Mlýn na mumie

Tuhle audioknihu jsem poslouchal fakt dlouho. Není to tím, že by byla nezáživná a nudná. Právě naopak. Řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem za několik posledních let poslouchal nebo četl. Audioknihy poslouchám jen během chůze a v posledních měsících jsem si na procházky nenacházel moc času, anebo jsem si pustil hudbu. Ale proč o tom píšu… Pokaždé, když jsem si to po delší době pustil, tak jsem byl okamžitě zpátky. Hned jsem věděl, kde jsem a co se řeší. Hned jsem se bavil skvělou atmosférou a božským humorem. Když jsme šli se ženou a oba něco poslouchali, tak se vždycky bavila tím, jak na mě všichni kolemjdoucí nechápavě čuměli, když jsem se nahlas rozesmál. Tahle kniha mi opravdu sedla. Vždycky, když jsem tu knihu někomu doporučoval, tak jsem říkal, že je to kombinace mysteriózní detektivky z Prahy za dob Rakouska-Uherska a explicitního porna. Porno v tomto případě zahrnuje i gastronomické porno. Prostě šílená kombinace, která parádně funguje. Víc k tomu psát nebudu, nemá smysl prozrazovat cokoliv z děje. Snad jen dodám, že se už těším, až si to zase pustím znova.

Tématicky naprostá příšernost. Na druhou stranu je třeba říct, že bude stát za to autora sledovat a těším se na další jeho počiny. V jeho jazykových obratech jsem se rochnil. I přes to všechno mu dávám divokou kartu. A těším se na příští dílo.

Stančík je studnice (vědomostí) i gejzír (nápadů), většinou i povodí Amazonky, tentokrát mu ale ne všechny ty potůčky stekly do jedné řeky a dotekly až do moře... Fantaskno, humor, absurdita, stará Praha, žrádlo a prcání, všeho požehnaně, takže čtenář, snílek, jedlík, prasák, Pražák si smlsne, fanouškovi ale bude chybět ono pověstné je ne sais quoi, co by příběh nějak sjednotilo a na vrcholek umístilo pořádně šťavnatou třešničku. Takhle mi připadá trochu jako ta nesoudržná, lehce se rozmotávající mumie. Navíc jsme se vůbec nedozvěděli, co jedl hrdina cestou ve vlaku! Ale za mohylového hrdinu oba palce nahoru.

Kniha mě nijak zvlášť nenadchla, určitě ne v tom smyslu, že bych zvažovala další knihu jejího autora, nicméně právě u ní se ukázalo, jaký význam má výtečná interpretace, což byl tento případ. Knihu jsem totiž poslouchala v audio formě. Myslím, že jako četbu bych to asi nedala. Autorovi jistě nelze upřít zajímavý způsob vyjadřování, místy docela poetický, když to zrovna nejsou vulgarismy, o které tu také není nouze, jsou tu netypická přirovnání apod. Příběh, odehrávající se kolem r. 1866 nejen v Praze, svou atmosféru jistě má. Komisař Durman však nedělá prakticky nic jiného, krom toho, že neustále souloží po bordelech, nebo se cpe, byť v této souvislosti je tu zajímavý popis jídel a kombinace surovin. Nutno přiznat, že už v úvodu je kniha prezentována jako filozoficko-pornografický detektivní román, takže mě to nepřekvapilo.

Stančíkův Mlýn na mumie je literární dílo natolik výbušné a barvité, že si čtenář chvílemi není jist, zda právě čte historický román, detektivku, kabalistickou kuchařku, nebo metafyzickou frašku s prvky pornografického surrealismu. Je to román nespoutaný, rozkošatělý, drze sebevědomý a především originální až na hranici šílenství. Autor s gustem demoluje žánrová klišé i čtenářova očekávání. Jazyk je lahodně archaický, přesto svěží, plný jazykových hrátek a kulturních aluzí. V jistých pasážích kniha připomíná dílo z jiné reality – z jakéhosi paralelního 19. století, kde racionalita bojuje s démony těla i ducha, zatímco Praha klokotá pod povrchem jako dekadentní samovar.

Je fér dodat, že přestože kniha startuje jako výtečná smršť nápadů, postav a šťavnatých scén, její závěr působí rozpačitě, jako by autorovi v poslední chvíli došla chuť nebo inspirace. Příběh, jenž se zprvu slibně rozbíhá do všech stran jako dobře namazaný stroj, v závěru zpomalí a vyšumí do ztracena. Bez oné dějové satisfakce, kterou čtenář po takové jízdě podvědomě očekává.

Přes tyto výhrady však Mlýn na mumie zůstává pozoruhodným a odvážným dílem, které si zaslouží místo v domácí literární avantgardě, pro svou drzost, imaginaci a chuť vybočit z řady. Dávám 5/5

Trvalo mi než jsem se začetl a vstřebal autorův styl, ale pak už to jelo jak po másle. Moc jsem si tu knížku užil, je to jedna z mála, u které jsem se smál i nahlas. Vtipná, svižná s prvky magického realismu, s dobrou pointou. I ty oplzlosti a vulgarity které v knihách moc nemusím byly napsány s vtipem a lehkostí, tak mě to neobtěžovalo. Nejvíc mě bavily citáty z textů ORDO NOVI ORDINIS. Škoda že jsou ty citované příručky jen fiktivní. Každopádně doporučuji to jako lehké letní čtení, nic hlubokomyslného se od té knihy čekat nedá.

Skvost! Literární a gurmánské blaho. Díky, pane Stančíku.

Bohužel mě tato kniha neoslovila...plno vulgarit a hlavní postava se pořád jen cpe (i když zajímavými jídly nejen v různých částech Prahy) a souloží...děj pro mě neměl ani hlavu ani patu, byť fantasmagorii mám ráda.

Parádní jízda po staré Praze a jazyce českém. Děj se krásně rozvíjí, magický guláš bublá, ale pak přijdou poslední kapitoly a jakoby panu spisovateli došel vtipný inkoust. To už by mi bylo milejší, kdyby kniha končila v půlce slova, dřív než vznikne pachuť připálených konců.

Asi bych si ji nevybrala, jenže jako jediná dosud nevyslechnutá tam zbyla.
Audiokniha jako prskavec - překvapení, z jehož chapadel se nelze vyvléknout, a co víc, je tam pocit, že zopakováním si tu dobu našich obrozenců znovu chci probádat.
Jak by ne, vždyť co jméno to kus díla a charakteru, takže podivuhodné vyšetřování v monarchii plné vizí sociální revolty a hříšných mravů, usedlého maloměšťáctví, vírou pomýlených a vynálezy poblázněných, před vyhlášením stanného práva.

Citace:" Manifest - Mým národům. Válka Němců s Němci.
Proč odvedli mýho Lojzíka? Ať si to Vilda s FrantoPepou mezi sebou vyřídí sami, já je taky nezvu, když chci dát starý držkovou."



Je to nebývale čtivý výživný guláš se specialitkami z kuchyně i mravů.
(Švestky sušené plněné křenem, bramborové orgie, židovská půstní plněná štika, jelitnice, nakládané žáby, pečení drobní obratlovci, ...
Hltal písmenkovou polévku z hebrejské abecedy.)
Audiokniha jako zásah na smysly.
Povedlo se.

Stejně jako babystar mám pocit, že pokud bych nezvolila formát audioknihy, nedočetla bych to. Je to dejme tomu detektivka v historických kulisách s jakýmsi filozofickým rozměrem a naprosto zcestným náhledem na ženskou sexualitu hodným slabšího porna. Je třeba však zmínit zajímavě podané historické souvislosti z dějin Země Koruny české. Člověk si tak hezky zaloví v paměti, co tak slyšel v hodinách dějepisu a trošku se navnadí na nějaké toulky hlavně historií Prahy.

Z knihy mám rozporuplné pocity. Poslouchala jsem ji jako zdařilou audioknihu a asi bych ji jinak nepřečetla. V rádoby historické detektivce se hodně jedlo, pilo a "smilnilo". Detektivní linka byla poněkud podivná a neuzavřená. Zajímavá byla linka historická o situaci v Praze r. 1866 končící Prusko-Rakouskou válkou s odbočkami do dávné historie Čech i světa. Všechno bylo v podivném propletenci, i když musím přiznat, že jsem nakonec byla zvědavá, jak to dopadne.

Praha v době před zbouráním židovského ghetta, Praha těsně před bitvou u Hradce Králové (a chvíli po ní), Praha gurmánská, Praha mystická, Praha necudně košilatá a lautr vůbec nic neskrývající, Praha skoro 50 let před tím, než Adéla ještě nevečeřela. Toho všeho se mi dostalo měrou vrchovatou. Průvodcem mi byl labužník života komisař Durman, ač mladík, přesto s rozsáhlými zkušenostmi. Ponechám bokem své povrchně přízemní a šťouravé materialistické otázky, protože autorovi šlo o tu mistrně popsanou fantazijní atmosféru ducha c.k. (ještě ne c. a k.) mocnářství. Hodnotím za pět.

Naladěn povídkou od Stančíka, v hlavní roli s inspektorem Durmanem, vrhl jsem se na MNM s nadšením, které ze mě rázem opadlo. Čekal jsem humorné vyšetřování vražd ( i když to zní asi divně) a přišlo mi jako hodně okrajové. Třetina knihy se zabývá jídlem a jeho přípravou, druhá různými sexuálními praktikami. Třetí třetina je pak promícháním vyšetřování s odbočkami do historie a především odbočkami, úplně mimo. Trochu se mi v hlavě převalovaly filmy jako "Tajemný hrad v Karpatech", "Adéla ještě nevečeřela" nebo "Jára Cimrman, ležící, spící" a "Rozpuštěný a vypuštěný". Prostě Brdečka a Smoljak se Svěrákem. Ovšem takového humoru kniha bohužel absolutně nedosahovala. Ze všech těchto zpracování, jakoby si autor něco vzal a použil. Ale použil pouze jako rekvizity, bez hlubšího smyslu. Durman jako hlavní postava, je zvláštní. Věčně nadržený, hladový a o vyšetřování nemůže být skoro ani řeč. To jsou jen náhody, které se mu staví do cesty. Ovšem ke konci jsem se dozvěděl něco, co mi upravilo na Durmana náhled a bylo to i vtipně překvapující. Pak jsem zpětně musel tuto postavu přehodnotit. Škoda, že už to Durman nedotáhl do konce a kniha tak nějak vyšuměla. Co mi tak utkvělo v hlavě jako největší úspěch Durmana ( v jeho případě už ne tak úspěšný) je, když do Prahy přivezl novinku z Francie. A nejvtipnější bylo, když v Mexiku zjistil, proč fantom prádelních šňůr dělá, to co dělá. Jinak jsem rád, že už to mám za sebou a když něco od Stančíka, tak povídku, protože nemám rád, když děj každou chvíli uhýbá někam jinam.

Ten jazyk vypraveni mi nesedl, nedocteno.

Výborná kniha. Určitě není pro všechny. Asi by se dalo napsat, že je plný sprosťáren, nevkusu a zvrhlosti, ale to jí činí, zajímavou nevšední, příběh je napínavý, hravý .. celá tahle dekadence není samoúčelná, ale ... skvělá. Ok, jen pro otrlé :-)

Byla to taková blbost, že jsem to dočetl jen ze zvědavosti, jestli to bude tak blbé až do konce. (bylo) :-D

Šílená kniha!

Fantazie autora je tak poťouchle zlá, zvrhlá a satirická, že jsem se občas smála nahlas. Je to mistrovská fraška, jež využívá bohatost češtiny až do krajností. Autorova přirovnání, jména postav a k tomu vlastenecká linka s nadsázkou hraničí s kýčovitým absurdnem. Přesto si myslím, že to pan Stančík bezvadně ustál a nesklouzl přes hranu patosu. (Zřejmě se inspiroval u Louise De Bernierese, který je mistrem magického realismu a v kruťárnách se mu rovná málokdo.)
Nejzábavnější postavou je pro mě Komisař Durman, výše zmíněný "prasák", který nikdy nepohrdne žádnou krmí, ženou ani mokem. Vyšetřování je pro něj vskutku až na posledním místě.

Hodně zvláštní a hodně jiná kniha. Nečetlo se mi to nijak lehce, ba ani příjemně, už jsem se (upřímně) těšil, že to skončí... viděno zpětně to nebylo vůbec špatné, ale pro každého to tedy není.