Burák komentáře u knih

Stejně jako předchozí knížky prince Ládíka, nezklamalo mě ani tohle jeho vyprávění o putování po Kavkaze.Je to čtivé, nenáročné, ale zároveň poučné a je to proložené chytrým humorem a sebeironií. Přesně podle mého gusta.
Opravdu jsem si to čtení užívala, byť to není ten typ knihy, kdy jdete spát nezvykle pozdě, protože prostě musíte vědět jak to skončí.
Pevně doufám, že autorovi tohle tempo jedné knihy za rok ještě nějakou dobu vydrží. Protože tohle je pro mě při boji proti trudomyslnosti sázka na jistotu.

4 29.08.2018

Můžu potvrdit, že to čím se knížka zabývá na 300 stránkách by se dalo shrnout na jednu A4 i s příklady z různých oblastí. Je to napsané (český překlad ten kontrast asi trochu zmírnil) přesně v tom "americkém" stylu, který je speciálně pro Čechy docela těžko skousnutelný a často vysmívaný. Taky mi docela dlouho trvalo pročíst se až nakonec. Spíš jsem měla tendence jen si v tom tak listovat. Ale já obecně nejsem fanda knih o osobním rozvoji.

Stejně tak potvrzuji, že s nemalou částí příkladů z praxe, kterou jsou tu uvedeny, se prostě běžný čtenář (člověk) nemá šanci ztotožnit.
Osobně mi dost chyběla kapitola, která by se zaměřovala na to, co dělat když ani to růstové nastavení mysli nevede k úspěchu - nebo vlastně co dělat, když se mi opakovaně nedaří to nastavení mysli změnit.

Ale aby to nevyznělo úplně negativně. Ta hlavní myšlenka je velmi hodnotná a hlavně univerzální. A proto by s ní byl měl být seznámen každý.
Abyste tento přístup uplatnili a ocenili, nemusíte být učitel, trenér, sportovec nebo manager. Ono to totiž pomáhá i v mezilidských vztazích, které máme všichni.

Takže konkrétně tuhle knížku doporučuju asi jen těm, kdo mají rádi literaturu zaměřenou na osobní rozvoj. Ale seznámit se s tímhle přístupem určitě stojí za to.

6 09.08.2018

Celá trilogie se mi moc líbila, čtení mě bavilo a užívala jsem si to navzdory tomu, že to moc optimistické čtení nebylo. Zvláště pokud uvážíme, že je to celé založené na pravdě.

Díl, který pojednává o životě Krejčíře po útěku z Česka mě bavil nejvíc. Bylo tam pro mě opravdu hodně nových informací a celý případ Krejčíře dostal úplně nový rozměr.

Není to veselý příběh. Naopak. Těžko uvěřit, že to není vycucané z prstu. Protože tenhle život, který Kmenta popisuje, s tím se prostě běžný smrtelník nemá nejmenší šanci ztotožnit. Ale Kmenta evidentně pracuje s fakty, hodně z nich jsou dohledatelné, takže nezbývá než při čtení tajit dech a nevěřícně kroutit hlavou.

Všem třem knihám je tu vyčítáno, že se v knize často opakují informace a že to nudí. Mě to třeba vůbec nevadilo, naopak jsem to ocenila, protože jsem knihu musela číst na několikrát a tohle mi usnadnilo orientaci v ději. Navíc celá ta kauza je tak komplikovaná, že opakování těch zásadních informací není vůbec na škodu.

Teď si dám od tvorby Jaroslava Kmenty chvilku pauzu, abych nepropadla trudomyslnosti a přečtu si něco na odlehčení, ale i tak už se těším na další.

2 26.07.2018

Do téhle knihy jsem se pustila hned po přečetní prvního dílu Gangster. Ani ne tak proto, že by šlo o natolik čtivou záležitost, jako spíše, že celá ta kauza je tak komplikovaná, že jsem z toho jen po té první knize moc moudrá nebyla.

V doplňující knize Žralok Jaroslav Kmenta znovu rozplétá Krejčířův případ, znovu bez emocí fakticky popisuje a vysvětluje jednotlivé události a opravdu se snaží, aby se čtenář v případu orientoval.

I když Žralok obsahuje dost informací z prvního dílu, já se rozhodně nenudila. Naopak tady opakování některých (zásadních) informací nebylo vůbec na škodu. Tahle kniha je ale kromě toho opravdu nabitá novými informacemi, které celou situaci okolo Radovana Krejčíře zpřehledňují a osvětlují.

Navíc tento díl těží z toho, že se k případu vrací po několika letech a je tak možné lépe bilancovat a zhodnotit jak a proč se jednotlivé kauzy (ne)vyřešily.

Na Afričana se vrhnu co nevidět.

2 15.07.2018

Obdivuju a sleduji práci investigativních žurnalistů, takže jméno Jaroslava Kmenty mi bylo velmi známé, nicméně Gangster byla první kniha, kterou jsem od něho četla.
A zklamaná jsem nebyla ani trochu. Naopak jsem si ten suchý, bez emocí vyprávěný životní příběh Radovana Krejčíře užívala. Je pravda, že ze všech těch jmen a názvů firem a společností jsem měla už po pár kapitolách zmatek. To je ale problém této kauzy, ne autorův. Jaroslav Kmenta ten příběh naopak vypráví co nejvíce srozumitelně a vysvětluje různé pojmy nebo jak některé akce fungovaly. Velké plus za mě je i to, že ke každé postavě, která se v knize i jen mihne, dostaneme alespoň základní informace, případně pokud se jedná o osobu, která hraje v kauze větší roli, tak i základní životopisné info.

Je pravda, že po prvním přečtení nemůžu tvrdit, že bych případu Krejčíře rozuměla, na to je na mě ten případ až příliš složitý. Ale kdybych to četla znovu a dělala si poznámky, kreslila grafy atd., pro orientaci v této kauze by to bylo dostačující.

Hned navazuju pokračováním Padrino Krejčíř - Žralok.

2 07.07.2018

Závěrečný díl mi přišel hodně jiný než předchozí dvě knížky. Čtení jsem si užívala, kniha si držela svou atmosféru, děj nebyl příliš předvídatelný.Ale Síla vzdoru mi přišla z celé trilogie jako nejslabší. Asi to bude tím, že se příběh už neodehrával v uzavřené aréně, bylo zde zmíněno hodně postav a sled událostí byl na mě asi až příliš rychlý. Všechno se dělo tak rychle, že se mi to nějak nedostalo pod kůži. To v mých očích knížce dost ublížilo.

Znovu jsem ale ocenila, že většina postav nebyla nijak zvlášť sympatická a neměla přehnaně líbivý charakter a byla pro mě tak víc přesvědčivá. Byla jsem ráda, že se celá dějová linka uzavřela a po přečtení nezůstaly nezodpovězené otázky.

Jsem ráda, že jsem si celou sérii přečetla a rozumím tomu, proč je tak populární, ale za mě tomu ještě k dokonalosti dost chybělo.

6 04.06.2018

Určitě se mi druhý díl líbil víc než první, hlavně kvůli tomu. že děj nebyl zdaleka tak předvídavý. Jinak platí to samé co jsem psala v recenzi na Arénu smrti - je to čtivé, je to svižné a je to chvílemi dost kruté.
Delší úvod mi nevadil, naopak se mi líbilo jakou to vystavělo atmosféru a poodhalilo to, jak celá ta společnost (ne)funguje.
Hned jsem se pustila do závěrečného dílu, tak jsem na to zvědavá.

4 30.05.2018

Vsadím se, že kdybych tuhle knihu četla jako patnáctiletá, okamžitě se to zařadí na nejvyšší příčky mých oblíbených knih. Jenže 15 už mi dávno není, od té doby jsem toho dost přečetla a tak už mám trochu vyšší nároky na příběhy, kterým věnuju svůj volný čas.

Čtení úvodního dílu celé trilogie jde skoro samo. Líbí se mi příběh,jeho svižnost, i to, že většina postav má vlastnosti jak dobré, tak špatné. Překvapila mě krutost a syrovost některých scén, ale ne úplně nepříjemně.

Aréně smrti ubírám na hodnocení hlavně kvůli šablonovitě předvidatelným pasážím.
Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že příběh bude pokračovat dalšími dvěma knihami, trochu se ztrácelo ke konci napětí.

Každopádně hned jsem se pustila do druhého dílu, což určitě taky dost vypovídá o tom jak se mi to líbilo.

4 19.05.2018

Bylo to takové milé čtení. Četla jsem tradičně pár stránek před spaním a vždy mohla s čistou hlavou usínat. Takže to není ten typ vyprávění, kvůli kterému půjdete spát až nad ránem, protože prostě potřebujete vědět jak to skončí.

To kouzlo životního příběhu stoletého staříka asi doceníte víc, pokud jste zběhlí ve světových dějinách 20. století, ale vzhledem k tomu, jaký je to světový bestseller, užít si to jde i bez toho.

Příběh je vyprávěn lehkým jazykem, ne vždycky jsem se sice smála na těch stránkách kde se mě autor snažil rozesmát, ale zdvižené koutky úst jsem měla při čtení často.

Líbilo se mi, že hlavní postava není žádný typický klaďas a do spořádaného občana má někdy dost daleko. Ale i tak ve mně Alan Karlsson žádné velké sympatie nevzbudil. Ale celkově se mi příběh líbil, byť uvěřitelný úplně nebyl. Každopádně jako taková nenáročná literární exkurze historií minulého století to podle mě funguje.

8 12.05.2018

Tereza Salte je pro mě velkým vzorem a inspirací už několik let co sleduju její blog a v poslední době i její podnikatelské aktivity.
Neskutečný co tahle žena dokázala stihnout, v lecčem vyniknout a zažít jen za prvních 30 let života.
Když jsem se dozvěděla, že chystá knížku, nadchla mě ta představa, že bude moct oslovit, motivovat a inspirovat další mladé lidi. Nikdo o moc vhodnější z její generace mě nenapadá.

Proto ty 4 hvězdičky v mém hodnocení.

Kdybych ale měla hodnotit spisovatelský um, byla by to bída. Terezy styl psaní mi prostě absolutně nesedí. Bohužel.
Vždycky když čtu její články, nebo teď tu knihu, nemůžu se zbavit dojmu, že je psala nějaká snaživá premiantka. Téměř vždy to připomíná slohové cvičení, kde se sice splnilo zadání, ale literární nadání tam prostě necítím a četní si rozhodně neužívám.

Zas taková katastrofa to ale není, vzhledem k tomu, že knihu jsem přečetla bez problémů do konce a to i přesto, že skoro všechno už jsem znala z jejího blogu.
A rozumím tomu, že kdo její blog nezná nebo nečte se asi může cítit trochu zmatený přeskakováním v časovém sledu. Stejně tak chápu, že to pro někoho může být celé těžko uvěřitelné. Ale to je právě to, co se mi na tom líbí nejvíc.

2 06.05.2018

Tohle kultovní "pornografii pro matky na mateřské" jsem si schválně nechávala kdy jindy než na dobu kdy sama budu na mateřské. Největší humbuk okolo téhle série už dávno přešel, takže jsem se do toho pustila.
Myslím, že vyčítat této sérii nízkou literární úroveň je trochu nefér. Proto ta série tak populární není. To byste museli být opravdu hodně naivní, abyste čekali nějaký umělecký zážitek.

Zdaleka mi nevadí ta klišoidní patetická zápletka (chudá hodná holka se zamiluje do velmi bohatého týpka, který má k ideálnímu muži daleko), to se dalo čekat, když je to taková masovka.

Charaktery hlavních postav mi připadají dost nereálné, vlastně mi nepřišlo ani trochu uvěřitelné, že by někdo takový mohl v dnešní době vůbec existovat - to je ale spíš můj problém, a někdo to naopak určitě ocení.

Co mě ale zarazilo nejvíc, bylo, že jsem čekala, že ta knížka bude bourat nějaké (sexuální) tabu. A toho jsem se teda vůbec nedočkala. Možná kdyby to vyšlo před třiceti čtyřiceti lety. Ale v roce 2012? Myslela jsem, že ta kniha bude šokovat explicitními popisy ale všechny erotické scény byly napsány velmi vkusně a decentně, až zdrženlivě. Obdivuju, že je někdo schopný napsat šestsetistránkový erotický bestseler a ani jednou nepoužít slovo penis nebo klitoris. Neuvěřitelný! Za tohle opravdu klobouk dolů.

Ale i přesto, nebo právě proto, mě to moc nebavilo a i když šlo ryze o odpočinkové čtení, moc jsem se u toho nebavila.

Taky myslím, že ta knížka bude mnohem lépe "fungovat" v anglickém originále. V českém překladu mi to připadalo až takové moc na sílu a některé časté anglické obraty působili v češtině dost divně.

Mám doma i další dva díly, asi jim v budoucnu šanci dám, ale že bych se toho nemohla dočkat, to rozhodně tvrdit nemůžu.

6 01.05.2018

Pokud umíte francouzsky jako já tak maximálně "mersý" a "bonžůr", doporučuju si spíš poslechnout audioknihu. Nebojovala jsem s výslovností všech těch dialogů, na kterých je to celé vystavěné a mnohem líp jsem se tak přenesla do děje. V mém hodnocení to přineslo minimálně jednu hvězdičku navíc.

Jinak teda ale nic moc. Nezvolit si tu audioknihu, možná bych to ani nedočetla.
Samotný příběh moc napínavý není, ale popisuje několik vtipných nebo zajímavých zkušeností, které se vám opravdu můžou stát jedině ve Francii, respektive v Paříži. Taky se v tom najde každý, kdo alespoň nějaký čas žil mimo svou rodnou zemi a musel řešit běžné věci v jiném než rodném jazyce a narážel na střet kultur.

Pro mě jsou ty kulturní šoky dost vděčný téma, což byl taky důvod, proč jsem po tomhle dílku sáhla. Asi nejvíc překvapí vyprávění v ich formě, které je docela nekorektní - kulturně, politicky i gendrově. To někdo ocení, někoho to naopak odradí.
Není to vyloženě křupanský, možná je to ten pověstný britský humor, ale prostě mi to úplně nesedlo.

Zajímavá taky je, jak to za těch 13 let od vydání zestárlo. Velká většina narážek na tehdejší politickou situaci, je dnešnímu čtenáři už docela nesrozumitelná. Prostě proto, že už si pořádně nevzpomenete jak to vlastně bylo a kdo byl kdo.

A jednu hvězdu dávám za překlad, protože francouzko-anglické slovní hříčky přeložit do češtiny, tak aby neztratily smysl a ještě byly aspoň trochu vtipné, to vyžaduje dost talentu.

Určitě se nepohrnu do čtení dalších dílů, ale když na sebe náhodou narazíme, ruce pryč asi dávat nebudu.

4 18.04.2018

Když jsem přečetla první půlku knížky o Jáchymovi, říkala jsem si, že je to docela fajn kniha. Nenáročná čtivá oddychovka. Už mi ale bylo jasný, že tak nadšená jako jsem byla z Erotikonu tentokrát nebudu, ale těšila jsem se i na Veroničin příběh.

Jenže jsem se docela nudila a z výsledku jsem byla zklamaná. Myslím, že to nebylo tím, že by Veroničina půlka byla horší. Stejně bych to asi vnímala i kdybych začala Veronikou. Tak nějak už prostě všechno postrádalo překvapení, protože bylo jasný, že se tam nemůže odehrát nic zásadního aby se to neprojevilo v příběhu toho druhého. Ale i tak nápad na vyprávění z pohledu dvou různých osob oceňuju.

Dost jsem bojovala s uvěřitelností příběhu. Tolik náhod a životních lekcí, kterými projdou oba sourozenci během několika let, mi připadá dost přitažené za vlasy.
Hodně se mi ale líbilo, že každá vedlejší postava, která se v knížce mihne má stručně nastíněný svůj životní příběh, což dodá jasnější kontext a je to příjemné zpestření.

Takže abych to shrnula, nijak mě ty Okamžiky štěstí neoslovily. Ale myslím, že příležitostnému nenáročnému čtenáři, někde v létě u vody udělají radost. Nicméně i tak se těším na to, co Patrik Hartl zase napíše.

3 16.04.2018

Nechápu jak je možné, že se mi tomuto nejznámějšímu detektivnímu příběhu na světě dařilo až doteď vyhýbat. A to jak v knižní tak ve filmové podobě. Protože detektivky mám ráda, a pro ty od Agathy mám vyloženě slabost.

Každopádně jsem byla vděčná za to, že jsem si mohla čtení naplno užít aniž bych dopředu věděla kdo je vrah a jak celý příběh skončí.
Užila jsem si to náramně. Mělo to skvělou atmosféru, četlo se to skoro samo a rozuzlení bylo velmi originální.

Je sice pravda, že při hlubším zamyšlení to má nějaké logické trhliny a plány vraha vycházejí až podezřele do puntíku přesně jak vrah zamýšlel, ale i tak se nenudíte. Navíc to i po 80 letech od prvního vydání obstojí i vedle moderních detektivek, které jsou dnes tak populární.

9 11.04.2018

Ladislav Zibura alias princ Ládík je hrdina mého srdce od loňského roku, kdy jsem navštívila jeho projekci o cestě po Číně a Tibetu. Ten kluk si vás prostě umí získat svým vtipem, ironií a postřehy, které dokazují, že ve skutečnosti žádný ňouma není. Naopak.

Jeho svérázný cestopis o pěší pouti z Turecka do Jeruzaléma je skvělý. Neříkám, že je to je nejlepší zdroj pro čerpání informací o cestování po těchto zemích, na to jsou Ladislavovi zážitky až příliš "nestandardní". Ale určitě se pobavíte. Je to vskutku inteligentní čtení s nenásilně vsunutými (geografickými) fakty a úvahami o životě.

8 06.04.2018

Čekala jsem od knížky hodně (na základě recenzí, osobních doporučení i vysokého hodnocení na tomto webu) a dostala ještě víc.
I když kniha zpracovává velmi tíživá témata, jen těžko jsem se od ní odtrhovala, abych vůbec mohla nějak fungovat v domácnosti. A když jsem Hanu dočetla, tekly mi slzy jako hrachy.

Je to opravdu nádherná kniha, popisující těžké životní osudy na pozadí 2. světové války a poválečných událostí.
Myslím, že ten příběh vyloženě vybízí i k filmovému zpracování.

Tleskám skvěle zvolenému námětu, čtivému vyprávění, pěknému jazyku, vytříbenému stylu a uvěřitelně vystavěným charakterům jednotlivých postav.
Co mi ale kniha dala nejvíc, je přiblížení psychologie člověka, který jako jeden z mála prožil a hlavně přežil ty největší hrůzy holokaustu a zlomilo ho to natolik, že už téměř nedokázal žít, jen přežívat. S tím jsem se v literatuře (ani filmu) zatím moc nepotkala. Většinou ti přeživší přesto, nebo právě pro to peklo, které prožili, mají obrovskou vůli pokračovat dál a předávat své poselství a zkušenosti dál. Ne tak hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale to mi přišlo právě mnohem uvěřitelnější a její osud mě tak zasáhl ještě o to víc.

Byla to od autorky má první knížka, a už teď se nemohu dočkat, až se pustím do těch dalších.

Aleno Mornštajnová, smekám před vaším talentem!

17 03.04.2018

Marie Doležalová je mi sympatická už od doby, kdy jsem ji viděla ve filmu Pusinky. Navštívila jsem několik jejích divadelních představení a líbila se mi i ve Stardance. Ale byť jsem asi cílová skupina pro kterou píše, k tomu, že si přečtu Kafe a cigárko, jsem se dostala až teď, a to ještě bez nějakého velkého nadšení.

Před několika lety jsem zabrouzdala na blog, ze kterého později vznikla i tato kniha a i když se mi témata líbila, pravidelnou čtenářkou jsem se nestala. Nějak mě to nechytlo.
Pak přišla cena Magnesia Litera a obrovská marketingová kampaň na podporu knížky a to mě paradoxně spíš odradilo.

Ale víte co? Ono to opravdu není špatný. Je to napsané jednoduše, čtivě, upřímně a autenticky. Je sympatické, jak si ze sebe a ze své profese umí udělat Marie legraci a všechno co píše jí tak nějak věřím. Príma je, že jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují, takže můžete v knížce přeskakovat, číst i další knihu nebo ji na nějakou dobu ji odložit, aniž byste se ztráceli v ději nebo číst jen to co vás zaujme.

To, že už má tohle dílo už i televizní podobu mi tedy přijde už trochu přehnané, taková pecka to podle mě není ale mě to zpříjemnilo hned několik večerů. A to není málo. :)

3 29.03.2018

Kniha Po strništi bos je přesně taková, jaká jsem si myslela, že bude. Jako pohlazení. Svou nezaměnitelnou hravou češtinou vypráví Svěrák krátké historky inspirované vzpomínkami z dětství. Čte se to krásně, kapitoly jsou kratičké a i když se děj odehrává v době 2. světové války, tím, jak je příběh vyprávěn z pohledu dítěte, vzbuzoval ve mě touhu tohle taky zažít.

Nevím kolik toho Zdeněk Svěrák ještě napíše, ale pevně doufám, že ještě určitě něco ano, protože k takovýmto knihám se budu po nějaké době ráda vracet.

Myslím, že tohle se bude líbit (asi) každému.

13 16.03.2018

Moje první knížka od Vondrušky a určitě ne poslední. Čtivé, napínavé, neotřelé a ještě nás autor nenuceně poučí o životě ve středověku.

3 12.03.2018

Opravdu krásná a čtivá kniha, která svým příběhem přibližuje ani ne tak islámskou kulturu, jako spíš běžný rodinný život a to co se děje za zdmi domovů afgánských rodin. Což pro mě bylo velmi přínosné a věřím, že to může zaujmout i spousty jiných čtenářů.
Lence Procházkové se tohle opravdu povedlo a podle mě je na jejím vyprávění hodně znát, že si ten příběh "nevycucala z prstu", ale že je inspirován skutečnými životy lidí, které asi autorka dobře zná.

11 12.03.2018