Eduarda komentáře u knih
Je to zdlouhavé, pointa podivná, romantický vývoj Cormoran-Robin předvídatelný...a přesto se to skvěle čte, postavy nejsou ploché, popisy prostředí propracované, má to chemii a další Strikovku si nenechám ujít.
Hloupé, předvídatelné, blbě napsané, korunované lacinou pointou. Prostě "bestseller" za všechny peníze.
Červené, přesto černé, neuvěřitelné, přesto víceméně reálné. Přiznávám, že mě překvapuje, že tuhle práci odvedla americká autorka - na podobné povedené zachycení reálii neevropským autorem totiž nejsme moc zvyklí. Odpouštím drobnosti a prostě se nechávám unášet příběhem...
Nikdy bych nevěřila, že po ní sáhnu, nikdy bych nevěřila, že jí neodložím, nikdy bych nevěřila, že jí dočtu a budu chtít víc. I přes občasné přeskakování mě totálně vtáhla do prostředí a do děje. Pro mě nepředstavuje jen příběh kurtizány - naopak pro mě je spíš příběhem o (ne)štěstí, (ne)citu a (ne)porozumění.
Mám jí ráda, četla jsem všechno...a tentokrát mi to přišlo tak nějak víc depresivní, moc bezvýchodné, z hlediska postav nedotažené, méně zasazené do kontextu doby. Ale třeba je to jen můj pocit, pravdou zůstává, že je to extrémně čtivé vyprávění, kterého je schopen málokterý z českých autorů.
Neznám nic podobného ostrovním románům Petera Maye. Pro mě mají všechno - dobrodružství, napětí, tajemno, detektivní zápletku, historické souvislosti, úchvatnou přírodu (nevylíčenou nudně), atmosféru a spád. Prostě další pecka.
Jako když chcete udělat jídlo o pěti chodech a žádný z nich pořádně nedotáhnete. Pak jste jen přežraní a nemáte z toho vůbec radost.
Kdybyste se na začátku nemohli začíst, nevzdávejte to, stojí za to vydržet. Skvělé příběhy, silné emoce a důležité otázky, které příběh otevírá. Ale ten epilog...trochu mě rozladilo, že jsem úplně nepochopila pro mě celkem důležitou linku.
Četla jsem kdysi a od té doby se hrozně chtěla do vily podívat. Teď se to konečně povedlo - a před návštěvou jsem si ji přečetla znovu. Tu kombinaci doporučuju! Pro mě silný příběh, ale pět hvězd dávám hlavně za strhující popis toho prostoru.
Řekli jste tu všechno - a je to nejlepší kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je přesně jako její obálka - výstižná, geniálně vymyšlená a celá tak nějak propojená.
Myslíte na ní, když usínáte, když vstáváte, vetře se vám do denních myšlenek i do snů. Náladu dní, které člověk normálně žije, obrátí jakoby naruby. To je pro mě znak, že tahle kniha není jen jednou z dlouhé řady, ale tou, na kterou člověk nikdy nezapomene. Protože se zapomenout nedá. Za mě - kdo nečetl, o hodně přichází.
Čtu, čeho všeho je příběh mistrovskou paralelou, jaká témata v něm hledat (etika, technika, kolonie atd.), přemýšlím o tom, náznaky zaznamenávám, ale je to spíš usilovné chtění. Prostě to tam nevidím, přiznávám se bez mučení. Námět je super, zpracování ho zadupalo do země (omluva Nobelistovi). Pokud to má být dystopie, kulhá na obě nohy. S hrdiny se ztotožnit nejde, mechanismy společnosti popsány nejsou, reprezentace kontrolních mechanismů a "zla" chybí. Nevím. Třeba jsem to jen nepochopila.
Rutu Sepetys znám (osvědčená, vyzkoušená), četbu tohoto románu jsem ale dlouho odkládala. Asi zejména kvůli absenci hlubší znalosti historického faktu. Možná právě proto jsem ale románu nakonec úplně podlehla. Nechápu, že tahle černá válečná etapa mi doposud úplně unikala. Fascinující je i to, že jí coby literární látku doteď neuchopilo víc autorů.
Na zdejší doporučení... a víceméně zklamání. Těžko se to popisuje (a v kontextu tematiky ještě hůř, protože každý pokus tímhle směrem je vlastně dobrý pokus), ale něco tomu chybí. Příběh ze současnosti překročil míru klišé a naivity, kterou jsem schopná snést, postavy mají nekonzistentní charaktery, právní zápletka je polovičatá a i ta historická story, jakkoliv je otřesná, vlastně něco postrádá (nemluvě o nepřesných reáliích). Jako úvod do problematiky holocaustu asi fajn, kdo se umíte odpoutat od reality a číst čistě román, budete nadšení... ale kdo máte tohle téma načtené, zvažte to...
S Bryndzou to mám pokaždé stejně... dlouho se odhodlávám, protože vím, že budu vlastně trochu zklamaná... pak po něm sáhnu, pohltí mě a vyplivne za neuvěřitelně krátkou dobu... a jsem trochu zklamaná. Tentokrát poněkud úsměvným rozuzlením. Chápu, že twist v závěru je metoda... ale... A dál to mám zase stejně, jako vždycky - po další Erice určitě sáhnu.
200 stránek o síle, odvaze i hrdosti a hlavně o odhodlání žen vyhrát boj o svůj život, ať už v jakémkoliv smyslu. Konec bych ocenila méně idylický a explicitní, podle hesla méně je někdy více (a neuvěřitelně mě iritoval poněkud banální doslov), ale celkově je pro mě Laetitia Colombani rozhodně objevem a doufám, že se brzy dočkáme i překladu další knihy.
Čím víc se popisovaly zničené nohy, fyzické útrapy a vyčerpání, tím míň jsem se do toho dokázala vcítit. Zato emoční rovina, vztah s matkou a ostatně i další vztahy, to je jízda, která vás donutí prozkoumat pod drobnohledem i váš život a chování k nejbližším. To je poselství, které ve mně zůstalo - a o kterém musím přemýšlet.
Pro mě totální pokus s tímhle žánrem, místem i obdobím dějin - a paráda! Začátek jsem protrpěla, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, o co autorovi/autorce jde - ale pak to byla jízda! Na první pohled se může zdát, že to o ničem není, ale když čtenář zvolní a začne si představovat, vnímat, cítit, dívat se na svět očima obou hlavních postav, tak je to fakt zážitek.
S vědomostí všech možných výhrad (údajně nevěrohodné, historicky nepřesné, příliš "červené" atd.) - skvělá knížka a extrémní čtenářský zážitek! A to je myslím jeden z důvodů, proč čteme..
V globále velmi příjemné první seznámení s Janem Štifterem. Mohlo to být dokonalé, ale.... Dvě skvěle propracované historické časové linie gradují do třetí, současné, která bohužel místo, aby příběh propojila, trochu ho pomačká. Nejde o styl, ani o výrazové prostředky, ale spíš o to, že to nedrží. Dominikův osobní příběh jako kdyby otevíral otázky, které se zdají ve vztahu ke zbytku vyprávění nedůležité (chování k ženám, sociální status atd.) - a ty, na které bychom odpověď naopak chtěli, zodpovězené nejsou (např. proč si "vybral" Josef právě jeho). Ale je to detail, za přečtení Sběratel sněhu rozhodně stojí! Navzdory tomu, že by si zasloužil lepšího redaktora/korektora (hrubky v české knize, jako fakt?!).