boxas
komentáře u knih
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Napadl mě citát, myslím že O. Wildeho: "Ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou." Taková byla Ema Bovaryová. Sobecká, marnivá, povrchní, s hlavou v oblacích, muži obletovaná a rozmazlovaná, přesvědčená o tom, že "má na víc". Ani mateřství ji nezměnilo, a tak její pád ze snových výšin tvrdě na zem byl krutý a trpký zároveň. Co s takovým životem? Bez peněz, bez hýčkání, pracovat a chovat se zodpovědně, to se nikdy nenaučila.
SPOILER!
Myslím, že Ema by dopadla stejně, i kdyby se nezadlužila. Zestárla by, milenci by ji opustili s prvními hlubokými vráskami, rodina ji nezajímala, její zájmy byly povrchní, nic pořádně nedělala a ani to neuměla. Jak by tedy skončila? Zatrpklá, s lahví v ruce, nebo by i tak stejně spáchala sebevraždu? Vždyť i ten její odchod z tohoto světa byl trochu na efekt.
Udivuje mě, s jakou přesností a precizností vystihl G. Flaubert tuto ženu. Skutečně mistrovské dílo! Jen škoda, přeškoda, že má Paní Bovaryová nálepku povinné školní četby. To této knize velice škodí.
Running Man
Richard Bachman (p)
Černočerné, depresivní, ale při tom tak čtivé a napínavé! Zvlášť v samotném konci jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, že to S. King (R. Bachman) vydal v roce 1982 a ne třebas 2001.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Neznat Na Větrné hůrce čili Bouřlivé výšiny, to je závažný nedostatek vzdělání...a také dobrého vkusu.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Kniha je bezkonkurenčně skvělá. Já ji ovšem posouchala jako audioknihu a upřímně řečeno dlouhé hudební předěly mi po nějaké době šly na nervy. Za to ovšem Dorian Gray nemůže... :-)
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Mrazivé a stále potřebné! Takovýchto knih není nikdy dost. Ti, co zpochybňují, zda byly, či nebyly plynové komory, a malují si dobu nacistického Německa na růžovo, by měli číst tuhle knihu povinně.
Dračí oči
Stephen King
Je to tak. Stephen King je skutečně skvělý vypravěč příběhů, a když mu to nekazí další spoluautoři, tak je ho radost číst. Přesně jako tuhle jeho knihu!
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Z toho, co jsem od této autorské dvojice přečetla, zatím nejlepší.
Písečný muž
Lars Kepler
Napínavé? To ano!
Logické? To ani náhodou!
SPOILER:
Vadí mi "nesmrtelní padouši", do kterých můžeš vystřílet třeba dva zásobníky a strčit je pod led, ale stejně ožijí! A vadí mi natvrdlí klaďasi, kteří strkají nos, kam nemají, nebo lezou V NOCI zjistit, jestli fakt našli v přístavu starou deskovou hru... A to už nemluvím o překladatelských perlách typu: ..."když XY konečně osamí..."
A takových drobných "potíží" je s touto knihou víc.
Hypnotizér
Lars Kepler
Souhlasím s názorem, že tato kniha se nedá odložit. Jenže z jiného důvodu, než že od ní nedokáže člověk odejít. To jsem si totiž myslela první třetinu knihy, druhá část je však tak rozvláčná a se začátkem málo související, že pokud čtenář knihu odloží řekněme na 3 týdny, tak má problém vzpomenout si, kdo je kdo. Pak se "vlak" sice zase rozjede, ale konec je vzhledem k předcházejícímu ději nelogický. A ještě jedna poznámka: překlad vyžaduje opravdu velkou, VELKOU trpělivost od čtenáře! Především 3. osoba sg. přítomného času je fakt místy nesnesitelná!
České pohádky (19 pohádek)
Karel Jaromír Erben
Díky čtenářské výzvě jsem se zase vrátila do dětství.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Poctivě odvedená práce na knize o lidech, na jejichž oběť bychom nikdy, NIKDY !!! neměli zapomenout.
Pan Šulc nám velice čtivě ukazuje, že "být vlastencem" znamená něco úplně jiného, než řvát o vlasti někde něco na náměstí.
Dva proti Říši je knížka, na kterou po přečtení už nikdy člověk nezapomene. Ono se totiž na ni ani zapomenout nedá. Tak nějak se vám vryje pod kůži.
Vy dobře víte, jak to všechno skončí, bohužel, ale stejně jste napjatí, držíte Gabčíkovi, Kubišovi, ale i všem ostatním palce a tolik, tolik si přejete, aby to všechno skončilo tentokrát jinak!
Nevím, jak je to možné, ale přesně tohle se mnou Jiří Šulc udělal.
Pane Šulci, jménem těch, které jste svým příběhem dostal do kolen, děkuji!
Zvony smrti
Ernst Hall
Když jsem před mnoha lety tuhle detektivku slyšela v rozhlase, udělalo to na mne takový dojem, že si svoje pocity dokážu vybavit i po těch letech.
To napětí, tíživá atmosféra blat, mlha a divné zvuky, záhadní lidé, tajné místnosti a cesty...a pak ty zvony! Bylo mi absolutně jedno, že zápletka trochu pokulhává nebo že technické detaily jsou jaksi mimo, atmosféru to má! A když jsem na Zvony smrti po letech zase narazila, s chutí jsem se znovu ponořila do záhady ukrytých "citronů" a hele! Pořád to funguje a bavilo mě to i dnes.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Po druhém dílu, který mi připadal o něco slabší, se tady představuje Larsson znovu ve své nejlepší formě.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Dobrá detektivka, ale je v ní na mne příliš mnoho náhod. A také první část knihy ne a ne nabrat tempo.
Nicméně i přes tyto drobné "chybky" se vám tento díl Milénia nesmazatelně vryje do hlavy a ke konci už jen poposedáte do noci na židli, nebo kde zrovna jste, a svádíte sami se sebou bitvu na téma: To dneska dočtu, i kdybych vůbec nešla spát!
Škoda, věčná škoda, že Stieg Larsson nám už nic nenapíše!!!
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Tý jo...!!!
Už dlouho jsem nečetla něco, co by mě tak bavilo jako tahle kniha!
Možná jednou
Colleen Hoover
Moderní verze Červené knihovny. Dobře řemeslně zvládnuto, tím pádem se to také dobře čte, ale to je vše. Neuvěřitelné charaktery, lehce předvídatelný děj, stejně jako přeslazený závěr. Jediným plus je propojení s hudbou.
