cornetka komentáře u knih
Jako ostatní autorovy knihy, tak i tohle byla jízda! Masaj, kreativec, sběratel umění, jeho manželka a syn a k tomu firma Sladká pomsta. Jako vždy zamotaný a propletený děj a jako obvykle ten správný humor. Jonas Jonasson opět nezklamal!
Lidské příběhy mě vždycky bavily a bavit budou. Stejně tak je tomu i v tomto případě. Štěpán je neskutečně silná osobnost, která pro rodinu obětuje všechno na světě. Je na svůj věk dospělý, šikovný, chytrý, zodpovědný a to díky okolnostem, které se staly. Tuhle knihu určitě doporučuji.
Tenhle introvertní komiks mě bavil. Rozuměla jsem Debbie a chápala jsem jí, protože sama jsem spíš introvert. Také jsem dokázala ocenit přístup jejího partnera a hlavně to, že Debbie nakonec pochopila a přijala, jakou má povahu a že je vlastně normální.
Další z velmi silných příběhů, které vás nenechají v klidu. Spíš než radost budete cítit smutek, lítost, ale svým způsobem i obdiv na tím, co všechno Emilka, Jana i Johanka museli zvládnout, v jakých podmínkách žily a co mnohdy musely obětovat.
Skvělá záležitost, ve které se propojuje napětí s amišskou kulturou.
Cesta Giselly do Osvětimi byla podobná jako u ostatních židů - nejdříve vyhnání do ghetta a následně cesta vlakem do Osvětimi. Tam se starala v rámci možnosti o nemocné - bez léku, bez přístrojů, desinfekcí a navíc pod dohledem strašného Mengeleho. Gisella nevypraví jen svůj příběh, ale vzpomíná také na ostatní. Tyto vzpomínky vyšly poprvé už v roce 1948, jsou tedy dost “čerstvé” a tudíž dost autentické. Přečetla jsem už spoustu knih o holocaustu, ale tuhle považuji za nejděsivější a neodpornější z pohledu toho, co vězni zažívali a co museli vydržet.
Dospívající Bára to nemá doma vůbec lehký. I přesto, že se snaží, je všechno špatně. Matka na ní neustále řve, otec ji mlátí. Báry mi bylo neskutečně líto. Myslím, že ne vždy byl výprask oprávněný. Alespoň kreslení a malování ji přinášelo nějaké potěšení a útěk z reality. Je ale neskutečný, k čemu může chování rodičů dovést dítě a co je schopné udělat. Vrány byl pro mě opravdu dost silný příběh.
Severskou literaturu mám ráda a i tento případ se mi líbil..Thulinová s Hessem to neměli jednoduché, ale fandila jsem jim hned od začátku. P
Autorka v osmi rozhovorech vyzpovídá devět žen. Každá je úplně jiná a život jim přinesl rozdílné osudy. Jsou různého věku, zájmů i povolání. Jedno mají ale společné - jsou bezdětné.
Podtitul knihy je Příběhy žen, které se nestaly matkami. Představovala jsem si tedy, že hlavním tématem rozhovorů bude, zda bylo jejich rozhodnutí nemít dítě, zda za ně rozhodl osud nebo někdo jiný. Při čtení jsem tedy byla trochu rozčarovaná, protože téma “děti nebylo probíráno tak, jak jsem očekávala, spíš jen tak okrajově. Jednalo se tedy víceméně o jejich životní osudy, které byly i tak zajímavé. Každá ze zpovídaných žen to měla v životě těžké, ale dokázaly se s danou situací poprat - co jiného jim také zbývalo.
Nejvíc mě bavil rozhovor s devadesátipětiletou Marií, která opravdu neměla lehký život. Přesto se dokázala se vším vyrovnávat a smířit a i v tomto úctyhodném věku dokázala být nad věcí.
Za zmínku stojí také krásné ilustrace, které nevznikly jen tak. Ilustrátorka se účastnila jednoho setkání s každou respondentkou. Tím je trochu víc poznala a dokázala tak vytvořit ilustraci odrážející a charakterizující danou ženu.
Kniha mi sice přinesla trochu něco jiného, než jsem čekala, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
“Neustále někomu dokazujeme, že jsme dost dobří, chytří nebo krásní, až zapomeneme, kým jsme a co nás dělá osobností.
“Pohyb nás utváří, pohyb je rámem obrazu našeho těla, pohyb dává okolí najevo, jak moc myslíme vážně to, co říkáme. Pohyb je náš podpis.
“To nejdůležitější v životě má svůj rytmus, tep. Srdce. Dech. Láska, víra i naděje.
“Láska je trochu jako džungle, dá se v ní ztratit, ale taky najít.
“Odpustit druhým je těžké, ale odpustit sám sobě je snad ještě těžší.
Martinu Viktorii Kopeckou nemusím představovat. “Proslavila se už jen tím, že je žena a farářka - pro mnoho lidí dost neobvyklé, až skoro nemožné, spojení.
V této knize de dotkneme Star dance, ale mnohem víc její lidských hodnot a jejího života. Martina je neskutečně chytrá žena, velmi aktivní, s neustále plným diářem. Pro ostatní by se rozkrájela a tak jí mnohdy nezbyde čas pro sebe.
Kniha je rozdělena do několika kapitol. Každá má svou předmluvu od Martiny a pak následuje rozhovor, který vede Tomáš Novotný. Je plná zajímavých myšlenek. Místy Martina zabrousila na můj vkus až moc do náboženství, ale na druhou stranu chápu, že chce veřejnost seznámit s tím, jak to celé funguje. Pro mě byla kniha milým odreagovaním od beletrie. Dávám palec nahoru.
Na české poměry pěkná detektivka. Vždycky mě baví, když je tým sehraný a mají to správné nadšení pro práci.
Krásný příběh vietnamské rodiny Tranových, který vypráví o jejich životě během válek, a jejich radostech i strastech. Jejich vzájemná láska je tak silná, že jim pomáhala přežít všechny nepříjemné situace. Je to krásné čtení, dojemné a plné síly a odhodlání žít především pro svou rodinu, která je pro ně vším. Z knihy je vidět, jak je rodina pro vietnamskou komunitu důležitá.
Skutečné příběhy jsou pro mě vždycky zajímavé a nejinak tomu bylo i teď. Autoři příběh pěkně proložili reálnými fakty.
Babičku jsem četla po mnoha letech díky tomu, že si o ní budeme povídat v čtenářském klubu. Trochu mi dělal problém použitý jazyk, ale to k tomu patří. Naopak je tam krásně popsaná pokora a úcta dětí k dospělým, obyčejný život, ale i to, jak si lidé dokáží vážit maličkostí.
Hezký příběh o vzájemné podpoře a porozumění, kde nechybí ani ty nepříjmené situace plné smutku a pomsty. Rozhodně stojí za přečtení.
Tenhle skvělý psychologický thriller od české autorky si rozhodně nenechte ujít. Moc se mi líbilo přiřazení rolí rusalky, medúzy, nymfy a sudičky. Jejich vyprávění se střídá v krátkých úsecích, což je v tomto podání skvělé řešení, protože postupně do sebe příběh pěkně zapadá. Postavy jsou tak pěkně charakterizované, že není pochyb o jejich povahových vlastnostech. Zkrátka je to velmi čtivá kniha, kterou jen tak neodložíte, protože budete zvědaví, jak to celé dopadne.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ POVÍDEK: Kdysi v zimě
Povídková kniha vychází již třetím rok, ale pro mě to bylo poprvé. Povídky jsou pouze od českých autorů, což hodnotím velmi kladně - je to skvělá příležitost pro prezentaci své tvorby začínajících nebo méně známých autorů.
Povídky jsem četla po Vánocích, ale to vůbec nevadí, protože zima se prolíná každou z nich. Některé vás pobaví a rozesmějí, jiné dojmou a rozněžní a najde si nějaká na můj vkus až hodně morbidní. Ale právě ta rozmanitost dělá knihu zajímavou a ojedinělou. Nejvíc jsem se pobavila u povídky Ten Pravý. Za mě rozhodně doporučuji, protože je to kniha, ve které si každý najde to svoje.
Další rodinná sága, která popisuje těžké časy Fabiánových v poválečném období. Dobré časy se střídají s těmi horšími. Všichni se musí přizpůsobit době, ale každý to řeší po svém. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě knížka bavila. Odhodlání všech postav vypořádat se s režimem a víra v lepší časy byly pro všechny hnacím motorem.
Skvělá oddechovka o silném přátelství dvou seniorek, která pobaví, ale i dojme.