chamyl komentáře u knih

Čtivě a s celkově vtipnou lehkostí psané vyprávění jedenáctileté holky z jednoho českého maloměsta, ze kterého se ovšem chce zvracet. Nezvládnuté přízemní lidské pudy vydávané za vrchol výjimečnosti, kterému (my) ostatní blbci nerozumíme. Zlo maskované za dobro, které dospělí nechtějí řešit a všanc vydaní nedospělí mu nerozumí.

Děti, se kterými se doma nemluví, a proto se o jejich životě nic neví.

9 14.01.2023

Pohled obyčejného teenagera na život středoškoláků na začátku 90. let dvacátého století. V podstatě nic nenormálního - škola, večírky, lásky, sex, drogy i alkohol... A jedno tajemství, které je tak veliké, že o něm vlastně neví ani jeho nositel. Smutný pohled na život, který by byl možná úplně jiný, kdyby hlavní hrdina nezapomněl, že minulost byla jiná, než si ji pamatuje.
Zajímavě uchopená kniha ukazující, jak každého z nás ovlivňuje i to, o čem si myslíme, že vůbec není.

9 03.01.2021

"K čemu je morální vítězství, když je bitva prohraná?" České dějiny v jedné větě...
Zajímavý a čtivý pohled na neveselé období československé historie zpoza železné opony. Mawer ve svém fiktivním příběhu rámovaném skutečnými událostmi velmi přesvědčivě zachytil šedesátá léta a to na obou stranách tehdy opravdové hranice mezi světy. Se studenty cítíme postupnou změnu atmosféry během jejich cesty, a to jak s geografickým přibližováním se k Praze, tak i s krátícím se časem do doby příjezdu nevítaných (a pozvaných) "osvoboditelů".
Kéž bychom i my tehdy mohli vše vyřešit odjezdem na jiné, lepší, místo.

9 28.09.2020

Horkou jehlou šité rešerše nad vychládajícím tělem zajímavého člověka a výrazného herce. Přesto, asi i z určitého sentimentu, nebudu při hodnocení přehnaně kritický.
Jan Tříska byl výborný herec a neobvyklá osobnost, která pro mne navždy i v jeho osobním životě zůstane Igorem Hnízdem se všemi jeho plusy, mínusy a tajemstvími...

9 16.05.2020

Vzhledem k tématu nečekaně slabé. Nejvíce emocí jsem pocítil při čtení doslovu od syna a to je nejen opravdu málo, ale především docela zvláštní.
Většinu výhrad zde v komentářích shrnují čtenáři, kteří mají podobný názor jako já: nepříliš sympatický diamantový král s jehlou v ruce a klobásami v kapsách klidně proplouvá jedním z nejhrůznějších míst, které kdy člověk vytvořil a provozoval, a během pravidelných schůzek se svojí vyvolenou poučuje dozorce o lásce i životě. Nevím, naštěstí jsem tam nebyl, ale zcela se to liší od všeho, co jsem kdy četl nebo slyšel.
Označit nějaké vyprávění nálepkou „podle skutečného příběhu“ je velmi zrádné, protože se nikdy neříká z kolika procent. A tady mám neodbytný pocit, že toho v tatérově zpovědi hodně chybí či alespoň vyvolává otázky.
Možná tedy autorce i Lalemu křivdím, ale s ohledem na skutečné oběti, jsem z této knihy rozporuplně zklamán.

9 07.01.2020

Na úvod: jsem pětačtyřicetiletý muž žijící více než dvacetpět let ve spokojeném vztahu se svojí ženou. Jinými slovy: naprosto odlišná cílová skupina, než pro kterou je tato kniha určena. Proto musím konstatovat, že jsem po pár kapitolách zcela chápal (aniž bych znal skutečný důvod), proč už ten muž nezavolal. Zachoval bych se stejně.
Šroubovaně komplikovaný příběh, který je ve finále naprosto jednoduchý, postavený na tom, že viníci ostrakizují oběť a nikomu to do konce knihy vlastně ani nepřijde divné. Příšerně rozkecaný slaboučký odvar Rosamunde Pilcher, ve kterém snad dvě třetiny kapitol působí dojmem, že byly napsány poté, co nakladatel autorce řekl: "Máš to moc krátký!"
1* dávám za kouzlo nechtěných perel, které mě alespoň občas pobavily:

Strčila jsem mu ruce do kapes šortek a nahmatala jeho dřevěný suvenýr.

Na klíči měl jako přívěsek dřevěnou myš. "Tu jsem vyřezal sám, když jsem byl malý." "Sám? Ze dřeva?"

"Bylo to určitě vážné, vždyť si mě dokonce přidal do přátel na Facebooku!"

9 23.12.2019

"To, že něco není ještě dobré, automaticky neznamená, že se to nezlepšuje".
Klíčová věta v jejímž kontextu bychom měli všichni uvažovat. A ne proto, abychom se opíjeli zdánlivými či nedostatečnými pokroky, ale především proto, abychom správným vývojem získali pozitivní chuť v práci na dalším zlepšování. Dnes mnozí uvažují obráceně a především definitivně: "Není to dobré, tak je to špatné." Svět je ovšem dynamický a mezi stavem A a B je vždy nějaká cesta, na které můžeme mnoho udělat nebo neudělat.
S Roslingovými tedy nemusíte ve všem souhlasit, můžete dokonce nacházet i nějaké nedostatky v jejich grafech či interpretacích, nic to ovšem nemění na správnosti jejich přístupu.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení, neboť otevírá cestu ke kritickému myšlení. A každý takto uvažující člověk je pro společnost výhrou do budoucnosti.

9 15.02.2019

Krásná "dokumentární" kniha, která neodsuzuje ani neomlouvá. Svědectví doby, na kterou bychom nejraději chtěli zapomenout, a kterou si právě proto musíme stále připomínat.

9 18.12.2018

Podle mého názoru se jedná o téměř dokonalou příručku pro laiky filozofie a zejména mladé lidi, kteří by se chtěli seznámit s tímto způsobem uvažování i historií jeho vývoje. Kniha je velkoryse rozkročena v čase i v tématech a přitom případného nováčka nezahlcuje a neděsí. Určitě bych ji viděl mezi povinnou četbou k maturitě raději než například osudy Harryho Pottera.
Gaarderova schopnost vyprávění o zřejmě nejstarších a nejsložitějších otázkách je obdivuhodná a má tak nemalou šanci otevřít mnoha (mladým) lidem obzory, ke kterým by je jinak ani nenapadlo pohlédnout. Zároveň je jeho originální hra s realitou a fikcí, do které neotřele vtahuje hrdiny knihy i čtenáře, nenásilně geniálním testem pochopení filozofického přístupu.
Doporučuji tuto knihu všem a těm, kteří mají doma středoškoláky, pak dávám tip na neobvyklý, a přitom pro jejich život velmi cenný, dárek.

9 20.03.2018

Již když berete tuto knihu do ruky, tak víte, jak dopadne. A malá náplast v podobě činu mladé Kateřiny čtenářův zvednutý žaludek příliš nezklidní.
Přesto se samozřejmě jedná o velmi silný zážitek, ze kterého dýchá bezmocnost a zoufalství. Strach skupinky Židů, kteří do poslední chvíle věří, že se mohou vykoupit, je prokládám vrcholným cynismem Brenskeho, který se obrazně i doslova pase na svých obětech.

9 29.11.2017

"Což abych tě, drahá, oběsil?"
Málo platné, Ladislav Fuks tuto atmosféru umí bravurně.
Úslužný, přátelský a rodině-submisivní Karel Kopfrkingl s mesiášskými sklony postupuje drobnými krůčky z šedé myšky přebírající okolní názory do světel reflektorů a stále aktivněji řídí (nejen) svůj život. Zvrácená doba mu poskytuje dostatek prostoru pro jeho "poslání" a tak ho s chutí a vervou uskutečňuje. Extrémní alegorie chování jednoho člověka, který ovšem i dnes není pouhou raritou....

9 29.11.2017

Myšlenky v zakázané knize Emanuela Goldsteina jsou dokonalé. Orwell prokazuje vynikající znalost psychologie davu a technologie moci, čímž vytvořil v podstatě nadčasový a vždy pravdivý popis fungování politických a společenských systémů v jakékoliv době historie lidstva. Každá epocha má svá specifika, každý myšlenkový proud má své idee. Ale po ořezání těchto drobných nuancí zůstává základ většiny hnutí, který je podobně jako lidské DNA pro všechny v podstatě stejný. A zatímco ve Farmě zvířat se George Orwell obrací spíše do minulosti a trefně popisuje jeden z bolševických experimentů, v této knize se naopak zaměřuje na fiktivní budoucnost, která je ovšem v jednotlivostech dneška naprosto reálná. Doba strany a Velkého bratra neskončila, naopak je bohužel věčná.

9 04.04.2012

Klobouk dolů před Stanislavem Motlem, na kterého jsem měl optikou pořadu 'Na vlastní oči' tendenci nahlížet trochu nedůvěřivě. Zde velmi čtivě a fundovaně popisuje smutnou historii československého pokladu, který svým osudem zapadá do vnímání národní hrdosti v naší zemi. Kromě těžko vyčíslitelné finanční hodnoty byl totiž poklad i dědictvím našich předků, kteří jeho vytvoření věnovali velké - a leckdy i ne zcela legální - úsilí. Několika škrty pera byl tento odkaz první republiky odepsán a stal se tak pouze jedním z dalších památníků neúcty k hodnotám naší krátké historie.

9 23.03.2012

Chris Carter si drží svůj obvyklý vysoký standard a tak Hunterovy a Garciaovy příběhy i přes určitou schematičnost stále nenudí. Není to sice ve svém žánru úplná bomba, ale na základě dosud přečteného si myslím, že současně nemá tato série tak rozkolísanou či klesající kvalitu jako například Minierův Servaz.
Malým minusem tedy pro mne bylo odhadnutí pachatele okamžitě poté, kdy se poprvé "v civilu" objevil na scéně.

8 12.03.2021

Neurazí ani nenadchne.
Nymfomanická policistka s tradičně neurovnaným osobním životem a schopností bez následků zapíjet léky alkoholem i rychle rozchodit nejrůznější zranění, vyšetřuje znepokojivý případ mizejících dívek s letitými kořeny z minulosti.
Komu nevadí občasné nelogičnosti (občas spíše nesmysly) či příliš okaté náhody, bude spokojen. Kdo však nemá rád, když musí jít autorovi příliš naproti, tak ten si toto vyšetřování asi úplně neužije.

8 29.12.2020

Těžko psát superlativy o knize, u které je vám permanentně špatně. Jelikož to ovšem zřejmě byl autorův záměr, tak ho dokázal naplnit bez výhrad.
Jasně, když se budeme zabývat konkrétními detaily, tak najdeme řadu námitek a faktických výhrad. A většinou možná i oprávněných.
Bylo by toto možné? A jak by se to dozvěděl? Opravdu by to šlo takto zařídit? Fakt by si toho nikdo nevšimnul? A co pak?
Pokud se ovšem naladíte na celkovou atmosféru, pak budete během čtení neustále bojovat s velmi zneklidňujícím pocitem přecházejícím do odporu a zhnusení. Odhalování toho co a proč se Sophii dělo mě nepříjemně mrazilo a pro mne výrazně převyšuje i konec knihy.
Zvláštní čtení, které je pro (nás) paranoiky jako dělané.

8 08.01.2020

Moje druhé a zřejmě poslední setkání s Joonou Linou i manželi Keplerovými. V dnešní době nepřeberného množství detektivních románů pro mne jejich dosud poznané dílo představuje to slabší z daného žánru.
Výstavba příběhu i jeho komplikovanost je bezpochyby obdivuhodná, ale konkrétní dějové detaily a především pak rádoby dramatické popisy akčních scén zážitek dokonale pohřbívají. Nechci se pouštět do zbytečných spoilerů a tak pouze zmíním zcela ujeté chování všech, které potkají pronásledovaní, kteří (zcela "logicky") ve své situaci volají mamince... Případně nezničitelný Chuck Norris, který tentokrát operuje na temné straně, likviduje zcela sám jednu elitní jednotku za druhou na zemi, ve vodě i ve vzduchu... A v neposlední řadě don Corleone, který tahá prakticky za všechny nitky a díky tomu stojí mimo jakoukoliv spravedlnost, podlehne naprosto destruktivnimu šílenství, protože se do jeho hájemstvi plného elitních zabijáků blíží sám Joona Lina...
Ne, ne. Úporná snaha o originální komplikovanost, akční překvapivost a intuitivní dokonalost hlavního vyšetřovatele mě do varu nedostala. Půjdu tedy o dům dál.

8 29.11.2019

Každý bychom chtěli mít svého Raymonda!
Přesvědčivě podaný příběh, který sledujeme z hlavy hlavní hrdinky, a to s uvěřitelně zachycenou subjektivní realitou. Originálně a čtivě podané.
Jak rychle i my soudíme všechny Eleanory okolo nás?

8 28.05.2019

Pohádka o americkém jihu první poloviny 20. století s prvky syrovosti jakoby inspirované bratry Grimmovými. Černobílé (doslova) vykreslení postav ubírá příběhu na síle a tak nikdo neprochází žádným vývojem, čímž se tato kniha stává roztomilou a v mnoha hrdinech idealizovanou kronikou autorčina dětství.
Přesto dávám plný počet a to zejména s ohledem na příjemnou čtivost i nápad vyprávění „dospělých“ témat osmiletou holčičkou. Zároveň velmi oceňuji i pasáž školní výuky o Hitlerovi a její zasazení do kontextu celého děje. To je pojato originálně, nadčasově a především stále aktuálně.
Celkově tedy nadstandardní klasika, kterou si může přečíst opravdu každý.

8 06.11.2018

„Působíme jako lidé, kteří dostanou nabídku, aby spoluřídili vlak, ale raději si sednou mezi pasažéry. A když to začne drncat, tak hudrují, že řídí někdo jiný a hrozí, že raději vystoupí.“ Tak takhle nějak by mohly začínat další osudy našeho „národního hrdiny“ Josefa Švejka…
Erik Tabery napsal skutečně mimořádnou knihu, která čtenáře provází škálou pocitů od národní hrdosti až po „národní“ stud. Knihu, kterou by si měl přečíst ideálně opravdu každý, a to bez ohledu na to, zda je spíše z kavárny, z hradu či ze svazků StB. Knihu, která nás nutí klást si (pro řadu lidí možná neobvyklou) otázku: „Myslím si to, protože tomu tak je, nebo si to myslím, protože to tak cítím a chci, aby to tak bylo?“ Ne vždy sice existují jednoznačné odpovědi, ale kritické myšlení a otevřenost vůči jiným možnostem reality by přesto měly vždy zůstávat na prvním místě. Protože účelové lakování na černo, či naopak na růžovo, nikomu nic dobrého nepřinese a jediným důsledkem tohoto přístupu se pak stávají chybná rozhodnutí.

8 04.05.2018