Mort

Po Čaroprávnosti druhý román o náctiletém dospívání, tentokrát je ale jeho středem klacek napřesdržku. A teda samozřejmě princezna, naštvaný slon a všechny ostatní rekvizity Foto Love Story zeměplošského bravíčka. A taky zjištění, že když se začne zamotávat pletivo jsoucna, tak jdou všechny žerty stranou. Teda krom těch, které zůstanou, to dá přece rozum. Ale konec dobrý, všechno dobré, a žili šťastně až před smrtí.

Také čtu podruhé a jsem opět spokojená, svěží, vtipné, moudré...no prostě super.

Po mnoha letech jsem se rozhodl přečíst opět celou zemeplochu.
A musím říct že takhle kniha mě dostala.
Fakt boží....

Čím dál lepší.. Tenhle díl byl takovou pěknou pohádkou se vším všudy. Královna, Smrť, létající kůň.. Do tak malé knížečky se vlezlo tolik... Občas jsem se přistihla, že se směju nahlas:))) A už se moc těším na další díl z kouzelného světa Terryho Pratchetta.

Báječná knížka. Smrť je jedna z nejlepších postav ze Zeměplochy a je skvělé sledovat jeho vývoj. Většinou od ostatních slýchám, že právě tento díl mají z celé série nejraději.

Jak jen to může vypadat, když si Smrť vezme někoho do učení?
Mort je hrozné tele, chvílemi jsem ho chtěla uškrtit. A Smrť mi jde taky pěkně na nervy. :D Ale knížka jako taková se mi líbila. Zase to byla taková jednohubka.
Myslím, že začínám mít Pratchettovky ráda.

můj nevímkolikátý, ale tentokrát už opravdu poslední pokus o Pratchetta, jo, je to úžasně vymazlený svět se spoustou nápaditých britsky suchohumorných narážek a parodií, Smrť je fakt ta nejlepší postava celé série, akorát já do tohodle vlaku nestihl před třiceti lety naskočit a teď už ho nedoběhnu

Nevím, jestli jsem ten pravý, kterému je tohle dílko určené. Sice jsem asi jedno dvě "Zeměplochy" už dříve četl, ale čím jsem starší, tím víc se asi vzdaluju cílovce.

Tentokrát úvodní díl do nové série se Smrťem. Bavil jsem se, hlavně ke konci. Opět několik vtipných hlášek, ale jinak za mě nic moc děj, místy mi to přišlo i takové "nedodělané" až "urychlené". Postavu Smrťe mám ale rád a možná mi nesedl jen tenhle díl. U čarodějek se bavím rozhodně víc.

Tak a máme tady Smrtě. Jeho experiment s Mortem a Isabelou.
Byla jsem hodně zvědavá, co s tím TP provede a nezklamal! Romantickou linku jsem nečekala, ovšem nakonec je to zásadní parodie celého díla. Našla jsem hned několik knih, které mají vzorec, jemuž se autor směje. A já se směju s ním, mám báječné dny, kdy se těším na svou chvilku s Terrym.

Tento humoristicky napsaný díl byl prostě super

(SPOILER) Celkově hodnotím jako super díl, a jen tak nějak kolem 2/3 to trochu ztratilo dech. Prostě na začátku si užíváte Smrtě se vším všudy, Mort je taky dost fajn, zápletka se rozvíjí slibně...no a když se teda má něco stát, tak se to strašně dlouho neděje. Smrťova snaha najít si práci je sice ultra funny, ale tak úplně to nechcete, že...Mortovy myšlenkové pochody začínají být trochu únavné....Pak se to ale zase všechno rozjede, včetně famózního návratu zakladatele Neviditelné Univerzity a končí to stejně dobře, jako to začalo.

Tento humoristicky napsaný díl se mi moc líbil

super kniha

Smrť je sice na Zeměploše všudypřítomný a čtenář ho prostě nemůže přehlédnout, Mortem ale Terry Pratchett otevřel Smrťovu vlastní sérii, a to jsem si přece nemohl nechat ujít. Tato antropomorfní personifikace užívá vět s humorem suchým jako kostní moučka v několik staletí neotevřené hrobce, přičemž neustále pátrá po tom, proč je ta která lidská činnost zajímavá, a proč vlastně živé bytosti na životě tolik lpí. A aby Smrť ukojil tuto svou zvědavost, čas od času se uchýlí k experimentu. A proto tu máme Morta, učedníka a knihu, která mě mocně bavila. Já ji vřele doporučuji, ale berte mě s rezervou, protože jsem přestal být k Terrymu Pratchettovi kritický hned po mé první návštěvě Zeměplochy.

Tato kniha pro mne představuje návrat k příběhům ze světa Zeměplochy. Kdysi v dětství jsem totiž několik knih přečetl a pak jsem tuto sérii opustil. Sám nevím proč. Mezitím se série rozrostla na několik desítek knih a stal se z ní svébytný fenomén.

Morta jsem si vybral, protože má dobré hodnocení a je to první kniha v linii, kde jako hlavní postava vystupuje Smrť. Musím hned z kraje konstatovat, že to byla volba více než dobrá. Z počátku jsem se decentně usmíval pod vousy, až přišlo přirovnání, že jediný rozdíl mezi Ankh-morporkem a močálem je v počtu nohou u krokodýlů a to mě zbořilo. Od téhle chvíle už jsem se smál, kudy jsem chodil.

Obecně příběhy, kde jako hlavní postava vystupuje "smrt" mají takové zvláštní kouzlo. V této souvislosti se mi vybavila kniha Na bledém oři, kde rovněž hlavní postava představuje personifikaci smrti. Příběh je zcela jiný, více vážný, ale svět v němž se odehrává je rovněž velmi nápaditý.

Mort obsahuje spoustu skvělých hlášek a protože mám rád fyziku a astronomii, tak mne obzvlášť pobavila jedna týkající se rychlosti šíření světla na Zeměploše: "Světlo se na Zeměploše díky jejímu nesmírně silnému magnetickému poli pohybuje velmi pomalu. Není jako světlo jinde ve vesmíru. Je trochu dospělejší, zkušenější, nemá potřebu vrhnout se okamžitě kamkoliv. Zěměplošské světlo dobře ví, že ať přijde kamkoliv, byla tam už před ním tma, takže jakýpak spěch." :-)

Návrat na Zeměplochu se velmi vydařil. Zkoušel jsem rovněž vynikající audio knihu, kterou četl Jan Kantůrek, ale nebylo to ono. Prostě kniha je kniha. Pokud se Zeměplochou začínáte, tak věřte, že je to úžasný fenomén. A když se vám příběhy zalíbí, tak máte před sebou několik desítek knih. Dávám plný počet hvězd, za úžasný zážitek a těším se na další příběh.

Pro jednou jsem zabrousil do Smrťovy minisérie, a pěkně jsem si to užil. Smrť zde není úplně ústřední postavou, ale objecuje se více, než v jiných knihách. Grandióznější pojetí příběhu nabízí možnost pro více pomrknutí na jiné knihy a série, proto je lepší se Smrťem začít až po více přečtených Zeměplochách. Příběh je jednoduchý, ale uspokojivý, kniha se mnohem víc než na něj zajímá o jakousi tu filozofii a humor. Mort jako ústřední postava funguje tak akorát, jeho dějová linka neskrývá tolik vtipu jako samotný Smrť, ale jako omáčka, která tlačí kupředuděj to pracuje velmi dobře.

Má nejoblíbenější Pratchettovka. Miluju

Dejte mi kosu a černý hábit, teď je řada na mě! Ty duše musí pryč, nadešel jejich čas a slitování zde nemá místo! Mort měl ovšem trochu jiný názor jedná-li se o princezny, a tak se stalo to, co se stalo. Realita přestala být realitou a vše se obrátilo vzhůru nohama. Smrť nebude moc rád... Kniha je opět čtivá a zábavná, příběh na Vás dýchne v takové míře, že ucítíte i pověstný zápach Ankh-Morporku.