Divočina

Divočina https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/bmid_divocina-zxc-236083.jpg 4 1435 376

Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Biografie a memoáry , Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Wild , 2012


více info...

Komentáře (376)


Hanys_
Hanys_
06.02.2024 3 z 5

Nevím, asi jsem čekal něco jiného. Že to bude víc filosofické, že si na té cestě bude pokládat životní otázky a fakt najde "něco". Tohle byl jen spíš popis dobrodružné cesty. Který mě zas tak úplně za srdce nechytl.

Lanika
Lanika
18.01.2024 4 z 5

Těšila jsem se na knížku o PCT, ale o ní to ani moc nebylo. Autorka se zaměřila na svůj životní příběh, vztahy, rodinu..je to dost otevřená zpověď, včetně temnějšího období. Knížka se četla moc dobře.


Maraiser
Maraiser
17.01.2024 4 z 5

Oceňuji, nebo možná spíše obdivuji, že se autorka dokázala v knize tak otevřít. Bez obalu psala i o svém temném období. Za nic se neschovávala, prostě to na ty stránky hodila.
A jinak? Fakt obdiv, ale ne z neomezeným. Přeci jen na tu túru nešla úplně bez jakýchkoli zkušeností, jak by se zpočátku mohlo zdát. Měla poměrně slušné zálesnické zkušenosti. Ale při popisech jejího podrápaného, rozmašírovaného těla (chodidla, boky, stehna, záda atd.) člověku nebylo až dobře.

nereidka
nereidka
05.01.2024 4 z 5

Film jsem neviděla, ale kniha mě moc nebavila. Byla mi blízká hlavní hrdinka jejími příběhy a že je tak trochu ,,trdlo". Přenesla jsem se spolu s ní i do té nádherné krajiny. Co mne trochu bych chyběl byl nějaký seberozvoj, co si vlastně autorka z té cesty odnesla, na co přišla, jak se díky tomu vnitřně změnila?Ale moc hezké čtení

Haloon
Haloon
05.01.2024 5 z 5

Působivý příběh o cestě za novým začátkem. Autorka a zároveň hrdinka příběhu si v životě prošla nejednou zkouškou a ať už ji litujeme, či odsuzujeme za její životní volby, přichází s upřímným svědectvím.
Divočina je příběh o odvaze, návratu k přírodě a očistě skrz útrapy, jenž autorka na pouti prožívá. Něco co někde uvnitř, chce jistě prožít každý z nás, ať už je ta část jakkoli hluboko. Na Divočině se mi líbilo, že právě toho dobrodruha v nás na malou chvíli probudí.

K.larki
K.larki
05.01.2024 5 z 5

5 hvězd a jednu navíc, jelikož mě přivedla na pátrání po básnířce Adrienne Rich a její básni Síla (doporučuji!!! Obdivuji, co vše a jak zvládla (zvláště když mám sama nějaké zkušenosti s přechody na těžko) a... trochu závidím...:)

jitka7047
jitka7047
24.11.2023 5 z 5

Film jsem neviděla! Nemůžu srovnávat. Ale to se vlastně ani nikdy nedá. Kniha je vždycky lepší! Tahle byla dost dobrá! Obdivuhodný cíl v době, kdy PCT nebyla tak známá. Cheryl se vypořádávala nejen s přírodou, svoji nepřipravenosti, nezkušenosti, ale hlavně se svou hlavou.
V knize se nešetřila, řekla všechno, ať to bylo dobré nebo špatné a mnohdy nemorální. A proto to bylo fajn čtení!

zelda7
zelda7
25.10.2023 5 z 5

Zfilmovaná verze této knihy je moje srdcová záležitost, proto jsem si chtěla přečíst i knihu, která je také úžasná, ten příběh je zkrátka jedinečný i vzhledem k době, kdy Cheryl cestu podnikala. Bohužel jsem ale už dotčená filmem, proto některé pasáže na mne asi nezapůsobili tak, jako kdybych příběh dopředu neznala.

packlik
packlik
20.07.2023 4 z 5

Vlastně nechápu, jak to Cheryl mohla celé zvládnout. Taková naivita a nepřipravenost, obdivuji, že to nevzdala. Jednou jsem chodila na těžko po horách a pamatuju si, jak jsem se v noci bála, jak jsem se toužila umýt nebo půl dne snila o nějakém jídle. Všechna čest. Některá autorčina rozhodnutí jsem prostě nechápala, ale jsem rada, že na Mostě Bohů našla, co hledala.

Pablo70
Pablo70
18.07.2023 4 z 5

Jak se sama pojmenovala Cheryl? Strayed sejít ze správné cesty, odchýlit se ze správného směru, být ztracen, stát se divokým, ocitnout se bez matky či otce, bezcílně se toulat a po něčem pátrat, odlišovat se či odbočit.
Ta žena věděla, že to je na diagnózu!
Udělala to podle starého receptu, vytrhla se ze svého prostředí a prošla náročnou poutí, během níž přišla k sobě. Nedává nám tedy svědectví o pohodovém zdolání své cesty, ale i o tom, jak se sama se sebou prala a jak pálila svůj minulý život. Je to návod. Pokud se ocitnete v životním svrabu, zkuste to taky pakliže se můžete spolehnout sami na sebe. Protože nikdo to za vás neudělá. A jak to říkají buddhisté: když to nemáš v sobě, kde to chceš hledat?
Tato kniha je často srovnávaná s Vlčím ostrovem. Ale Norka je mi mnohem sympatičtější. Američanka je děsně načatá americkou civilizací tedy jejími mínusy. Zvítězila sama nad sebou. Vlčí ostrov je mnohem čistší kniha. Divočina však rozhodně stojí za přečtení.

Hani_cerna
Hani_cerna
10.06.2023 5 z 5

Tahle mě chytla za srdce. Krásná knížka.

klmonkaa
klmonkaa
10.05.2023 4 z 5

Nemám rada ľudí s komplikovaným pohľadom na svet a život a s komplikovaným a prehnaným premýšľaním o každej jednej situácii, ktorá sa v živote jednotlivca udeje. Som pragmatická a rýchlo sa zmierujem s každou stratou alebo nepríjemnosťou, preto mi celkom vadilo čítať, čo sa dialo v hlave tejto zo začiatku veľmi citovo a psychicky labilnej osoby. Ku koncu táto labilná osoba získala svoju statiku a stal sa z nej silný človek, a to len vďaka tomu, že mala guráž na to, riskovať svoj život, a všetko, čo sa udialo, aj mňa osobne iba utvrdilo v tom, čo považujem za svoju životnú mantru - ak nejde o život, ide o hovno.

Kackac77
Kackac77
23.04.2023 5 z 5

Film jsem viděla před pár lety, a opakovaně se k němu vracím. Ten příběh mě fascinuje a dost mě ovlivnil, začala jsem chodil delší trasy a zjistila jak je osvobozující mít jenom batoh a vzdálený cíl. PCT je takový vzdálený sen. Knížka je krásná. Cheryl, hlavní hrdinka a autorka knihy v jednom, v ní hledá své místo v životě. Moc se mi líbil závěr : "Bylo mi jasné jen to, že nic vědět nepotřebuji. Že stačí věřit, že to, co jsem dokázala, je skutečné. Věřit, že už nemusím lapat holýma rukama. Uvědomit si, že stačí vidět rybu pod hladinou. Že to je vším. Je to můj život - jako všechny životy -, tajemný, neodolatelný a posvátný. Tolik blízký, tolik přítomný, tolik můj.

Deena_
Deena_
12.03.2023 5 z 5

Pred 7 lety jsem videla film, takze jsem vedela do ceho jdu. To ze je daleko lepsi nez film ani nemusim rikat :) na knihu jsem se tesila a cetla se uplne bez problemu.

Karouš
Karouš
30.12.2022 4 z 5

Kniha se mi líbila, zejména proto, že jsem na ni byla psychicky naladěná. Věděla jsem do čeho jdu a čeho se bude týkat. Mám ráda tematiky hledání sebe sama. Cheryl si prošla divokým životem a chápu, že se takto utvořila její osobnost. Trochu mě zklamala (i Eddie, jak se k tomu nedokázal postavit) při popisu smrti koně....

gab72
gab72
05.12.2022 5 z 5

Jak kdosi dole napsal...kniha se četla sama. Jen mě asi v polovině trochu rozčarovalo, jak popisuje zastřelení mámina koně. Asi jsem čekala, že když maminka umřela a všichni se rozprchli do všech možných stran, že se postarají i o zvířata..rozprodají, když se o ně nemohou sami starat. Tento praktický úkon byl pro mě velkým zklamáním, pak se může lítostně rozepisovat jaké to bylo pro ní, ale co ta zvířata celou dobu? O tom zmínka není. To je fakt.:). Nicméně četla se sama.

marvarid
marvarid
27.11.2022 4 z 5

Přijde mi normální, že pokud se rozhodnete pro takhle nebezpečný, fyzicky náročný podnik, máte pro to dobrý důvod. A pokud se o svém putování PCT autorka rozhodla napsat knihu, je správné, že se o ty důvody se čtenáři podělila. I přes to, že pro ni byly bolestivé a místy nelichotivé. Bez toho by to nebyl román, ale jen cestopis. Trochu mě iritovala její závislost na matce ve věku, kdy by měla být dospělá. Ale to je asi můj problém (někomu jinému by možná přišla taková míra lásky k rodičům správná). Možná ta závislost pramenila z neutěšeného dětství a proto pomalého dozrávání v samostatnou osobnost.

Šárka_D
Šárka_D
24.11.2022 3 z 5

Sama bych si knihu nevybrala, ale čtenářský klub Letnice ji zvolil, tak jsem se do ní pustila. Inu, děj bych shrnula asi takto: Jdu, bolí mě nohy, jsem strašně unavená, postavím si stan a spím, v kempu si dám cheesburger. Tyhle putovní knihy mne neberou, odložila jsem i tolik vychvalovanou Pobřežní cestu. Velkým plusem ale byl popis truchlení, vyrovnávání se se ztrátou matky a taky vzpomínky hrdinky/autorky na dětství.

fénix56
fénix56
22.07.2022 3 z 5

Mám ráda přírodu, fandím lidem, kteří se dokážou zvednout ze dna, ale... V knize byly osobní záležitosti dost depresívní (navíc si spoustu problémů zavinila autorka sama). Samotná cesta Pacifickou hřebenovkou byla popsána tak nějak suše, popisně....Čekala jsem trochu víc.

evask
evask
05.05.2022 4 z 5

Knížku jsme si půjčili v knihovně. Manžel si ji se zaujetím přečetl, mě zas tolik nezaujala. Takže průměr čtyři *.