Guarnere komentáře u knih

Tak tohle bylo nadýchané jako obláček. Četlo se mi to velice lehce, nevadily mi ani výňatky z archivů a složek. Občas jsem se ztrácela v rodové linii jednotlivých bohyní, ale ke konci už ani to ne. Silný příběh, konec ve mně stále velmi silně rezonuje, nad touhle knihou budu přemýšlet ještě dlouho. A musím se tam jet někdy podívat…

26 12.02.2023

Při čtení této knihy mě napadla myšlenka, jak jsme všemi těmi krvavými filmy a seriály otupělí, až do oné události na poli mi děj nepřipadal nijak strašný (přes všechnu tu spoustu mrtvých). Pak jsem si však uvědomila, jak hrozné by bylo, kdybych byla někdy opravdu postavena před volbu “Zabij, nebo budeš zabit”. Jak strašné by bylo přijít o blízké, ztratit přírodu a svět takový, jaký ho známe.
Ačkoli Emanuel podotkl, že “když se stala ta věc”, život se hodně zpomalil, tempo knihy bylo občas rozvleklé až příliš.
Přesto je to hodně dobrá kniha, místy neuvěřitelně děsivá a smutná. Brrr - tohle prostě zažít nechci.

15 19.10.2022

Posledních 150 stran jsem hltala jako bonbóny a šla jsem spát až poté, co jsem knihu konečně dočetla. Rozjezd byl pomalý, tempo především brzdilo uvedení do problematiky nového světa, ale pak to byla jízda. Jedinou výtku mám k názvům - všechno se jmenuje kdoví proč jinak, autorka pak všechno musí vysvětlovat - kdyby například fura byl rovnou lapka a stikla rovnou pohár, bylo by to mnohem jednodušší a v některých případech bychom pak nemuseli sahat po slovníčku, ale to je opravdu drobnost. Co mě však opravdu nadchlo bylo zakomponování Ďatlovovy expedice do příběhu. Protože mě tahle záhada vždy děsila, při čtení Otortenské části jsem se trochu bála, ne že ne. Vrhám se na druhý díl a největší obavy mám z data vydání dílu čtvrtého…

15 08.06.2022

Dávám 5 hvězd, protože to je velké dílo, ale Žítkovské bohyně byly přece jen o chlup lepší, jaksi celistvější, zde těch historických reálií bylo přeci jen poměrně dost, a ačkoli příběh krásně doplňovaly, místy bohužel brzdily jeho spád a tempo. Strašně mi však vadil způsob používání pomlčky a také nadměrné užívání slova ostatně (které mám mimochodem moc ráda), což bylo s každým dalším užitím čím dál více do očí bijící. No a protože můj synek se jmenuje Tonda, kapitoly s touto postavou pro mě byly opravdu bolestné. Přes nepatrné výhrady však vřele doporučuji, je to silné téma a autorka se s ním i s množstvím informací zvládla popasovat naprosto bravurně.

14 23.03.2024

Úžasná kniha o otřesných věcech, o degradaci lidské bytosti na pouhé přežívající pudové zvíře. Čte-li člověk cokoli z období 2. světové války, uvědomí si, že by vlastně v té době nechtěl vůbec být, nikde - ať už jako voják, tak jako civilista. Strohost, se kterou byla popisována smrt některých postav, přímo děsila a stále nevím, co si o Králi myslet. Naučil se v tom chodit lépe než ostatní, nebál se obchodovat, své lidi za oddanost odměňoval, na stranu druhou žil na jejich úkor. Ale jak už bylo řečeno níže - z pohodlí našich domovů nám snad ani hodnotit nepřísluší.

14 03.04.2022

Tuto knihu jsem četla třikrát, naposledy s přítelem nahlas u mytí nádobí či vaření, a stejně mě opět rozesmála.
Alan je taková apolitická osůbka, což má za následek, že často upřímně přizná vše, a to i člověku, kterému by neměl. Na stranu druhou si díky tomu získává "přátele" na obou stranách barikády, což mu pomůže vyklouznout z několika pořádných šlamastik v bouřlivém období 20. století (za vše, co se dělo, můžeme vlastně vždy tak trochu poděkovat Alanovi).
Přítomnost je stejně zábavná, plná zvratů a černého humoru, což je příhodné pro celou knihu.

14 14.12.2020

Skvělá skvělá skvělá kniha. Nejenže je geniální příběh, ale geniální je i hra s jazykem, se slovy. Ta přirovnání! "Ruce měl zabetonované v kapsách... Ke tvářím měli připoutané ticho..." Četla jsem jedním dechem a určitě ne naposled. Nic tam nebylo navíc, nic nescházelo, prostě perfektní čtení. Poslední věta je jen jakási pomyslná třešnička na dortu, která shrnuje celou myšlenku téhle knihy. Je to silné čtení.
A taky mi dochází hvězdičky - pět nestačí, potřebovala bych šestou, protože když srovnám tuhle knihu s těmi, kterým jsem dala pět hvězdiček, stojí tahle nad všemi. Do jedné.

13 13.10.2016

Je to skvělé čtení, pan Mareš se pro vraždy skutečně narodil. Moc se mi líbilo, jak jsem v jeho vyprávění poznávala scény ze seriálu, které skromně přiřadil i jiným postavám, ne jen Kozákovi, jenž ho má představovat - např. scéna s “krasavicí” a nošením kytek od druha, nebo rozpracování jednotlivých znásilnění na pražském Jižním Městě do velké přehledné tabule.
A zároveň je to vlastně smutné čtení. Co jsme si schopni navzájem udělat, je děsivé.

12 26.01.2023

Za mě prozatím nejlepší díl. Čte se to samo, neztrácela jsem se v postavách (a že jich je), jejich psychologie je vykreslená naprosto dokonale - Robinina vztahovačnost například tak skvěle, až mě s tím opravdu štvala :D.
Co na Rowlingové fakt můžu, jsou její popisy a přirovnání - často volí nepříliš lichotivý obraz, ale ono to vždy tak sedí: “…a Robin, která seděla hladová a vyčerpaná před restaurací Pizza Express, musela na ten telefonát znovu myslet, podobně jako se jazyk neodbytně zabývá vřídkem v ústech.”, nebo: “Strike na žádnou z esemesek neodpověděl, ale zakoušel stejný pocit, jako by ho pokousal nějaký hmyz: byl odhodlaný se nepoškrábat, ale pořád tu zůstávalo něco, co ho nepřestávalo dráždit.”
Jediné, co je opravdu škoda, ale autor za to nemůže, je fakt, že stránky ze zápisníku zůstaly nepřeloženy…

12 30.06.2022

Kytici samozřejmě moc dobře znám, zajímavé ovšem je, že až nyní jsem prvně četla Záhořovo lože a Holoubka. Nevím, jak se stalo, že jsem je před tím přeskočila. Všechny balady rychle plynou, Záhořovo lože je trochu obtížnější oříšek, o to víc před Erbenem smekám, opravdu uměl navodit atmosfér. No a krásné ilustrace Míly Fürstové tomu všemu dodávají pomyslnou třešničku na dortu.

12 23.01.2022

Místy to bylo možná až příliš natahované, než k něčemu došlo, vždy tomu předcházela dlouhá předehra. Několik časových rovin mi ale nevadilo, neztrácela jsem se v tom, pro vytvoření atmosféry jistě dobře zvolená taktika. Bylo to hutné, plné přirovnání a popisů, ale spousta z nich je krásných a něžných, nadýchaných jako dobře upečený piškotový dort. Namátkou: "Nebo když z nich létala semínka: vidím ji, jak běží po trávníku, jsou jí dva nebo tři roky, mává pampeliškou jako prskavkou, tyčkou s bílým plamínkem, a vzduch plní malinkaté padáčky."
Vadila mi však absence uvozovek u přímé řeči při popisu věcí minulých. Někdy jsem si až po přečtení věty zpětně uvědomila, že vlastně někdo promluvil. Ale jinak super čtení, které mě udrželo v napětí až do konce, otevřený konec sice drásá nervy, ale pro napětí to v závěru bylo lepší než jasně dané odpovědi.

10 12.05.2023

Místy celkem nezáživné, ale vůbec ne špatné čtení. Jakmile začne babička vypravovat, jakmile se nejedná jen o popis zvyků a obyčejů, pak příběh příjemně ubíhá a můžu říct, že mě čtení opravdu bavilo. Musel to být tenkrát bez vší té elektroniky úplně jiný život, více spjatý s přírodou, Bohem a lidmi samotnými. Na druhou stranu 14 let dlouhá vojna žádná idylka jistě nebyla...

10 15.01.2022

Přečetla jsem jedním dechem za jeden den a musím říct, že mě pěkně dlouho žádná kniha pro dospělé nechytla tak, jako tato kniha (nejen) pro děti. Země Ztracených byla - tak jak to Rowlingová umí - propracovaná, moc se mi líbila závěrečná pointa a poselství bylo nenásilné. Pašík, Čuník, Kuba i spousta jiných Věcí mě prostě chytla u srdce, je to krásný příběh o lásce a odvaze.

10 07.11.2021

Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, kde by bylo tak málo přímé řeči a svým způsobem i tak málo přítomnosti. Všechno je to vyprávěno jakoby letem světem a přesto, nebo možná právě proto, jsou charaktery postav a jejich vnitřní světy zachyceny tak detailně. V několika málo odstavcích jedné kapitoly se vždy skrývá velmi hutné sdělení, které je ovšem napsáno rádoby tak jednodušše a zároveň výstižně, že se čte neskutečně lehce ("To, co od ní Anna chtěla, Marlena vůbec neměla. Anna s ní mohla cloumat, prohrabat jí kapsy, prošacovat ji jako drogového dealera, ale stejně by nenašla nic z toho, po čem vždy toužila. Odkud by to mohla mít?"). K tomu všemu je kniha plná naprosto originálních přirovnání - "Pokaždé se dostavili s příjemným sebeironickým úsměvem, ale pod úsměvem se jako studená noha z příliš krátké peřiny drala na povrch jejich ctižádost." Oprvadu krásné a smutné čtení o lidech, domech a krajích, do kterých se nejde nezamilovat.

10 09.05.2021

Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.

9 30.12.2023

Tohle se mi hodně líbilo. Nebyla tam jediná stránka, která by mě nudila, hltala jsem větu za větou jako bonbóny. Rukopis z Rezidence Ardua byl z těch tří linek asi nejlepší. Ač jsem brzy odhalila, kdo je kdo a jakou hraje roli, příběh mě udržel až do konce. Možná autorce o nějaká tajemství ani příliš nešlo.
Jsem moc ráda, že pokračování vyšlo a já mohla knihu přečíst ihned poté, co jsem dočetla Příběh služebnice. Je tu spousta zodpovězeného, také se člověk dozvídá i nové detaily z gileádské společnosti. Mrazivá představa.
A ano, ještě to, že poslední odstavec (nápis) mi vehnal slzy do očí.
PS: Ačkoli ji podruhé číst také nebudu, neznamená to, že si těch 5/5 nezaslouží.

9 19.05.2023

Namlsaná z prvního dílu, slupla jsem tu knihu jako malinu. Rozjezd zase pozvolný, tentokrát jsme se museli seznámit s nížinami, ale pak to opět byla jízda. Atmosféra je vylíčena tak dokonale, že jsem se na Otortenu a v dole opravdu bála, holt nejsem žádný hrdina, já bych tam zemřela strachy i s kapitánem po boku. Trochu mi vadila Ilanina mladická ublíženost, která okamžitě odsuzovala, aniž by pátrala po důvodech, čím déle trvala, tím pro mě byla otravnější. A některé pasáže mohly být o chlup méně popisné a přemýšlivé. Ale jinak perfektní čtení a hurá na třetí díl.

9 11.06.2022

Milé, mnohdy úsměvné až sarkastické vyprávění o trampotách, každodenní dřině, svérázných sousedech a snaze nepodlehnout ještě poměrně divoké přírodě a věčně deštivému podnebí. Čte se to lehce a kniha je plná originálních přirovnání a oživování neživých věcí. Některé pasáže však poměrně nudí, třeba výčet všeho, co mohli jíst. V závěru mi trochu vadila určitá nelineárnost vyprávění, na druhou stranu mi bylo líto, že se musím s Bobem, Sportem a Sporákem rozloučit.

9 09.12.2021

Stejně jako ve Starém kraji je text téměř bez přímé řeči, v této knize snad ještě víc. Působí dojmem, jako kdyby byl příběh vyprávěn letem světem, na konci však do sebe všechno zapadne. Sdělení je velmi hutné a zároveň lehké jako pírko, autorka s jazykem opravdu kouzlí, což je jistě způsobeno i skvělým překladem. Je to něžné, láskyplné a zároveň drsné a smutné, ukázka toho, jak se život na vesnici se svým poklidným tempem a pravidly může téměř až násilným zasahováním lidí do přírody a běhu věcí během pouhých tří generací změnit k nepoznání. Považuji tuto knihu za naprostý skvost.

9 26.10.2021

Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!

9 02.08.2015