Houpačky

Moc mě to bavilo, chytlo od první stránky.
Kašička s lentilkami.., , vidím velký výstražný prst, zřejmě to u nás doma dopadne stejně.
:-D
Knížku mi doporučila kolegyně z práce, ovšem s tím, že se nedá koupit. V knihovně ji měli hned k zapůjčení, takže dobrý. ;-)
Jiná kolegyně mi zrovna ten den řekla, že jsem prdlá, správně prdlá, takže se v tom i dost vidím. Bezva, takové knihy jsou potřeba.

Bože, tak to byla skvělá jízda!
Přesně takto "prdlá babka" bych chtěla být taky, snad se toho dožiju a budu mít podobně střelenou kámošku.
Jiřina se Zdenou to parádně rozjely a i přes smutný podtext Zdeniny rozvíjející se nemoci, to byl vážně skvělý a zábavný příběh. Jeden z nejlepších, který jsem za poslední dobu četla. Vřele doporučuji!

PS: Oceňuji, že je to opravdu jedna z mála knih, která není z válečných či poválečných dob. Mám ráda české autory a autorky (mám celkem načteno), ale připadne mi, že za poslední dobu nepíšou nic jiného. Proto paní Konečné patří velký dík, že dokázala vystoupit z řady!

No dvě babky... Ale takováá síla? Taková ženská síla, která tě táhne dál a dál. Musím říct, že jsem se naprosto vcítila a to je mi 31. nakonci jsem měla několikrát na krajíčku. Kniha mě chytla od začátku do konce.

Tak to bylo povedený.

Knížka o dvou kamarádkách v pokročilém věku, které si užívají života plnými doušky. Chtěla bych mít v jejich věku takový elán :-)

Úžasná kniha, úplně si představuji filmové zpracování

(SPOILER) Kniha Houpačky mi ležela na nočním stolku poměrně dlouho. Začátek mě nijak zvlášť nezaujal – přečetla jsem pár stránek a neviděla důvod se k ní vracet. Nakonec jsem jí ale přece jen dala druhou šanci… a udělala jsem dobře. Jakmile jsem se začetla, příběh mě naprosto vtáhl. Měla jsem pocit, jako bych sledovala skvělý film a byla přímo uprostřed dění.

Občas mě sice rušily kapitoly, kdy se postavy vracejí do své minulosti, ale díky nim člověk lépe pochopí, čím si prošly. Jednu hvězdičku však strhávám za to, že některé situace mi přišly až neuvěřitelné – například scéna, kdy se hlavní hrdinky vplíží do chatky a muži jim nakonec bez rozpaků ukážou svoje přirození během večera (ano, dobře, popíjeli, ale i tak...) nebo když jim jen tak půjčí elektrokola za padesát tisíc. To už bylo na mě trochu moc.

Přesto je to krásná, pohodová a oddechová kniha, u které se nebudete nudit. A i když má své zvláštnosti, má v sobě něco, co vás donutí číst dál – možná právě pro tu směs lehkosti, humoru a bizarnosti.

Báječná kniha, u které jsem se smála nahlas a která mi vždycky zlepšila den :)

Skvěle napsaný příběh dvou seniorek kamarádek.. Tak takhle bych si chtěla umět užívat život…- i přes nemoc a věk umí žít

Moc hezký příběh dvou kamarádek, seniorek. S citlivostí a humorem popsané možné trable ve stáří. Nikdo nevíme, co nás čeká, až jednou zestárneme. Já určitě budu také chtít žít tady a teď, v přítomnosti. Těším se, až budou Houpačky zfilmované.

Krásné oddechové čtení ,moc pěkně se četla ,dvě důchodkyně kamarádky si uměly spolu pěkně užít .I když chvíli šlo i o zdraví .Úsměvné i smutné ,jak život .

Kniha, kde vzestupy a pády střídají humor s dojetím, a kde dvě odvážné dámy jedou naplno, bez ohledu na věk.

Lucie Konečná nám v „Houpačkách“ představuje dvě hlavní hrdinky – Zdenu a Jiřinu. Tyto dvě nejlepší kamarádky rozhodně nepovažují svůj věk za překážku v užívání života. Přátelství těchto dam je kouzelně popsané, jejich rozhovory jsou plné vtipu a odvahy, a je vidět, že Lucie Konečná umí mistrně vykreslit charaktery, které vám jednoduše přirostou k srdci. Obě se rozhodnou, že život si nenechají utéct ani v těch chvílích, kdy se zdá, že je všechno proti nim. Navštěvují erotické seznamky, dávají si sklenku vína, a když je třeba, nasednou na kolo a klidně ujedou sto dvacet osm kilometrů za jediným cílem – užít si každou vteřinu.

Kniha ale není jen o dobrodružstvích a zábavě. Lucie Konečná přináší i vážná témata, jako je Alzheimerova choroba, která se začíná projevovat u Zdeny. S nadhledem i citlivostí však ukazuje, jak se Zdena i její kamarádka s těmito problémy vyrovnávají. A přesně tohle je jedna z velkých předností „Houpaček“ – ta lehkost, s jakou se těžká témata mísí s humorem a dávkou nadhledu. Lucie Konečná bravurně kráčí na tenké linii mezi humorem a dramatem, a díky tomu kniha nepůsobí ani přehnaně dramaticky, ani prvoplánově komicky.

Styl, kterým Lucie Konečná píše, vás vtáhne hned od první stránky. Každá věta má svůj účel, každá scéna vás něčím překvapí. Je to svižné, chytré, vtipné čtení, u kterého si odpočinete, ale zároveň si odnesete i pár hlubších myšlenek. „Houpačky“ nejsou jen povrchní zábava – jsou o skutečném přátelství, o touze nevzdat se i ve chvílích, kdy vás život trochu nakopne.

„Houpačky“ jsou knihou, která vás rozesměje i dojme. Je to příběh o tom, že odvaha žít naplno může přijít v jakémkoliv věku a že opravdové přátelství vás udrží nad vodou i v těch nejtěžších chvílích. Lucie Konečná prokázala, že je mistrem nejen ve vytváření vtipných a dojemných scén, ale i ve schopnosti vyprávět příběh tak, že máte pocit, jako by byl o vás samotných.

Pokud tedy hledáte knihu, která vás pohladí po duši, rozesměje a dodá odvahu vzít život tak, jak je, s jeho všemi výškami i pády – „Houpačky“ jsou pro vás ideální volbou. Tahle kniha totiž není jen o tom, jak život zvládnout, ale především o tom, jak si ho skutečně užít.

Jako oddechovka dobrý.

Taková jednohubka na jeden den. Odpočinkové počteníčko na zasmání. Za mě dobrý, doporučuji.80%.

Za mě příjemná knižní jednohubka. Splnila vše, co člověk od jednohubky očekává - bavila od prvni stránky, rychlý děj i spád, humor, nadhled, zamyšlení.. Hvězdu dolu za vulgarity - naprosto nadbytečné. Kdyby tam nebyly, knize by to ( pro mě) přidalo na půvabu.

Přečetla jsem jako oddechovku po těžké knížce a dobře jsem udělala. Ze začátku jsem sice trochu kulila oči, ale suma sumárum nakonec lepší průměr.

Milé povídání o tom, že důchodem život nekončí. Dvě kamarádky Jiřina a Zdena nás o tom přesvědčují na každé stránce. I když život je i o smutných chvílích, já mám z knihy pocity pozitivní.

Oddechovka, letní čtení, velmi pozitivní, ze života.

Úžasná, vtipná knížka. Dozvěděla jsem se o ní náhodou, sama bych po takovém tématu asi nesáhla. Přesto jsem ji přečetla za tři večery a bavila jsem se jako už dlouho ne. Tedy ne že by příhody Jiřiny a Zdeny, dvou věrných kamarádek v seniorském věku, byly jenom bžunda k popukání. Leckdy situace, ve kterých se ocitnou, zabolí jako nečekané dloubnutí nožem, ale i tyto chvíle jsou autorkou podávány s něhou a vírou v dobré konce.
Houpačky můžu vřele doporučit čtenářům jakéhokoliv věku. Určitě ve vás po jejich přečtení zůstane pocit, že stáří nemusí být jenom smutné čekání na konec života. Pro mě měla knížka milý a nečekaný bonus ještě v tom, že se odehrává na místech, kde jsem strávila dětství.