Divočina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236083/big_divocina-zxc-236083.jpg 4.31304
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Wild, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (358)

Kniha Divočina

evask
05. května

Knížku jsme si půjčili v knihovně. Manžel si ji se zaujetím přečetl, mě zas tolik nezaujala. Takže průměr čtyři *.

Vendas
27. dubna

Kniha se četla sama...


vlkcz
04. března

Ze začátku jsem měl problém se začíst. Prvních zhruba 50 stránek je tak depresivních, že se dají číst jen po kouskách. Jakmile se ale Cheryl dostane na PCT, celá ta bezvýchodnost najednou začne někam směřovat. V samotě přestává řešit nepodstatné věci a jde na dřeň sebe samé. Ostatně jí nic jiného nezbývá. Začíná vidět své démony a postupem času dochází ke smíření. Hlavně se sebou samou.
Literatura pro ženy? Určitě, ale ani náhodou jen pro ně.
Cestopis? Jistě, ale nejenom po americké divočině, také po vnitřních krajinách, jak už to tak u poutnictví bývá. Místy člověka dostane, jak ta vnější divočina rezonuje s tou vnitřní.
Psychologie, osobní růst, duchovno v tom nejširším slova smyslu.
I když nepředpokládám, že bych knihu někdy četl znovu, stoprocentně ve mně zanechala hlubokou stopu a ve vzpomínkách se k ní budu určitě vracet.

shecoola
23. února

(+ SPOILER) Před pár lety jsem viděla film, který mně až tak moc nenadchl, ale Reese mám ráda, a tak jsem nyní po těch letech dala šanci knížce, protože jak to už ve většině případů bývá, kniha bývá mnohdy lepší, než její sfilmovaná podoba... ale já nevím, všechno okolo toho treku bylo moc fajn, za to Cheryl obdivuju a smekám. Jak to sama zvládla, jak byla odvážná, jak to dala. A chápu i ty omáčky kolem toho, že byla na dně, čím vším si prošla, smrt mámy, rodina se rozpadla, vztahy na houby, protože to ji k tomu všemu vlastně vedlo, takže bylo fajn obeznámit se s tím... jenomže proč se stále kolem toho točit jako ve víru? Někdy už jsem ty pasáže přeskakovala, abych byla zpátky na její cestě divočinou... Chápu, že ta její cesta ve skutečnosti musela být hodně o přemýšlení, myšlenkách, rozjímání... a já jako čtenář jsem pochopila, ok, je v troskách, rozhodla se jet na trek... ale tak si pojďme zbytek knihy užít ten nádherný trek, výlet, výhledy, zážitky, všechny ty nástrahy divočiny, na které jsem se těšila. No a ono kromě černých odpadlých nehtů a puchýřů na nohách nic moc nepřišlo... škoda.

Edona
18. února

Cheryl, Cheryl, Cheryl.. velmi obdivuji tvou odvahu. Sama sebe bych si na jejím místě nedokázala představit, a přesto vzbudila můj zájem o PCT. Cheryl zdolává tuto hřebenovku, kráčí divočinou a vzpomíná na svou minulost. V cestopise má velkou váhu úmrtí její maminky, s kterým se stále nějak nesrovnala. Jestliže jí však tato cesta pomohla, je to jen dobře.

teeyinka
07. února

Mám ráda tyhle šílené nápady zmizet v divočině a nevidět nějaký čas ani nohu, takže se mi kniha líbila a výborně se četla. Nesedla mi úplně osobnost autorky, ale společnou pouť jsem si užila i tak.

tulipi
29. ledna

Četla jsem až poté, co jsem viděla film. Odhadnout, jak by na mě kniha působila, kdybych příběh nejdříve četla, si netroufnu, obecně vzato se mi ale líbilo, jak může taková singl pouť na člověka (za)působit.
A... patřím k těm, kteří se s Pacifickou hřebenovkou po přečtení seznámili (i když jen z pohodlí domova a prostřednictvím internetu).

Jara.v
24. ledna

I když přečteno zpětně, děkuji za čtenářskou výzvu. Jedna z knih o které vím, ale běžné bych po ní nesáhla. Ať už jsem u ní ronila slzy nebo se smála, či snad vrtěla hlavou nepochopením nebo přikyvovala pochopením, je to jedna z knih, která stojí za přečtení. Kniha alespoň zláká čtenáře, aby třeba jen našel PCT na mapě, když už se neodváží na ni vyrazit.

1 ...