Bývali jsme bratři

včera

Moc se mi kniha libila, nemohly jsem se od ní odtrhnout.
Přečteno za 2 dny..
Mohu doporučit

12. května

Tato kniha je doslova strhující. Napínavá od začátku do konce. Styl psaní se mi líbí a měla jsem problém se od četní odtrhnout. Nenašla jsem žádný nedostatek.

2 11. dubna

Bohužel další vymyšlený příběh na známé téma, které je aktuálně in. Je to často přitažené za vlasy a za hranicí uvěřitelnosti. Hlavní postavy mají neuvěřitelné štěstí, které by v reálu brzy došlo. Ale jinak se to čte celkem hezky. Přesto bych všem nadšeným příspěvkům níže doporučil číst skutečné příběhy. Jsou trochu méně literární, ale výrazně lepší.

01. dubna

Docteno. Tato kniha by měla být povinnou četbou. Proč? Je založena na FAKTECH a ukazuje, co dokáže rozdělit lidi. Ukazuje také, že zlo musí být potrestáno a vykoreneno, aby se to neopakovalo.

Kdo ví, třeba označení narcista a lidi s takovými sklony byli nacisty a je třeba jim nedovolit manipulovat, ničit a být u moci. Že je to jen další dezinformace či blábol. No moje intuice mi říká : Není.

2 25. března

Ze začátku jsem byla stejně jako Catherine netrpělivá, děj se mě zdál pomalu plynout, ale v knize se stupňuje napětí a na závěr až dojetí. Kniha se dobře čte, doporučuji.

6 08. března

Mě se také více dotýkaly knihy jako např. Zuzanin dech. Ale chápu, že mladá Američanka, která se narodila značnou dobu po válce, má celkem zkreslené informace. A právě proto je dobře, že se tato fakta připomínají. Že se nezapomíná. Bylo to čtivé a velice emotivní.

3 26. února

(+ SPOILER) Knize se nedá upřít, že je čtivá a člověk ji prostě dočíst chce, protože ho zajímá, jak to dopadne. Ale to je tak všechno.

Zajímavé téma a nápad, to rozhodně. S pravděpodobností některých situací a vykreslením postav už je to mnohem horší. Ben při svém utíkání a schovávání pokaždé narazí na někoho, kdo je velmi ochotný a rád mu pomůže (soused, známý jeho otce, který viděl, že se v chalupě najednou topí a Benovi poskytne svého koně a vlečku, Zeleinšti a další děsně sluníčkové postavy, to, jak Ben na potkání vykládá lidem, které vidí poprvé v životě, o tom, jak se schovává i se svojí sestrou a přítelkyní a jiné, bohužel k cynickému úšklebku vybízející situace). Ne. Prostě ne. Takhle to nefunguje a už vůbec to tak nefungovalo za války, kdy se projevily ty nejhorší lidské charakterové rysy, když vycítily příležitost. A je úplně jedno, jaké národnosti ten člověk byl.

V příběhu lze cítit totální "amerika", abych to zjednodušila. Strašně černobíle vykreslené dobro a zlo, strašně vyhrocené a nepravděpodobné situace (ukradená uniforma a vražda v bordelu - po které nikdo nikdy nepátral, když to byla vražda jednoho z údajných "velkých zvířat", jak příběh vypráví, a jak ožralý Rolf Benovi podrobně povykládá, co přesně se dělo s Bekou - byla už jenom těžké "wtf"). Jenže historie není černá ani bílá, dokonce ani černobílá, a je strašně špatně, že ji tak tolik populárních autorů čehokoliv vykresluje.

Knížku jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne (ačkoliv se to dalo od prvních stránek předpokládat), a jak si s tím autor ještě nakonec vyhraje.

Do knížky jsem před čtením vkládala naději, že to nebude další ptákovina "doplňkohochceš z Osvětimi", s nimiž se k mojí hrůze v posledních letech roztrhl pytel a které tolik lidí dobrovolně čte a uděluje jim pět hvězdiček. Nebyla to taková hrůza. Ale nebylo to nic, co by mě dojalo. Co by ve mně něco zvlášť zanechalo a něco, u čeho bych se v knihovně, až kolem ní znova půjdu, usmála se a řekla si: "Jo, tahle knížka stála za to".