Divočina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/divocina-zxc-236083.jpg 4.31213
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Wild, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (340)

Kniha Divočina

Jirinamac
16. června

Četla jsem knížku od Lucie Kutrové a líbila se mi. Divočina je zdánlivě hodně podobná, jen Cheryl měla jiný důvod k cestě a potřebovala srovnat si v hlavě svůj dosavadní život. Vyrůstala bez otce, ale měla milující matku, která jí bohužel odešla velmi rychle a brzy a Cheryl dělala jednu blbost za druhou. Její zbrklé a nepřipravené rozhodnutí vydat se na tak náročnou cestu jí přidělalo plno problémů a komplikací. Knížka se mi líbila a rozhodně mně nepřišla nudná. Film jsem neviděla, ale docela bych si ráda srovnala svou představu s filmem.

Jellus
15. května

Tohle me bavilo. Vlastne zadna akce, zadne napeti, zadny krvak.... Jen proste vypraveni holky, co se kousla a vystoupila ze sve komfortni zony.

Mozna tohle v nekom vzbudi nadseni zkusit to same, nebo neco podobne. A nemusi jit ani pacifickou hrebenovku... Vlastne, vystoupeni z komfortni zony je chvile, kdy si vesmir zacne s nami hrat a nas zivot dostava doping. Let's do it!


Ninushka
20. února

Myslim, ze je tato kniha trochu precenovana. Nuda, zadne napeti ani hloubka... ale co se nelibi mne, muze jineho oslovovat. Vlastne nerada hodnotim dila negativne.

Mateo67
29. ledna

Jsem unesená! Film jsem neviděla a tak jsem si vůbec nedokázala představit, co všechno by mohlo být na tolika stránkách napsáno, když přece jde celou dobu sama a naprostou divočinou. To asi bude nuda... Omyl, velký omyl! První přečtená kniha v tomto roce a hned taková! Přes všechnu tu samotu zaplněná tolika víc jak zajímavými postavami, čtená s atlasem v ruce a hlavně od začátku do konce rezonující poselstvím, že pokud to nevzdáš, z každé nesnáze se najde cesta, jen je třeba najít tu pravou. Skláním se nad vnitřní silou Cheryl a všem doporučuji k přečtení, jen těch “návratů” do minulosti zde mohlo být míň.

Kristy.Seb
16. ledna

Vždycky jsem mohla dělat jen jedno. Jít dál.

Strach do značné míry vyvěrá z toho, co sami sobě říkáme. Strach plodí strach. Síla plodí sílu.

V prázdnoty se věci rodí, začínají tam. Vezměte si, jak černá díra pohlcuje energii a vydává ji v nové, živoucí podobě.

Abyste zahojila ránu, musíte se vysvihnout do sedla a vyřítit se do bitvy jako práva bojovnice.

Vesmír nikdy, vůbec nikdy nežertuje. Vezme si, cokoli chce, a zanic to nevrátí.

To je realita. S realitou se musíme smířit - ať chceš, nebo nechceš.

Já svetw je tolik věcí, které si zaslouží úžas.

Já chodím pomalu, ale nikdy nekráčím zpět.

Nezbývalo než jít dál.

Když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou.

Nedá se zjistit, čím to je, že se něco stane a něco ne. Co k čemu vede. Co něčí ničí. Co zpříčiňuje, že něco vzkvétá, umírá nebo vychýlí směr.

Já nic vědět nepotřebuji. Stačí věřit, že to, co jsem dokázala, je skutečné. Chápat význam svých skutku, aniž bych je dokázala přesně pojmenovat. Věřit, že už nemusím lapat holýma rukama. Uvědomit si, že stačí vidět rybu pod hladinou. Že je to vším.

Naprosto skvělý příběh! Se vším všudy.

vlkodlaq
15. ledna

Proč nikdo nemůže jít na "čundr" jen tak? Pro radost z přírody a chůze? Ne, to musí napřed prožít nějaká ta osobní dramata a až pak jít na čundr a čundr je pak jen terapie. Já jsem z toho mála, co chodí na čundr pro radost z přírody a chůze v ní a tak mám té terapie asi do zásoby. Je to na mě moc emotivní (nudné) a těm zajímavým tématům se věnuje minimálně, jako výběru a správnému použití vybavení a takovým těm nedůležitým znalostem a dovednostem, jako například jak v té divočině vůbec přežít, taky tam malém zařvala. Několikrát.

Jordyz
15. ledna

Právě jsem dočetla a jsem nadšená! Vlastně jsem si myslela, že se touto knihou budu prokousávat a byla jsem mile překvapena její čtivostí. Mám chuť se sbalit a vypadnout od lidí :-)

Niky Coffee
14. ledna

Před chvilkou jsem dočetla. Miluju film, který jsem viděla několikrát. Líbilo se mi, že narozdíl od jiných filmů se držel předlohy a nemusely mě iritovat hlouposti typu, jaktože HP nemá ty nádherné zelené oči po matce :D I když mi Cheryl je paradoxně nesympatická, ztotožňuju se s názorem a pocitem, že jsem tu hřebenovku prošla s ní. Popisy přírody a toho, co si při cestě uvědomila byly dech beroucí. A líbí se mi, že jí prošla jako žena. Hodně cestopisů píšou hlavně muži, kteří spíš rozepisují kolik a jak rychle ušli a jaký mají batoh. V tomhle mi byla kniha Divočina bližší, i když ta emoční linka mi byla vzdálená. I tak je to WAU, ne za tu cestu v kilometrech, ale za tu cestu k sobě. Před ní jsem četla PH od naší Moniky, ale to byl ve srovnání s tímhle trapnej paskvil, z kterého si pamatuju jen věčně si stěžující holku, co řeší jen svůj průjem.

1 ...