capricorn__ capricorn__ komentáře u knih

☰ menu

Stín větru Stín větru Carlos Ruiz Zafón

Perfektní kniha do letních měsíců. "Stín větru" v sobě nese kousek typického románu, thrilleru, kousek historie a intrik, ale především hodně čtivosti a velmi poutavého stylu psaní a sympatických, uvěřitelných hlavních postav. Jedna z knih, která se obtížně popisuje, protože má svůj osobitý nádech a atmosféru.

02.02.2022 4 z 5


Řbitov zviřátek Řbitov zviřátek Stephen King

Upřímně řečeno z této knihy příliš nadšený nejsem. Možná, že kvůli tomu, že mi ostatní říkali, že to je nejlepší Kingova knížka, jsem měl příliš velká očekávání. Nedokázal jsem přilnout k hlavním postavám a děj se upřímně docela vlekl a rozjel se cca až v poslední části. Závěr, ano, ten je skvělý, k tomu všemu King píše poutavě, takže se mi (i v jeho horších knihách), nestalo, že bych knihu chtěl odložit, ale tahle knížka mi připadala taková nijaká. Na to, že jde o horor, mi dokonce připadala občas velmi nudná.

25.01.2022 3 z 5


Paní Dallowayová Paní Dallowayová Virginia Woolf

Jedna z nejlepších knížek, která se mi v poslední době dostala pod ruku. Paní Woolfová mi vždycky sebere pevnou půdu pod nohama tím, jak umí rozvinout maličkost, kmitot křídel motýla či proud vody. Za krátký časový úsek stačila vepsat tak mnoho. Pro to, abyste tuto knihu ocenili, musíte být se spisovatelkou alespoň ze třetinky na stejné notě; být nenapravitelným melancholikem, kterého ani Vánoce tak docela nerozveselí, který hodiny dokáže sledovat padající listí. Pokud se vám toto poštěstí, pak si tuto - a další autorčiny knihy - zamilujete, protože budete nadšení z toho, že někdo dokáže napsat knihu o rozporuplných pocitech, které třeba neumíte ani pojmenovat a uchopit. Pokud takoví nejste, potřebujete v knize děj, jasnou strukturu, hodně přímé řeči, jasné vypravěče, pak se budete u "Paní Dallowayové" velmi trápit a pozvánka na její večírek vás moc nepotěší. Já jsem nadšený! Trochu mě mrzí, jak rychle jsem knihu přečetl...

19.11.2021 5 z 5


Zmizelá Zmizelá Gillian Flynn

"Zmizelá" je taková moje guilty pleasure. Obvykle nesnáším knížky se zlatou plackou na obálce, které si hrají na něco, co nejsou, ale "Zmizelou" jsem četl už asi třikrát (jednou i v aj) a věřím, že se k ní vrátím zas. Je nutno podotknout, že já začal (skvělým) filmem, takže už při prvním čtení jsem věděl, co se stane. Přišel jsem ale o zážitek ze čtení? Neřekl bych, vlastně možná naopak, protože jsem mohl porovnávat, jak filmové scénky sedí s těmi knižními. Mezi moderními autory, kteří (alespoň podle mého) píší stejným stylem psaní, jaksi neoriginálně, příliš stručně a připraveně, Gillian Flynn vyčnívá. Tohle jsem napsal i u dalších jejích knih, které jsem přečetl, ale líbí se mi, jaký má charakteristický (a poněkud cynický) smysl pro humor, jaké používá metafory, její postavy (a zvláště pak v této knize) jsou dobře zapamatovatelné. Věřím, že někdy by mohla trochu ubrat, Flynnová je podobná grafomanka jako třeba King (deníková Amy mohla být podstatně kratší) + někdy je na mě příliš sprostá (a to říkám já, fanoušek Madonny), ale i tak si její knihy užívám. Líbí se mi, jak dovedla jednoduchý nápad takhle rozvést. Líbí se mi i psychologický přesah, to, na stranu jaké postavy se postavíte. Chápu uživatele, které knihu kritizují, věřím, že "Zmizelá" není pro každého, mě ale moc baví. Věřím, že výrazně ovlivnila literární svět (stačí se podívat, na kolika obalech moderních bestsellerů najdete přirovnání "jako Zmizelá") a troufám si prohlásit, že půjde o knihu, která jen tak nezapadne a přitáhne pozornost lidí i za desítky let (ale to si taky můžu přibarvovat, protože jsem velký fanoušek, žejo :D). Každopádně: tohle je ta jediná moderní knížka, kterou vlezle nutím číst svým známým (a pak se mírně vztekám, když se jim nelíbí tak, jako mně).

02.04.2021 5 z 5


Zvláštní, ale pravdivé Zvláštní, ale pravdivé John Searles

Je to už docela dlouho, co jsem knihu četl, ale doteď si pamatuji na melancholickou atmosféru, která sršela skrz celou knihu a která mě velice zaujala, protože mi tím pádem připadaly děj a postavy uchopitelné a věrohodné. Líbí se mi řešení rodinného tajemství, to, jak moc byla celá rodina ovlivněna smrtí svého blízkého. Není to typický detektivní příběh, nikdy mi z něj nemrazilo v zádech, ale zato mi z něj bylo smutno a docela i úzko. Je to velice jedinečná kniha - teď, když o ní přemýšlím, si dovedu vybavit určité pasáže a i citáty, což hodnotím velice kladně, když čtu knížky často. Vřele ji doporučuji, ale radím vám, abyste ke knize nepřistupovali jako k detektivce a thrilleru, ale spíš jako tragickému rodinnému příběhu s detektivní zápletkou v pozadí.

17.03.2021 5 z 5


Gejša Gejša Arthur Golden

Jedna z těch knih, kterou můžu číst pořád dokola, a pořád si četbu užívám, baví mě a já se na ni těším. Rozhodně to není pro tu milostnou linii, která je - upřímně - docela ohraná a i do jisté míry předvídatelná, ale především pro pohádkový styl psaní Arthura Goldena, to, jakou umí vytvořit atmosféru, jaký používá jazyk, jeho skvělé metafory a popisy prostředí, které však nejsou nudné. Hlavní postava mě moc zaujala především tím, jak se od začátku do konce tolikrát změnila (a nyní nemluvím jen o věku, ale především o jejím přemýšlení). Vím o kontroverzích, které se s touto knihou pojí a upřímně nevím, jestli je "Gejša" tou pravou knihou pro někoho, kdo se o jejich způsobu života dozvědět víc, ale "Gejša" jako román je perfektní. Autor má schopnost čtenáře přenést přesně tam, kam ho potřebuje přenést a vymáchat ho v emocích, které chce, abyste cítili. Škoda, že napsal jen jednu knihu, má obrovský potenciál.

29.01.2021 5 z 5


Dlouhý pochod Dlouhý pochod Stephen King

Kingovi (nebo Bachmanovi?) se podařilo vytvořit knihu, která čtenáře unaví. Ne délkou, ne stylem psaní, ale obsahem. Během čtení jsem měl totiž pocit, že jsem na pochodu taky a že musím pokračovat v chůzi, ačkoliv jsem unavený, protože na tom závisí život. Ke čtivosti dopomohla i soutěživost spojená s touto velice bizarní reality-show. Bavila mě každá stránka knížky i přesto, že konec je poměrně předvídatelný. Nejvíce se mi líbila psychologie postav a to, jak se čtenáři měnili před očima. Velice kladně hodnotím i to, že, byť je v knize postav požehnaně, neztrácíte se v nich. Před četbou jsem přemýšlel o tom, že bych se nějakého dlouhého pochodu účastnil sám, ale... no, radši na to zapomenu.

23.01.2021 5 z 5


Proměna Proměna Franz Kafka

Kdybychom z této novely nepsali písemku ve stylu: "A co se stalo na straně 45...?" a já nemusel Proměnu číst, protože mi to nakázali, tak asi dám plný počet, protože nápad, hlavní myšlenka a vůbec provedení je hodně jedinečné a hodně přeskočilo svoji dobu, ale za tu 4, kterou jsem z toho mizernýho testu dostal, i když jsem si s přípravou dal fakt práci, asi plný počet dát nemůžu. :D

23.11.2020 4 z 5


Volání Kukačky Volání Kukačky Robert Galbraith (p)

Velmi povedený detektivní román. Sice děj neobsahuje popisy násilí, krve či napětí, které je protkáno bitkou a střelbou pistolemi, ale i přesto je velmi čtivý (a pro mě i uvěřitelnější). Případ jako takový je poměrně fádní, prostředí celebrit mě tolik nezajímalo, ale rozuzlením jsem byl příjemně překvapen.

21.05.2024 4 z 5


Tělo a krev Tělo a krev Michael Cunningham

Velmi povedená kniha. Nejprve jsem měl z obsahu obavy, jelikož knih, které rozebírají rodinou linii, je mnoho. "Tělo a krev" je zajímavý román tím, že se příliš od ostatních knih podobného obsahu neodděluje, při čtení jsem měl pořád pocit deja vu (nejvíce mi román připomínal "Hermafrodit" od Eugenedise), nicméně i přesto umí čtenáře chytit a nepustit. Cunningham je skvělý vypravěč - jak jsem zjistil už při čtení "Hodin" - a perfektně dovede zachytit lidské emoce a celkový charakter jednotlivých postav. Zaujalo mě také, že byť autor píše velmi poetickým stylem, stejně je vůči postavám jaksi neosobní a nikdy nedá najevo, která postava je mu sympatičtější či se kterou více souzní. Kniha mě opravdu moc bavila, vůbec by mi nevadilo, kdyby měla klidně 1000 stran.

22.07.2023 5 z 5


Konec světa & Hard-boiled Wonderland Konec světa & Hard-boiled Wonderland Haruki Murakami

Během čtení se mi názor na knihu několikrát radikálně proměnil, ale na konci, kdy se všechny linie propojily a já dostal odpovědi na všechny otázky, které jsem potřeboval, jsem nedokázal jinak než hodnotit pěti hvězdičkami. Od Murakamiho jsem toho už načetl hodně, proto mě překvapilo, že mi prvních asi sto stran přišlo, že čtu úplně jiného autora. Zápletka se mi moc líbila, nápad taky, ale nejlépe hodnotím myšlenku a rozsah.

(Jediné, co pořád nedokážu pochopit, je autorovo vyjadřování přitažlivosti a chtíče vůči ženám/dívkám...)

27.02.2023 5 z 5


Pěna dní Pěna dní Boris Vian

Začátek byl docela strašidelný chaotickým stylem psaním, ale později, hlavně k závěru, jsem si ke knize našel cestu a zamiloval si jí. Vím určitě, že mi během prvního čtení, kdy jsem se hlavně snažil zorientovat v ději a postavách, uteklo hodně symbolismu, proto se ke knize určitě plánuji vrátit.

02.02.2023 5 z 5


Kmotr Kmotr Mario Puzo

Velmi zajímavá, nezapomenutelná kniha, která se četla sama. Nemám, co bych knize vytkl, bavila mě ve všech částech (snad bych jen podotkl, že první část mi připadala svižnější než druhá) a postavy mi přirostly k srdci. O mafii jsem nic nečetl a nevěděl, proto jsem byl příjemně překvapen. Don Corleone je legendární postava!

08.07.2022 5 z 5


Běh o život Běh o život Richard Bachman (p)

Mezi moje nejoblíbenější Kingovy knížky patří právě ty delší a popisnější, proto mě poměrně překvapuje, že jsem docela fanda Bachmanových jednohubek. Kromě toho se mi moc líbí Bachmanův cynismus a celkově jeho vyjadřování, které je oproti Kingovi vybroušenější. "Běh o život" je velmi bezbolestná kniha, která má spád, autor se nikde nezdržuje a hned vás dovede tam, kam potřebuje. "Běh o život" mi skoro připomíná filmový snímek přepsaný v románové formě. Byť jsem fanda knihy, k pěti hvězdičkám mi chyběla větší hloubka a trochu mě rozčilovala předvídatelnost a v určitých místech i nelogičnost. (Do "Dlouhého pochodu jsem se ponořil více.) I přesto příběh doporučuju, nápad je skvělý a atmosféra povedená.

26.03.2022 4 z 5


Na jih od hranic, na západ od slunce Na jih od hranic, na západ od slunce Haruki Murakami

Murakami bez koček a magického realismu, ale pořád se starou muzikou, rozervaným hlavním hrdinou a velmi explicitními scénkami. Musím říct, že je dobře, že si mezi autorovými knížkami dávám pauzu, protože věřím, že by se mi snadno zprotivil, kdybych ho četl nahusto. Díky tomu je to pořád jeden z mých oblíbených autorů a odpouštím mu i to, že v této knize tak nějak vzal to, co fungovalo u těch předchozích, a udělal z toho jakýsi (kvalitní... uznávám) koktejl. Tato kniha je dějově velmi krátká a rychlá, ale pomalá, co se vnitřních monologů a filozofie týče. K hlavní postavě jsem si kupodivu dokázal najít cestu, ale nikdy bych se s takovým člověkem asi nechtěl spřátelit. Věřím, že se mi podařilo prokouknout, co má hlavní postava symbolizovat, co taky zastupuje Šimamoto a mohl bych pokračovat dál a dál. Plný počet hvězd dávám především proto, že ano, mám ke knize výhrady (a je jich celkem dost), ale i přesto obdivuju to, co na krátkém prostoru autor dokázal a že mě přinutil o knize pořád přemítat, abych závěr lépe pochopil.

07.03.2022 5 z 5


Sněhulák Sněhulák Jo Nesbø

Kdyby všichni neříkali, že tohle je nejlepší díl ze série, asi by se mi líbil více. "Sněhulák" je skvělá detektivka a obsahuje vše, co by mrazivý, severský thriller obsahovat měl. Upřímně však věřím, že kdybych tuto knihu četl jako první z celé série (nebo mezi prvními), asi bych z ní měl o něco lepší pocit. Je těžké pořád vymýšlet nové a nové zápletky a způsoby, jakými zmást čtenáře, proto mi tato kniha nepřipadala už tolik napínavá. (Kromě toho jeho předchůdce, "Spasitel", je pro mě vůbec nejoblíbenější díl ze série.) Nejvíce se mi na knize líbily autorovy mrazivé popisy nálad a situací, celková metafora se "Sněhulákem" je velmi chytrá. V sérii jsou dle mě lepší díly, ale... "Sněhululák" je i tak velmi povedená kniha.

15.02.2022 4 z 5


Obraz Doriana Graye Obraz Doriana Graye Oscar Wilde

Kdyby byl román napsaný v roce 2022, by byl dle mého stejně populární a relevantní jako na konci devatenáctého století. Vzpomínám si, že "Obraz..." byla první povinná četba, která mi nepřipadala příliš těžká a která mě i moc bavila. Je velmi přímočará, děj hezky plyne, hlavní postava se mění, ale zároveň zůstává stejná a pravá hloubka se přenese na čtenáře až na samém závěru či po dočtení. Pro mě tato kniha obsahuje vše, co by v sobě měl mít poutavý román.

09.02.2022 5 z 5


Směšné lásky Směšné lásky Milan Kundera

Milan Kundera je perfektní v tom, že umí svoji hlubokou filozofii vtěsnat do povídek, ve kterých byste to čekali nejméně především kvůli zvláštním (převážně mužským) hlavním postavám, jejich přemýšlení a zacházení se životem. Já osobně jsem nenašel v této knize žádné vyloženě slabší místo, a pokud mě náhodou nějaká povídka bavila méně, pak zpravidla rychle i skončila. Pravá hloubka jednotlivých povídek se nachází právě za charakteristickou tragikomičností, vystihující název knihy, proto jsem si jejich význam uvědomil až ve chvíli, kdy se mi povídky "rozležely v hlavě". Kundera je pro mě sázka na jistotu, nikdy mě svým psaním nezklamal. (Jen mě mrzí a zaráží, jakou roli zastávají ženy v jeho knihách.)

07.02.2022 5 z 5


Pod skleněným zvonem Pod skleněným zvonem Sylvia Plath

Na to, že autorka knihu napsala rychle a nebyla s ní příliš spokojená, jde o bravurní román, který u čtenáře vyvolá spoustu emocí. Oblíbil jsem si styl psaní Sylvie Plathové, líbí se mi její cynismus, ale i smysl pro humor - postava Esther byla velmi lidská a uvěřitelná (hlavně proto, že velmi splývá s autorkou). První část - ta mírnější, sloužící skoro jako jakési tiché doutnání pod povrchem, které praskne v druhé části - se mi zdála živější a více mě i bavila. Druhá část byla na mě docela náročná tím, jak Plathová popisy a myšlenkami Esther udeřila na hřebík. (Sebevražedné monology se mi nečetly lehko, což je ale správné.) Ve výsledku perfektní dílo, škoda, že pouze jediný román od autorky.

16.01.2022 5 z 5


Cizinec Cizinec Albert Camus

Nevzpomínám si, že bych někdy četl tak krátkou knihu, která by ve mně vyvolala tolik emocí a nutila mě přemýšlet týdny a týdny po dočtení poslední kapitoly o hlavní myšlence této knihy a vůbec filozofii Alberta Camuse a existencialismu. Existencialismus nemám rád, protože mě děsí ztráta kontroly, která s tímto směrem přichází, pro mě je to jeden z nejdepresivnějších směrů, ale Camus mi k němu otevřel dveře. Pořád "Cizince" obdivuju, protože na tak krátkém prostoru řekl autor tolik o lidské povaze, životu a vztazích. Hlavní postavy v této knize nejsou napsány tak, abyste je měli rádi, nikdo tam není sympatický (zvířata možná), ale hlavní myšlenka a přesah je to, co mě chytlo a zaujalo. Pokud vás zajímá filozofie, psychologie či antropologie (ne pouze literatura), pak vás "Cizinec" určitě zaujme. (Ano, přesně tak, z tolika oborů se na knihu dá dívat!) Nadčasová knížka!

08.07.2021 5 z 5