Pod skleněným zvonem

Tohle číst bylo neskutečné utrpení. Něco tak nudného a zbytečného jsem snad nikdy nečetla. Asi už mi je jasné, proč je autorka známá především tím, že skončila svůj život sebevraždou.

2 10. ledna

Jedno se této knize musí uznat, jedná se dost silný čtenářský zážitek, který záživným dělá především fakt, že se do něj promítlo dost věcí z života samotné autorky a původně byl kvůli těmto podobnostem vydán pod pseudonymem.

Vypráví příběh Esther Greenwoodové, ženy z Bostonu, která se přestěhovala do New Yorku. Sylvia Plath se v knize zabývá tematikou deprese, ženskou psychikou, a deprimující realitou psychiatrické léčebny 50. let. Dále se objevuje mnoho pasáží, ve kterých kritizuje patriarchální společnost tehdejší Ameriky.

Přestože je v titulu dost autobiografických prvků, je v něm mnohem víc než neuvědomělá reflexe života autorky či až možná předzvěst její smrti. Jedná se o těžká témata, která ve vás něco zanechají. Sice jsem si nezamilovala knížku tak, jak jsem předpokládala, ale nepopírám, že jsem si z ní nic neodnesla. Chvíli jsem měla problém si zvyknout na specifický způsob vyprávění, ale oceňuji, jak moc se toho dokázala sdělit v několika zprvu jednoduchých větách.

3 18.12.2022

Popisovat nástup deprese zploštělým způsobem je naprosto v pořádku. Vlastně mi přijde nejzajímavější, že autorka/hlavní postava vůbec neřeší proč se cítí, tak jak se cítí, ale jen jak se z toho dostat (zabít). (A v rámci ženské literatury je to osvěžující.) To z ní svým způsobem dělá hrdinku, ženu činu, i v takto mizerné situaci. Nečetlo se to moc dobře, místy zdlouhavé, ale jako sonda do této nemoci, reakcí okolí a doby skvělé.

5 13.11.2022

Není divu, že se bezduchá, povrchní společnost a předpokládaný život vzdělané slečny, které Plath popisuje, zdají hrdince k nežití. Forma odpovídá obsahu - je dvourozměrná, bez hloubky. Klouzavý sled zážitků a banalit, které se přelévají jedna do druhé bez komentáře, bez reflexe. Večírek se příliš neodlišuje od pokusu o sebevraždu. Výrazných je jen pár bodů: konflikt, kterým skončí Estheřina newyorská stáž, a probuzení v nemocnici. Konec a začátek etapy.
Jistě je to záměrné pojetí, ladí to s Estheřiným depresí zploštěným vnímáním, ale absence psychologie v příběhu psychického zhroucení je zvláštní. V první části tomu rozumím, čistě vnějškový pohled na člověka, který ztratil (nebo nikdy nezískal) vlastní jádro, skutečnou osobnost, dává smysl. Ale ani v ústavu se Esther neobrátí k popisu sebe sama, nejvíc se tomu přiblíží srovnáním svého života s osudem Joan z vedlejšího pokoje. Ani přes udávané uzdravení a zdánlivý zájem o život nepopisuje terapie, vycházky, natož aby vyjádřila náhled na svou situaci (krom toho, že ji psychicky osvobodí zavedení pesaru - tahle jedna věc z knihy dělá feministický manifest, který snad ani největší konzervativci nemůžou zpochybnit!).

Pod skleněným zvonem mě zajímalo, ale byl to chladný, intelektuální zájem, spíš o formu než o obsah. Na podobné téma psali mnozí jiní (Styron, Barbara Gordon, Joanne Greenberg...) a byť mám k některým provedením výhrady, všichni bez výjimky mě citově oslovili mnohem víc.

2 30.10.2022

Tahle kniha ve mně vyvolala spoustu pocitů. První část taková pozvolná vyprávějící o životě mladé slečny, která má svůj sen a zároveň studuje univerzitu. Vše začíná nevinně a klidně, to se ale postupně mění jak v rámci děje tak i v myšlení hlavní postavy a čtenář se během jedné kapitoly ocitá v naprosto jiném prostředí.
Plathová bravurně popsala pocity hlavní hrdinky Esther, možná také proto, že se jedná o autobiografický román. V knize krásně nastínila i předsudky, které v té době ve společnosti panovaly, pokud jste potřebovali odbornou pomoc s vaším duševním zdravím. Obávám se, že jisté stigma se ve společnosti ještě nachází...
Musím říct, že v určitých myšlenkových pochodech jsem se našla dokonce sama, což můj čtenářský zážitek jen posílilo, ovšem v některých ohledech to i člověka až trochu děsí.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu na doporučení svých kamarádek konečně přečetla a že jsem se tak vůbec seznámila s tvorbou někoho, jako byla Sylvie Plath.

3 09.10.2022

Sylvia Plath opísala svoj životný údel cez jej knižné alter ago Esther Greenwoodovú, ktorá je hlavnou postavou románu Sklenený zvon. Práve tento názov je metaforou pre stav úzkosti, ťarchy a smútku, čiže stavy, ktoré sa cyklicky striedali vrámci jej diagnostikovej bipolárnej poruchy. Sklenený zvon, alebo v origináli „bell jar“ pre ňu predstavoval pocit, kedy sa dusí, nemôže dýchať, ani spať či jesť.

Esther sa vďaka výhre v poviedkovej súťaži ako stážistka dostáva do New Yorku, kde má našliapnuté na sľubnú kariéru poetky. Po návrate domov však upadá do veľmi hlbokej depresie. Veci, ktoré by jej na prvý pohľad mali vyvolávať pocity sťastia ju nechávajú chladnou, až sa po neúspešnom pokuse o samovraždu ocitá v liečebni. Všade prítomná paralela deja knihy s realitou v podstate neohraničuje, kde sa končí Sylvia a začína Esther. Oni sú jedna a tá istá. Premýšľa nad spôsobom odchodu z tohto sveta, často opisuje smrť utopením, čo považuje za ten najvľúdnejší spôsob. Je to preto, lebo tak odišla jej obľúbená autorka Virginia Woolf? Veľmi ju ovplyvnilo, že ako dieťa stratila otca, čo ju celý jej zvyšný život sprevádzalo pod známou frázou daddy issue. Nebola schopná nadviazať vzťah a v mužoch hľadala to, čo jej nedal otec.

Kniha sa venuje téme, ktorá bola v 60tych rokoch minulého storočia silne tabuizovaná, takže kniha vyvolala obrovský šok.

Nakoniec svoj nevyliečiteľný smútok zo života riešila samovraždou mesiac po vydaní tejto knihy. Vydala ju pod presudonymom Victoria Lucas. sama vzala život. Zanechala však prelomové diela ako jedna z hlavných osobností takzvanej confessional poetry

2 02.10.2022

Velmi ponury ale pěkný jediný Roman od skvělé básnírky dost mrazí když pomyslím že autorka po napsání krátce spáchala sebevraždu