boxas komentáře u knih

Dobrá kniha, která čtenáře jistě nezklame. Autor zvolil sice hodně popisný způsob vyprávění, ale na druhou stranu mu nemůžeme upřít výbornou znalost prostředí, o kterém píše. A napětí, to dokáže udržovat až do samého konce.
P. S. Popis "cudného" sexu mezi hrdinou a letuškou na palubě speciálu s papežem Janem Pavlem II., to je pěkná třešnička na dortu...

3 23.08.2017

Není to tzv. velká literatura, ale pokud chcete příjemně strávit pár deštivých podvečerů, vřele doporučuji!
Payneho Helena a Kingova Dolores, to jsou dvě ženské, které mi jsou obě a každá jinak sympatické.
P. S. Jo, a ještě Pratchettova Bábi Zlopočasná!!! :-)

2 22.08.2017

Jedna z nejlepších knih o Hlídce.

6 30.07.2017

Vtipné a nutící k zamyšlení.
Ani tentokrát členové hlídky nezklamali, pobavili a potěšili. A na Krásnou Bětu asi dlouho nezapomenu...

6 22.07.2017

Nějak si s touto knížkou nevím rady. Není vyloženě špatná, ale ani to není kniha, ke které bych se z jakéhokoliv důvodu ještě někdy vrátila. Autor jako by se snažil nějak propojit nejděsivější události minulého století, což mu nemám za zlé, ale výsledek je podivný. Mnoho věcí pouze nadhozeno, zvlášť v druhé polovině knihy, málo dotaženo, tak trochu podle úsloví Mnoho psů, zajícova smrt. Nebo ještě jinak. Je to, jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort. Dali tam vše, co považovali za dobré, ale výsledek byl nestravitelný. Zkrátka je toho tady moc - arménská genocida, hnusní, chlípní Turci, prznící malé statečné (a pragmatické) holčičky, francouzští kolaboranti, holocaust, Mao... a do toho všeho sexualita, homosexualita, bisexualita a taky masturbace a znásilnování a literatura a Lebensborn a samozřejmě také vyhlášené recepty vegetariánky paní Rózy...
Nějak se mi v tom všem ztratilo, proč se to vlastně jmenuje Himmlerova kuchařka, když to byla vlastně jen velice krátká epizoda dlouhého života hrdinky. Aby se líp knížka prodávala???

5 20.07.2017

Skvělá kniha! Nejvíc se mi líbily pasáže o knížce Kdepak je má kravička? Ale to asi každému. S přehledem mě pokaždé rozesmál démonek iPaco a jeho snaha zavděčit se " Vložte svoje jméno" čili Elániovi. To fakt nemá chybu!

4 09.07.2017

Knihu jsem si chtěla přečíst ze dvou důvodů, především jsem hledala v rámci čtenářské výzvy knihu autora ze sousedního státu a ach ano, Jelineková je přece nositelka Nobelovy ceny, tak to bude jistě kvalitní čtení...
Bohužel nebylo. Spousta nudného vykecávání se o věcech zřejmých a zpracovaných mnohem lépe u jiných autorů.
Pro mě byla tato kniha zklamáním a ztrátou času.

Další bezvadné setkání se třemi čarodějkami, které jsou jedna lepší než druhá. Skvěle jsem se bavila! A asi nejvíc, když se ty tři vypravily do divadla nebo když "ubohé stařenky" sbíraly roští... Při výstupu stařenky Oggové jsem div že neslzela smíchy.

8 04.07.2017

Shodou okolností a v rámci Čtenářské výzvy pro tento rok se mi souběžně dostaly do rukou dvě na pohled zcela odlišné knihy.
Erilian Město čarodějů Terezy Janišové a Sextánka Viléma Neubauera. Vydání těchto knih se od sebe liší asi o 80 let a zdánlivě nemůže být nic rozdílnějšího než život Stáni, zhruba šestnácti či sedmnáctileté studentky jednoho pražského prvorepublikového lycea a Kiary, stejně staré studentky Univerzity magie. A přece!
Obě nám jsou představeny jako rozjívené dívenky, které se v tom "zásadním roce" rychle mění v mladé ženy, obě se zamilují do tajemného muže, který je, ó hrůza, UŽ tak starý, neboť mu je něco kolem třiceti. V obou případech se začne jejich chování (a prospěch ve škole) rapidně horšit, obě tají před svojí nejlepší (a vlastně jedinou) kamarádkou jak to tedy s nimi vlastně je, obě, Stáňa i Kiara, jsou zoufale smuté z toho, jestli je dotyčný zajímavý muž (Obliba černé u obou mužů podmínkou!) miluje či nemiluje. A obě se kvůli "úkladům" a kvůli své tajné lásce dostanou až na pokraj smrti. A hele, kdopak do děje náhle zasáhne??? Kdopak si je asi nakonec odvede za "šťastným životem po boku milovaného muže"??? No jasně že ten starý páprda, který umí proměnlivá či jaká kouzla nebo hodlá studovat Asyřany. Podobnost obou knih je až tak důkladná, že např. v obou případech hrdinkám jde v jednu chvíli na nervy právě ta jejich jediná a nejlepší kamarádka, protože zatímco ony nic, tak ty jejich kámošky se neustále pusinkují, cukrují a vrkají se svým vyvoleným mládencem. No, řekněte sami, nenaštvalo by to Stáňu i Kiaru a vůbec každou sedmnáctiletou krásnou dívku, jejíž ošklivější kámoška má víc štěstí? A jasně, že se s ní nakonec udobří! Jak jinak. To že Kiara ráda tančí, ale Stáňa bruslí, nebo to že Ivan Sychrava alias Jan Sámo je zároveň nejen výborný učitel, ale i básník, kdežto Lyraz Perelian, je nejen výborný čaroděj, ale i učitel, to jsou jen třešničky na dortu. Kdo by taky dnes obdivoval básníka, že jo? Tak ještě kdyby byl frontmen nějaké kapely. To už je lepší a stylovější ten čaroděj!
A aby bylo jasné, já nepodezřívám Terezu Janišovou, že opisovala a dala Sextánce oděv 21. století! To ne. Tvrdím však že ať se doba mění jakkoliv, v mysli části mladých dívek (NEJEN!!!) přežívá stále tatáž romantická touha, jako u jejich praprababiček.
Ale odpusťme autorům perly jako: "zaparkovaný kůň" či "lahodný oběd" u Janišové nebo "jeho oko toužebně a měkce ulpělo na dívčí postavě v bílém šatě" či "pohodila hlavou a vlasy se jí jako pramen roztekly po ramenou a bocích až k patám" u Neubauera!
Obě knížky jsou typické oddechové čtení (a snění), a pokud je probůh nebudeme vydávat za "literaturu", tak proč ne?

1 25.06.2017

Shodou okolností a v rámci Čtenářské výzvy pro tento rok se mi souběžně dostaly do rukou dvě na pohled zcela odlišné knihy.
Erilian Město čarodějů Terezy Janišové a Sextánka Viléma Neubauera. Vydání těchto knih se od sebe liší asi o 80 let a zdánlivě nemůže být nic rozdílnějšího než život Stáni, zhruba šestnácti či sedmnáctileté studentky jednoho pražského prvorepublikového lycea a Kiary, stejně staré studentky Univerzity magie. A přece!
Obě nám jsou představeny jako rozjívené dívenky, které se v tom "zásadním roce" rychle mění v mladé ženy, obě se zamilují do tajemného muže, který je, ó hrůza, UŽ tak starý, neboť mu je něco kolem třiceti. V obou případech se začne jejich chování (a prospěch ve škole) rapidně horšit, obě tají před svojí nejlepší (a vlastně jedinou) kamarádkou jak to tedy s nimi vlastně je, obě, Stáňa i Kiara, jsou zoufale smuté z toho, jestli je dotyčný zajímavý muž (Obliba černé u obou mužů podmínkou!) miluje či nemiluje. A obě se kvůli "úkladům" a kvůli své tajné lásce dostanou až na pokraj smrti. A hele, kdopak do děje náhle zasáhne??? Kdopak si je asi nakonec odvede za "šťastným životem po boku milovaného muže"??? No jasně že ten starý páprda, který umí proměnlivá či jaká kouzla nebo hodlá studovat Asyřany. Podobnost obou knih je až tak důkladná, že např. v obou případech hrdinkám jde v jednu chvíli na nervy právě ta jejich jediná a nejlepší kamarádka, protože zatímco ony nic, tak ty jejich kámošky se neustále pusinkují, cukrují a vrkají se svým vyvoleným mládencem. No, řekněte sami, nenaštvalo by to Stáňu i Kiaru a vůbec každou sedmnáctiletou krásnou dívku, jejíž ošklivější kámoška má víc štěstí? A jasně, že se s ní nakonec udobří! Jak jinak. To že Kiara ráda tančí, ale Stáňa bruslí, nebo to že Ivan Sychrava alias Jan Sámo je zároveň nejen výborný učitel, ale i básník, kdežto Lyraz Perelian, je nejen výborný čaroděj, ale i učitel, to jsou jen třešničky na dortu. Kdo by taky dnes obdivoval básníka, že jo? Tak ještě kdyby byl frontmen nějaké kapely. To už je lepší a stylovější ten čaroděj!
A aby bylo jasné, já nepodezřívám Terezu Janišovou, že opisovala a dala Sextánce oděv 21. století! To ne. Tvrdím však že ať se doba mění jakkoliv, v mysli části mladých dívek (NEJEN!!!) přežívá stále tatáž romantická touha, jako u jejich praprababiček.
Ale odpusťme autorům perly jako: "zaparkovaný kůň" či "lahodný oběd" u Janišové nebo "jeho oko toužebně a měkce ulpělo na dívčí postavě v bílém šatě" či "pohodila hlavou a vlasy se jí jako pramen roztekly po ramenou a bocích až k patám" u Neubauera!
Obě knížky jsou typické oddechové čtení (a snění), a pokud je probůh nebudeme vydávat za "literaturu", tak proč ne?

1 25.06.2017

Od této knihy jsem si nic moc neslibovala, přeci jen je trochu ve stínu mnohem známějších knih S. Kinga. O to víc (a příjemně) mě překvapila. A doporučuji i film, Kathy Batesová v hlavní roli je skvělá! Údajně Batesové napsal King postavu Dolores přímo na tělo po shlédnutí "její" Misery.
A ještě poznámka: Je velice zajímavé zjištění, že dlouhý a ne nudný monolog jedné stárnoucí ženské dokáže napsat muž, který evidentně své hrdince dobře rozumí.
Kingova Dolores, to je ženská, které mi je přes všechna ale sympatická.

16 24.06.2017

Vtipné, chytré a vlastně i výchovné - vezměte si např. tu pasáž o Karkulce... Bábi Zlopočasná zabodovala. A ostatní čarodějky taky!

10 08.06.2017

Původně jsem chtěla dát o jednu hvězdičku víc, ale konec mi přišel jaksi nehotový a odbytý, tak proto čtyři...

08.06.2017

Miluji tuto knihu. Ook!
Líbili se mi všichni - Elánius, Karotka, Angua, Nóblhóch, Tračník ...
a řekněte, kdo by neměl rád svobodníka Navážku, Gaspodu a nebo Knihovníka?
Když se ve Čtenářské výzvě pro rok 2023 objevila Kniha, kterou jste už četli, byli Muži ve zbrani moje jasná volba. A možná že znovu začnu u Stráže, stráže! a protáhnu si to nejmíň až po Noční hlídku.

10 16.05.2017

Upřímně řečeno Stráže! Stráže! se mi líbily víc, ale to je tím, že jsou veselejší, pohádkovější.
Rozumím, proč v Noční hlídce tomu tak není.
V Noční hlídce se píše o věcech a jevech, o kterých se s humorem a nadsázkou psát nedá, protože by to bylo znevažování všech těch mrtvých, zbitých, umučených, obětovaných, zapomenutých a opuštěných, které přináší každý nenávistný, totalitní a paranoidní režim, nejenom ten, do kterého se dostal Sam Elánius.
Je to skvělá knížka! Takových chytrých knih opravdu moc není.

Takže, co říkáte, připneme si také 25. května kytičku šeříku???

Protože my jsme tam přece byli...!

7 13.05.2017

Říct "typický Pratchettovský humor" je v tomto případě málo výstižné. Ano, je to zvláštní humor Terryho Pratchetta, inteligentní, laskavý a hluboce lidský, ale v tomto případě je i jemně kousavý a ironický. A to je dobře! To se mi líbí!
Jednoznačně Terry Pratchett ve své vrcholné formě!
P. S. Terč na šipky, tak to mě definitivně dostalo...

9 02.05.2017

Těch příspěvků do diskuse! Těch hodnocení této knihy!!! Asi žádná jiná kniha jich nemá tolik a pořád přibývají další a další...
Jako bychom měli všichni, co jsme TO četli, pocit, že se k tomu prostě vyjádřit musíme...
A proč to? Přečtěte si TO a rázem pochopíte! Už nikdy na Derry a na TO nezapomenete!

14 30.04.2017

Z toho, co od Terryho Pratchetta znám, se mi Mort, Stráže! Stráže! a Magický prazdroj líbily nejvíc. U Magického prazdroje oceňuji především Pratchettovu schopnost nebrat sebe, ani žádné další živé či neživé tvory zas až tak vážně. A to včetně Smrťe a těch tří násosků, co prošvihli v hospodě Jakokalypsu.

6 28.04.2017

Chvilku jsem váhala u počtu hvězdiček, ale pak jsem si řekla, že je to velice solidně vystavěná detektivka, která mě bavila až do konce, tak proč ne plný počet...

9 13.04.2017

Až do přečtení téhle knížky bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavná! Mně osobně nejvíc dostalo, když se Smrť v rámci svého samostudia pokusil opít a když pak měl depku z toho, že ho nikdo nikdy nikam nezve...
P. S. ... a vůbec nepochybuji o tom, že když si pro Terryho Pratchetta nakonec přišel, tak že se Smrť dostavil osobně a vzal si na to ne kosu, ale meč!

13 08.04.2017