Osm

4 03. května

Co ti lidi tady frflaji?? Knizka byla bozi, bylo oznameno predem, ze jde o "tak trochu jinou detektivku", takze proc by se měla kniha tvarit jako neco co neni (patrne tady nekteri touzi po severske krimi, to ale logicky nesahnu po ceske Trestikove proboha)?

Styl Trestikove je svizny, lehky, dynamicky, nechybi humor, nadsazka, ironie... Proste cteni do nepohody, skvela oddychovka riznuta napinavou krimi zapletkou, jinak samozrejme hlavne spletite drama nekolika osob. Vyborne se cetlo.

5 24. dubna

Od knihy jse očekávala víc.Dočetla jsem ji silou vůle.Jiná detektivka?Ještě si rozmyslím jestli si přečtu další knihu!

6 21. dubna

Pěkně zapletené Ale také napínavé. Celé čtení nemá čtenář jasno a stále podezřívá někoho jiného. Po dlouhé době kniha s detektivní zápletkou,u které jsem se nemusela bát a líbila se mi...

4 09. dubna

Knížku jsem si přečetla na doporučení, sama bych si jí nekoupila.

Jistým způsobem asi umím s několika postavami tak trochu soucítit, de facto všichni chtějí a hledají to samé, lásku. Jen špatným způsobem a u špatných lidí.
Na víkendovou oddechovku dobrý, krimi to není, vyšetřování mi přišlo odfláknuté a vyšetřovatelé tam byli "jen tak mimochodem". To je škoda.

Až na drobné výjimky mi ale většina postav přišla jako magoři a psychopati.

Na další knihy autorky se nechystám, nebude to můj šálek čaje...

8 09. března

Jsem, jako asi hodně z nás, zastáncem toho, že nikdo z hlavních hrdinů nebyl normální. Jediná sympaťačka byla poručík Šeredová. A styl psaní p. Třeštíkové mi moc vyhovuje, těším se, až si půjčím další její knihu.

42 01. března

Knížka není klasická detektivka, ale mě to nevadilo, naopak. Četlo se mi skvěle, knížka mě pohltila hned od začátku. Uvědomila jsem si, kolik znám takových Julií, Alicí apod.:) Mě se styl paní Třeštíkové líbí a vyhovuje mi. Řekla bych, že tahle knížka byla zatím nejlepší, co jsem od ní četla.
Pokud hledáte český oddychový román s detektivní zápletkou i trochou humoru, vřele doporučuji.

7 01. března

Knihu jsem jako detektivku moc nevnímala, protože kriminální zápletka je tam tak trochu na vedlejší koleji.
Mám z tohoto příběhu dost smíšené pocity - jsou zde dospělí lidé, kteří se chovají absolutně nedospěle a to hlavně v případě zvládání svých vztahových problémů, promítají se zde traumata z dětství, které se pak přenáší, pokračují dál a projevují se v pokřívených rodinných vztazích.
Hlavní postava Míša (dívka z dětského domova) žije ve vztahu bez budoucnosti. Pak si vysní a vymodeluje svou rodinu a to z rodiny, pro kterou pracuje jako vychovatelka. Všichni v jejím okolí, ale vlastně i ona, s sebou nechávají manipulovat, nikdo jakoby neměl svobodnou vůli se tomu vzepřít. Nechávají se postavit do rolí, které jim nepřísluší, jsou zvrácené. Otázkou je jestli to dělají, protože jsou tak slabí a nebo jen líní vyvinout jakoukoliv aktivitu ... Honza se vzepřít své panovačné matce, Alice přestat hledat v sobě i partnerech naprostou dokonalost, Max postavit se problémům čelem a kolikrát stačí jen je říct, Julie, která řeší problémy tím, že před nimi uteče (klidně i do jiného státu).
Zvláštní kniha o zvláštních vztazích ...