlech, které ji mění, o vášni a lidech, kteří se s ní potýkají, a o všech dávných i nedávných mystériích, která s tím nějak souvisí ... zaujme. Pak budete chtít vědět víc, možná občas i zastavit na některém z nádraží cestou a rozhlédnout se kolem, pokochat se krajinou a zaposlouchat se do vyprávění místních, to protože příběhy, které uslyšíte, vám budou povědomé ...
Já tam možná budu taky, a budu se těšit, že se třeba občas na stránkách Urbanových knížek potkáme :-).

Není jedna pravda o světě a zrovna tak není jeden způsob, jak Hastrmana číst, právě naopak, řekla bych, že jich je docela hodně, takže záleží jen na vás, jestli se budete snažit v příběhu všechny zachytit, pochytat, případně porozumět jim, nebo jestli si zvolíte takovou cestu, která vám bude příjemná a která vás příběhem provede tak, že vás to bude prostě bavit ... já si zvolila ten druhý způsob, našla si cestu svou ... docela přirozeně si mou pozornost první získala hora ...
„Tenkrát jsem byl na hoře poprvé a právě tehdy narazil na to, co skrývala prohlubeň nad severním svahem kousek pod bukovým lesem ...“

... a s ní krajina a tedy „dívání se na svět“, protože třeba právě o něm je totiž hastrmanův příběh docela hodně ... hodně toho je napsáno o původní poetické skoro barokní krajině v severních Čechách, tedy o krajině, představující prapůvodní obraz krajiny – lesy, pole, jezera, který by neměl být měněn „hora ať zůstane horou, jezero jezerem“. Jenže krajina své dominanty ztrácí (vlastně se tam i můžete jet podívat a přesvědčit se) ... „hora kamene, odjakživa zde stojící a vyživující svými prameny celý kraj, je po pár desetiletích lidské hamižnosti rozpáraná a zmrzačená. Prameny vyschlé; viklan, odvěký symbol a místo pohanských obyčejů, vyvrácen“ ... krajina se zploštila „stejně jako duše lidí, kteří v ní – a z ní – žijí.“

... tohle „dívání se na svět“ hastrmanovýma očima trochu bolí ...
„Všichni jste lidské bytosti, z vody se skládáte a bez vody se neobejdete ani den, a přece děláte všechno pro to, abyste o ni navždy přišli.“

... a opět celkem přirozeně pak přišli na řadu lidé, kteří v krajině žili a žijí ... protože příběh, který jsem poslouchala, byl příběhem o paměti krajiny a lidí, o tom, jak se v ní už po staletí mísí staré, pohanské vs. křesťanské chápání světa, a do toho se celkem neúprosně o slovo hlásí osvícenský duch ... a jak tohle všechno drtí technická revoluce (první, druhá, třetí ... a dnes už i čtvrtá), a tak mě zajímalo, jak se s tím místní lidé potýkali, každý dívajíc se tím svým způsobem na svět kolem sebe ...
Jasně, že jsem zjistila, to co jsem tušila ... paměť je paměť, takže je to stále stejné ... přestože se všichni dívají na totéž, ne každý totéž vidí ... možná proto je Hastrmanovým údělem ... stále se vracet ... jako memento ... jako připomínka ... jako paměť, která má, a všichni to víme ... svá omezení :-) ... my, lidé, totiž rádi zapomínáme ...

„Přišel jsem bez šatů, když čas neměl smysl, hleděl jsem vzhůru ze dna řek, přespával v rákosí a v korunách dubů, lovil jsem v tůních, jezerech.“

„Protože to tak musí být ...“

„Snad to tak musí být ...“

Mahuleno
31. ledna

Hastrman
První kniha - pokud zde byl ukryto nějaké poučení nebo skrytý význam, já jsem je bohužel nenašel. Nicméně kniha se mi četla dobře, trochu pohádkový motiv, ale nevadil mi. Hastrman, postava snažící se vplout do lidského  života,  ale občas podléhající, ať už z fyzické nutnosti či  nezvládnutých, kupodivu lidských emocí , své skutečné podobě a podstatě. Vesnice či městečko, jehož obyvatelé žijí tak trochu pod vlivem  starých zvyků, sahajících až do pohanských časů. Což se samozřejmě nelíbí místnímu faráři, který s tím marně bojuje.
Ve druhé knize se hastrman mění v samosoudce a vyhrocuje se doslova v teroristu, a tady se dá snad použít  termín "ekoterorista" (tímto termínem jsou někdy a někým označováni příslušníci ekologických organizací - v dehonestujícím tónu). V případě hastrmana jde o faktický význam, protože jeho činy a jejich motiv tomu odpovídají. Za stejným cílem, ale naopak nenásilnými prostředky, jdou Děti vody.
Příběh se  z pohádkového mění trochu v utopii,  aby úplný závěr byl završen opět pohádkou, s podivným happyendem a, v průběhu románu často proklamovanou, obětí.
Poučení? - snad varování, že příroda nám oplatí všechny prohřešky, kterých se na ní dopouštíme a nemusí to být nebolestivé.
Podtitul Zelený román je na místě, nejen pro postavu hastrmana.

komtesa
31. ledna

KNIHA HASTRMAN SE MĚ MOC LIBILA , -MUSI ČLOVĚK VYDRŽET A ČIST POMALU , ABY VŠEMU POROZUMĚL I DRUHOU ČAST I KDYŽ JSEM JI NEČETLA TAK PEČLIVE JAK PRVNI ČAST
PO ZHLEDNUTI FILMU NADŠENI A OKOUZLENI A OČAROVANI HLAVNĚ PŘEDSTAVITELEM HASTRMANA ,DIALOGY ,KRASNOU KRAJINOU A VÝTEČNA REŽIE PANA ONDŘEJE HAVELKY -KRASA-- DOUFAM, ŽE PAN HAVELKA SE PUSTI I DO DRUHÉ ČASTI ZFILMOVANI KNIHY A NENECHA SE OTRAVIT NEGATIVNIMA PŘISPEVKAMA OD NĚKTERYCH KRITIKŮ ---TAKY POSTAVY VE FILMU---
PAN FARAŘ ,I POSTAVA SLUHY , PAN NADLESNI I DIVKA KATYNKA BYLY OPRAVDOVY A NEVIM KDO JINY BY JE HRAL NEŽ TY CO JE HRALY --PAN REŽISER MĚL ŠTASTNOU RUKU PŘI VYBĚRU HERCŮ
PŘIZNAM SE ŽE FILM JSEM VIDĚLA JIŽ 3 KRAT DOKONCE JSEM SI KOUPILA DVD
A KNIHU JSEM ČETLA JEŠTĚ JEDNOU PO ZHLEDNUTI FILMU
NEOPOMENU I PANA SPISOVATELE MILOŠE URBANA , OD NĚHO JSEM VIDĚLA FILM SANTINIHO JAZYK , MAM KNIHU LORD MORD A CHYSTAM SE KOUPIT SEDMIKOSTELI OBOJI BYLO PRO MĚ NEPŘEKONATELNÝ ZAŽITEK
PŘED TIM JSEM VIDĚLA FILM DOGMAN A TAKY BYL NADHERNY I KDYŽ JINY SOUDEK ,ALE TO JE ŽIVOT
CHYSTAM SE ZNOVU PODIVAT NA FILM

likaf
20. ledna

Náhodou jsem se dostala k filmu Hastrman. Byla jsem z něj nadšená, takže bylo jasné, že si MUSÍM přečíst i knihu. A ta překonala všechna moje očekávání. Tak překrásně popsaná krajina - to jsem ještě nikdy nečetla. I druhá, tak kritizovaná, polovina byla skvělá. Rozhodně doporučuji.

Vlajdula
12. ledna

Trochu jsem se ztrácela, ale jinak dobrý knižní zážitek :-)..

nemer
30.12.2018

Filmová verze pro mne byla zajímavější a stravitelnější. Kniha = koncentrovaná nuda.

yellowbanna
27.12.2018

První polovina knihy splnila mě očekávání, přesně takto jsem si představovala. Asi i na základě shlédnutí traileru pro film. Ale druhá část mě zaskočila, nemohla jsem se zacist a hlavně ji dočíst. Působila nekonecne.. nebýt Výzvy,odložila bych ji nedoctenou.

Joges
14.12.2018

První polovina knihy mě nadchla. Starou dobu můžu, zřídkakdy ujíždím na filmech pro pamětníky a lidové tradice si se zájmem připomínám, proto první část knihy chválím. V druhé části a v druhé polovině knihy přišel náhlý a docela nápaditý obrat. Nejspíš bych se (spoiler) přidal k Dětem vody a spolu s nimi bych skandoval za vodu a ekologii. Zároveň s obratem se dostavilo ale i mírné zklamání a rozčarování. To co autor v první části pracně budoval, v druhé části zbytečně utápí. Hlavní postava se tu stává soudcem, hybatelem opakujících se záležitostí, takže nechuť k vývoji děje se přeci jen dostavila. Samotný závěr a vysvětlení ...jak to bylo dál, reputaci knihy ale zase napravuje, takže s Hastrmanem jsem nakonec docela spokojen.

Ida.j
06.12.2018

Magická...líbily se mi obě části, ačkoliv jsou tak rozdílné.

zeleznyjan
05.12.2018

První polovina zcela jiná než druhá. První je naprosto skvělá: mýty a kulty starých Slovanů. Druhá polovina politický pamflet. Ale jinak ok, jeden z vrcholových románů Miloše Urbana, který ve svých pozdějších dílech autor již bohužel nepřekonal.

Alex_Jura
05.12.2018

Četla jsem ji dávno před zfilmováním, poprvé někdy v roce 2009, to jsem ji tak nějak vzala na vědomí... a pak reedici v roce 2017 - to jsem ji zhltla za víkend u Vltavy... možná tomu pomohla ta řeka, možná osobní konstelace, nevím... najednou mi přišlo, že ten příběh žije, dýchá, že do něj lze vstoupit... Trochu slabší je ta část ze současnosti, ale konec to bohatě vynahradí.

lenka7348
28.11.2018

Jak se zde občas zmiňuje, kniha opravdu vybočuje z "klasického" proudu. Jenže vybočuje až moc, což byl nejspíše důvod k udělení ceny Magnesia Litera. Prostě a jednoduše jsem se do toho nemohla začíst.
Ještě poznámka: trošku mi to tou náladou připomnělo díla polské spisovatelky Olgy Tokarczuk, ale do té to má opravdu hodně daleko...

Inutihar
19.11.2018

Kdyby tam nebyla ta druha pulka...

MrKrahujec
17.11.2018

V každém případě jde o velmi kvalitní a záslužný počin, tato kniha tak dokonale vybočuje z celé běžné literární produkce, že obecné hodnocení ve výsledku vypadá, jako by to mělo být blbý, což samozřejmě není pravda. Je ale pravda, že autor sice přijal výzvu vytvořit něco nadprůměrného, ale současně taky upadl do mnohých pastí, které si tímto záměrem sám na sebe nastražil. Jeho erudice je nepochybná - zajisté četl i Bulgakovova Mistra a Markétku, i Jorge Luise Borgese, Gabriela Garciu Márqueze, nebo Julia Cortázara, či Johna Irvinga (abych jmenoval alespoň ty, které jeho román nejvíce připomíná), nebál se vkročit i na velmi tenký led, na který se mohou odvážit jen skutečně sečtělí odborníci, ale bohužel musím opět konstatovat, že se tu a tam probořil. Tady jde hlavně o tu tolik zatracovanou druhou část, která trpí jakousi didaktičností, nebo rovnou nošením sov do Athén, co se týče té adorace ekologického hnutí. Tato tematika se totiž od dob napsání románu natolik proflákla, že většina čtenářů už nejen má svůj vlastní názor, ale dokonce je může dráždit, jestli se ten jejich názor neshoduje úplně s autorovým. I ten nečekaný posun do thrilleru je ve druhé části přece jen trochu křečovitý, nehledě na to, že ta satiricky popisovaná "odpornost" likvidovaných aparátníků už za současným stavem věcí veřejných notně pokulhává. Nečekaný konec by možná vše napravil, kdyby se opět neukázalo, že autor při popisování násilí a mordů prostě pořád a pořád nemůže dosáhnout té správné mrazivosti, kterou mají pravé americké thrillery a pořád sklouzává (zajisté nechtěně) do malého českého "plivání si pod nohy". Ale to všechno jsou ve výsledku opravdu jen "mouchy", které nezmůžou víc, než ztrátu jedné hvězdičky z hodnocení.

tygřík2
14.11.2018

Děkuji Eremites za vyčerpávající komentář, ke kterému jen dodávám, že knihu zařazuji do "plytkých, samoúčelných exhibicí" a never more.

Prazub
05.11.2018

HASTRMAN mne doslova pohltil!!! Nejprve jsem viděl baladický film a líbil se mi, ikdyž děj je zvláštní... Následná četba knihy mne nejprve moc nebavila. Ano, byla poetická, ale pro mne přespříliš rozvláčná, zbytečně detailní. Zprvu jsem byl i zklamán a myslel jsem si, že nedočtu...Jenže už dlouho před koncem druhého dílu to začínalo být akčnější a hrůzostrašnější. Následná předem obávaná druhá část mne právě tolik pohltila. Je jiná, to ano. A o hodně. Jenže je neuvěřitelně brutální, agresivní, přesto podivná. A do jisté míry přesvědčivá. Hastrman nevystupuje jako superman a to se mi líbí. Ta detailně popisovaná místa mne fascinují. Konec mne ohromil, přestože už to bylo zase naopak těžko uvěřitelné zakončení šíleného děje!

and
02.11.2018

Do poloviny knížky skvěle napsaný baladický příběh, Miloš Urban zvolil i k tomu adekvátní jazyk, slova jsem hltala. Ohodnotila bych ho na 1000 %. Pak ale autora buď opustila múza nebo převzal psaní někdo jiný anebo je autor schizofrenní... Dalo by se napsat, že dál to bylo nepovedené, ale ve skutečnosti to byl hnus! Do konce jsem to dočetla jen z toho důvodu, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne a doufala, že se autor "vzpamatuje", ale nestalo se tak:-(
Film jsem chtěla moc vidět, ale do kina jsem se nakonec nedostala. Po přečtení knížky už ho vidět ani nechci.

Dak83
12.10.2018

K Hastrmanovi jsem se dostal skrze diskuzi o filmu s členem rodiny, který jej označil za slátaninu. Film jsem dosud neviděl, ale příkré hodnocení představovalo výzvu, protože kniha je povšechně považována za úspěšnou i díky ocenění Magnesií Literou. Za sebe musím říct, že mě Urbanův Hastrman pobavil a určitě dám šanci jeho dalším knihám. Svěží postmoderní úkaz, nepodobný ničemu, co jsem v poslední době četl - kniha, která kombinuje vesnický román, idylku, pohádky, horor, magický realismus, politický thriller, levicovou eko agitku, new age a druidy do jednoho obřího slepence, který překvapivě funguje. V první části kouzlí Urban nádherné obrazy českého venkova, místy má člověk pocit, že čte báseň v próze a na břehu dokského rybníka musí každou chvíli zahlédnout Karla Hynka Máchu (vsadil bych, že "cameo" postava poutníka je právě přímým odkazem na něj). Druhá část je stylově hodně odlišná a přiznám se, že ač je jazykově i dějově mnohem jednodušší, musel jsem se do jejího čtení nutit. Místy ovšem i zde vyraší kouzelné obrazy, třeba pasáže pod vodou novomlýnské přehrady vrací náladu zpět do doby knihy první, jako by se s ponorem pod hladinu vodník vrátil zpět v čase. Můžu doporučit všem lidem, kteří mají rádi divné věci a chtějí se nechat unášet autorem. Pokud si čtením utvrzujete svůj názor a chcete mít jasno, hledejte jinde. Autor se s pomrknutím dotýká řady vážných témat (ať jde o emancipaci, ochranu přírody či českoněmecké soužití), činí tak s určitou naivitou, ale nejde mu upřít nadšení a autentičnost. Závěrem bych se obloukem vrátil k filmovému zpracování, které si po přečtení úplně nedovedu představit, snad jedině kdyby ho režíroval Guillermo del Toro s alespoň půlmiliardovým rozpočtem. Ale Karla Dobrého mám rád, tak tomu Havelkovu pokusu dám šanci. Kniha za přečtení určitě stojí.

KláraHunčarová
05.10.2018

První část výborná, druhou jsem nedokázala dočíst...

Lenka4
30.09.2018

Nevím, zda odlišnost prvního a druhého dílu byla autorovým záměrem, spíše si myslím, že k rozvinutí a dobrému zpracování Hastrmanova příběhu z dnešní doby si sám nasadil příliš vysokou laťku. Mile mě překvapila skvěle vystižená atmosféra příběhu z minula a oceňuji Ondřeje Havelku, že ji bezezbytku dokázal přenést do filmu. Jen doufám, že pokračování nikdo natáčet nebude. Bezútěšná, temná a násilná ekologická agitka je příliš přímočará, má typizované postavy a závěr z říše pohádek. První díl je na 5 hvězdiček, druhý tak na 2. Škoda promarněného originálního tématu.

hermína14
28.09.2018

magické, romantické, drsné...inu, když slova čarují...(a to zatím ještě nevím, jestli je Karel (d)Dobrý)

Dajda
25.09.2018

Kdyby šlo dát deset hvězdiček, udělám to..prostě neskutečný zážitek..a konečně znám původ slova "zvukomalebný" - je to totiž Miloš Urban! :-)

baacinka
23.09.2018

Přečetla jsem to za jeden večer, abych od toho měla pokoj, protože jsem to už chtěla dočíst, když jsem jednou začala, abych měla ve čtenářské výzvě splněné téma. První kniha je docela fajn. Postavy jsou divné, děj předvídatelný, pointa přede jasná, děj předem jasný... člověk ale pořád čeká, že oceňovaná kniha třeba přeci jen BUDE mít nějakou další pointu, tak čte dál. A ono ne. Jazyk té první knihy je docela malebný, připadá mi to jako nápodoba Květy Legátové, ale chvílemi z toho sálá samoúčelnost. Ale ta první kniha jde, pohanské zvyky a folklór starých českých vesnic je zajímavý, atmosféra na vás dýchne. Druhá kniha je ale naprosto příšerná. Kromě toho, že zbytečně rozvíjí předem danou pointu, tak je zdlouhavá a nudná. A pak přijde ten závěr, který tu pointu předžvýká nechutným způsobem. Už od prvních stran je čtenáři jasné, že si má z románu vzít jako pointu důležitost sepětí člověka s přírodou. V té první části to působí docela hezky, jako novela by to bylo zajímavé, i když je to tak okaté, že to ruší, ale když z toho na posledních stranách vznikne prapodivná politická agitka, tak to už je moc. Hastrman tam neustále někoho "obětovává," pořád se mluví o "oběti," ale oběti v tomhle románu mi připadaly stejně zbytečné jako román sám. Což je škoda, protože to mohl být krásný nápad. A ta samotná zelená myšlenka jde přeci vyjádřit tak, aby čtenáře nadchla, inspirovala a donutila zamyslet se nad svým přístupem k přírodě...

tereza5480
14.09.2018

Tak to mě dostalo. Miluju českou krajinu i folklór. Zde se to krásné skloubilo s napínavým příběhem.
Přemýšlela jsem o knížce, když jsem zrovna nemohla číst.
Chvíli u autora zůstanu ????????

janavan
14.09.2018

Je málo knih, které mě dokážou uhranout tak jako magický realismus. Hastrman je pro mě českým ekvivalentem magického realismu, stejně jako je v Jižní Americe obohacený o tamní legendy vycházející z původního náboženství a folklóru, zde o divokost a nezkrotnost pohanství. Asi se neshodnu s většinou čtenářů na tom, že “první kniha je super a druhá je odpad”. Proč? Protože druhá je stejně povedená, jen je hodně odlišná, bez druhé ale první nemá smysl, bez první nemá smysl druhá, protože děj druhé a hlavně závěr vás odrovná a posadí na zadek. Samotnou mě až překvapilo, jak mi postava barona de Cause přirostla k srdci. O hastrmanovi jako druhé hlavní postavě bych to asi neřekla, je ale nedílnou součástí příběhu, stejně jako v každém z nás je lidskost barona i zlost hastrmana.

Byla jsem překvapená rozporuplnými hodnoceními zde na Databázi knih, proč jsou některá hodnocení špatná, někomu kniha přijde nečtivá, někdo druhou část považuje za brak. Dle mého soudu je to kniha pro vytříbeného čtenáře, ale především kniha pro člověka s velkou fantazií, aby si svět, kde Hastrman je ekoteroristou, dokázal smysluplně představit.

Urbanovy knihy mi sedí jako máloco, a troufám si tvrdit, že to je hodně podobným vnitřním světem, který Urban v knihách mistrně vykresluje, a idealismem, který se v Hastrmanovi prolíná ve snaze zachránit původní, nezničenou oblast Holanských rybníků a Vlhošť. Je to svět, kde středověk dýchá skrz cihly novostaveb, kde pohanství přetrvává v lidské povaze, svět temně, melancholicky laděný, ale zároveň neskutečně poetický.

Jazykově a dějově je to pro mě jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četla. Ale chce to čas. Četla jsem ji teď podruhé, poprvé se mi líbila, přišla mi dobrá. Ale teď? Jsem naprosto nadšená.

Nespoutanost. Tak bych shrnula Hastrmana a doporučuji všemi devíti!

kocour_mikeš
12.09.2018

Moje první kniha tohoto autora, k dílu: 1. kniha super 2. kniha průměr. Hezké popisy a bohatost jazyka. Celkově dávám 80%.

jefff
11.09.2018

Zajímavý román se značně odlišnými částmi. První - poetická je čtivější, čtenářsky přívětivější a barvitá. Druhá je dějově strohá, přímá a až agresivní. Obě spolu na první pohled moc neladí a je těžké se z minulosti náhle překlopit do nepřívětivé současnosti. Líbí se mi Hastrmanova nejednoznačnost i průnik civilnosti a mysteriózna, který obklopuje auru hlavní postavy. Jedna z lepších Urbanovo knih.

Šárka_D
17.08.2018

Hastrman mě úplně pohltil. Nádherný jazyk první části, který až básnicky popisuje českou krajinu 19. století, pohanské zvyky a rituály, zamilovaný Hastrman, který má v sobě trochu z člověka a trochu z bestie. Urban čerpá z pohádek a mýtů, v textu cítíme Erbenovu Kytici i německý romantismus. Atmosféru spisovatel dotváří i volbou jazyka - když se příběh přesune do současnosti, i čeština je ve výrazivu současná a prozaičtější. Děj je velmi dobře vypointovaný, vše sedí, v závěru skvěle vygraduje. Nejlepší kniha, kterou jsem od Urbana četla.

avalonek
13.08.2018

První kniha nás zavede do dob,kdy se na vesnicích uctívali pohanští bohové,kdy nás zajímala příroda a kdy křesťanství začínalo pomalu vytlačovat pohanství..Hastrman si v té době žije celkem spokojeně.Druhá kniha nás zavádí do dnešní doby,kdy nás nic nezajímá,příroda je nám ukradená a jde nám jen o sebe.Hastrman řeší zničení svého obydlí,a okolní krajiny pro něj tak důležité..A mstí se protože bez toho to nejde.Je nesťastný,ale nakonec se mu podaří zachránit alespoň něco.A pro něj to bude záchrana poslední..Mám z příběhu zvláštní pocity,ale ve své podstatě to nebylo špatné.Dnešní doba je hrozná aautor to vystihl dobře..