Mlýn na mumie

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/193242/mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg 4605
Žánr
Romány, Literatura česká, Historické romány
Vydáno, Druhé město
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (191)

Kniha Mlýn na mumie

Přidat komentář
invocation11
19. března

Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd... Ano, páč "sympatický" prasák Durman si vedle hledání vraha vždy neopomene najít čas i na nějakou tu říznou desítku či dvanáctku, ať už jde o zlatavý mok nebo pučící dívenky. Vůbec se zdá být tak šarmantní a neodolatelný, že mu veškeré ženské osazenstvo v Praze i mimo ni, ba dokonce i v zahraničí, s ochotou a radostí vykasává sukně. Takže namísto toho, aby náš "sympatický" prasák cokoli prošetřoval, spíše se dějem tak nějak postupně proš....á k závěru.

Kniha možná zpočátku působí zábavně, ale přeci jen má 400 stran a každé to Durmanovo vyhození z kopýtka na každé druhé straně začíná být bohužel směšně nudné (no, možná si tu autor jen promítá své vlastní tajné fantazie). Kdekdo tu odkazoval na Hrabala, mně při čtení naskočil automaticky Švejk. Jazykově docela dobré, ač na mnoha místech je vidno, že jde jen o rádoby jazykovou vzletnost a hraní si na něco, co kniha prostě není. Jak jsem byla na knihu natěšená, vracela jsem ji do knihovny se zklamáním a nic s tím neudělal ani pečený netopýr připravený přesně podle Durmanova receptu.

Eslem
15. března

František Kotleta se pokouší psát jako intelektuál - přesně takový je můj dojem z tohoto Magnesií Literou oceněného díla.
Kniha je v podstatě bezdějová, pouhý kompilát autorských výkřiků a literárních výstřiků. Jestliže každý z nás tíhne k nějakému hříchu, pak tím páně Stančíkovým musí být nestřídmost; vlastním obžerstvím čtenáře přecpává ve všech možných významových rovinách. Autorova výdrž v sebeukájení mě unavila ještě před polovinou, ať už šlo o zajímavé myšlenky a historická fakta zalitá absurditou jeho vynalézavosti, bizarní kuchařinu nebo přemíru fantazií dějotvůrce, který je při svém věku a otylosti stíhaný hněvem falického boha Priápa, a tak své zanedbané moudí čtenáři alespoň co chvíli otlouká o hlavu. Všechny tyto zážitky mi PS nezapomněl obohatit ani coby poeta - "odcházel oholen i vyhulen" má bezpochyby ambice stát se memetickým rýmem mezi těmi nejsečtělejšími puberťáky 21. století.
Vzhledem k tomu ocenění bych si nejspíš mohla dovolit srovnávat například se Jménem růže, ale… není třeba. Mlýn na mumie zkrátka představuje potenciál utonulý v nevkusu.

marcha
09. března

Prostě jsem se bavila...

Marryzlis
03. března

Obdivuji páně Stančíkovo výjimečně nápadité zacházení s českým jazykem. Ten jeho "sympatický, poživačný prasák" se mi vryl do srdce. Moc jsem si čtení užila, ač tento žánr není mým šálkem čaje.

Godgifu
26. února

Na knihu jsem se těšila a to jsem neměla dělat, protože přece vím, že nikdo jiný neumí navařit tak dokonalý guláš jako Stančík. Navíc z již ohraných ingrediencí, což působí tak trochu rozpačitě. Po Fosfenu to bylo totiž teprve mé druhé setkání (pominu-li knížky pro děti) s autorovou nezkrotnou fantazií a musím říct, že ačkoliv povídková kniha Fosfen se pro myšlenkový průjem vůbec nečetla snadno - jako ten tonoucí jsem se chytala každého stébla, avšak dějová linka se snad pokaždé (výjimky se najdou) rozplývala v přílivu slovních hříček a fantasmagorií - byla pro mne tato forma přijatelnější, neboť jednotlivé pointy (byly-li nějaké...) tvořily alespoň uzamčené příběhy (byly-li nějaké...). Takový jazykový a stylistický experiment to byl. Fajn. Ale Mlýn, ten na jeden chod jakoby semlel, co mu přišlo do cesty. A co z něj pak vypadlo, to by si Durman k obědu jistě nedal... Jsem to ale - právě naopak! Kniha je zkrátka přeplácána rozličnými "surovinami" jako komisařovo obědové menu. Snad jediné, co zde nepřekvapí a čeho se čtenář spolehlivě dočká v každé kapitole, jsou explicitní erotické scény. Otázkou je, koho tohle pořád baví číst, že? Ale obraťme list. Stančík i přes tohle smyslu zbavené chrlení pro mne zůstává (nejen češtinářsky) zajímavým autorem. Psaním se prostě baví a já mu to vůbec nemám za zlé, je až s podivem, kde na ty nápady pořád chodí. Nicméně měla jsem v plánu ještě Andělí vejce a Nulorožce, ale bojim bojim... Je to jako jít a otevřít k prasknutí narvanou almaru... Co z toho zas probůh vypadne?

maximus13
26. února

Velice, opravdu velice zajímavě uchopený detektivní román. Je úžasné s jakou nápaditostí je příběh líčen. Fantastické čtení, kde nechybí vtip nadhled a nádherná čeština. Upozorňuji, že u knihy budete mít neustále hlad, neboť popis jídel v knize je naprosto geniální.

MartyManCZ
19. února

Tyjo, vůbec nevím co k tomu napsat. Mám tak rozporuplné pocity, že to už se mi dlouho nestalo. Je to crazy celý...něco tam je hodně dobrý a vtipný, něco není tak záživný, něčemu nerozumím...
Co se mi hodně líbilo byla ta jazyková podoba, která je dokonalá. Popisnost jak míst, doby, tak činů, nebo jídla je skvělá. O ději téhle středověké urban fantasy kriminálky nevím co říct, a je to hustý, jak se tohle autorovi dokáže urodit v hlavě :))

Gracian1964
14. února

Ide o detektívku, odohrávajúcu sa od posledného dňa v roku 1865 a nasledujúci rok 1866. Detektív Leopold Durman pátra po sériovom vrahovi. Odohráva sa to v Prahe, ale aj v Paríži a Mexiku. Vcelku zábavné čítanie. Nie som si istý, čo si mám o tom celom myslieť. Či to autor myslel vážne alebo ide o bohapustú paródiu. Skôr sa prikláňam k druhej možnosti. Ale napriek tomu prečítanie tejto knihy nepokladám za stratený čas.

1 ...

Doporučujeme

Ve službách mocných
Ve službách mocných
Není římského lidu
Není římského lidu
Jednooký král Václav I.
Jednooký král Václav I.
Pán hor 1
Pán hor 1