Mlýn na mumie
kniha od: Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
3.9
814
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Komentáře (245)
Komentáře 245 Recenze 12
To byla jízda. Poslouchal jsem to jako audioknihu a myslím, že to zážitek ještě povýšilo.
Pár mých poznámek, protože vše je popsané zde v anotaci: úžasný květnatý libozvučný hravý jazyk. Ta poezie při popisování jídla a piva, naturalismus při popisování erotiky a sexu, .. fantastická rovina naprosto ulítlá, autorova znalost a láska k pražské historii, .. dílo graduje ve všech aspektech k nemilosrdnému finále. Šťastnou cestu na cestě do mlýna!
Krásné.
Nejsem si jistá, zda bych knihu neodložila, kdybych ji četla. Ovšem pro poslech při řízení je to kniha velice příhodná. Je v ní téměř vše. Od historie, erotiky, detektivky, přes romantiku a honičky, až po tajemno, nadpřirozeno i s nemalou dávkou humoru. Směsice, která překvapivě drží pohromadě. děj plyne, příběh nenudí, baví. Někdy byste si hlavu ukroutili, jindy se nestačili divit, abyste se záhy začali smát. Je to divné, ale tak nějak hezky.
7/10
cynicke, surove, krasne, genialni ... jako vzdy, autorem mluvi jazykem, kterym umi jen on. Zápletky příběhu jsou dokonalé, reálné a fantasmagory dohromady. Konec se mi četl trochu hůře, poněvadž se mi zdál trochu nudný a konec useknutý, nebo spíše ne useknutý, ale typický Stančíkovský. top top top
To byla ale divna kniha. Jako detektivka to naprosto nefunguje. Jako magický realismus je tam příliš mnoho sexu. A jidla. Za to jsou tam mluvící mandragory, nefunkcni byť nebezpecne magicke společenství a dost mrtvych, kteří si to nezaslouží. A hodně dalsich divnot, které jsou tam dost zbytečné.
Hlavní hrdina se tim nenechává rozhodit, ale tak trochu si myslim, ze svou cenu s příchutí minerálů ziskala kniha hlavně proto, ze ji nikdo nerozumnel.
Byla jsem nadsena. Mix Urbana, Ajaveze a Cimrmana. Detektivka, 19.stoleti, Praha, tajemno, fantasy,erotika... co vic si přát:-)
Bavila jsem se, sem tam protocila oči a smala se. Ty napady, uzasny! Třeba originální jidla! Vynalezy! Skvela fantazie autora
(SPOILER) Zřejmě jsem našel nového oblíbeného autora, neboť mě historicko-magické vyšetřování komisaře Durmana naprosto uchvátilo, svým jazykem, ostro-vtipem, gurmánskými vložkami a také tím, že autor nechává čtenáře, aby si na vraha přišel sám. Člověk má potom z knížky po dočtení mnohem větší radost. Při čtení mi v hlavě šrotovali kola ozubená zkaženými vyrvanými lidskými zuby, mé mozkové buňky zešedli jako dlažba Staroměstského náměstí, z uší mi musela být upouštěna pára, abych celý tento literární kolos utáhl, a kolem mě tančili pražské lehké děvy, nesoucí na podnosech jídlo všeho původu a všech barev. Nutno prožít. Díky za takové publikace.
Líbilo se mi, jen mi tak přišlo, že komisař Durman má dva hlavní koníčky a to jídlo a sex. To má asi hodně lidí, ale co se týká toho jídla - to se fakt jedlo? Nebo má autor jen bujnou fantazii?
Knihou oceněná Magnesia Litera konečně splněna čtenářská výzva 2018, knihu jsem nemohl dlouho sehnat. A za tu sháňku určitě stála. Jakmile jsem se začetl do příběhu z roku 1866, kdy svérázný komisař Durman hledá sériového vraha (ale spíše okrajově), jsem se bavil i nahlas smál nad popisy těch nejbláznivějších sexuálních scén a nejpodivnějších jídel, vše popsané do instinktivních detailů, které rozehrají nejrůznější fantasie. Vhled do doby textem, kde je občas nadsázka nenápadná (opravdu se to jedlo?) až po přímočarou satyru (tohle je o nás nebo o té době?) je napsán jazykem vybraným a vtipným. Knihu mohu doporučit.
Několik čtenářů použilo pro tento román slovo "OPULENTNÍ", což se mi zdá výstižné. Ze začátku jsem si musela na knihu zvyknout, je totiž také poměrně ORIGINÁLNÍ. Slova, jaká dnes stěží uslyšíte, například moudí. Poměrně dost erotických vsuvek. Nepůsobily však na mě ani eroticky, ani nepobuřovaly. Spíš pobavily. A ta strašlivá jídla, která hrdinové konzumují. Morkové kosti, nadívaní ježci, frikasé z netopýra. Také tu a tam potkáme strašidla a přeludy. A abych nezapomněla, jsou zde i vraždy a komisař Durman, pátrající po sériovém vrahovi. Jména hlavních hrdinů jsou také kapitola sama pro sebe, o úvodních "citátech" u každé kapitoly ani nemluvě. Klasickou detektivku ale nečekejte, myslím, že vyšetřování představuje pouze základní páteř pro vše výše uvedené. Příběh se odehrává za prusko-rakouských válek a klobouk dolů před autorovou znalostí historie! ATMOSFÉRA staré Prahy před asanací nesmírně působivá, přímo svádí navštívit místa, která asanaci přežila. U této knihy si tak přijdou na své jak intelektuálové, které potěší nejrůznější rafinované odkazy na historii a umění, tak běžný čtenář, který dostane příjemný mix napětí, humoru, sexu, nechutností a jídla. A celé je to trošku BIZÁR s atmosférou, připomínající Lipského nebo Švankmajerovy filmy nebo možná parodii na knihy Dana Browna, Umberta Eca a Miloše Urbana? Postupně jsem pochopila, proč byla knížka oceněna Magnesia Litera. Jedná se skutečně o originální počin v moři více či méně si podobných "normálních" knih. Hvězdičku strhávám čistě ze subjektivních důvodů za přemíru mastných a masitých jídel, jejichž popisy mi na rozdíl od mnoha jiných čtenářů působily spíš nechutenství nebo chuť na tofu či zrní.
Používá slova, která jste buď dlouho neslyšeli anebo vůbec. Podává dějepisnou lekci, které věřit buď smíte úplně nebo vůbec. Každou kapitolu osobitě nazve, každou uvodí poťouchlým moudrem. Text je náramně peprný: gastronomicky, eroticky, kriminálně.
Kdybych propojil s odžitým literárním kontextem: tam, kde Miloš Urban už pekelně nudí a Umberto Eco bezbřeze tlachá, Stančík poučně baví a zábavně poučuje.
A proč ne plný počet?! Inu, horní příčku strhává nezasloužený úděl groteskního, rozplizlého, no prostě zlého konce. 45/22
Petra Stančíka jsem měla tu čest poznat skrze povídky v několika fantasy sbornících. Jeho styl psaní je vskutku neotřelý na české poměry. Ani nevím, ke komu bych ho přirovnala, a to je dobře, protože není nic horšího než když autor vykrádá jiného kolegu. Jeho práce s českým jazykem je dokonalá poklona všem obrozencům a člověk se při četbě může lecčemu přiučit a pěkně si rozšířit slovník třeba o nové nadávky.:) Mlýn na mumie je tak dokonalý bizár plný jídla, sexu a násilí, že jej opravdu mohu doporučit jen lidem s nadhledem a smyslem pro nadsázku. Děj je v této knize až druhořadý, spíš jde o to si tu knihu prožít jako si komisař Durman prožívá všechny ty laskominy. 90%
Kdyby to nenapsal Stančík - komentář by zněl asi takto: Celkem zajímavý kriminální příběh, odehrávající se na konci 19. století v Praze. Ale protože je to dílo Stančíkovo, tohle prostě v tomto případě neplatí. Naprostá smršť informací z jakéhokoliv oboru (historie, umění, hudby, architektury, gastronomie, techniky, lékařství, prostě na co si jen vzpomenete) ztělesněná v příběhu, který je tak detailně vykreslen, že na vás dýchá nejen atmosféra té doby, ale hlavně neskutečné češství. Prostě otvírání šuplíčků vědění, o kterých nemáte ani ponětí. Opulentní, geniální, fantas-histor-magorie. Nebo ne? Kdo ví ... ?
Ze začátku se mi to líbilo moc, ale potom se mi zdál autor čím dál rozvernější. Když jsem narazil na jméno majitele cukrovaru Sulz-Rossoll d’Aspiq, tak jsem se trochu bál, že to sklouzne do stylu Bohatýrské trilogie od Žáka a Rady, což je sice skvělá knížka, ale tady by mi to po tom začátku vadilo. Naštěstí ta rozvernost nepřekročila snesitelnou míru. Takže jo, doporučím.
Vítejte do časů devatenáctého století, kdy hodokvasy v místních hostincích dosahovaly opulentních hostin, kdy v Praze bylo tolik bordelů, kdy si každý muž mohl vybrat dle choutek svých zvráceností a zde v r.1866 přichází na scénu komisař Durman, který nadevše miluje jídlo a alkohol, návštěvu poběhlic z místních vykřičených domů, ten který musí vyřešit záhadu vražd pošťáků a chytit masového vraha, který vraždí podle jednoho klíče a do toho všeho nastává válka mezi Pruskem a Rakouskou říší .... Petr Stančík před námi rozprostírá děj, který do něj vtáhne každého čtenáře, poznáte auru staropražských čtvrtí, uliček, náměstí, trhů, kostelů, divadel, hospod a bordelů, kde si každý přijde na své. Poznáte hloubku českého jazyka a jeho rozmanitost, od dob Karla Čapka jsem nečetl tolik pojmenování zlodějů, prostitutek, bramboráků, bramborových placek a dalších .... Zjistíte kdo a odkud do Prahy zavedl techniku hudrání pelikána ... léčba zápalu plic doutníkem a koňakem ..... Vtipné pojmenování místních postav ať jde o Sulze-Rossolla d’Aspiq či Adalberta Hnuye. Skvělé hlášky např. hostinského U grobiána ... Chlast je práce a ty se nebudeš flákat! Anebo naprosto trefné zhodnocení českého národa ... Národ, který se nesnaží o víc, než jen být, se odsoudil k zániku .... Na tuto knihu jsem narazil čirou náhodou a považuji ji za velmi zdařilé dílo.
Stančíkovu tvorbu ani samotného autora vůbec neznám a kniha se mi dostala do ruky víceméně náhodou, kdy hrdinové jiné knihy pěli chválu na Mlýn na mumie.
Senzace se nekonala.
Věřím, že si kniha najde své příznivce a ještě v polovině příběhu jsem se k nim chtěla zařadit, ale pak mě to s každou další stránkou víc a víc nebavilo a ke konci už jen trápení.
Knihu jsem si musela přečíst několikrát. A to hlavně proto, že se mi moc líbila. Nechtěla jsem, aby mi utekl jediný motiv, jediná postava, dialog, myšlenka či jiná promluva. Tolik originality se v současné české literatuře hledá těžko, tady jí ale najdete tolik, že z ní budete čerpat ještě dlouho. Děkuji za skvělou knihu, pane Stančíku.
Tahle kniha se nečte, v ní se čtenář "rochní" od první věty až do konce. Stančík je jeden z nejoriginálnějších českých spisovatelů současnosti, jehož styl je nezaměnitelný. Mlýn na mumie jsem četla již potřetí a stále v něm nacházím něco nového. Každá kapitola je uvedena citátem z učení tajného spolku ORDO NOVI NOVINIS - byla bych šťastná, kdyby autor napsal a vydal alespoň jednu z knih tohoto řádu!
Skvělý jazyk a to je vše. Příběh jako takový mě ze začátku zaujal a jak plynula stránka za stránkou, přestalo mě to vše tak nějak zajímat. Fantasmagorické vrstvení různých popisů a když se na scéně objeví mluvící krysa a havran (nebo co to bylo), kterými promlouvá mandragora, měl jsem chuť už to opravdu zahodit.
Tohle mi nepřišlo k smíchu. Jediné pasáže, které se mi líbily, jsou snad jen ty úvody jednotlivých kapitol. Myslím, že tohle bude můj první pokus a zároveň poslední, kterým jsem se pokusil poznat dalšího českého autora. Možná napsal lepší knihu, ale to už se asi nedozvím :)))
PS: Postava komisaře Durmana byla děsivě nesympatická, obyčejný proutník, co to nemá v hlavě v pořádku...
(SPOILER)
Četl jsem už kdeco, ale tohle byla asi největší fantasmagorie, s níž jsem měl dosud čest. Ten člověk musí jet v hodně dobrém nebo naopak v hodně špatném matroši.
Detektivka? Ani náhodou. Sice nějaké "pátrání" probíhalo, ale naprosto nesmyslně, bez špetky detektivního talentu nebo alespoň selského rozumu.
Porno? Kde? Jako ano, pořád nějaké pubertální narážky na sex, které ovšem z mého pohledu knize spíše ubližují, a to dost.
Historický román? No v minulosti se to odehrává, i když ... Tuhle dobu vůbec neznám, tak tomu budu věřit.
Nicméně vzhledem k různým skutečnostem (mandragora, ne-mrtvý král, mlýn na mumie,..) bych to spíše zařadil do steampunk urban fantasy ranku.
Mlýn na mumie? Asi 2 věty úplně mimo kontext celé knihy. Zjevně pouze pokus o zvýšení nákupů díky podivnému názvu.
Když to vezmu kolem a kolem, příběh, resp. to, co ze něj prohlašují, mě naprosto nezajímal, bylo mi celkem jedno jak to bude pokračovat i jak to dopadne. Strašně mě rozčilovaly "moudrosti" ordonovýho ordinisu. Hodně mi vadilo, jak se tam pořád jen jí, pije a souloží. Na druhou stranu neskutečně dobře vykreslená atmosféra a sugestivní popisy jídel, při nichž, se člověku sbíhají sliny, což z knihy dělá něco, co se dá číst. Ale na víc než slabý průměr to nestačí.
Obdivuju, když současní autoři píší román moderním způsobem, v některých ohledech i inovativním a zároveň v rámci tvorby prokazují znalost minulosti. Ideální kombinace, skvělý román, pana Stančíka mám moc ráda.
Čtivé,záživné čtení z dob mocnářství.Toulky starou Prahou.Podobně jako kniha PRAVOMIL,se tahle taky dá odložit až s poslední stránkou.Skvěle jsem se bavil.
:-) Asi takhle bych si představoval mládí komisaře Ledviny z filmu Adéla ještě nevečeřela, v podáni Rudolfa Hrušínského :-)
Výborně napsané, pan spisovatel si mě hned od první kapitoly chytil na háček svou výřečností a krásnou hrou s češtinou, podle mě má opravdu talent. Úžasně roztomilé prasárničky střídají dosti bizarní a morbidní nápady, do toho všeho vyšetřování tajuplných vražd v historické Praze!
Nádhera!
Nejvíce mě na tom vlastně bavily ty toulky starou Prahou a všechny návštěvy hostinců a vykřičených domů, proto jsem někde za půlkou malinko ztratila to původní nadšení. Ale i tak mě kniha naprosto okouzlila, hlavně díky autorovu stylu psaní.
Jsem v rozpacích, červenám se a cudně klopím oči.
Začátek se docela rozjel. Říkala jsem si "jo, Stančík, pohoda." Pak mě to chvíli nebavilo, neboť děj se ubíral špinavými uličkami Prahy, bordely a nálevnami místy docela stejnými. Zaujaly až poněkud originální vraždy poštovních doručovatelů. Následně jsem zjistila, že i když nevím, kde jsem se momentálně na onom místě v příběhu vzala, hrozně se mi tam líbí a hodlám se účastnit, samozřejmě ve vší počestnosti... všech radovánek.
To byste nevěřili, tam se jenom vraždí, jí a souloží. Ale je to tak hezky rozložené, že stíháte i vlastní realitu :).
Tolik představivosti v jedné knize! Kéž by byly všechny takové! O tom má literatura být!
Knize jsem bohužel nedával tolik pozornosti, kolik si vyžaduje (měl jsem toho momentálně trošku víc v hlavě a nedokázal se soustředit), přesto mě kniha bavila. Kdykoliv jsem se začetl, tak jsem se smál a žasl nad zvrhlostí a genialitou autora.
Hned jsem dílo pár zvrhlíkům doporučil.
Dokonalá kniha, která mě bavila s každým dalším slovem. Zjistila jsem, že Stančík je pro mě literární bůh. Jeho neuvěřitelná hra s jazykem mě rozesmává vždy, když na ni pomyslím. Knihu jsem měla půjčenou, ale dnes si ji jdu koupit. Potřebuju ji mít, vlastnit a už nikdy nedat z ruky! Taky potřebuju všechny jeho další knihy, takže jsem se do něj asi zbláznila :)
Mlýn na mumie byla první knížka, kterou jsem od Petra Stančíka četla. Jeho styl psaní mě tak zaujal, že jsem okamžitě běžela pro Andělí vejce a Nulorožce. Humorné a originální čtení. Vřele doporučuji!
Já jsem se nadmíru bavil. Není v tom potřeba hledat nějakou hloubku, jen se prostě v pohodě nechat unášet dobrodružstvími komisaře Durmana.
Tohle je prostě geniální kniha. Vybroušená po všech stránkách. Hravý jazyk, originální zápletka a příběh okořeněný mystikou... co víc si přát?!
Petra Stančíka jsem si poprvé všimnul v antalogii Ve stínu říše. Jeho propracovaná povídka z druhé světové o agentech - duchech, mě dost zaujala. Zjistil jsem, co napsal, a ejhle, tohle bylo i oceněné a ještě vyšetřování burtálního mordu z historické Prahy. Sem s tím!
Musím férově přiznat, že jsem se do děje docela dlouho nemohl dostat, celkem mě ty neustálé ejakulace hlavního hrdiny v každé druhé kapitole rušili. No ale nějak po třetině se něco zlomilo a já se královsky touhle historickou kriminální freskou bavil. A musel jsem to co nejrychleji dočíst!
Nepřeberné množství historických i fiktivních postav a událostí... No akorát jsem čekal větší detektivování.. ale zase jsem rád, že na konci se ukázalo, že věci které jsem tak nějak tušil, jsem asi tak nějak tušil správně :D
Odpočinkové nadsazené veledílo, které nešetří sexem, jídlem a mrtvolami! Doporučuji k dekadentní náladě a sklence vychlazeného, no, čehokoliv :D
"Zdravá brambora, libosti plná, pánev s tebou, požehnaná ty mezi hlízami… Amen."
Co jsem to právě dočetl? Nálož všeho možného směřujícího k bolesti i slasti, utrpení i rozkoši... Je to neuvěřitelná směs větších či menších odboček, tisíce detailů od vybuchujících pyramid přes setkání s historickými i fiktivními postavami všech druhů (Smetana, mexický císař, sv. Dynda, továrník na "zadní" papír, kolotočář-vynálezce vycpávající hříbata vcelku...) po duchy, mluvící mrtvoly i inteligentní mandragoru. Děj vlastně slouží jen jako nosič pro tisíce a jednu příhodu (ano Zeměplocho, dívám se tvým směrem), odkaz či událost. Vše je pak řádně okořeněno nekončícím množstvím sexuality a gastrosexuality všech druhů, variant i množství. Aneb co vše (a jak) se dá nadívat a prošpikovat (v obou slova smyslech)... A přiznávám, že nejvíc jsem se asi těšil na úvody kapitol, které nádherně parodují* konspirační teorie o iluminátech i současný svět.
Normálně bych takovouto knihu miloval, ale u Stančíka mi střídání témat přijde příliš samoúčelné. Ony odbočky několikavěté i několikakapitolové totiž často nikam nevedou a jsou "jen" součástí nekončící promenády všech možných podivuhodností. Sám závěr nosného děje je pak bohužel neuspokojivý (i když je jasné "kdo", jen mi tato postava nepřišla natolik zajímavá/důležitá, abych se o ni předtím víc zajímal) a použitý jazyk až příliš vulgární (připomíná mi "poetiku" Záviše). Ale sám jsem si to naložil, když už první věta hlásá, že jde o filozoficko-pornografický detektivní román.
*I když ruku do ohně bych nedal za to, že ten "krásný starý svět" trochu nechybí i autorovi. A takto se s tím současným plným lidských práv nevypořádává...
Česká taškařice jak má být. Četlo se to příjemně a rychle to odsýpalo. Nečekal sem žádné nové převratné filosofické vývody ale odpočinkové čtení a to sem dostal.
Milan Kozelka a Harry Crast, by mlaskali. :-D
„Když jsi do toho hovna šlápnul, Poldi, tak si ho taky vyčuchej.“
Pravděpodobně nejúchylnější podivnost, jakou jsem kdy četla. Manifest požitkářů, ve kterém se často smilní (komisař Durman by snad osouložil i mouchu v letu), navštěvují se bordely i putyky, rozplývá nad všemožnými pochutinami, znalecky koštuje alkohol v míře více než hojné, dýchacími cestami putuje tabák a samozřejmě nesmí chybět ani drogy. Taky jsem si měla něčeho šňupnout, abych si „Mlýn na mumie“ užila až na dřeň. Protože na tenhle žánrově těžko uchopitelný mix fantaskně detektivní historicko-filozofické groteskně humoristické absurdně-bizarní porno kuchařky jsem zřejmě tvorem příliš přízemním.
Pocity jako na horské dráze: zaujetí*nuda*smích*napětí*hmm, věčná pravda*cože?!*hmm*smích*už mi s tím „autarkickým detektivem“ polib panímandu!*fuj!*zaujetí*nuda*no to mi ho teda vyndej*smích*fuj!*nuda*a to mám být jako překvapená s tímhle jménem?*hmm*nuda*jakože cože?! a tak pořád dokola.
Chápu, co se na knížce čtenářům líbí, chápu i zhnusené komentáře. Pro mě pozitiva převažují, v nejmenším nelituji domácí četby kombinované s pracovním nasloucháním (předčítající vyloženě prožíval gurmánskou složku románu, skoro jsem slyšela ukapávat sliny). Autor se každopádně mazlil s větami, hrál se slovy, vymýšlel barvité přesmyčky (U Silomrdných), přiléhavá jména (baron Sulz-Rossoll d’Aspiq), názvy kapitol (Dávení davu) a co teprve pohádky Červená Mrdulka, O Jebníčkovi a Zmařence či Sedmero Prcavců... 65-70%
- Celá Praha byla polepená válečnými manifesty Františka Josefa I., sepsanými bídnou úřednickou češtinou a tučným titulkem Mým Národům! Císař v něm obšírně a s trapnými obezličkami oznamoval to, co už všichni věděli.
Z celé vyhlášky byla nejzajímavější věta: „Tím stala se nevyhnutelná válka ta nejhorší, válka Němců s Němci.“
Shromáždění lidé ji také hned hlasitě komentovali:
„Válka Němců s Němci? Proč teda odvedli na vojnu mýho Lojzíka? Dyť von neumí německy ani mlčet.“
„Ať si to Vilda s Frantopepou mezi sebou vyříděj sami. Já je taky nezvu, dyž chci dát starý přesdržkovou.“-
(SPOILER) Musím se přiznat, že jsem to nečetl, ale poslouchal. Byl to skvělý zážitek. A protože je to takový mazec, tak jsem to dal ještě jednou a bavil jsem se podruhé.
Zvláštní kniha... nevím dodnes, proč z ní byla paní knihovnice tak nadšená. Trošku jako Adéla ještě nevečeřela??? Ale ten film já miluju... tak nevím, nevím....
Pokus být Umbertem Ecem, který ale dopadl G.R.R. Martinem. Mlýn na mumie má své kouzlo - hlavně ve staré Praze a i ve své hravé přemrštěnosti - ale na dobré hodnocení to není. Uvítal bych buď více dějové souslednosti a méně třináctiletých prostitutek, a nebo více fantazie a méně třináctiletých prostitutek.
Jedna hvězdička za celkem zajímavý začátek, ale pozdeji se to zvrhlo ve splacaninu nejhoršího ražení.
Štítky knihy
Praha humor 19. století Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2008 | Pérák |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
Kniha Mlýn na mumie je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 001x |
| Čtenářské výzvě | 213x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 206x |
| Chystám se číst | 421x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 11x |