Coco3 komentáře u knih

Wow, líbila se mi moc a dala postupně skladající se odpověď, jak náročné to muselo být pro ženy ve válce a ještě v okupovaných oblastech. "V lásce poznáváme, jací bychom chtěli být. Ve válce poznáváme, jací jsme." To beru jako fakt, protože člověk se neubrání nejspíš tomu položit si otázku, jak by se vlastně zachoval on sám v tak šílených situacích, podmínkách. Osobně si odpovídám, že nevím, a tak nesoudím. Podrobnosti násilí během okupace bylo pro mě tak akorát únosně. Toto mi utkvělo v hlavě a vystihuje to naprosto přesně: "Historky vyprávějí muži. Ženy žijí dál. Pro nás to byla stínová válka. Když skončila, nečekaly nás žádné slavnostní přehlídky, žádné medaile ani zmínky v učebnicích dějepisu. Během války jsme dělaly, co bylo třeba, a když skončila, posbíraly jsme zbytky svých životů a začaly zase od začátku." Naprosto teď rozumím, proč Francouzi často nemohou přijít Němcům na jméno. Určitě stojí za přečtení.

20 15.02.2020

Wow, byla jednoznačně skvělá!! Neskutečně mě vtáhla do děje, životů postav, které se mohly odehrávat jen hodinu, dvě vlakem od nás. Severský region mě vždycky fascinoval, takže děkuji za poutavou formu, přiblížení česko polských vztahů v těžkých dobách válečných, i po válečných a hlavně tvrdého života havířských rodin. Kdo by po přečtení nepocítil vděk...

16 28.01.2021

Když jsem přečetla Tisíce planoucích sluncí, říkala jsem si, že už žádné další knihy od tohoto autora číst nechci. Prostě ta syrovost a surovost mě odrazovala, přečetla jsem i další, jak jinak :-). Ale tato mě skutečně chytila za srdce. Ta zoufalost, když chceme být stateční a něco udělat, cítíme, že musíme a neuděláme nic. Děláme chyby, ubližujeme, plácáme se v tom, přišlo mi to tak lidské. Každý z nás by asi chtěl být hrdina, za hrdinu, ale ne vždy jim dokážeme být a soudíme se přísně. Fakt mi ta kniha sedla, i to jak se pak vrátí, a přece se musí a vlastně hluboko v duši chce se se svými stíny vyrovnat. Vztah otec syn, dítě rodič nenaplněná očekávání, ta touha po uznání, lásce... A Afghánistán... všechny ty zmařené nejen dětské životy. Cítím znovu pokoru, jak si mohu žít v podstatě relativně bezstarostně a v bezpečí. A chválím i ten závěr, realita, naděje? Vřele doporučuji, nebyla to lehká kniha, ale pro mě přínosná i z toho pohledu, že člověk se dozví i něco trochu jiného o lidech a zemi vzdálené, o které slyší jen spoustu špatného ve zprávách.

16 25.04.2020

Hana byla neobyčejná kniha. Dojem z ní ve mně neustále přetrvává a žije. Hana byla neobyčejná, že přežila, vrátila se. A ten pohled z druhé strany, nepochopení, nevědění, co se všechno za války dělo. Klobouk dolů před autorkou. Silný příběh skvěle napsaný

16 04.06.2019

Bože, to je tak krásná kniha, i po tolika letech si ji v sobě nosím. Dokonce jsem se podle ní učila japonsky, chtěla být samurajem:-) . Klobouk dolů autorovi. Neskutečně popsal zcela jiný kraj, zvyky, Japonsko, život samurajů, úplně jiní lidé a do toho jeden anglický kapitán. Nutila mě se zamýšlet, hledat si informace a učit se, že i zcela jiné, je taky hlavně lidské. A když nahlédnete do kontextu, historie, možná se najde více respektu k odlišnosti. Tak krásný příběh. Vřele bych ji doporučila každému.

13 08.08.2019

Úžasná kniha. Četla se jedním dechem. Silný příběh jedné neobyčejné dívky, která musela rychle dospět a i přes tvrdý život v tvrdé době měla v sobě tolik pokory a lásky. Inspirativní.

13 04.06.2019

Obohatila mě, moc za to děkuji. Za prvé mám opravdu ráda ten kraj razovitý a bylo mi potěšením se dozvědět něco více o českých předválečných i poválečných dějinách v tomto kraji. Netušila jsem, i když jsem si kolikrát říkala, když jsem jela třeba přes Těšín, jaké to asi bylo pro ty lidi tam. A zároveň cítím opět vděčnost, i v této době, vnímám, že se mám dobře. Nemusím dřít na všech frontách, rodit jedno dítě za druhým. Mohu volit, vědomě volit, jak budu žít. Byl to pro mě neskutečně zajímavý exkurz do dějin českého života a zvláště ženského života, myšlení před cca sto lety a dál. Děkuji, s chutí si přečtu nějakou další autorčinu knihu.

12 12.04.2020

Nádherná kniha, četla jsem ji a všechny ostatní knihy od autorky již dávno. A musím říct, že je to snad poprvé, co miluji i film. Prostě romantika a svá a vtipná hlavní hrdinka. Láska, život anglických dívek v době, kdy jejich hlavní náplní má být se hlavně dobře vdát. A dívka, která chce být milovaná a zároveň se vymyká. Moc fajn čtení.

12 13.08.2019

Jeee, to byla tak krásná kniha a jak hezky se četla. S citlivým a chytlavým humorem o vážných tématech. Moc mě bavila, hlavní hrdinka mi celou dobu připomínala mou nejlepší kamarádku. A hlavně moc děkuji, že se člověk dozví i věci, které nevěděl, jak se žilo na okupovaných ostrovech, jak těžká to byla doba, že lidé neměli kolikrát téměř nic. Velký palec nahoru.

11 05.06.2019

Ty jo, to byla tak vážná kniha. Považuji za dost důležité číst, jak to měly ženy ještě nedávno, v jakém vlastně žijeme blahobytu oproti třeba naším babičkám, matkám. Musím říct, že se mi opravdu líbila. Nebylo to lehké číst, jaká byla doba, život v manželství, bez něj. Třetí kniha od této autorky a další pecka. Líbí se mi, když mě kniha nutí se zamyslet, zanechá ve mně dojem, pocity. Klobouk dolů, začínám opravdu dost fandit českým soudobým autorkám.

9 18.08.2019

Nečekala jsem to, ale kniha mě opravdu nadchla. A celý ten styl vyprávění, islandský způsob života, krajina...moje první setkání a moc fajn. Příběh tak smutný a drsný, jak jsem si možná ani neuměla představit, že často život byl a ještě zvlášť pro ženy. Ach Agnes, tak jsem věřila...

9 05.06.2019

Eleanor mě vážně bavila. Její "humor nehumor" mi byl dost blízký, i když šlo o vážné téma. Hvězdičku navíc dávám za pojmenování kočky Glen, po oblíbené vodce. Téma bylo smutné, ale Eleanor se s tím vypořádala skvěle. Přišlo mi i fajn to "poselství", zjištění nebo možná uvědomění, že i když je na tom člověk hodně blbě, je dost velká pravděpodobnost, že je někde někdo, kdo je schopný a ochotný nám podat pomocnou ruku, pokud ho necháme.

9 05.06.2019

Tohle je tak fajn oddechovka, perfektně mi sedla, čte se úplně sama. Osudy budoucích sestřiček jsou moc fajn a pro mě představují v aktuální době skvělý relax. Už se těším na další díly.

8 22.04.2021

Ano byla krásná. Čekala jsem na ni v knihovně třičtvrtě roku, sama knihovnice se při objednání nad ní rozplývala, a tak jsem si říkala, co na ní asi je. Nevím, čím to je, ale po dlouhé době mě kniha neskutečně vtáhla do děje. Představovala jsem si ty zasněžené londýnské večerní ulice, tu knihovnu, archív a asi se mi i trefila do nálady, nevím. Chci věřit na krásné a romantické příběhy, protože se dějí, někdy sice trochu jinak než v knihách. Ale žijeme je, sníme a to přesně mi tato kniha přinesla, krásné snění, i když bohužel trochu krátké :-), protože jsem ji zhltla neskutečně rychle. Pořád ještě i po těch letech mě žene hlavně zvědavost = rychlost, dozvědět se, jak to dopadne, no i tady ten konec, stejně jako celý příběh, stojí za to ;-) .

8 13.09.2020

Přečetla jsem velmi rychle a jedním dechem. Mě prostě ty hrdinky ve stínu, co se hledají, jsou jiné, uzavřené a síla v nich je skrytá, baví nějak víc. Prostě jim podvědomě víc fandím. Jako vždy moc fajn oddechovka s poutavým příběhem. Už se těším na další sestru :-)

8 23.05.2020

Nevím, co říct. Vše mi přijde jako klišé, když si jen uvědomím, co všechno museli lidé v této šílené válce zažít, přežít, s čím museli žít a týkalo se to všech. Cítím hrůzu z toho všeho, vděčnost, že jsem tady a teď a strach, co se všechno může stát, dít a někde určitě něco podobného i děje.

8 06.02.2020

Co říct, dočetla jsem silou vůle, tak nějak, že si to paní doktorka Vlasta za všechnu svou práci navíc zaslouží. Výjimečná žena, tak inteligentní, schopná, lidská. Kéž by se mi cizí řeči učily tak lehce jako jí. Boha uměla jich 12, neuvěřitelné! A taky mi jí bylo moc líto, taková rána. Sečteno, podtrženo její život, povaha, ambice, přístup k životu byl inspirující, obdivuhodný. Sama jet do Bagdádu, založit tam nemocnici, drsné, kde všude byla, pomohla. Ale nenadchl mě styl psaní knihy, v závěru jsem se už hůř orientovala v postavách a chyběl mi tam náboj. Ale jsem ráda, že jsem ji dočetla a že jsem se s takovou osobností, ženou, seznámila.

8 22.11.2019

Za mě nejlepší kniha od Gordona. U ní jsem si uvědomila, že jeho knihy opravdu miluji. Přečetla jsem úplně všechny, které u nás vyšly. A Ranhojič je pro mě nejlepší i po letech. Filmové zpracování se mu ani vzdáleně nepřibližuje. U této knihy jsem si na konci položila otázku, jak je možné, že se Gordon tak dobře čte, že umí zanechat dojem ještě dlouho a přitom příběh není nijak složitý...je prostě skvělý vypravěč. Naštěstí jsem knihu nečetla jako první, to byl Šaman. Vřele doporučuji, výborně se čte a hodně se toho člověk dozví o židovské tématice, jak se dříve léčilo, skvělá kniha.

8 20.06.2019

Mně se její knihy líbí. Obdivuji, jak uměla vymyslet tak dobře propojené příběhy, minulost, přítomnost. Tiggy mi byla hodně sympatická svou intuicí, láskou k přírodě. Příběh mě bavil, četl se dobře, svižně plynul. Přesto mi některé situace přišly málo reálné v běžném životě, ale jde o snění, romantiku, tak proč ne. Těším se na Electru :-)

7 24.11.2020

Je perfektní asi řeknu i dokonalá. Cítím neskutečný smutek a radost zároveň. Rozumím a chápu. Teprve až člověk pochopí všechny souvislosti, může jít svobodně dál? Někdy jsem si tu otázku kladla, které všechny příběhy naší rodiny bych měla znát, abych je vlastně dokázala přetnout, udělat tečku. Nový začátek, život. Šílená doba, časy. Ohromující kniha, tak krásná a šílená svou syrovostí zároveň. Je mi tak smutno, příběh skončil, a radostně zároveň, chápu to, všechno to zapadá. Tak silný dojem ve mně zanechalo jen pár knih a to jsem jich přečetla již stohy. Možná proto, že se mě to téma osobně dotýká, možná proto, že je skoro geniální snad i o kapánek víc než Geniální přítelkyně, aspoň pro mě!!

7 18.10.2020