Pěna dní

Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/39175/pena-dni-39175.jpg 4.2796
Originální název:

L'Écume des jours (1947)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (109)

Přidat komentář
Dija
31. října

"Lovil jsem ve svém kohoutku celou noc, abych se přesvědčil, jestli v něm není také nějaký úhoř. Ale mám tam jenom pstruhy." Pěna dní mě prostě bavila. Neustále jsem byla něčím překvapována a celkový dojem mi zanechal úsměv na tváři. Jsem si jistá, že až se ke knize za čas vrátím, zcela určitě v ní naleznu něco zcela nového.

AnjaVCL
17. října

Kniha se mi velmi líbila po stránce imaginativní - bylo fascinující představovat si ty výjevy... Nemůžu ale souhlasit s těmi, kteří vyzvedávají ústřední pár coby ukázku "pravé lásky" - naopak mi ten vztah připadal poněkud povrchní. Ale asi to patří k Vianovu světu. Nicméně četby nelituji, pro ty estetické kvality to stálo za to.

Jass
12. října

Pěna dní je další knihou, kterou jsem si chtěla přečíst už neskutečně dlouho a díky pražskému metru a půlhodinové cestě do školy na ní už konečně došlo... Co k ní říct... Tahle malá knížka jednoduše hraničí s genialitou, vytváří spletitý iracionální svět, kde smrt znamená nic a všechno a kde je jakýkoli princip postavený na hlavu. Je prošpikovaná drobnými detaily, u kterých se prostě musíte zasmát, protože jak někoho může něco tak absurdního napadnout? Celé prostředí přitom ale vůbec není centrem děje, to je křehký milostný příběh, který je také značně naivní. Ta naivita bude asi jediná věc, která mi na té knížce trochu vadí. Ale jinak samozřejmě miluju Jean-Sol Partra!

los
28. září

sebesvět, neudržitelnost, nechuť dospět, magie já, strach z odpovědnosti i průměrnosti, vlastně i rezignace, bolest, myšky, poslední kapitola

Lodja
08. září

Měla jsem velká očekávání. Po kamarádčině doporučení, že to "četla snad desetkrát a pořád v tom nachází něco nového" jsem si představila úplně jiný knižní žánr, což byla asi hlavní chyba. Protože její definice na Pěnu dní sedí, Vianovy imaginace nepřestávají udivovat a jeho svět je opravdu líbivý - i ze zbraní tu rostou květiny.
Kromě té surrealističnosti (což je asi slovo, které se k Pěně dní hodí úplně nejvíc a ne nadarmo se tu vyskytuje v každém druhém komentáři) jsem tam nespatřila žádnou hloubku. Béčkový příběh o naivní lásce zasazený do hodně originálního světa. Jenom Alisino vraždění a pohřeb Chloé moji cynickou duši uspokojil, abych z celé knihy neměla zase tak tupě sluníčkový dojem.

PavlineCZka
17. srpna

Asi jsem tento příběh o povrchní lásce protkaný metaforami, absurdními situacemi a surrealismem také neocenila. I když, k mému velkému překvapení, jsem ji snad i pochopila. Přidávám se tedy do skupiny těch, kterým kniha výrazně nesedla (dočíst ji a neumřít u toho byl nadlidský výkon) a k těm, kterým se zásadně změnil pohled na lekníny :-)

MadamC
07. srpna

Krásné. To je asi hlavní popis knihy. Je především, alespoň já to tak vnímám, postavena na krásném jazyce, který dokáže úžasně popsat nepopsatelné. Čtenář si tak dokáže představovat věci, které by ho v životě nenapadly ani v tom nejmenším koutu mysli. Je opravdu zážitek číst něco takového. Obsah už však tolik krásný není. Pokud nejste milovníky Shakespearovských konců, pak konec vůbec nečtěte (pokud se to dá nedočíst). Ale kniha rozhodně stojí za to!

IvikaS
08. července

Něžné, milé a tak smutné...

Kiki22
04. července

Nic takového jsem ještě nečetla. Nádherný svět plný fantazie, ale i hlubokých myšlenek ukrytých pod vrstvou metafor. Krásné.

Manyna
29. června

Jak již bylo řečeno, Pěna dní není pro každého, ale člověku s citlivou duší, fantazií sobě vlastní, velkodušnou empatií a avantgardním smýšlením se líbit bude. I když je to kniha smutná, mám z ní krásný hřejivý pocit. Láska v nejčistší podobě.

Beebee
06. června

Jedna z nejsilnějších knih mé rané surrealistické dospělosti. Boris Vian, Julio Cortazár, Borges, Allendeová, Márquez i premilý Émile Ajar - Romain Gary a mnozí další. Magie snů. Obzvláště pak mám na čestném místě v knihovně Můj život s Krajtou a Příslib úsvitu

Elle272
02. června

Pokaždé, když mám pocit literární prázdnosti, vrátím se k Vianovi. A Pěna dní je kouzelná. Její svět vás uchvátí. A přestože celou knihu vlastně čtete tragický příběh, přijdete si šťastní, jakoby do všech temných koutů svítily paprsky Vianova neotřelého, krásného vyjadřování a hravých obratů. Jste šťastní a o to více pak otřesení při dočítání, které je ledové.
Ale nemám to Vianovi za zlé, právě naopak. Vytvořil mistrovské dílo.

Jakahol
19. května

Pěna dní mě opravdu zasáhla. Číst ji bylo jako plout po klidné veselé řece, nemyslet na nic jiného než na přítomný okamžik a najednou se začala přibližovat bouře, až...

Vianovo psaní mě okouzlilo, baví mě jeho neotřelá nerealistická přirovnání, absurdní krátké události... a to, co kniha svým osobitým způsobem vyjadřuje, je opravdu výstižně. Rozhodně nestačí tuto knihu přečíst jen jednou!

KosťaLevin
15. května

Vhodné při léčbě úzkostí z četby existencialistů. Něžné.

Richisa
13. dubna

Musela jsem přečíst jako povinnou literaturu. Jsou tam asi i hezké momenty - třeba továrna na zbraně, ale jinak mi to přišlo poněkud myšlenky prosté. Asi jsem se na to nedokázala naladit.

Lenka1386
04. dubna

Je to taková "krasokniha". Chodba, do které z obou stran svítí slunce, myšky, piano, leknín... taková zvláštní křehkost. Pak ale továrna na zbraně a srdcerváč. Uznávám, že je třeba být správně naladěn. Mě to uchvátilo.

AnetaT.
18. března

Naprosto nádherá kniha. Boris Vian vytváří úplně nový svět, pohrává si se všedností, normálností. Autor píše velice svižně a vtipně. Pěna dní je zkrátka moje srdeční záležitost, považuji tuto knížku za jednu z nejlepších a nejhezčích knih, které jsem kdy četla. Boris Vian mě prostě baví! Na druhou stranu chápu, že někomu kniha sednout nemusí, jedná se o hodně specifickou záležitost. Každopádně, Pěna dní rozhodně za přečtení stojí.

LadyKet
14. března

Nějak mě tato kniha nechytla. Asi jsem zrovna neměla surrealisticko-existenciální náladu... Možná si ji zkusím přečíst ještě jednou v příhodnější dobu.

Tynyton
27. února

Úžasně nápaditá kniha plná fantazie autora. Upřímně jsem se bavila nejvíce popisem věcí, které se nějakým způsobem odlišují od naší reality. Příběh celý v nádechu něčeho neobyčejného. Krásné.

Masenka1304
22. ledna

Příběh o tragičnosti a kráse lidského bytí, nevyhnutelnosti smrti a marnosti veškerého snažení, plný snových, neskutečných, iracionálních, přeludových, kafkovských situací, jako když autor blouzní z horečky. Krásné čtení, kde si každý čtenář najde svojí interpretaci...

"...tráví dny v jedné vinárně, pije a píše spolu s jinými lidmi, jako je on sám, tam chodí pít a psát, popíjejí vždycky čaj Mořské dálavy a jemné alkoholické nápoje, což jim nedovoluje myslet na to, co píší, a spousta lidí přichází a zase odchází, tím se myšlenkami zamíchá ode dna a každý si vyloví tu či onu, žvásty se neeliminují, vezme se trocha myšlenek, přidá se trochu žvástů, zředí se to. Lidé to tak lépe stráví, zvláště ženy nemají rády nic, co je příliš jasné." str. 211, překlad Svatopluk Horečka, ARGO 2015

wesulle
08. ledna

Nevšední kniha plná roztomilých nesmyslů. Dobrá na rozvíjení fantazie.

wiix
28.11.2016

Ejha. To bola smršť pre moju logiku, na druhej strane pohladenie pre všetky poetické a iracionálne cítenie čo v sebe mám. Popravde som sa strácala vo význame viet, nevedela som prísť na to, čo ktorá časť môže metaforicky označovať . Preto som si tam mohla vložiť hocijakú tému, ktorá mi tam sedela, od materialistického sveta, kedy chudobní a zlí sú ešte horší a bohatí a krásny sú ešte lepší až po reálne zobrazenie života človeka, náhody, osudu, choroby a bolesti. Veď taká menlivá je láska ako tá pena.

NelaF
16.10.2016

Krása- nic jiného si říct nedá. Teda dá, ale ha jaksi nemám slov. ❤

kofina
13.09.2016

Zajímavá a zvláštní kniha a chápu, že někoho uchvátit může, bohužel mě se to netýká.

Tereza.
12.09.2016

Než jsem se dostala ke knize, shlédla jsem film. Pro Michela Gondryho mám tak trochu slabost a byla jsem tedy hodně zvědavá, z jakého textu asi tak mohlo vycházet jeho filmové ztvárnění. Kniha s přehledem dostála mým vysokým očekáváním a v mnohém je dokonce předčila. Byl to doslova útok na smysly, na představivost, na emoce. Když jsem četla ty řádky plné úžasně fantastických popisů a obratů, nepřestávala mě strhávat jejich obnaženost, která dosáhla až k naprosté "opravdovosti" lidského bytí a prožívání. Autorovy metafory skrze mou mysl nacházely své protějšky v realitě. Text neoslovoval mou racionální část, ta v těch "hala bala" naházených větách a slovech jen ztuha hledala nějaký smysl a pochopení. Avšak moje část emocionální a intuitivní, smysl nacházely zcela přirozeně. A odtud, jak se mi zdá, i pramení ta neuvěřitelná hřejivost a hravost textu. Pro mne se v příběhu střetává jakési racionálno a emocionálno a tyto střety často vedou k převrácení zaběhlých rolí. Závěrem snad jen malá asociace s filmem Requiem za sen.

timelady
04.09.2016

Nevím, co mám ke knize říct, ze začátku jsem se nudila, později, když mi došlo, jak celý děj dopadne, jsem měla chuť četbu odložit. Pro mě kniha dějově průměrná, občasné "mindfuck" situace mě akorát rozčilovaly.

bbarborab
31.08.2016

Během čtení Pěny dní jsem zažila mnoho pocitů. Kniha je zároveň romantická, krásná, líbivá, krutá, hnusící se. Má mnoho rychlých spádů, které mě velmi překvapily. Krásně se čte a má své kouzlo, na které musí mít čtenář náladu.

mySaints
27.08.2016

Pěnu dní jsem odkládala dlouho. Mylně jsem totiž předpokládala, že je to těžké čtení, a že člověk potřebuje být správně naladěn, aby si knihu užil. Když jsem si ovšem přečetla první kapitolu, byla jsem tak mile překvapená, že jsem knížku slupla během dvou dní, ze kterých si pamatuju zejména svůj nezadržitelný smích a pak také pár těch melancholických slz. Je to naprosto BOŽÍ kniha, která má v sobě vše co miluju - absurdní scénky, které člověka překvapí naprosto nepřipraveného, spoustu citu a krásný jazyk. Moje první Vianovo dílo a už teď se pouštím do dalších jeho knih!! Krásné, milionkrát krásné, smutné a silné.

katarinačtivá
18.08.2016

Koupím pianocktail.
Zn. spěchá

duch72
27.07.2016

Tahle knížka je sice poetická, ale její tón se po hravém úvodu stává čím dál ponuřejší a ústí v hodně temný závěr. Přesto ve mne zanechala příjemný pocit, asi jako kdybych si dal vynikající hořký drink z Colinova pianocktailu.