Pod skleněným zvonem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Legendární román z roku 1953 je autobiografické dílo o psychiatrické léčbě a návratu do normálního života. Smutný a tragický příběh je napsaný stručným, věcným, sebeironickým až cynickým stylem.

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22179/big_pod-sklenenym-zvonem-mC7-22179.jpg 4.2517
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Bell Jar, 1963


více info...
Nahrávám...

Komentáře (80)

Kniha Pod skleněným zvonem

monushka
16. října

Vypravěčka Esther na mě přelévala všechny své nálady a názory. Četlo se mi o to hůře, když jsem si uvědomila, že Esther je vlastně Sylvia Plath, o jejímž smutném životním příběhu jsem si přečetla před samotným čtením tohoto románu.

dr.horrible
03. července

(+ SPOILER) Avizovaná podoba s “Kto chytá v žite” sedí, ale tento ženský štýl mi sedí viac. To viete, že čítate výnimočné dielo, keď začne návšetvou New Yorku, pokračuje samovraždou a končí stratou panenstva. Strašná škoda tej Plathovej, že to zabalila tak skoro.


Clair16
18. června

Někteří přispěvatelé níž uvádějí, že je kniha oslovila tím víc, že předem znali spisovatelčin osud. Rozumím jim, ale myslím, že tahle provázanost funguje i obráceně. Kdyby autorka sama (naneštěstí) popsanou zkušenost neměla, nepůsobil by text tak přirozeně a nebyl by tak strhující.
Aniž bych se chtěla dotknout autora doslovu, zdá se mi, že některé významy textu přisuzuje nadbytečně. Sylvia Plathová dokázala patrně jít až na dno vlastních vzpomínek, ale neumím si dost dobře představit, že by kalkulovala s metaforami, aby s jejím skutečným příběhem lépe ladily. Je zřejmé, že symbolice a básnické představivosti dává větší prostor v pasážích, v nichž se u hlavní hrdinky Esther projevují psychické problémy. Zobrazení jejího postupného přechodu z jízlivé, bystré, úžasně přesné pozorovatelky s občasnými náznaky projevů psychického onemocnění do skutečné pacientky je ovšem vzhledem k autobiografickým rysům nesmírně odvážné – a jistě také náročné.
Nebýt (skvěle vykreslených) amerických kulis 50. let, mohla by být kniha pokládána za současnou. Ale právě popis ještě sevřeného prostředí, v němž snaha o prosazení a rovná práva inteligentní, schopné a atraktivní ženy zdaleka nejsou samozřejmostí, dodává vyznění další úroveň autenticity.
Příběhy o lidech, kteří mají velký potenciál, ale nemohou ho rozvinout, jsou vždycky smutné. Ale ve mně tentokrát zůstává především dojem, že jsem měla možnost pozorovat člověka, který se nevzdává a s vlastními strachy a hendikepy bojuje s obrovskou vnitřní silou a nasazením.

Jirinamac
13. června

Hodně komentujících píše, že knížka pro ně byla silný zážitek, ale mně moc zážitků nedala. Byla smutná, ale nijak mě nedojímala. Asi brzy nebudu vědět o čem jsem četla.

Samuel98
25. května

(+ SPOILER) Sylvia Plath, prevažne vnímaná ako vnímavá poetka, napísala významný americký román 20. storočia, v ktorom sa zamerala na karikaturistické typizované opisy ľudí (podobne ako to robil román Kto chytá v žite, s ktorým zdieľa prakticky aj záver), na liečbu depresie v prostredí psychiatrie (prostredie podobné Preletu nad kukučím hniezdom) a súčasne dokázala nenásilne podávať svoje feministické stanovisko a názory na vzťahy medzi mužom a ženou.
Príbeh je v zásade autobiografický, s upravenými menami a zrejme aj situáciami, keďže sa sama rozhodla napísať „bestseller“, ktorému napomohla tiež nasledovná samovražda autorky, ktorá môže vrhnúť veľmi zvláštne svetlo na situáciu hlavnej postavy, ktorá taktiež nad samovraždou premýšľa a pokúša sa vyslobodiť spod „skleneného zvonu“ depresie. Román je však kvalitný aj sám o sebe, no je pravda, že ma k nemu dostala skôr autorkina poézia v posmrtne vydanej zbierke Ariel. Hlavná postava Esther navštevuje školu, vždy verila vo svoje ambície a postupne sa počas života prehryzovala školou. Získavala štipendiá a posúvala sa ďalej a ďalej, mala príležitosti, ktoré sa dostávali máloktorej z jej rovesníčok. Bola na stáži v New Yorku. No aj tak necítila uspokojenie, cítila prázdnotu, vyprahnutosť v živote, ktorý viedla. Postupne prichádza o schopnosť písať, čítať a vôbec – existovať, prežiť vo svete dospelého človeka. Sklamáva sa v mužoch, vždy novými spôsobmi. Napokon sa ocitá na úplnom pokraji, keď sa vráti domov k matke a celé noci nemôže spať. Ocitne sa najprv v rukách nie veľmi dobrého psychiatra, pokúsi sa o samovraždu a skončí v rôznych liečebných priestoroch, až sa napokon začne vracať sama do seba, ale v novej „vyčistenej“ verzii.
Nedokázal som sa vyhnúť porovnávaniu s dvoma dielami: Prelet nad kukučím hniezdom, ktorý ale použil priestory psychiatrie viac ako bojisko manipulátorov a utláčaných a hru Psychóza 4.48, ktorá zas vniká do mysle samotnej, do hlavy človeka liečeného na depresie, človeka pred samovraždou. The Bell Jar sa zaoberá depresiou ako skúsenosťou/stavom, ktorý touto formou pochopí aj čitateľ bez skúseností s depresiou, ľudí zobrazuje typovo a s nadhľadom až cynizmom, kedy mixuje komédiu aj tragédiu v pútavom pomere. Čo však dielu ubližuje, je samotná smrť autorky, ktorá uberá z nádeje, ku ktorej hrdinka smeruje v závere knihy. Občasné poetické metafory potešia, atmosféra a „citovateľné“ pasáže vytláčajú takmer všetku vatu.

ella.sna
09. dubna

Jestli jsem to pochopila tak, jak autorka zamýšlela ? Ještě nevím, nechám si to ještě v hlavě dozrát. Chtěla jsem si to přečíst už dlouho a mám z toho trochu, trochu víc, smíšený pocity. Každopádně Skleněný zvon jeho těžkost a určitý slovní obraty, přirovnání se mi fakt zavrtaly pod kůži.
"Barevné ladění celého sanatoria připomínalo játra. Tmavé zamračené dřevo, tmavě hnědá kožená křesla a stěny, které byly kdysi bílé, ale od té doby podlehly plíživé nákaze plísní a vlhkosti. "
Určitě si budu chtít přečíst ještě Ariel.

pakoshka
30. března

Americká padesátá léta, mladá Ester, která se plácá ve svém životě a je toho na ni v hlavě moc. Díky autobiografickým rysům sledujem reálný příběh holky, která upadá do klinické deprese, a to bez skandální přehnanosti. Krom toho nabízí kniha spoustu dalších témat k zamyšlení - otázka feminismu, předsudků, zařazení a škatulkování společnosti, sexuality.
Věřím, že v době vydání vzbudila kniha velký rozruch a i dnes má co nabídnout.

P. S.: Strašně jsem trpěla u popisu elektroterapie, nesnáším tu představu, odjakživa.

ondras666
07. března

Podle anotace, komentářů a informací, co jsem četl na netu, jsem čekal něco fakt ponurého, depresivního, co mě pohltí. Ale opak je pravdou.
Z počátku jsem moc nevěděl, co vlastně čtu. O holce ze střední třídy, která sama neví, co chce. A pak upadne do deprese a zkouší všechny možnosti jak se zabít. Do toho ještě ta zápletka ohledně panenství..
Kniha ve mě nezanechala nějak hluboký dojem, ale přečíst se dala.

1