Noční hlídka

Přiznám se, že za mě zklamání. Je to dáno tím, že Noční hlídka je moje nejoblíbenější parta ze Zeměplochy, takže jsem měl přehnané očekávání. Elánius je pro mě ale její nejméně zajímavý člen a nová parta kolem něj mi nepřišla tak zábavná jako třeba seržant Navážka. Ani LuTze mi nepřišel tak dobře napsaný jako ve Zloději času. Ale když mluvím o zklamání, tak mám na mysli 4,5 hvězdy. Míň by mi Ankh-Morpork nikdy neodpustil.

05.08.2026

Kdysi dávno (před 23 lety!) byla Noční hlídka má úplně první přečtená Zeměplocha. Dávala mi natolik velký smysl, že jsem si ji hned oblíbil a brzy se vrhl i na další kousky. A právě v tom je její hlavní mistrovství – jaká série vám může nabídnout náhodné (29., sic!) pokračování a stejně jste víc než dostatečně v obraze? Noční hlídka má i velkou spoustu dalších výhod, o tom dále, ale pro mě jde hlavně o nezapomenutelné vkročení na Velkou A'Tuin (kterou mám ostatně dodnes v logu třeba i tady na serveru...).

Oproti dalším knihám ze Zeměplochy je přitom Noční hlídka ještě speciální v tom, že zdaleka nejde jen o klasické lineární pratchettovské seskupení scének, vtipů, odkazů a historek jednotlivých postav do nějakého logického celku, ale o jasný příběh s velmi výživným bonusovým prvkem. Cestování časem, které tvoří uzavřený rámec i dějový oblouk příběhu. Příběhu, který je navíc pekelně temný, zaplněný velmi silnými tématy, a to včetně tajné policie, smrti, svobody, vlády, spravedlnosti, odpovědnosti...

...a stejně jako u Otce prasátek, i tady nejde nemilovat to množství nezapomenutelných momentů zaplňujících každou ze stránek – od ranní "vražedné" rutiny Elánia přes "zrození" Vetinariho, Kolíka či Nobyho po samotnou Šeříkovou revoluci. A mučení zázvorovým pivem, poznávání ulic skrze dobře ochozené boty, Mnichové historie a jejich bondovský mistr technologií...

Opět naprosto úžasná kniha s využitím časové smyčky, kdy se Sam Elánius setkává v minulosti se sebou samým.

Pratchett asi nebude úplně pro mě. Nemohla jsem se začíst a vlastně mě to zase moc nebavilo. Chtěla jsem začít číst jeho knihy a byla mi doporučena Noční hlídka s tím, že je vlastně jedno, s jakou knihu začnu, ale že tohle je dobrý start. Nevím, jestli bych neměla zkusit jinou, ale já měla pořád pocit, že mi něco uniká.

Nejlepší Zeměplocha?
- v případě velkého povědomí předchozích pěti dílů s Hlídkou.

Začínáme v Ankh-Morporku, v přítomnosti, kde na každém rohu roste a voní šeřík a zpoza jeho květů se objevují známé postavy ze série o Městské hlídce. V momentě kdy se Elánius dostane do minulosti, o třicet let zpět spolu s vrahem Karcerem, tak se z veselé knihy stává temný román, na který nejsme u Terryho úplně zvyklí. Během tohoto dobrodružství se setkáme s mladým Tračníkem, Nobym, Vetinarim, paní Dlaňovou, Kolíkem Aťsepicnu a dalšími známými postavami.

A právě to mě na té knize bavilo asi nejvíc - minulost postav a města. Tetička Vetinariho, doktor Mechorost a finále? To bylo bravurní!

Půl hvězdičky strhávám za to temnější prostředí, které mi nesedlo.

Truth! Justice! Freedom! Reasonably Priced Love! And a Hard-Boiled Egg!

Jak to může být tak dobré?
Jsem ohromena.

3,5*/5*
K Noční hlídce jsem se dostala po přeskočení asi 15 předchozích dílů, takže mi na začátku unikal kontext a než jsem se začetla, trvalo to. Jedná se o díl z linky Hlídky, kde se Sam Elánius vrací do minulosti coby hybatel událostí a setkává se s mladším já.

Kniha má mnoho vtipných momentů, jak se ostatně od humorné fantasy očekává. Pratchettovy intriky byly skutečně promyšlené, přestože většina postav je na škále inteligence blízko pólu absolutního hlupáctví. Postava Elánia měla patřičnou hloubku a byla mi velice sympatická smyslem pro odpovědnost a dobrým srdcem.

Tento díl má nepopiratelně svou hloubku, vznikající revoluce ukazuje na komunismus, paniku ve společnosti a stádovité myšlení. Filozofické myšlenky se hezky protínají s dějem a jednáním velitele Elánia.

Zeměplochu podle mě musí člověk číst s určitou náladou, což jsem bohužel většinu čtení postrádala, a tak jsem dílo louskala po chvilkách dlouhé týdny. Trochu mě mrzí, že nedokážu udělit lepší hodnocení, ale alespoň mám motivaci se časem pustit do předchozích dílů chronologicky a dát snad jednou pět z pěti :).

Doporučuji fanouškům Zeměplochy a čtenářům, kteří hledají pobavení spolu s hlubšími myšlenkami.

Hodně silný díl (když jsou použité myšlenky převedeny do kulatého světa).

Tohle byla knížka, na které jsem se naučila číst Pratchettovy knihy bez kapitol. Oproti ostatním ze série Zeměplochy je dost závažná, ale není o pochyb o tom, že jde o skvělou četbu. Taktiky kapitána Elania pro obranu města jsou zákeřné až hamba a přitom tak účinné. To jak posílal na barikády staré babky bylo k pokukání. Moc doporučuji.

Noční hlídka patří mezi mé nejoblíbenější knihy Terryho Pratchetta. Tentokrát se velitel Samuel Elánius nečekaně ocitá v minulosti Ankh-Morporku a musí čelit nejen svému mladšímu já, ale i chaotické době plné nepokojů.

Kniha má všechno – napětí, humor, ale i vážnější rovinu, kdy Pratchett skvěle ukazuje otázky spravedlnosti, povinnosti a osobní odpovědnosti.

Na neotřelém příběhu o cestování v čase do minulosti byl vystaven příběh, kdy Sam Elánius je ještě nezkušený mladý policista, Noby je jen malý špinavý kluk z ulice, Vetinari zvídavý student v Cechu vrahů a celá řada dalších známých postav má zhruba o třicet let méně než jsme z ostatních knih zvyklí. Jako celek je to sice dost depresivní čtení, je tu trochu méně komických situací, než je v knihách o Zeměploše běžné, ale primárně je to silný příběh, plný nezaměnitelných příměrů, glos a myšlenek.
Vlastně nikdy předtím jsem od Pratchetta nečetla nic tak melancholického a zároveň tak silného a krásného. Nejlépe pro mne podstatu knihy shrnuje úvaha, jak si sami sebe pamatujeme jako mladé:
“O tom jsme vždycky snili, ne? Kdybych byl tehdy věděl to, co vím dnes. Jenže jak stárnete, zjišťujete, že vy dnes, nejste vy tenkrát. Vy tenkrát jste byli blbeček. Tenkrát jste prostě byli to, co jste museli být, abyste mohli vykročit po cestě k tomu, čím jste dnes. A jedním z počátečních, kamenitých kusů té cesty bylo být blbečkem.”
A tak i když jsem nedostala úplně přesně to, co jsem původně očekávala, jsem velmi spokojená a určitě se ke knize v budoucnu znovu vrátím.
Stručně: hořkosladké a překvapivě hluboké
P.S.
Díky -Endy-, moc hezky shrnuto, kniha mi také “trochu zlomila srdce”.

Tahle kniha je tak jiná než všechny ostatní, a přece zeměplošská...je jako černobílý protějšek jinak barevného universa. Někdy krutá a nelítostná. Trochu mi zlomila srdce, ale zároveň napojila kakaem a nasytila uzenkami. A až u nás v parku zase rozkvetou šeříky, budu vědět, že je nemám trhat, protože jsem u toho nebyla...

Mám Pratchetta rád, vlastně ho tak nějak zbožňuju. Málokdy jeho knihám dávám méně než pět hvězd. Noční hlídce bych dal klidně sedm z pěti, je to prostě majstrštyk. Má silnou temnou, až brutální linku, ale zároveň i humor a fantazii všech ostatních knih.

Velká paráda. Vážnější část, chvíli jsem si i o Sama bála... tady šlo o životy, o budoucnost a navíc to bylo fakt vtipné :-)

Hlídka je obecně má nejoblíbenější větev Zeměplochy a tohle byla pecka.

Jak se hlídka začala rozrůstat, pár knih jsme viděli trošku méně Elánia, kterému je tato kniha prakticky věnována. V humorné sérii policejního opičkování je Elánius překvapivě hluboká postava a tady září, v sázce je vše co nazývá svým osobním životem a není to málo.

Při cestování časem by mohly být zanedbány vedlejší postavy, Terry ovšem tuto knihu využil k tomu, aby dal postavám co už známe solidní backstory. Ať už je to Vetinari nebo Noby, dokonce i Reginald Půlbotka má v této knize docela silnou příběhovou linku. A je dokonce v souladu s tím, jak Rega už několik knih známe.

Tohle je určitě jedna ze Zeměploch, které jsem nečetl naposledy. Rozhodně to není standalone,ale je to jedna z těch mála Zeměploch, co čtenáře odmění za to, že čte poctivě a dlouho.

Stráže jsou moje nejoblíbenější linka od Prachetta. Všechny knihy série jsou skvělé.

Premyslim, jestli sem od Pratchetta cetl neco co mi prislo tak vazne a misty docela drsne. Ale Elaniovi sedla dobre i tahle poloha a ostani postavy taky dobre zapadly do rozjeteho flow. V posledni ctvrtina mi prislo, ze se ztraci tempo, ale celkove vzato je to za me top5 ze zemeplochy.

super kniha

Noční hlídka je pro mě nejzvláštnější knihou o Hlídce. Je prvním svazkem o Hlídce, jehož obálku už nevytvořil Josh Kirby, a příběh se natolik vymyká standardu příběhů o strážcích městského pořádku, že se pro mě jedná o v podstatě samostatnou záležitost. Děj a postavy, které tady Terry Pratchett (a pro českého čtenáře i Jan Kantůrek) popisuje jsou extrémně zajímavé a i přes přítomnost humoru, jde o silný příběh, který člověka donutí k nejednomu zamyšlení. Temnější a vysoce kvalitní záležitost, která se nedá nedoporučit.