Frišta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První román naší přední novinářky je příběhem ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu, která je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladnou hrdinkou v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem „ti druzí“ opravdu touží...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15674/big_frista-9X2-15674.png 4.5193
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha Frišta

Han-nah
13. října

První kniha této autorky, jejíž jméno mi ale nebylo neznámé. Z knihy je poznat, že už zažila a viděla toho hodně. Její ůžasně vystihnuté postavy nás vtáhnou do opravdového života těchto lidí. Rodina , jako základ všeho, těžký život, ale i hodně úsměvných příběhů Dostaly mě ty, které se týkaly dědečka a Mada. Konec je otevřený, tak se možná dočkáme, jak se jejich příběhy rozvíjejí.
Život afgánců bude pro nás vždy trochu tajuplný, my ženy nechápeme, proč se nechat bít a nechat si odebrat děti. Ale zde Petra Procházková vyjádřila i jejich názory na rodinný život i na pomoc ze západu. Ti, kterí jim chtějí pomoci by jim neměli podsouvat náš styl života. Jestliže někam přijedeme, musíme ctít jejich zemi a kulturu. Z pohledu turisty v žádné zemi nepoznáme životní úroveň, kulturu , tradice, náboženství a ostatní v celé hloubce.
Ať si žijí svůj život a my ten svůj.
Pomoc druhému můžeme jen tehdy, jestliže ten druhý chce naši pomoc přijmout.

Evžen82
10. září

Super kniha, přečtená jedním dechem. Přináší zajímavý pohled na muslimské ženy a jejich muže.


Rihatama
21. března

Dílo Petry Procházkové mě už dlouho přitahovalo. Znám její články z lidovek a z jejích rozhovorů znám i její osud a její příchylnost k Rusku a Afghánistánu. Po Čechovi žila s Čečencem a pak se vdala za Afghánce. U ní jako jedné z mála snad lze říct, že věděla, do čeho jde. Protože střet kultur je nesmírný a od ženy vyžaduje hodně sebeovládání, odříkání a schopnost snášet ústrky (ne-li samozřejmě rovnou bití či hrozbu zabití). Frištu napsala podle skutečného osudu své přítelkyně ruské Tádžičky Herry provdané za Afghánce Nadira, a proto je tento příběh tak uvěřitelný a přece exotický. Člověk chtíc nechtíc soudí a odsuzuje. Jistě, Afghánce, jak zachází se ženami a ženy, které se nemohou a mnohdy ani nechtějí vzepřít.

Vše má ale i druhou stránku, vč. života žen v Afghánistánu, o kterém Procházková více mluví ve svých rozhovorech. V jednom z nich objasňuje, jak o svém osudu smýšlí samotné Afghánky, které na rozdíl od Evropanek, které se honí kvůli práci a rodině, chodívají načesané a na vysokých podpatcích: "Vzdělané ženy by chtěly svobodu, ale nechce se jim vzdávat se luxusu. Svoboda je drahá věc. Daň za nesvobodu je bezstarostnost. Ony by chtěly obojí, ale to nejde. Žádný chlap není takový vůl."

Dovolím si citát k povaze českého člověka z loňského rozhovoru P. Procházkové:
"Poláci nebo Čečenci půjdou do bitvy, i když už je předem prohraná. Češi si to spíše předem spočítají, a když je předem prohraná, nepůjdou do toho. Vždycky se mezi nimi ale najdou i ti, kteří to přece jenom zkusí. Jako národ jsme mnohem více pragmatičtí, než třeba naši východní sousedé. Jsme mnohem víc opatrní, dokážeme lépe přečkat špatná období a počkat, až nás někdo osvobodí. Ale zase mezi sebou máme výjimečné osobnosti."

JaLenka
11.10.2020

Určitě poutavé (téma), také musím dát za pravdu komentářům, že kniha má (navzdory tématu) vtip - dokonce jsem se smála nahlas. Některé příhody už na mě ale byly moc (a nepřišly mi ani vtipné, ani dokumentární, ani literárně zdařilé - např. ta o pojízdné kleci pro králíky). Kniha ale rozhodně stojí za přečtení.

ladyka
31.08.2020

O závažných tématech jiné kultury a mentality originální formou - díky humoru, který by se mohl místy zdát nemístný až černý, to celé má nezapomenutelný nádech. Úžasné, i když při tom místy běhá mráz po zádech.

kapr
29.07.2020

Petra Procházková
Knihu jsem četl poprvé již před 10 lety. Před třemi roky jsem se k ní znovu vrátil . Na podrobnosti – gramatické chyby a překlepy, zmiňované dalšími čtenáři si tím pádem už nemohu pamatovat. Pokud tam byly, tak hodnota sdělených informací je prostě převálcovala. Na co se pamatuji velice dobře, je tehdejší výsledný fascinující dojem. Velký obdiv odvážné novinářce, která dokáže ne jen popisovat, ale přímo žít společností, kterou nám přibližuje.
S autorkou jsem se v posledních letech sice v mnohém názorově rozešel, můj obdiv k ní ale zůstal.
Knížku mohu doporučit každému kdo se chce podrobněji seznámit s životem v oné zemi, a co možná se jej snažit poctivě pokusit i tak trošku pochopit.
Předěl mezi společností horských národů Asie a současnou Evropou je obrovský. Na druhé straně je ale zapotřebí si uvědomit, že mnohé jednodušší části některých Evropských států „západní“ Evropy, které neprošly homogenizaci společnosti mechanizmem státního kapitalizmu vydávaného za socializmus, mohou zvláště ve venkovských oblastech připravit obyvateli velkoměst střední a východní Evropy nejedno překvapení. Společnost na vesnici může být totiž často pro vetřelce až příliš uzavřená. Pokud v obci nežil už třeba váš dědeček, nebo babička, budete po celý život v takové obci náplava, a přijímat vás jako sobě rovného budou jen opravdu velmi velice pomalu.
Ty rozdíly nejsou proto vždy a všude zase až tak velké, přesto je mnohdy dokážeme chápat jen obtížně. Přečtení této výborné knížky bude vaším prvním krokem k pochopení skutečných základů a mechanizmů jejich společnosti. Seznámíte se s ní s takovou jaká doopravdy je, bez toho, aby vás omezovaly zbytečné podvědomé přehrady mezi oběma společnostmi.
Knihu jsem měl zapůjčenu z místní pobočky naší městské knihovny.

Chesterton
26.07.2020

První, co mě zaujalo a přitáhlo ke knize je humor. Lehkost s jakou je příběh napsaný.
Obdivuji Petru Procházkovou za její styl života i lidský přístup k lidem v těchto končinách světa.

Za sebe vnímám intenzivně odvrácenou stranu muslimských náboženství a často mi naskočí to, co je vyčítáno u nás náboženství a církvi katolické = vznikla jako nástroj k ovládání chudých, nevzdělaných lidí.

V tomto příběhu, ve kterém evidentně Petra nějaký čas žila, je krásně vidět jak to mezi chudými muslimy a zejména ženami chodí...
Ale nečetlo se mi to úplně snadno.
5/3

Pavlína79
14.07.2020

člověk je tvor velmi přizpůsobivý, pokud má důvod (láska) odejde žít kamkoliv a pak už je to jen o tom udělat si život snesitelným, smířit se, přizpůsobit se ....

1