Christo komentáře u knih
Takový americký Remargue. Vyvolává podobné pocity. Naději, melancholii, bezradnost ve fatálnosti atd. A to zrovna není můj šálek kávy. To je spíše můj problém, ale musím reagovat na přehnané vyzdvihování knihy, jak u recenzentů, knihkupců a v neposlední řadě asi i nenáročných čtenářů. Je to dobrá kniha, ale podle mého názoru si Pulitzerovu cenu nezaslouží. Už jen kvůli krátkým a jednoduchým kapitolám, kde veškeré vykreslení postav a dějů je surově okleštěné.
Nalákal mě podobný věk protagonisty a anotace " jak žít, když člověk dostane do vínku dar o který nestojí". Bez přemýšlení mě napadlo, že tím darem je asi titul knihy- Zahrada. Obsahem bude nějaký moderně filosofický traktát o součastném středním věku a postavení zahrady "oázy" v dnešním světě. S tím jsem do titulu nadšeně šel a těšil se na podobné postřehy, které budu porvnávat s mými při četbě po práce na zahradě. V půli knihy mě čekalo nemilé překvapení, které nechci prozrazovat nebo spíš spoilerovat. Ale mohu říci, že ačkoli téma druhé části knihy je kontroverzní, tak je alepsoň překvapivě a nekonvenčně stavěno k zamyšlení.
Jsem moc rád, že jsem si ji přečetl před Vánoci...krásně naladí...a zároveň i lehce poučí...a moc hezky...myslím, že si jí přečtu zase nějaké Vánoce (bylo tam hodně věcí, které jsem určitě na první pokus přehlédl), neboť neznám jinou četbu, která by se v adventní čas více hodila
Zde v komentářích jsem hledal názor na Hanu i od mužského čtenáře a myslím, že se mi to tehdy nepovedlo. To mě na čas odradilo a říkal si, že to asi bude psané pro dámské publikum. Ale naštěstí jsem Haně dal šanci a ta mi stokrát vrátila. Je to milá, chytrá, čtivá, bohužel trochu smutná, ale krásná kniha o lidských osudech. A také psána sympaticky lidsky, řekl bych až Svěrákovsky, což je velká poklona.
První kniha, po které jsem skočil na základě doporučení těchto komentářů a celkové známky. A musím říct, že jsem z knihy byl nadšený. Pamatuji si, že na škole patřil Steinbeck k povinné literatuře a právě proto jsem měl k němu jistou averzi jako ke všem klasikům, kteří slouží k poučení mládeže. Na východ od ráje mi přišlo jako nadčasové, geniální a hlavně hodně čtivé čtení. O něčem stinném v nás, každý není buďto černý nebo bílý, ale složitá osobnost. Kombinace lidských povah, pout a osudů, které se promýchavají a vytvářejí tuto knihu překvapivou a citově napínavou. Děkuji Ti databazeknih, že díky Tobě mi neušlo něco po čem každý čtenář pachtí.
Nevím, proč pořád čtu i chci číst knihy s Harry Holem. První polovinu knihy vždy lituju, že nečtu něco jiného, ale v druhé se to celkem rozjede. Ale myslím, že "mít rád tuto ságu" se ani tak nezakládá na zápletce (to je dost jiných detektivek), ale stojí a padá na sympaťákovi Harry Holeovi.
U Steinbecka miluji jeho vnímání krásné a drsné přírody, která je odrazem americké společnosti na začátku 20. století.
Jeho pojetí amerického snu, kde je jen důležité se finančně osamostatnit a žít v souladu s přírodou. Vše je i zde.
Jen je velká škoda, že tato novela má rozsah povídky.
Kingova Pohádka není můj šálek kávy. Žánr "fantasy" mi u Kinga nesedí. Jeho Temná věž a nyní Pohádka mi prostě nešmakuje. Paradoxně nejradši mám jeho "reálný" svět, který je často zajimavější než "ulítlé jiné světy". Dalas 63, Pod Kupolí, Misery, třeba i novější Billy Summers jsou reálné světy, třeba i v jiných časech nebo ve vyhrocených situacích, ale jsou pro mě více uvěřitelné a tím čitelnější než tato pohádka..
Skutečně spíše než román je to kronika. Kronika osudů, které byly těžké jako robota v chudém "hraničním" kraji havířů. Osudů zapsaných do milníků historie mnohonárodnostního kraje, ale přesto nakonec je to krkolomný příběh i samotné počáteční historie složitého státu.....
Dvě hvězdičky pouze za to, že jsem Nastereu zvládl dočíst. Na mě už příliš komplikované, dost jsem se už ztrácel v ději (prostě pozornost je nižší, když děj nebaví). Kouzlo něčeho nového a zajimavého po dvou knihách vyprchalo a je tu něco dalšího, co mě minulo. Další díly už si nenaservíruji.
Knihy Aleny Mornšteinové mi hodně stylem připomínají Johna Irvinga...zajimavé a často švihlé postavy, tragické a provázené osudy často způsobené banálními nehodami...vše okořeněné českými reáliemi a historií...a tím se paní spisovatelka stává českým a zářivým literárním klenotem
Během půl roku zmizely u mě dva předsudky. První, že česká tvorba není světová a proč tedy s ní ztrácet čas, když je tolik na světě skvělých knih. Druhá a to trochu extrémní, že ženy se nevyrovnají můžům jako spisovatelé (vycházel jsme pouze ze statistiky, kolik známých knih napsali muži a kolik ženy). Oba tyto předsudky vyvrátily dvě české spisovatelky Stehlíkova (Naslouchač) a Mordštejnová (Hana). Je mi trochu stydno, ale tyto knihy jsou vážně top...
Irving není autor, který se čte s pocitem, že kniha nejde odložit kvůli tomu, jak to bude dál. Dokonce si myslím, že není dokonce příliš čtivý. Irving je bizarní,slohově sofistikovaný a dostává se nám pod kůží svoji originalitou a postavami, které chceme kvůli jejich zvláštnostem více poznat. A stejně tak jeho další knihy. A s těchto důvodů doporučuji Hotel New Hampshire, neboť paří k tomu nejlepšímu, co si od mistra tohoto prapodivného žánru můžeme vychutnat.
Nápad je to nuže dobrý, ale realizace už horší...chybí tomu literární duše a to asi proto, že autor je fyzikem a k umění to má tak daleko, že to bohužel nejde spočítat (ani světelnými roky) :-)
Malokdy člověk potká knihu, která mu dá tolik moudra a zároveň je tak čtivá i působivá. Touto knihou jsem začal číst Philipa Rotha a našel dalšího velmi oblíbeného spisovatele. Jeho knihy ve vás zůstanou dlouho po přečtení, zvláště tato.
Viděl jsem prvně divadelní představení a uchvátilo mě to natolik, že jsem si musel sehnat knížku. A ta mě dorazila. Vřele doporučuji, neboť často na ní myslím, i když jsem ji četl víc než před deseti lety.
Miluji objemné knihy, jak počtem stránek, tak obsahem. Tato kniha určité mezi ně patří. Jedním dechem se čte, a člověk lituje, že nebyla ještě delší. Ačkoliv King ve mě nezanechává příliš kulturní stopu po přečtení, s touhle knihou je jinak. Zanechala ve mě ponaučení, že svět a lidstvo má skutečně dvě protikladné stránky. A na každém z nás je určit, která je nám bližší.
Takový ženský Viewegh- pobaví a nevím proč, ale působí lacině. Nízká hodnocení, přesto hodně hodnotilů a recenzí. Pro mě podstatné, že ačkoli nejsem žena na mateřské kolem třiceti, ale single muž po čtyřicítce, tak mě to bavilo.
Výborná Simmelovka, pro mě jedna z nejlepších.
„Kdo chce žít, potřebuje k tomu srdce, které dokáže čelit utrpení. Člověk musí vědět, že časy mohou být jednou dobré a jednou zlé. A hodný obdivu je takový člověk, který je za dobro vděčný a dokáže snášet zlo. "