elenai
komentáře u knih
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tak tato kniha mi nejspíš dost padla do nálady, protože sama jsem nad ústředním tématem poslední dobou trochu podumávala. Prosím, nebrat nijak na vážno! - bylo to pouze zamyšlení. :) Milostná kronika dvou rodin, které spolu sdílí jeden plot, a jejichž osudy se navzájem proplétají. Autorovo pojetí nevěry je víc než zajímavé - ne vždy na ni nutně musíme hledět jako na něco negativního a strašného. Otázkou je, zda by to tak fungovalo i v reálu. Prostředí Prahy tady nehraje žádnou roli, příběh by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, důležitá je chemie mezi postavami, a ta se dle mého povedla na jedničku. Bylo to vtipné i k pláči, místy šel autor i trochu víc do hloubky, ale nikdy se nedotkl dna. Čtenář si tedy může nebo někdy dokonce musí některé věci domýšlet. No, když to shrnu, strávila jsem čtením několik velmi příjemných hodin, takže popřemýšlím, co si od Hartla přečtu dál. 90%
Vířivka
Lucie Konečná
Perfektní kniha, která nemá 500 stran, ale i tak vypráví příběh, který vás nenechá lhostejnými. Osud se s Helenou příliš nemazlil, ona se přesto snaží se nějak poprat s minulostí, která tak ovlivňuje její přítomnost a pravděpodobně i budoucnost. Postupně odkrýváme pravdu o tom, jak to vlastně všechno bylo, proč seděla Helena 12 let za mřížemi. Ke konci mi při čtení v jednu chvíli dost zatrnulo, bylo mi po těle dost nepříjemně. Celkově je ten konec dost humusácký. Proč, to si přečtěte sami. Mně to zabralo ani ne dvě hodiny. Jen tak mimochodem, mít uprostřed pokoje vířivku mi přijde dost hipsterské, ale dala bych si taky říct.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Tak se mi potvrdilo, že Celeste Ng je velmi nadaná spisovatelka. To, co stvořila, bylo neuvěřitelné. Protínání minulosti, přítomnosti a drobný náhled do budoucnosti, aby čtenář věděl, jak to s některými postavami dopadne. Téma bylo dosti podobné jako v knize předchozí - rasové a společenské předsudky a především rodinné vztahy a postupné odhalování kostlivců ve skříni. Konec byl defacto prozrazen hned na začátku, ale přesto mě překvapilo, co všechno jsem v závěru ještě zjistila. Z postav u mě jednoznačně kralovala Mia - postava se zajímavým životním osudem, zpočátku mi přišla trochu mimo, ale nakonec se ukázala jako velmi empatická a vnímavá, a dost originálně umí dávat sbohem. Jsem zvědavá, s čím přijde autorka příště. I kdyby to bylo opět tematicky podobné, věřím, že si najde zase jiný úhel pohledu a vyprávění, abychom si my, čtenáři, mohli popřemýšlet.
Smrt má vůni inkoustu
Vilém Křížek
Knihu jsem získala už před nějakou dobou, aniž bych si přečetla pořádně její anotaci. Teď jsem dostala chuť na trochu oddechovější četbu, tak jsem sáhla po tomto českém "Sherlockovi" s vybraným čichem. A jsem docela spokojená. Mám ráda období Belle epoque a hlavní hrdina je docela sympaťák, připomíná mi ovšem spíše Moffatova a Gatissova Sherlocka než toho literárního. Samotný detektivní případ je okořeněn řekněme pikantním vztahem, který se čtenářem pluje po celou dobu příběhu a je mu věnována také část autorova doslovu. Kniha je celá taková uhlazená, jakoby psaná podle šablony, já bych ovšem něco takového určitě nevytvořila a mileráda si přečtu také další díly o Eliáši Sattlerovi. ***1/2
Nasterea
Petra Stehlíková
Zezačátku to byl těžký boj s Nastereou. Přiznám se, že jsem se absolutně neorientovala, jako bych předchozí díl snad ani nečetla. Rozsáhlý úvod, který měl skoro dvě stovky stran, mi kromě pár zajímavých informací o Nastereách, několika bolestných setkání a otravného Armina nic moc nepřinesl. Pak se konečně Ilan vrátila do známého prostředí ke známým tvářím a hnedle byla kniha čtivější. Posledních sto stran jsem zhltla na jeden zátah a přiznám se, že jsem se neubránila jistému smutku. Obvzlášt poté, co mi byli tak hezky představeni téměř všichni členové pětadvacítky, až jsem si je ještě víc oblíbila. Stehlíková v tomto díle přitvrdila - v počtu stran, počtu smrtí a filosofii svého světa. Jsem zvědavá, jak bude pokračovat dál. Jen ať to prosím netrvá tak dlouho!
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Druhý díl byl opět neskonale skvělý a pro mě ještě o chlup lepší než ten předešlý. Může za to především známější prostředí Matičky Prahy a událostí okolo Rudolfa II. a také to, že se dozvídáme více o životech ústředního tria, a to hlavně mého oblíbence Jaroše. Jako vždy jsem byla plně uspokojena břitkými dialogy a celá detektivní zápletka se mi zdála promyšlenější než ta předchozí. Perfecto!
Sůl moře
Ruta Sepetys
Začátek knihy byl pomalejší, měla jsem problém se začíst a sžít se s postavami (Alfred si moje sympatie nezískal vůbec), byť byly jejich osudy tak kruté a nemilosrdné. Ale teď tady ležím a civím a bolí mě srdce z toho, co bylo. Jak válka nespravedlivě bere vše, a obvzlášť těm nevinným. Závěr knihy pro mě byl silný a autentický, nezapomenu na něj. Mimo jiné chci ocenit, jakou práci si autorka dala s hledáním zdrojů. Umožnila mi doplnit další střípek do dějin 2. světové války viděný ovšem z úplně jiného pohledu, než na jaký jsem jako čtenářka zvyklá.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Posloucháno jako audiokniha, což vřele doporučuju! Barbora Hrzánová se pro roli Helenky Součkové narodila a její hlasový um je naprosto nepřekonatelný. Sama bych si to lépe nepředstavila.
A co říci k obsahu knihy samotné? Autorka čtenáři předestírá šílenou dobu komunistickou nevinnýma dětskýma očima, takže tamější politickou situaci značně odlehčuje skvělými gagy, které vznikají takříkajíc omylem. Je to půvabné i sprosté, smutné a komické, opravdu hodně jsem se nasmála. Pět hvězd je jasných jako facka.
Katova dcera
Oliver Pötzsch
Po knize jsem sáhla v knihovně, protože jsem chtěla něco středověkého a temnějšího a katovské řemeslo bylo zajímavým bonusem, byť jsem měla trochu obavu, že je autor německé národnosti. Já německé tituly moc nemusím. Jakoba Kuisla jsem si ovšem ihned oblíbila a s ním i celou jeho rodinu. Simon Fronwieser, nadaný medik, který jde proti proudu a hlavně svému otci, byl malý/velký sympaťák. První díl začal pěkně zhurta, čarodějnice, vraždy dětí... Pravda, ta detektivní zápletka tak trochu haprovala, není to úplně jako když čtete Červenáka, ale i tak jsem se moc bavila. Byl to pravý středověký hnus z Německa 17. století. 80%
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Petra Stančíka jsem měla tu čest poznat skrze povídky v několika fantasy sbornících. Jeho styl psaní je vskutku neotřelý na české poměry. Ani nevím, ke komu bych ho přirovnala, a to je dobře, protože není nic horšího než když autor vykrádá jiného kolegu. Jeho práce s českým jazykem je dokonalá poklona všem obrozencům a člověk se při četbě může lecčemu přiučit a pěkně si rozšířit slovník třeba o nové nadávky.:) Mlýn na mumie je tak dokonalý bizár plný jídla, sexu a násilí, že jej opravdu mohu doporučit jen lidem s nadhledem a smyslem pro nadsázku. Děj je v této knize až druhořadý, spíš jde o to si tu knihu prožít jako si komisař Durman prožívá všechny ty laskominy. 90%
Sestry
Kamila Hladká
Na knihu jsem náhodně narazila v knihovně - dívám se a vidím, že tu sestru z obálky přece znám od vidění z Brna! Takže bylo jasné, že ji beru s sebou a upřímně jsem nečekala tak krásné a čtivé příběhy, které mě opravdu pohladily po duši, i když ne vždy se jednalo o veselé čtení. Nejvíc mě zasáhl příběh Vilmy, protože s ní mám cosi společného, kvůli čemu jsem probrečela večer. Ale zaujaly mě všechny řeholnice - svou upřímností, humorem, odhodláním, ale také odhalením svých strachů, obav a nedokonalostí. Děkuji, Moniko, Bernadetto, Kristíno, Lucie, Vilmo a Vincento. Nakonec bych chtěla vyzdvihnout také samotnou autorku - její citlivý přístup a pečlivost, s jakou k tématu přistupovala, splnily svůj účel. 95%
Životní terno
Fredrik Backman
Trošku zavádějící anotace a obří strom na obálce mě zavedly k tomuto příběhu. Smrt. Je tu s námi od počátku věků, nezajímá ji postavení, věk a ani čas. Prostě přijde a bere. Bylo by moc hezké vědět, že má člověk možnost volby. Život za život. Backman opět nezklamal životní moudrostí s přesahem sobě vlastním. A zvládnul to na pár stránkách. Teď jsem z toho trochu přešlá, ale je třeba se těmto tématům nevyhýbat.
Tenkrát o Vánocích
* antologie
Vánoční povídky, které s tou od Dickense moc společného nemají. Inu, ne všichni jsme o Vánocích veselí a něco ve stylu Láska nebeská se děje málokdy. Ale k povídkám - je to opravdu pestrý výběr - převládají obyčejné příběhy obyčejných lidí šmrncnuté snad dvěma povídkami s prvky fantasy a sci-fi (Stančík, Neff). Pobavila mě Vánočka od Soukupové, ten závěr prostě neměl chybu. Mornštajnova a Hejdová jely trochu na stejné vlně. Petře Dvořákové se evidentně zalíbilo nemocniční prostředí a tahle povídka pro mě nejvíce odráží krutou realitu vánočních svátků. Dárková povídka od Alice Nellis vás zase nakopne k tomu, abyste se už vyprdli na obdarovávání. :) Anna Bolavá šla na těch pár stránkách se svým učitelem matematiky nejvíc do hloubky. A Marek Epstein byl mé poprvé a docela příjemně překvapil. Ve výsledku jsem ráda, že mám knihu doma. Jako předvánoční kniha není zrovna nejveselejší, ale podle mě výborně reflektuje realitu těchto vánočních dní. O to víc se teď budu těšit i z těch maličkostí, které dělají Vánoce Vánocemi.****1/2
Les přízraků
Juraj Červenák
Opět bravurní příběh, laděný podobně jako ten Barbaričův. Červenák chtěl nejspíš dokázat, že i Stein má svou lidskou stránku, a to se mu opravdu povedlo. Začínám ho mít docela ráda. Ovšem docela se obávám o Jaroše a jeho příběh byl pro mě v tomto dílu srdcervoucí. No, asi jsem nějak změkla a ta romantika mě dostala. Kdo mě dost bavil, byl ultrahajzlík Pravoslav Krušina - takový pomstychtivý bastard se jen tak nevidí. Příběh byl oproti předchozímu dílu vskutku akčnější, což mi vlastně nevadilo, ale docela mě zamrzelo, že jsem se nedozvěděla, co se stalo se strážcem Krkonoš. Ale je to je pouze drobná vada na kráse celé této knihy. A musím dodat, že Stein s Barbaričem a Jarošem jsou momentálně mými nejoblíbenějšími hrdiny od slovenského majstra.
Listopád
Alena Mornštajnová
Neznám moc lidí, kteří by jméno Aleny Mornštajnové alespoň nezaslechli a neměli o ní byť jen malé povědomí. Její renomé totiž každou další napsanou knihou strmě stoupá. Předchozí díla, snad vyjma Hany, se dle mého vyvíjela podle dosti podobné šablony. Taková kratší několikagenerační kronika napříč 20. stoletím. Listopád se této šabloně poměrně vymyká. Žanr alternativní historie je v Česku dost oblíbený, ale značně neobvyklý právě u Mornštajnové, která vyjela ze svých zajetých kolejí. Mnoha lidem to není evidentně přiliš po chuti, já jsem ráda, že se autorka nebála a vyzkoušela něco nového. Musím ale varovat před bezútěšností a až depresivním podtónem, který se vinul celou knihou. Nečetla se mi lehce a místy mi z ní běhal mráz po zádech. A co se mi moc nezamlouvalo, bylo velmi rychlé ukončení knihy. Zde mohla Mornštajnová trochu přibrzdit a věnovat konci o něco více stran.
Spad
František Kotleta (p)
Úplně si vzpomínám na to megalomanské promo v časopisu Pevnost - jesenický Mauglí, řezník z Bruntálu napsal hned napoprve své opus magnum - tj. Bratrstvo krve. A následoval vážně nevážně míněný rozhovor, z kterého jsem si málem cvrkla.
No, ale rozhodla jsem se přečíst něco, co mě vždycky zajímalo víc, a to je postapo. A že tahle byla hodně dobrá. Postavy, skoro všichni velcí drsňáci, které ukovala celosvětová jaderná katastrofa - milovník doutníků plukovník Michálek, milovnice nožů a vrtulníků Alice, její ex-milovník a manžel Ryan, bratr bez servítek Michal, mlčenlivý Sam zase miluje hraní na piano a holobrádek Crash miluje pana plukovníka - ti všichni mi přirostli k srdci a ke konci už jsem o ně měla strach, aby nedostali jednu z milosti.
Příběh je celkem jednoduchý - dopravit sebe a významnou zásilku z bodu A do bodu B a mezitím se hrdinové zastaví na bodech C, D, E a tak dále. Je to zcela účelný záměr sloužící k představení postapo České republiky, a že je to opravdu povedené tak, že jsem snad ráda, že žiju teď a tady, byť s několika výhradami.
Co je u Kotlety fajn, že si na nic nehraje, je stručně výstižný a jeho dialogy jsou vypilované, abyste se prostě bavili. Co mě akorát zamrzelo, že nevytřískal víc z potenciálu Hany. Jinak nemám, co bych vytkla. Super odpočinek. ****1/2
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Ďuro, ach, Ďuro, jak jen jsem ráda, že jsi změnil žánr! Historická detektivka ti sedne jak pr*el na hrnec.
Jako tradičně mě tento slovenský borec nezklamal. Zpočátku jsem tomu příliš nedávala, ale hned po první kapitole jsem se s chutí začetla, a pak se nemohla odtrhnout. Nevím jak na ostatní, ale na mě působí příběhy s tematikou Satana jakýmsi svíravým dojmem. Že by za to mohla moje bohabojná dušička? Každopádně jsem byla opravdu napnutá jako kšandy na kalhotách pupkáče po celou dobu. Příběh byl tak zamotaný, že jsem se ani nesnažila hádat, kdo byl vinen. A jsem ráda, poněvadž takové vyústění jsem opravdu nečekala. Bylo vskutku šokující.
Tři hlavní postavy jsou vrcholem autorovy tvorby. Terminátor Jaroš se mi zatím zamlouvá nejvíc a beru ho navzdory všemu. Obdivuju lidi, pro které je jejich práce koníčkem. :-D A co se týče pánů Steina a Barbariče, jsou jako oheň a voda, ale moc se mi líbí, jakým způsobem na sebe reagují a komunikují spolu. Dodává to knize ten správný šmrnc!
Co dodat závěrem? Chci se vrhnout na další knihu, protože k jejímu přečtení mě autor nepřímo vyzval sám. Už se nemůžu dočkat!
Dračí carevna
Juraj Červenák
Paradoxně můj nejoblíbenější díl. Ty "druháky" většinou slouží jako spojky, ne však v tomto případě. Je hodně temný, krvavý a naturální, zároveň ale nabízí mnoho příběhů z ruského folkloru a mýtů, a to se mi právě hodně líbí. Pojem bohatýr zde získává vskutku heroický rozměr a docela mě zamrzely některé ztráty na životech. Useknutými hlavami a jinými končetinami Ďuro opravdu nešetřil. Občas jsem se i zasmála, ale humor byl zase poněkud černější. A hlavně je zde hned několik ultrazáporáků! Je to fantasy podle mého gusta!
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Klasika nad klasiky, která snad nemůže odradit ani zařazením do povinné četby. Řadím tuto sbírku do zlatého fondu své knihovny a zaslouží si vystavit na piedestal české poezie.