Ten, kdo stojí v koutě

U této knížky mé několikrát napadlo, co vlastně dělá knihu výbornou... Potvrdila se mi moje teorie, že emoce a pocity.
Začátek knihy a celkově její kompozice mi přišly fenomenální. Psaní formou dopisů neznámému adresátovi v mně probouzel detektivního ducha.
Jediný, kdo mi trochu vadil, byl Charlie sám. Ke konci už byla jeho pasivita k nesnesení, nechával si utíkat příležitosti, stál a čekal.Nelíbilo se mi, jak si špatně vykládal význam slova přátelství a nahradil je slovem výdrž, nebo obětování.
Význam Toho, který stojí v koutě spatřuji v několika rovinách, jako chlapce, který stojí opodál a díky tomu vidí, co je ostatním ukryté. Nebo jako chlapce, kterého většinová společnost nechápu a není ochotná ho přijmout, a konečně jako chlapce, který stojí v koutě tak dlouho, že si nechává protékat život mezi prsty...

Tato kniha je opravdu skvělá, o tom svědčí i to, že i po 27 letech od vydání má stále své čtenáře.
Moc hezky a hlavně citlivě popisuje složitosti dospívání, zvlášť dobře autor zvládl psychologii postav a rozhodně bych ji doporučila každému.
Akorát může mi někdo prosím vysvětlit, proč kniha, která se v originále jmenuje The Perks of Being a Wallflower, má český překlad Ten, kdo stojí v koutě a film, který byl podle ní natočen, byl přeložen jako Charlieho malá tajemství?! XD

Knížku jsem četla v době svého dospívání, kdy vyšla a kdy jsem se sama cítila jako ta, kdo stojí v koutě. Tehdy se mě velmi dotýkala a Charliemu jsem rozuměla. Nevím, jak by to bylo dnes, ale vzpomínám si, že z filmu jsem byla trochu zklamaná, jakoby tam chybělo to něco mezi řádky, co v knize bylo.

Táto kniha ma fakt dostala. Tie Charlieho listy sú písané tak krásne. Niekedy som sa pousmiala, niekedy mi bolo do plaču. Záver ma prekvapil.

Kniha psaná formou dopisů patnáctiletého kluka. Celé to na mě působilo úzkostlivě, ale nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Je to jeden rok v životě a jak jej Charlie prožívá. Píše, pouze jemu, známému příteli, ale chvílemi jsem měla pocit, jako by to psal přímo čtenáři. Charlie je citlivý a vnímavý kluk a jeho charakter je dobře popsaný. Stejně tak Patrick, ale to je vše, co se postav týče. Ostatní už jsou popsáni jen povrchně. Přesto na mě kniha udělala dojem. Díky čtenářské výzvě se dostávám k neuvěřitelným skvostům.

Tuhle knihu jsem bohužel neměla tu čest číst ve svých teenage letech, viděla jsem pouze film, který mám moc ráda. Bohužel mám pocit, že tento fakt očekávání mi velmi zkazil celkový dojem z knihy.

Je velice zajímavé číst knihu, která je psaná dopisově: myšlenkový tok na stránce. A je to ohromující právě tím, jak se autor dokáže vžít do myšlenkových pochodů někoho jiného, tak aby vše působilo reálně. Konec mě vážně dostal (asi víte, kterou část myslím, pokud jste četli).

Nemohla jsem se však přenést přesto, že charaktery nepůsobili kromě Charlieho a Patricka úplně dotaženě? Jako bych měla pocit, že oni jsou dvě skutečné postavy v kulisách. Tohle je asi i tím, že je kniha tak krátká, což vzhledem k dopisové formě ale dává smysl.

Z nějákého důvodu, který mi však není úplně známý jsem po celou dobu čtení pociťovala extrémní úzkost. Normálně miluji melancholické knihy a trocha té úzkosti mi vzhledem k mým očividně masochistickým sklonům (jelikož jsem četla 3 Bridgeton „knihy“ [ jestli se to dá nazvat knihou ]) nevadí. Tohle ale bylo fakt nepříjemné: nevím co si o tom mám úplně myslet, protože lepší nějáký pocit než žádný že? Pro citlivější povahy: radši si fakt najděte triger warnings.

I po několika letech je to pořád úžasná knížka. S odstupem času vnímám spoustu situací jinak, občas postavy chápu, občas už ne. Každopádně ji miluju, stejně tak jako film.

Uf, tohle mě fakt dostalo! Temný, napínavý a místy takový ten pocit, že se něco pořád děje, i když vlastně nic. Postavy jsou úplně reálné, jejich myšlenky a pocity mě bavily sledovat a někdy i znejistily.
Cetlo se to samo, tempo super, atmosféra drží až do konce. Prostě kniha, která tě vtáhne a nepustí, a ještě po dočtení se ti vrací v hlavě.

Čítal som túto knižku už pomerne veľmi dávno. Ale bolo to pekné, silné.. zanechala vo mne odozvy a rezonancie.

Když se potká ostrá mysl s nečekanou jemností, vznikne něco jako tanec ve větru, co vás nejen zamotá, ale i potěší, protože máloco dokáže být zároveň záludné a přátelské jako stará známá s talentem na kávové rituály. Vnitřní šepoty tady mají takovou váhu, že by unesly i celou rodinnou sešlost plnou nevyřčených tajemství a nedopitých čajů, a přitom si udrží lehkost, co se tváří jako sranda a přitom bodne jako ostrý nůž v dortu. Kdo čeká tradiční řešení, může rovnou zapomenout, protože tady se myšlenky hemží jako včely na louce plné divokých květin a nikdo neodejde bez pichlavého úsměvu na rtech. Pro fanoušky, co rádi hrají šachy s osudem, je tah správný jako kdyby slunce zrovna vyhrálo soutěž o nejveselejšího svítidla v místnosti. Smích se tu mísí s vážností, jak když si ráno nalijete čaj s medem a kapkou tajemství, a vy nechcete, aby se tenhle koktejl nikdy nerozplynul. Rafinovanost, co hladí po duši, a špetka ironie jako sůl v kari – to je kombinace, co vám vykouzlí úsměv, aniž byste museli křičet haló. Takže kdo má rád, když to není úplně jasné, ale pořád má chuť hrát, může se těšit na pořádnou jízdu.

Příjemné oddechové čtení, co více dodat. Příběh formou dopisů je velmi čtivý, knížka je sama o sobě poměrně krátká a přesto se v ní toho odehraje tolik. Čekala jsem možná malinko víc, vzhledem k oblíbenosti knihy, ale vlastně nemůžu nic konkrétního vytknout. Naopak vyzdvihnout by se dalo spoustu nádherných myšlenek a citátů, které knihu provází. Na závěr hodnocení tedy aspoň jeden, který ve mě hodně rezonuje:
"Jen chci, aby jsi věděl, že jsi výjimečný... a jediný důvod, proč ti to říkám, je, že nevím, jestli ti to někdy někdo jiný řekl."

Měla jsem na chvíli pocit, jako bych se ocitla v jiném světě. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se takhle ponořila do mysli někoho jiného. Prožít celý ten rok s Charliem bylo neobyčejně zajímavé a jedinečné a konec mě hodně překvapil. Myslím, že tato kniha je opravdu jedinečná, ale ani ne tak svým obsahem, jako spíš stylem, kterým je napsána...

Příběh kluka, který "je mimo". Příběh jedné americké střední školy. Dobré pozorovací schopnosti, ale nízký EQ hlavní postavy nabízí široké možnosti příběhu a autor vás svými popisy vtáhne do děje tak moc, že máte pocit, že jste součástí příběhu a všechny v něm blízce znáte.
Hodně dobře napsané.

20.10.2025

Knihu jsem začala poslouchat už jednou, ale to jsem vůbec neměla chuť na příběh deníkovo-dopisové formy. Až postupem jsem se na ni naladila. A pak Charlieho pozvala. Charlie má úžasnou osobnost. A štěstí těch, kteří to v jeho blízkosti poznají. A je taky zvláštní podivín. Věcný a náročný příběh. Jsem ráda, že jsem k němu nakonec došla.

O knize jsem slyšela dávno předtím, než jsem se k ní dostala. Zklamání se rozhodně nekonalo, ale kniha do mých top padesáti knih patřit nebude. Možná i proto, že již dávno nejsem cílová skupina. Právě proto jsem se mohla podívat na knihu i z druhé strany a ocenit přístup nejen teenagerů, ale i dospělých k inteligentnímu, citlivému a trochu divnému Charliemu, který mi přirostl k srdci. Zasuté trauma z dětství si nakonec Charliemu nevědomky vybaví a Charlie poznává, proč je jiný, než jeho vrstevníci. Zaujalo mě jeho smíření se s tím, že svět a lidé v něm nejsou černobílí a snaha odpustit. Líbilo se mi, že kniha byla napsána formou dopisů neznámému příteli a že Charlie byl úžasný čtenář.

Tak tohle mě fakt nebavilo. Nejsem sice cílovka, ale nemám problém se čtením a pochopením knih pro středoškoláky. Přišlo mi to hrozně nereálné, možná takto přemýšlí a žije americká mládež, ale sem to moc nezapadá. Kniha na mě působila dost negativně, homosexualita, drogy, zneužívání, kouření, postavy nesympatické, Charlie byl zřejmě psychicky nemocný, čekala jsem nějaké vysvětlení. Přečteno do čtenářské výzvy.

Pořád bych čekala na další a další dopisy..krása.

I když se kniha na první pohled zdá jako jednoduchá četba pro teenagery, není tomu úplně tak. Rozebírá různá stěžejní témata dospívajícího kluka, do kterých se můžeme vcítit díky pohledu z první osoby. Kromě 'obyčejných' problémů kniha velmi dobře upozorňuje na PTSD (post-traumatic stress disorder)

Už dlouho se od Stephena Chboskyho chystám na Imaginárního přítele, nakonec jsem nejdříve sáhla po jeho úspěšné prvotině. A bohužel musím konstatovat, že tu mám zatím největší zklamání poslední doby...
Nejsem si úplně jistá, co jsem přesně očekávala - vím jen to, že v této knížce jsem to nenašla. Snad jsem čekala něco víc na základě nadšených recenzí ostatních na bookstagramu i na portálech různých knižních databází, nebo jsem si spíše představovala příběh "o tom v koutě", o outsiderovi, který nikam nezapadá, nemá žádné přátele a vyrovnává se s tím.
Dílo je psané formou dopisů, které hlavní hrdina Charlie adresuje neznámému příteli. Vypráví v nich o všem, co zažívá po nástupu na střední s partou přátel ze čtvrťáku, která ho přijala mezi sebe i navzdory jeho nižšímu věku. Charlie je trochu zvláštní a výjimečně přemýšlivý chlapec, na svůj věk 15 až 16 let ale některé situace popisoval až moc dětsky a často se tak i choval. V závěru se však ukáže, že se do jeho chování možná promítla jistá traumatická událost z dětství, u které jsem vůbec nečekala, že by se v ději mohla objevit.
Celá knížka měla poměrně milý a jednoduchý styl a obsahovala spoustu zajímavých myšlenek i silných témat (např. drogy, sex, znásilnění i otázky LGBT). Celkově mi ale moc nesedla - buď nejsem úplně tou pravou cílovou skupinou, nebo jsem čekala prostě něco víc. Doufám, že mi hororově laděný Imaginární přítel v budoucnu sedne lépe...
I když sama za sebe tentokrát nemohu moc doporučit, určitě bych knihu poradila k přečtení spíše mladším čtenářům v Charlieho věku, se kterými třeba bude lépe rezonovat. Eventuálně dám ještě šanci i filmovému zpracování z roku 2012, které vyšlo pod názvem Charlieho malá tajemství.
Hodnocení: 2,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)