Soudné sestry

Začátek mi přišel trochu nudný, ale jak se to rozjelo, tak už to svištělo. Já mám raději díly z Ankh Morporku, ale i ten se tam mihnul, takže v pohodě.

Hlava plná hlavológie a shakespearovské zrkadlo nastavené našej realite.

Šiesty pohľad do sveta Úžasnej Plochozeme ma zaviedol do hmlistého kráľovstva Lancre a oficiálne mi predstavil jednu z najlepších dejových línií – čarodejnice. Terry Pratchett tu definitívne opúšťa vody čistej paródie na fantasy žánr a začína písať geniálnu sociálnu a literárnu satiru.

Ústredná trojica čarodejníc neskutočne baví. Dynamika medzi naivnou Magrátou (skvelá paródia na modernú ezoteriku a wiccu), živelnou Stařenkou Oggovou s jej piesňou o ježkovi a morálnym kompasom Bábi Zlopočasnou je čistá literárna radosť. Koncept „hlavológie“ – teda poznania, že psychológia a viera v kúzlo zmožu viac než samotné hádzanie ohnivých gulí – dáva príbehu hlboký ľudský rozmer.

Najväčšou lahôdkou je brutálne inteligentná dekonštrukcia Shakespeara. Pratchett si berie na paškál Macbetha, Hamleta aj Kráľa Leara, ale ohýba ich pragmatickým sedliackym rozumom. Trpiaci duch kráľa zisťuje, že strašenie je strašná byrokracia, a vrah kráľa neprichádza o rozum z výčitiek, ale z absurdity celého plochého sveta.

Hlavná myšlienka knihy je mrazivo nadčasová: Čo má väčšiu váhu? Realita, alebo príbeh, ktorý o nej skrze propagandu rozprávame? Hoci knihe v mojich očiach občas trochu kolísalo tempo, ide o zásadný míľnik celej série. A ako vždy – klobúk dole pred českým prekladom Jana Kantůrka, ktorý dáva textu neuvěřitelnú šťavu a šarm.

Tahle trojice čarodějek mě fakt baví. Jejich hlášky jsou úžasné, chování uvěřitelné a tak správně kouzelné. Jazyk celé knihy je typicky pratchettovský, hravý i dramatický, děj odsýpá a závěr je překvapivý.

Soudné sestry jsou kniha, kdy čarodějnická část zemeplochy v podstatě pořádně začíná. A je to asi taky jediná kniha, která se vyrovná linii Hlídky nebo Mrakoplaše. Tuhle knížku musíte přečíst a pak uvidíte co vás bude bavit dál.

Duch a variace na Shakespearovská dramata. Tato kniha bude patrit mezi me oblibene a bude trunit na cestnem miste v me knihovne.

Atmosféra respektive "chemie" Pratchettových čarodějek mě moc baví, ty jejich hlášky jsou úžasný. Pro mě je tento díl úvod do jejich příběhu-série (čaroprávno ještě není to správné trio). Doporučuju všem jako oddechovku. Je to promyšlený humor, provázaný příběh, a pokud máte rozhled a dojdou vám "narážky" určitě se pobavíte.

04.02.2026

Audiokniha Soudné sestry mě bavila výrazně víc než Čaroprávnost a utvrdila mě v tom, že si k čarodějkám ze světa Zeměplochy přece jen postupně hledám cestu. Tentokrát mi mnohem víc sedla kombinace humoru, děje a dynamiky mezi hlavními postavami.

Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta spolu fungují skvěle a jejich rozdílné povahy dodávají příběhu spád i vtip. Kniha si navíc pohrává s motivy divadla, osudu a „správně běžících příběhů“, což je typicky pratchettovské a velmi povedené.

I když čarodějky pořád nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější série (stále mám raději Hlídku, Smrtě nebo Vlahoše), Soudné sestry mě příjemně překvapily a poslech jsem si opravdu užila. Humor byl trefnější a příběh soudržnější než v předchozím díle, což z této knihy dělá zatím mou oblíbenější čarodějnickou část Zeměplochy.

04.01.2026

Tuhle knížku jsem četla poprvé, znala jsem pouze zpracování Divadla v Dlouhé. :) Skvělé počtení (vlastně poposlouchání)! Navíc jsem byla v šoku, jak se šašek - král Verence neuvěřitelně podobal mému bývalému řediteli. :D (smála bych se víc, kdyby svým posednutím "čestností, umanutostí a snahou o zapojení moderních postupů" nedokázal zlikvidovat všechno funkční kolem sebe).

Shakespeare by plesal nadšením. Což je zcela vedlejší, protože já plesám nadšením!

Prkna znamenají svět. Pokud teda zrovna neznamenají šibenici. V království, kde se bodá do zad si člověk nemůže být nikdy jistý. Šestá kniha Zeměplochy se pustila do problematiky života na jevišti a hygieny rukou. Čím lépe člověk zná Shakespeara, tím víc si tenhle díl užije. Chyběla tomu jen lebka. Tedy, ta která nemá po sebou celý zbytek majitele. Kdyby to nějaký trpaslík chtěl shrnou do veršů, možná by napsal: Bodal princ náš do stěny, / bodal, bodal, bodal, / nůž měl pěkný, kostěný, / nemám, co bych dodal. (OPONA, POTLESK)

Rozhodl jsem se číst Zeměplochu chronologicky a šestá kniha v pořadí ty předešlé převyšuje o třídu. Hodně se mi líbilo, jak byly dobře popsané povahy jednotlivých čarodějnic.

Jednoduchá a stručná recenze by byla „prostě skvělé“. Je to druhá kniha, kde se objevuje bábi Zlopočasná a tentokrát s ostatními čarodějkami, které po několik dílů o čarodějkách budou tvořit hlavní trio. Číst Shakespearovu hru v tomto podání bylo zábavné a stále má příběh své poselství. Slova jsou obousečná zbraň, která se proti člověku mohou otočit. Četla jsem i originální hru (mimochodem také velmi dobrá) a myslím, že Shakespeare by tuto verzi schválil. Samozřejmě nechyběl typický Prachettovský humor.

Ať už sedíte na trůně nebo stojíte na divadelních prknech, rozdíl nehledejte. Jste herci tak či tak, jen se snažíte, aby Vás lid či publikum nevyhodilo ven z okna. Sem tam se totiž může stát nějaká ta královražda, a sem tam se stane, že se do všeho musí zapojit i čarodějky. No kdo by to jen čekal, že osud bude tím nejlepším dramatikem, kterému by mohl závidět i sám "veliký" Mášrecht... Knížka se četla dobře, ale upřímně, nebýt Zlopočasky a Oggové, tak je to jedna velká nuda. Dokonce i závěr mi přišel takový, jako by Terry už nevěděl jak dál.

Hrozně mě bavily odkazy na Shakespeara.

Při hodnocení Soudných sester mě jako první napadne, že jsem se zase tolik nenasmál. A o to přeci u Pratchetta jde, no ne? Kupříkladu Mort byl vtipnější...
Ale přesto, určitě neměl tak pěkně zpracovaný pohádkový svět s hradem v hlubokých lesích a královstvím Lancre, které je hned moje nejoblíbenější místo na Zeměploše. Ještě že ho střeží Bábi Zlopočasná a její dvě parťačky.

Úžasné čtení. Ta druhá a vyrázně lepší verze Macbetha. :D Trio čarodějek je skvělé. Každá má něco do sebe, ale spolu jsou nejvtipnější. Šašek je neuvěřitelně sympatický a odhalení na konci dodává příběhu šmrnc.

Nikdy mě nepřestane mrzet, že jsem nemohla vidět naživo adaptaci divadla v Dlouhé.

Odstraňte ze své blízkosti pilníky a pusťte se do čtení. :)

Čarodějky se mi líbily už v Čaroprávnosti a tady to nebylo jinak. Bábi Zlopočasná je naprosto skvělá, strašně jsem se smála. Stejně tak Stařenka Oggová. Kniha se skvěle četla, děj ubíhal velmi rychle a aniž bych si to uvědomila, byla jsem na konci. Knihy o čarodějkách jsou zatím moje nejoblíbenější. Ale ještě pořád jich mám přečtených málo, takže kdo ví, co mě ještě překvapí.

Mé první seznámení se se Zeměplochou, které bylo plné vtipných hlášek, narážek a pomohlo mi zahnat čtecí krizi. Proč jsem po Pratchettovi nasáhl už dřív?!

Super i pro ty, kteří úplně nejsou na fantasy knížky.

Být větším znalcem Shakespearovských děl, bavím se určitě o něco víc.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Při vší úctě člověka, jenž sám nikdy nic nenapsal, ani nenapíše, k lidem, kteří za sebou zanechali nesmazatelný (ale v současnosti, bohužel, přepsatelný) odkaz, musím přiznat, že mě texty Williama Shakespeara nikdy neoslovily. O to víc jsem si ovšem užil tuto verzi Terryho Pratchetta jedné z jeho her. U Soudných sester jsem se bavil přímo královsky (jak taky jinak, že?), protože tu autor a jeho duševní, siamské dvojče v osobě Jana Kantůrka předvedli dokonalou práci se slovy. Běžně ve svých komentářích z knih necituji, ale tady si dovolím výjimku.

Blesk bil do země jako šílený vrah.

Noc byla temná jako útroby černé kočky.

A uprostřed té strašlivé bouře plál na vřesovišti, v nitru hustých hlodášových křovin oheň, jehož plameny se v dešti leskly jako šílenství v oku lasičky.

Nádhera. A to všechno během dvou úvodních krátkých odstavců.