Mort
kniha od: Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455/mid_mort-S4D-455.jpg
4.5
2316
Smrť si dříve nebo později najde každého. Když ovšem přijde k Mortovi, nabídne mu zaměstnání. Ten zjistí, že kvůli tomu nemusí zemřít, a nabídku přijímá, netrvá však dlouho a pochopí, že se jeho romantické touhy jen málo snášejí s vážnou úlohou Smrťova asistenta, a když pozná překrásnou princeznu Keli, která má být zavražděna a kterou má pravé Mort dopravit na onen svět, začnou se věci rychle zaplétat... Nejlegračnější a nejoriginálnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii! ISBN 978-80-85609-55-4 (dotisk 2002)... celý text
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem 4.
Žánr:
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 1994 , Talpress
Originální název:
Mort , 1987
více info...
Komentáře (229)
Komentáře 229 Recenze 2
(SPOILER) Smrť vezme do učení mládence, je to ale záminka proto, aby mohl chodit mezi lidi a poznávat na vlastní "kůži" jejich neřesti, které ze své pozice nechápe a chlapec, teda pardon - Mort, je na převádění duší ponechán sám a svůj úkol samozřejmě úplně královsky zvoře. Tenhle příběh musí být přeci zaručeně legrace! Bohužel dějově to je dost prázdné a roztáhlé, humoru je tu pomálu, zachraňuje to Dobrořez, který tomu dodává šťávu. O co méně se v knize vyskytuje, o to víc jsou jeho hlášky údernější. Kdyby byla knížka o rozsahu jako je třeba Faust/Erik, brbal bych míň, ale roztáhnout nepříliš záživný děj na dvojnásobek zmíněného...a v případě audioknihy k tomu nenadšenému zážitku přidává hudební podkres, který je často rušivý a příliš hlasitý, kolikrát nevhodně použitý a některé nepříjemné tóny bych ani hudbou nechtěl nazývat...
Co to bylo za konec? 255 stranek se dobirame k tomu, aby to bylo z meho pohledu, zpraseno na poslednich 7... Tohle rozuzleni mi neprislo hodno vykonu pana Prachetta. Kazdopadne kniha nabita od prvni stranky az po posledni typicky pretchettovskym humorem a neskutecnymi slovnimi obraty. Tohle je proste neco, co najdeme na takove urovni jen v knihach Terryho Pratchetta. Nektere napady jsou tak prastene, az vlastne davaji smysl :D
Je to fajn, pořád však to u mě není za plnej, nevidím ani tolik kvalitatiních rozdílů mezi prvními 4. díly Zeměplochy. S nadšením vyhlížím díly s Hlídkou.
Smrť je děsnej sympoš, ale užil jsem si ho zrovna tak v 1. a 2. díle.
Smrť je můj oblíbenec, a tak jsem tento díl vybrala jako první knihu ze Zeměplochy ke společnému čtení s dětmi. (Hurá, už mi do Pratchetta dozráli!) Smrtě mám ráda, protože je na jednu stranu autoritativní, děsivý a na druhou stranu nesmírně laskavý a troufám si tvrdit, že dokonce snad nejvíc živá postava v celém dílu. Kniha obsahuje spoustu vtipných momentů, ale obzvláště nás bavilo Smrťovo hledání štěstí a zkoušení všeho, co lidé dělají pro zábavu. V jeho podání je tanec, hazard, pití, rybaření….no… pošetilé, ne-li hloupé. Co to vlastně je "BAVIT SE"?
Proste skvely pribeh, protoze Smrť je jedna z nejlepsich, asi i nejlepsi, postava Zemeplochy. Takze me to bavilo a moc.
Další skvělá kniha od Terryho Pratchetta. V tomto díle sice není tolik humoru jako v Lehkém fantastičnu, ale zato se od ní neodtrhnete. Příběh utíká rychle, a to i kvůli tomu, že Smrť je jedna z nejoblíbenějších postav. Máme potřebu se o něm dozvědět víc, a jak jinak k tomu přijít než prostřednictvím jeho učně Morta a dcery Ysabell, kteří mají mimochodem naprosto skvělý a neotřelý vztah.
To jsem byl tedy zvědavý, jak může někdo pomáhat Smrťovi. Má to zapotřebí? A je to technicky možné? Nedovedl jsem si to představit. Ale Pratchett to nastínil výborně, nakonec to vše znělo i logicky a funkčně. Tedy logicky v rámci zeměplošských pravidel, pochopitelně :-)
(SPOILER)
Morta jsem četla už 3x a považuju ho za první díl Zeměplochy, který se dá doporučit jako vstupní. Osobně se mi moc líbí, jak se strefuje do klišé o mistrovi a jeho učni, které ve své četbě potkávám nerada. Zároveň je to kniha, u které asi nikdy nepřijdu na to, kolik toho měl Pratchett vymyšleného dopředu, protože samostatně funguje dobře, ale při čtení dalších příběhů se Smrtěm se jeví jako velmi reálná možnost, že Smrť byl o pár tahů napřed, což by dobře sedělo jeho charakteru. Jako dítěti mi Mort učaroval (i když moje první Zeměplocha to nebyla). Samotná zápletka možná není zrovna překvapivá a bez znalosti toho, co přijde později, bych asi byla závěrem trochu zklamaná, ale když pak člověk zná pokračování, už si prostě musí klást otázku, co všechno bylo pečlivě naplánované už tady a co byly původně jen takové parádičky. A slabost pro jména typu "filozof Li-tin O’Wevidle" nebo "meče ko-nam" mi už asi zůstane trvale.
***
Krátce řečeno, Mort byl jedním z těch lidí, kteří byli nebezpečnější než pytel chřestýšů. Byl rozhodnut proniknout na kloub logice, která leží v pozadí vesmíru.
To ovšem bylo velmi těžké, protože tam žádná logika nebyla. Když dával Stvořitel svět dohromady, měl spoustu skvělých nápadů, ale rozhodně k nim nepatřil záměr, aby svět byl srozumitelný.
***
„Tisíce chlapců na světě by bylo otci vděčných za takové pěkné a teplé, é, to –“ začal Lezek, ale pak se zarazil a dodal, „oblečení, jako máš ty, hochu.“
„Nemohl bych se o ně s těmi chlapci podělit?“ zeptal se Mort hlasem plným naděje.
***
AHA. STÁJ. Smrť se odmlčel s rukou na hřbetě silného svazku. PROČ SI MYSLÍŠ, ŽE JSEM TĚ POSLAL DO STÁJE, CO? PŘEMÝŠLEJ DOBŘE.
Mort zaváhal. Mezi počítáním koleček ve stáji opravdu přemýšlel. Napadlo ho, jestli mu ta práce má procvičit koordinaci ruky a oka, nebo ho naučit poslušnosti. Pak chvíli myslel, že je to proto, aby si uvědomil, že i malé úkoly jsou důležité nebo že i největší lidé museli začít od podlahy. Ani jedno z těch vysvětlení se mu nezdálo to pravé.
„No já si myslím…“ začal pak váhavě.
NO?
„No, já si myslím, že proto, že jste byli po kolena v hnoji, abych řekl pravdu.“
Smrť se na něj dlouze zadíval. Mort začal nejistě přešlapovat z nohy na nohu.
NAPROSTO SPRÁVNĚ, přikývl nakonec Smrť. JE VIDĚT, ŽE MÁŠ JASNÉ MYŠLENKY A REALISTICKÝ PŘÍSTUP K VĚCEM. TO JE V NAŠEM ZAMĚSTNÁNÍ VELMI DŮLEŽITÉ.
***
„A proč to vlastně všechno dělal?“
Albert zabručel. „Víš, co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“
Mort chvilku přemýšlel.
„Ne,“ řekl nakonec. „Co?“
Chvíli bylo ticho.
Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.“
***
Kolem Cori Celesti se shlukla řada dalších hor. Ve srovnání s ústředním pilířem vypadaly jako termitiště, ale ve skutečnosti byla každá z nich majestátní kombinací propastí, hřebenů, vrcholů, kolmých stěn, ledovců a lavinových polí takových rozměrů, že by si každá normální hora považovala za čest, kdyby byla z příbuzenstva.
Mezi nejvyššími z nich, na konci protáhlého údolí podobného rukávu, sídlili Naslouchači.
Byla to jedna z nejstarších zeměplošských náboženských sekt, i když i mezi samotnými bohy občas docházelo ke sporům, jestli se jedná skutečně o náboženskou sektu. Jediné, co zachránilo Naslouchače před několika dobře mířenými lavinami, které by byly už dávno smetly jejich klášter z povrchu Plochy, byla skutečnost, že i bohové byli zvědaví na to, co vlastně Naslouchači slyší. Jedna z mála věcí, které dovede bohy opravdu namíchnout, je, když něco nevědí.
***
Byly tady zpočátku jakési problémy způsobené tím, že v údolí nebylo slyšet slaboučkou ozvěnu Prvních slov, ale zato všechny zvuky Zeměplochy. Aby byli mniši schopni rozeznat První slova, museli se nejdříve naučit poznávat všechny ostatní zvuky. To vyžadovalo určitý talent a k výcviku byli přijímáni jen ti novicové, kteří prostým sluchem poznali na vzdálenost devíti set metrů, kterou stranou dopadla na zem mince vyhozená do vzduchu. Do vlastního řádu je pak přijali teprve tehdy, až podle zvuku poznali, jakou měla ta mince barvu.
***
A co? Mágové přece to, neto – nechodí s děvčaty. Oni žijí v nelíbátu.
Nelíbátu?
No, předpokládá se, že nikdy nebudou… vždyť víš co.
Cože? Nikdy žádné vždyť víš co? Prohlásil jeden z jeho vnitřních hlasů a zněl, jako když se nevěřícně ušklíbá.
Totiž, je to prý špatné na magii, pomyslel si Mort zatrpkle.
Tak to se jim ta magie soustřeďuje na divném místě.
***
Ankh-Morpork koketoval s různými formami vlády a skončil nakonec u klasické formy demokracie, kterou tady nazývají jeden muž – jeden hlas. Patricij byl ten muž, a proto mu patřil i hlas.
***
„Když to jinak nepůjde,“ přikývl neochotně. „A když zvítězím –“
KDYŽ ZVÍTĚZÍŠ, BUDEŠ V POSTAVENÍ, VE KTERÉM SI BUDEŠ MOCI DĚLAT, CO CHCEŠ, odpověděl mu Smrť. NÁSLEDUJ MĚ.
Vyšel kolem Morta do chodby.
„Rozmyslel sis dobře, co děláš?“ zeptal se Dobrořez.
„Ne.“
„Mistra nemůžeš porazit,“ řekl Albert a těžce si povzdechl. „Dej si říci aspoň ode mne.“
„Co se stane, když prohraješ?“ zeptala se Keli.
„Já neprohraju, v tom je ta hrůza,“ usmál se na ni nejistě Mort.
Tak zatím nejlepší díl Smrť je opravdu nejlepší postava v celé Zeměploše snad bude ještě nějaký díl zaměřen na tuto postavu.
V rámci knižního binga za měsíc Říjen jsem si dala re-reading Morta, protože linka Smrtě mě u Zeměplochy vždy bavila nejvíce.
I po letech mě čtení bavilo, i když musím užnat, že o něco méně než když jsem četla příběh poprvé. I přes občas chaotický děj se mi příběh líbil. Morta jsem si až tolik neoblíbila, přestože je to hlavní postava. Zaujal mě ovšem jeho vývoj jako učedníka. Za to jsem si ovšem připomněla proč jsem měla tak ráda Smrtě. Jeho humor (tedy jestli se tomu tak dá říkat, protože jemu tyto věci trochu unikají) a snaha o to trochu normálně žít je skvěla. I to jak díky své absenci pocitů udělá z běžné situace vlastně tak trochu situaci komickou aniž by si to sám uvědomil. Občas mi tím trochu připomínaj Shledona z TBBT. Konec byl do příběhu zvláštně zasazený, ale celkem to sedí k autorově stylu. Pratchett má velmi specifický styl psaní, který nemusí sednout každému. Přesto by si měl každý alespoň jednu jeho knihu přečíst, protože svět který stvořil je naprosto geniální.
První zeměplošská kniha se Smrtěm jako hlavní postavou (jako vedlejší postava je skoro ve všech dílech), jemuž zdatně sekundují jeho učeň Mort, sluha Albert a dcera Ysabell. Na nejlepší Pratchettovky ještě kousek chybí - hlavní mínus je trochu zmatený děj. Ale závěr knihy se soubojem neměl chybu - celkové hodnocení čtyři a půl hvězdy.
4. kniha zěměplochy je věnovaná postavě Smrtě. Je to první kniha ze série knih věnovaných Smrťovi.
Musela jsem ji přečíst podruhé s odstupem několika let, abych si všimla některých souvislostí, které mi při prvním čtení utekly. Například, proč si vybral za učedníka právě Morta (náznaky na začátku i na konci knihy).
Jde spíše o soukromí příběh Smrťovy domácnosti (všech jejích členů). Zajímavé je pozorovat, jak se mění realita (hlavně hmotná) pro Morta a Smrtě. Jak vnímání reality a touhy ovlivňují možnosti postav. Ale není to žádné těžké čtení, jak to může vyznít. Bylo to příjemné a zábavné čtení na dovolenou.
Terry Pratchett a jeho příběhy ze Zeměplochy jsou moje srdcovka, vracím se k nim a vždycky mi zvednou náladu. Morta jsem poslouchala jako audioknihu a byla to příjemná změna. Smrť je drahoušek a i v audioverzi je jeho hlas nezaměnitelný. =)
Po slibném začátku pro mne kniha postupně ztrácela jak dynamiku, tak zábavnost. Měl jsem opakovaně problémy dočíst kapitolu, jelikož jsem u toho usínal. Vtipnost některých obratů žel bohu nekompenzuje zdlouhavost a místy i nepochopitelnost zápletky. Finální rozuzlení pak dojem nezlepšilo, spíše naopak.
Kniha se dá pochopit i bez čtení předchozích dílů. Příběh je vtipný, naprosto nepředvídatelný, se spoustou zábavných vsuvek, no prostě úžasná. dávám šest hvězd z pěti.
S Mortem se vrátila i moje (ještě stále poněkud ambivalentní) láska k Zeměploše.
S Mrakoplašem už to dál fakt nešlo, sorry. Následovala 2letá pauza a jsme zpět, ovšem u jiné dějové linky. Smrť oživil můj ochablý zájem o pratchettovky...takže ready, steady, restart!
Já jsem se trápila. Pratchetta jsem měla strašně ráda. Četla jsem ho před 15 lety a vím, že mě knihy bavily. Smála jsem se u nich. Ale Mort mě nebavil ani jsme se nesmála. Tak nevím, jestli to byla slabší kniha nebo se mi změnil vkus.
Prvních asi 50 stran jsem byla nadšená a myslela si, že se nakonec do Zeměplochy přece jen zamiluji. Ale pak se to zvrtlo, jakmile přišla zápletka. Samozřejmě, nějaká zápletka v knize být musí, to je jasné, a tahle vypadala i celkem zajímavě, ale vůbec mě nenadchlo její řešení a vlastně ani důsledky. Ke konci jsem asi byla i roztěkaná, protože jsem nějak nepochopila, proč se vůbec dělal obřad Ašk-Ente. Zcela zjevně to nebylo proto, aby Albert mohl na Morta žalovat. Tak co měl za lubem? Scéna z Dlouhého sálu času byla jen na efekt (pro mě bez efektu), navíc blbější místo si na to najít nemohli. Vlastně z hlediska úplného konce knihy (který to už jen dorazil) to bylo zcela správné místo, ale nějak už to šlo mimo mě. Sorry, Zeměplocho.
No, ale když už máme ty Velikonoce, budeme ke koledníkům štědří. Hvězdička za začátek. Druhá za Smrtě, ten mě bavil, teda až na ten Dlouhý sál času. A třetí za některé fakt skvělé hlášky.
Po Magickém prazdroji a Dámy a pánové, ze kterých jsem byla svého času nadšená, byla tato kniha po hodně dlouhé době další, kterou jsem od autora četla. Do půlky se mi vlekla a moc mě nebavila, ale druhá a část a konec staly za dočtení. Jsou v ní opět pozoruhodné pasáže a nepostrádá vtip.
Již ze začátku mě kniha překvapila svou kreativitou natolik, že jsem musela chvíli přemýšlet, jestli je to tak ujetě opravdu napsané, nebo jestli si to jen představuji. Tento prvek je však myšlen v pozitivním slova smyslu. Totiž, všechna ta bláznivá pravidla, bytosti a události, které se na Zeměploše dějí do sebe dokonale zapadají a po prvníchní stránkách, kdy můj mozek konečně zaznamenal jak skvělým stylem je kniha napsaná jsem poté neměla ani na okamžik problém s orientací v příběhu.
Zamilovala jsem se i do postav, které byly všechny velice originální a sympatické. Od Morta, který si snaží zvyknout si na svou novou práci až po Smrtě, který chce pochopit lidskou radu. Vše protkáno velice zajímavým dějem, sarkastickými hláškami a výstižnými dialogy, nad kterými jsem se nejednou zasmála.
Mort, další výborná kniha! Při čtení těchto knih potřebuju naprostý klid, abych se mohla soustředit na popisování všeho- míst, postav, scének.. na to jsem doteď nebyla zvyklá, takže čtu tyto knihy převážně před spaním. :)
Co se této knihy týče, je prostě skvělá. Moc se mi líbí Smrť, fakt, to je charakter :D tady poznáváme i jeho učně, Morta. Samá noha, samá ruka :D je hezky vidět, jak se postupem času jeho postava měnila. Zajímavé. :)
A na konci knihy jsem měla tušení na tři možná zakončení a víte co? Dopadlo to úplně jinak. :D
Super, jsem moc spokojená :)
Mort je pro mě zatím nejlepším příběhem ze Zeměplochy, i když jich za sebou ještě příliš mnoho nemám. Pohoda, zábava a relax. Takže se už teď těším na nějaké další setkání s neuvěřitelnou fantazií pana Prachetta a dokonalým překladem pana Kantůrka.
Opět velmi pěkný a originální příběh Terryho Pratchetta =)
Opravdu jsem si čtení užila, hlavně ten specifický popis a přirovnáváni věcí, což mě nutí k tomu, pravděpodobně svou knihovnu vybavit o všechny jeho díla =D.
Myslela som si, že na Prattcheta v tomto živote už nepríde.... Z dlhej chvíle som sa počas voľnej hodiny začítala a potom som chodila všade s mobilom v ruke ako teenager, priebežne sa uchechtávajúc. Veľmi príjemná oddychovka, povedala by som dokonca, "antistresovka", takže časom určite príde rad aj na ďalšie príbehy zo Zemeplochy.
Nádherná Prattchetovka se vším, co k tomu patří. Neskutečné popisy všeho, nevšední zamyšlení, občasné odskoky v ději ke scénám, které jsou sice pro hlavní děj zbytečné, ale vůbec v ničem to nevadí, neboť jen dotváří kouzelnou a specifickou atmosféru celé Zeměplochy.
na morta sem se strašně těšila, protože mi téma srmti bylo vždycky dost blízké.... ale prostě, musím to říct, vývoj a rozuzlení příběhu mě zklamalo, líbila se mi první půlka knihy (tu sem si vyloženě užívala se vším všudy), pak už u mě zájem opadal a konec s tím střihem - tak ten to zabil úplně :-(
strašně mě to zklamalo, myslela sem, že od čaroprávnosti se bude laťka jen zvyšovat (hlavně, když mort je tak vychvalovanou knihou), ale pro mě to byl zase slabší díl.... uvidíme, co přijde dál....
Konečně jsem se k Terry Pratchettovi dostala. O tomto autorovi vím už mnoho let, ale až čtenářská výzva mě přiměla po něm sáhnout. Fantasy není úplně můj šálek kávy, ale toto vcelku zábavné čtení. Pratchett má specifický humor křížený s filozofickými úvahami, a to dává knize šmrnc.
Když jsem se doslechl o Zeměploše, věděl jsem dvě věci: "Zeměplocha a úžasná" a "Smrť je úžasný" ... A tak jsem jako první knihu z celé Zeměplochy otevřel právě Morta. Možná mi scházel kontext a uteklo mnoho krásných drobnůstek, ale jednu věc jsem neminul: zamiloval jsem se. Do roka a do dne jsem přečetl 90 % všeh knih ze Zeměplochy (a snad všechny rovnou zhodnotil jako knihy hodné opětovného čtení). Mort mne získal pro Zeměplochu.
Víc snad není nutné říkat.
Po kratší odmlce, kterou jsem vyplnil ležením v učebnicích, vrátil jsem se ke svému druhému průchodu Zeměplochou. Připouštím, aniž bych posud dokončil ten první, ale mě je těch posledních čtyř knih tak nějak líto.
Pamatuji si, že když jsem toho času, dva, či tři roky zpátky, poprvé četl Morta, až k smrti mně nebavil. Se studem musím konstatovat, že si nejsem jist, zda jsem ho tehdy vůbec řádně dočetl, nebo jsme zkrátka polovinu knihy přeskočil. Můj druhý pokus zdá se být zdárnější a můj pohled na knihu podstatně přívětivější.
Stále platí, – a budu to opakovat až k Pohyblivým obrázkům, což je ve skutečnosti celkem velká část celé Zeměplochy – že to není tak úplně TA Zeměplocha. I Smrť je hodně odlišný od Smrtě budoucího, není však o nic méně skvělý. Pokud si správně pamatuji, je právě Mort knihou, která nám zachránila Zeměplochu v českém překladu. První tři knihy cyklu byly panem Kantůrkem geniálně přeloženy a téměř se neprodávaly. Tehdy začalo v Talpressu váhání, zda je pro něj ekonomické v Zeměploše pokračovat. Zkusili ještě Morta. A Mort, ten se prodával. (Možná zde šířím bludy, proto mi věřte jen napůl, ale jsem si téměř jist, že jsem to slyšel od nakladatele Talpressu Vlastimíra Talaše a Jana Kantůrka.) A tak nějak musím, chca nechca cítit k této knize jistý vděk.
Mort je ovšem kniha důležitá i z jiného pohledu. Otevřela nám cestu k sérii Smrtě a nastavila téma, které se potáhne dalšími knihami tím, či oním způsobem. Smrťovo hledání. Hledání čeho? Řekl bych lidství, ale to Smrť hledat nemusí, on hledá něco lepšího. V prvé řadě však, pravda, hledá tak vzácnou autenticitu.
Mám Smrťovu nekonečně smutnou a nekonečně nadějnou postavu strašlivě rád. To je ostatně moje srdeční trojka, Bábi Zlopočasná, patricij Vetinari a Smrť. Morta považuji, nikoliv neodůvodnitelně, za postavu vedlejší, ve své podstatě dlouhodobě
nepodstatnou. Podstatný je Sekáč lidstva. A podstatná, řekl bych zapamatování hodná je v této knize ještě jedna věc. Doporučuji těm, kteří sérii čtou poprvé, zapamatovat si ony čtyři jizvy na Mortově tváři.
A musíte mi odpustit jednu slabůstku, ale tuto legendární hlášku si nemohu odpustit:
„Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř.“
To se četlo samo...písmenko po písmenku,jako zrnko po zrníčku a než se nadějeme, jsme na konci...čtení nebo v hodinách.....přemýšlejme o tom!
Ke konci knihy mě dost rušila zamotaná dějová linka. U Prachetta jsem se musela naučit děj nečekat a hlavně nebýt zvědavá jak něco dopadne. V téhle knize se ale občas objevily odkazy typu "musíš ale dokončit cos mu slíbil", které jsem nebyla schopná dohledat ani po vracení se v textu. Možná jsem ale jen příliš líný čtenář a moc se soustředím na jednotlivé vtipy a míň na děj. čtivé je to pořád stejně.
trochu blbé začínat den dočtením dalšího dílu Pratchettových fantazií... je to jako skočit z duhového mostu fantazie do dvourozměrné všednosti.
myslím, že ještě dneska otevřu další vyprávění...
Závidím Terry Prachetovi ten um, pomocí nějž buduje svůj nový svět. Je to má cca 12. zeměpložská kniha a musím říci, že tato patří po Malích Bozích k nejlepším. Metafyzičnost celého světa začínám už lépe chápat. A čím víc mi tento svět přirůstá k srdci, tím víc si Zěměplochu užívám. Zdá se mi, že Zeměplocha je zde hlavní postava, okolo které tancují ty ostatní. I když Mrakoplaš trsá ze všech postav možná nejlépe. Trsá v rytmu swingu a nebezpečí - bojím a tak to utíkám pryč, wuaa.
(SPOILER) První knížka v sérii, která je zaměřená na Smrtě. Ten si na trhu vybral pomocníka, nebo spíš na něj kluk zbyl. Mort brzy prokáže, proč ho nikdo jinej nechtěl - svoji první samostatnou práci pokazí, protože místo aby sebral princezninu duši, zastaví ruku jejího vraha. Tím změní to, co se mělo stát, ale vesmíru to docvakává pomalu, takže princezna je spíš taková polomrtvá. Čas na Zeměploše se snaží s novou realitou vyrovnat, Mort mu v tom ale urputně brání dalšími zbrklými zásahy, až dojde na souboj s jeho chlebodárcem na ostří meče. Po předchozí Čaroprávnosti, která byla spíš feministická, je tohle zase čistá sranda. A jsem ráda, že se tady mihnul Mrakoplaš, to byla zatím nejvtipnější postava série.
JÁ MÁM RADĚJI NA SHLEDANOU.
Když si pořídíte děti, má to (samozřejmě mimo jiné) i tu výhodu, že jim v jisté životní fázi můžete číst knížky, které jste sami kdysi četli a neměli jste pro všechny ostatní tituly čas po nich znovu sáhnout, i když byste rádi, případně jste se k nim nikdy nedostali (protože času je málo a knih příliš mnoho).
Přesně tak jsem na to se Zeměplochou a s chutí si ji postupně s dětmi doplňuju.
A Mort je pro mě po Malých bozích zatím druhým nejlepším Pratchettem, který mi prošel rukama. Mladík Mort, kterého nechtěl do učení ani hrobník, skončí u velice zvláštního pána, který by si rád po stovkách a tisících let ve službě zajel na dovolenou. V černém domě mimo čas a prostor ubývá v miliardách přesýpacích hodin neúnavně písek života a v kyblíku u dveří stojí kosa. A než se Mort naděje, čeká ho první samostatný úkol, který samozřejmě - jak jinak? - zpacká a pak už to jde ráz na ráz.
Osobitý humor se špetkami o to vážnějších myšlenek funguje skvěle. Vtipné postavy, skvělé dialogy, dokonalé popisy (obzvlášť pak Ankh-Morporku a jeho obyvatel) - co víc ještě chtít?
Snad jen aby byla spravedlnost, ne jen on.
Moje první knížka od T. Pratchetta :) naprosto skvělá záležitost...sice jsem od té doby přečetla více knížek ze série Úžasné Zeměplochy, ale s klidným srdcem mohu říct, že Mort mě bavil nejvíce :) bože a Smrť je naprosto suprovej
Rodinná závislost, pokud se u vás u večeře necitují hlášky z Terryho Pratchetta, tak je nejvyšší čas s tím něco udělat a objevit Zeměplochu.
Mort je jedna z těch knih kterými doporučuji začít. Ohýbám reálné možnosti a dávám 1000bodů z 5, jinak to prostě nejde.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Mort je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 965x |
| Čtenářské výzvě | 237x |
| Doporučených | 214x |
| Knihotéce | 971x |
| Chystám se číst | 194x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 17x |