Cizinec

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavním hrdinou existenciálního románu Alberta Camuse je úředník Mersault, Francouz žijící v Alžíru. Dozvídá se, že mu v několik kilometrů vzdáleném útulku zemřela matka, a jede jí na pohřeb. Protože ji dlouho neviděl a navzájem si už neměli co říct, nijak ho její smrt nezasáhla. Na pohřbu neplakal, dokonce ani neznal její věk a hned druhý den šel se svou milenkou Marií do kina na komedii, jako by se nic nestalo. Poté se setkává s Raymondem, kterého opustila milenka a on se jí chce pomstít... Ve druhé části knihy Mersault uvažuje o životě a jeho smyslu, potýká se s vnitřní prázdnotou. Odmítá se obrátit k Bohu, přestože jej k tomu neustále přesvědčuje kaplan....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5749/cizinec-qsA-5749.jpg 4.21705
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Garamond
Orig. název

L'Étranger, 1942

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (161)

Kniha Cizinec

Přidat komentář
žlučníkář
předevčírem

Zase jste mě dostal pane Camus. Mně je dost věcí fuk, ale tomuhle chlápkovi moje fuk nesahá ani po plíseň na nohou. Kdyby ho cestou domu sežral starej sousedův čokl, řekl by si nejspíš no a co, hlavně že ti šmakuje vole. Já bych si to třeba řek taky, jenže kolikrát o sobě člověk ani neví, tak se to nepočítá. Jeho styl života se mi líbil, jenže během pár stránek týhle útlý knížky se to celý nějak zvrtlo. Jestli to způsobily skvrny na slunci, věštba z lógru, nebo nějaký siločáry, to se můžu jenom domnívat.

Najednou to chytlo směr, jako když máš z něčeho hrůzu a stejně na tu centrifugu vlezeš. Pak se s tebou ta kabinka utrhne a tvrdě dosedne až támhle vzádu u labutí.
Furt jsem se o něj bál a říkal si ty vole, vždyť oni snad budou soudit za to, že je mu všechno u prdele, no to snad neni možný. Za to bych mu napařil leda prospěšný práce u nich před hospodou, ale kdo ví.

Tahle krátká věc na mě dobře působila a vrtala mi v hlavě.

anja3710
předevčírem

O této knize by se dala napsat celá kniha! Všem vřele doporučuji!!


andrii24
27. října

A nejsme jím nakonec my sami? Aktem neznámé. Faktem cizelované (kafko)viny?

Radek99
25. října

Existenciální detektivka, v níž není ústředním bodem mezní čin sám, ale spíše motivace, jež k němu vedou pachatele. Samotnou esencí existencionalismu jsou scény, kdy hlavní hrdina v soudní síni, v níž mu hrozí hrdelní trest, netečně pozoruje okolí a středem jeho zájmu se stane až moucha narážející v horkém africkém dnu na okenní tabulku. Camus si také bere na paškál dobové společenské konvence, Francouz Mersault není odsouzen ani tak za vraždu Araba, ale za to, že neplakal své matce na pohřbu... Zajímavá a logická je i souvstažnost s dílem Dostojevského, především pak s knihou Zločin a trest, podobnost Mersaulta a Raskolnikova je přímo očividná, stejně jako jejich reflexe své vlastní pozice v rámci hierarchie společnosti a přesvědčení o své výjimečnosti...důsledek Nietzschova světa bez Boha, světa, v němž ,,Bůh je mrtev". Jedna ze zásadních knih literární historie!

Marxt5
15. října

Kniha se mi četla téměř sama, děj utíkal rychle, ale vyvolával mnoho otázek, mnoho emocí, ať už nechápavost vůči hlavnímu hrdinovi, tak lítost nad jeho osudem.
V díle je vidět autorova schopnost zaujmout čtenáře, vyvolat otázky, emoce...
Poslední část knihy mě opravdu dostala, velmi depresivní, ačkoli si člověk pokládá otázky typu „A zasloužil si to?”, stejně na mě kniha velmi zapůsobila.
Určitě doporučuji.

Pavlaj
09. září

(+ SPOILER) Knížka, která vyvolává spoustu otázek a nedává mnoho odpovědí. Pokrytectví společnosti, která cítí nutnost se všemi prostředky zbavit jedince, jemuž nerozumí a kterým se cítí ohrožena, je odsouzeníhodné. Stejně tak je ale odsouzeníhodná vražda. Navíc vražda jakoby bez motivu, bez důvodu. Trest smrti považuji za nemorální, ale přesto..... byl hlavní hrdina psychopat? Nejspíš byl a byl tak ostatním nebezpečný. Tedy společnost měla právo ho zavřít a trestat? Spousta otázek a podnětů k přemýšlení, výborný námět k filozofické diskuzi. Další kniha, kterou měla dcera jako četbu k maturitě a smekám před její střední školou, že se nebojí podobnými těžkými tématy zabývat.

Osice
11. srpna

Vraceli jsme se z výletu (Vlčí stezka a řeka Vydra), děti spaly v autě, zastavili jsme ve Zdíkově, manžel šel do obchodu a já využila chvilky na rozečtení nové knihy. Byl jím Cizinec od A. Camuse. Manžel byl v momentě zpátky, ale já už věděla, že jsem kápla na knihu podle mého gusta.

"Otočil jsem si židli, jak jsem to viděl u trafikanta, poněvadž mi to připadalo pohodlnější. Vykouřil jsem dvě cigarety a z pokoje jsem si přinesl kousek čokolády a snědl ji u okna. Zanedlouho se nebe zatáhlo a já čekal, že z toho bude letní bouřka. Přesto se zas pomalu vyjasnilo. Jenomže mračna, než odtáhla, spustila na dlažbu jakoby závdavek deště, a ulice tím trošku zešeřela. Díval jsem se dlouho na nebe."
(…)
"Zavřel jsem okna, a jak jsem se vracel do pokoje, zahlédl jsem v zrcadle roh stolu a na něm pod lihovou lampou leželo pár krajíčků chleba. Myslel jsem na to, že neděle je pokaždé tak ucouraná, že maminka je po smrti, že zítra jdu zas do práce a že se zkrátka a dobře nic nezměnilo."

Cizinec mě bavil z několika důvodů. 1) Věcnost, se kterou popisuje hlavní hrdina události, je neobvyklá. Takhle oproštěné vyprávění o pocity jsem nečekala. 2) Hlavní postavu je těžké si oblíbit, přesto jsem v jistých chvílích k panu Meursaultemu pociťovala pochopení. Má velmi zvláštní povahu, je mu lhostejné, co se s ním bude dít, je o něco požádán, udělá to, je lhostejný ke svému okolí, i k těm nejbližším, nepohne s ním ani smrt matky, víc řeší, jak dlouho mu potrvá cesta, své činy nepodrobuje kritice, svůj život spíše zvenčí pozoruje, než prožívá, lítost mu nic neříká, přesto pro mne není snadné ho jako člověka odsoudit. 3) Zachycení atmosféry (vedro v Alžíru, popis návštěv ve vězení, atd.)

Při čtení na mne dotírala otázka „Můžeme skutečně poznat člověka a jeho nitro podle jeho chování?“ Autor nic nepodsouvá, nemoralizuje, nechává čtenáře, ať si sám rozhodne. Spíš ukazuje, jak může být chování člověka interpretováno. Moje první setkání s existenciálním románem. A musím říct, že to bylo setkání čtenářsky velmi příjemné:-)

„Jste mladý a já se domnívám, že by vám takový život vyhovoval.“ Řekl jsem, že ano, ale že mi na tom v podstatě nezáleží. Nato mi tedy položil otázku, zdali nemám vůbec žádný zájem o změnu ve svém životě. Odpověděl jsem, že člověk svůj život stejně nikdy nezmění, že beztoho je koneckonců jeden jak druhý a že ten můj mi zatím není ani dost málo proti mysli. Šéf se rázem zatvářil znechuceně, řekl, že nikdy neodpovídám na otázky přímo, že mi chybí ctižádost a to že je pro obchod pohroma. Vrátil jsem se zas ke své práci. Byl bych ho radši nedráždil, ale neviděl jsem žádný důvod, proč bych měl svůj život měnit."

Ke Camusovi mne nasměrovala J. C. Oates knihou Nesvaté lásky. Tímto jí děkuji a doporučuji dále:-)

PS. Nejsem příznivcem trestu smrti a nebyl jím ani A. Camus.

Gauri
02. srpna

Zvláštní kniha. Doposlouchala jsem ji před několika dny a stále si nejsem jistá , jaký názor na ni vlastně mám. Určitě jsem ráda, že jsem se s ní setkala. Chvíli mi trvalo, než jsem se na vyprávění naladila, ale zhruba v půlce mě děj docela polhtil. Ze začátku mě trochu rozčilovaly dlouhé popisy, nakonec jsem za ně ale byla ráda. Hezky dokreslují celou atmosféru příběhu. Hlavně se mi líbil motiv slunce, který se v příběhu objevuje často.
Mersault mě zprvu svou netečností neskutečně dopaloval, ale našla jsem si cestu i k němu. Včetně pochopení a obdivu, že byl sám sebou až do konce a nepřizpůsobil se společnosti. I když by pak možná dopadl lépe...
Zvláštní příběh, který ve mně vyvolal rozporuplné pocity. A to rozhodně není na škodu.
Za sebe doporučuji! :)

1 ...

Doporučujeme

Jak randit se sestrou nejlepšího kamaráda
Jak randit se sestrou nejlepšího kamaráda
Vytoužený
Vytoužený
Záludné léto
Záludné léto
Láska pod parou
Láska pod parou