Houpačky
Lucie Konečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458792/bmid_houpacky-A17-458792.jpg
4
331
119
Nejen mladí a krásní vedou tajné životy Zdena a Jiřina jsou nerozlučné kamarádky, které nežehrají na svůj pokročilý věk a chtějí si zbytek života pořádně užít. Ulítávají na erotické seznamce, vychutnávají si víno, hledají vášeň v mužské náruči – a klidně kvůli tomu všemu ujedou na kole sto dvacet osm kilometrů. Cestu jim komplikuje jen zdravotní stav Zdeny, která trpí počáteční fází Alzheimerovy choroby. Tu však, aspoň na chvíli, zažene omamná vůně trávy. Kdy jindy se odvázat než teď?... celý text
Přidat komentář
Zábavné, vtipné, lehce se čte a člověk si říká, že by taky jednou byl rád takovou seniorkou a měl k tomu do party stejně praštěnou kamarádku. Je to i dojemné, ale v rozumné míře, tak hezky česky a ne pateticky americky. Radost to byla.
Bezvadná knížka, oddechovka s humorem i zamyšlením, chvílemi dojemná. Pobavila mě i nahlas. Navíc stárnutí takto pojaté bych chtěla zažít, s lehkostí a nadhledem, ale taky s vědomím toho, že zítra si třeba nebudu nic pamatovat. Velmi čtivé, doporučuji.
Kniha plná přátelství, humoru a lásky. Laskavý návod, jak bojkotovat stáří a užívat si to teď.
"Můžu si ho pohladit?"
No, podzim svého života bych rozhodně trávila jinak, proto mne knížka nezaujala. Víc mne na podobné téma bavily knihy Zraju jako víno a Stárnu a užívám si od Virginie Ironside.
Pokud hledáte nějakou oddechovku a knihu s pár stránkama, tak určitě sáhněte po této. Mně se kniha docela líbila, některé situace byly vtipné, některé dojemné. Občas jsem si teda říkala jestli už to není moc, jestli se takhle opravdu někteří staří lidé chovají, ale co my víme :)
Humor s českým „nadhledem“ na život mi ze současných filmů nevyhovuje, takže jméno autorky resp. scénáristky mne vedlo být v určitém smyslu „na pozoru“. ALE dvě hrdinky Zdena a Jiřina, jejich přátelství, vzájemná empatie a podpora, které byly své za každých okolností byly stručně řečeno originální. Nedaly si vzít svoji touhu žít, ne JEN dožít, protože jsou přece staré, takže je má společnost za nemohoucí, nemyslící, prostě aby někde v tichosti nepřekáželi …. Alzheimer zde byl pojat reálně a přesto s nadlidským decentním přístupem, který neudiví a nedojme jen ty bez srdce….. DOST DOBRÝ, děkuji paní Konečná:o))
Kniha je taková fajn oddechovka, která se velmi dobře čte. A upozorňuje na fakt, že i staří lidé mají právo žít svůj život podle svého a nikoliv takový, o kterém pro jejich tzv. dobro rozhodnou jejich děti.
Kniha je takovou milou, vtipnou a místy i dojemnou jednohubkou. Jiřina a Zdena se chovají jako puberťačky, ale v něčem bychom se od nich mohli učit - nebrat se tak vážně a užívat si života.
Nečekejte hluboké myšlenky, dialogy a děj. Jako oddechová literatura to však naprosto splnilo moje očekávání.
Nechápu nadšení z této knihy. Dobré téma, to ano, ale tím to končí.
Mnohé situace naprosto nereálné vzhledem k věku protagonistek, dialogy neskutečné, plytké.
Přítomný čas, ve kterém je kniha napsaná, navozoval pocit, že čtu filmový scénář a to mě hodně rušilo a rozčilovalo.
Lucie Konečná je výborná scenárista, ale už horší spisovatelka.
Skvělé, zábavné, dojemné a v neposlední řadě k zamyšlení. Jak rychle dokáže mladá generace odsoudit starého člověka k izolaci...prý pro jeho dobro, pro jeho bezpečí. Chápu sice jejich hledisko, ale dokážu si představit, jak je člověku, kterému berou svobodu, jen proto, že je trochu jiný a chce si žít prostě po svém.
A holky byly skvělé ranařky :) Když mámily z vietnamského obchodníka marihuanu, šla jsem do kolen :D Tuhle zábavnou jednohubku doporučuji pro odlehčení nelehké doby.
Já teda nevím, co si autorka při psaní dala, ale asi to chci taky. Byť byl námět zajímavý, tak nevím, co mě při čtení příběhu točilo nejvíc. Jestli rádoby mladistvý styl psaní, který mi absolutně neseděl k atmosféře celé knihy, zážitky hlavních postav jakkdyby vystřižené z Kopyta a Mňouka, nebo prázdné dialogy, které mě nebavily číst, natož aby je někdo vedl.
Příběh dvou kamarádek, upřímné přátelství, sdílení života, radosti i starosti, knížka byla skvělá hodně jsem se zasmála a doporučuji, stojí za to si přečíst, člověk se zamyslí nad životem a lidmi kolem sebe.
Opravdu čtivá, vtipná i smutná jednohubka, ve svém blízkém okolí mám sama člověka se stejnou diagnózou, takže Zdenin popis výpadků mi přišel hodně známý. Moc se mi líbil náhled na život, jaký obě hrdinky měly.
Jiřina a Zdena jsou nejlepší kámošky, a i když už maj svoje léta, užívaj si život naplno jenže Zdena začíná zapomínat a nějak se to celý hroutí... U týhle knížky se zasmějete, pobavíte se, ale i dojmete a pobrečíte... Moc doporučuju!
Kniha je důkazem, že dobře se bavit a užívat si život naplno lze v každém věku. Seniorky Jiřina a Zdena jsou řadu let kamarádky a někdy to opravdu dost rozjedou, ale dokážou si být oporou, když už není tak dobře. Je to moc hezký příběh plný veselých zážitků a knihu určitě doporučuji k přečtení, krásně pohladí po duši.