Magický prazdroj

Vítr vane pouští (způsobenou magickým ekvivalentem atomového bombardování), po písku žene klobouk (špičatý, s nápisem MÁK a několika zašlými drahokamy pochybné pověsti), zahnal ho do... no, postupně vlastně leckam. I když tady je vlastně klobouk spíš tím honícím než honěným. Ale to tak na Zemeploše bývá, že host vyhazuje vrchního a klobouk sekýruje čaroděje. Kniha se místy neumí rozhodnout, jestli chce být klasická "mrakoplašovka" s gejzírem gagů, nebo jestli chce hluboce filozofovat o tajemném předivu času, reality a všehomíra. Tak dělá obojí tak napůl. Však víte, jak je to s klobouky, mluvícími zejména. Nikdo nic nepochopí. Nikdo se nic nedozví.

Nějak mě to pořád nemohlo chytnout. Na moje poměry jsem ji četl relativně dlouho. Finále na druhou stranu bylo skvělé.

Myslím, že co se týká Zeměplochy, je Magický prazdroj spíše slabším kousekem. Ani při druhém čtení mě knížka nijak zvlášť nezaujala. Ale i tak se musí nechat, že stejně jako v každé Pratchettovce je i tady přehršel vtipných scén.

Zase náš starý známý MÁK Mrakoplaš a jeho úžasná dobrodružství.
Tahle kniha mě bavila od začátku do konce, byla napínavá a vtipná. Styl psaní je zvláštní, vždy mi trvá několik stran, než si na něj zvyknu, ale nakonec mi to přijde úplně normální.
Moc se mi líbilo sledovat příběhy na třech místech ve stejnou dobu a Mrakoplaš už mi nelezl tak na nervy. Myslím, že jsem si ho celkem oblíbila.
Tuhle knížečku jsem si vážně užila úplně celou.

Mě tento díl moc bavil. Mělo to děj, který mi byl jasný, vtip, zajímalo mě to, chápala jsem, co autor paroduje. Conina se mu povedla - kadeřnice, cha, cha, cha...
Supermág přišel a odešel, Mrakoplaš zůstává!

Tento díl mě úplně neoslovil, přišlo mi to podobně zmatené jako první dva. Na Zeměplochu slabší, celkově mírně nadprůměr.

Znáte ten vtip jak se sejde jeden MÁK, bojovnice alias kadeřnice a "neohrožený" barbar? Ne? Tak s otevřením magického prazdroje a novým supermágem ho znát budete. Jo vlastně, to není žádný vtip, to se vážně stalo! Ono šlo vlastně jen o to, jak zabránit Jakokalypse, ale to už tak bývá. Prostě normální den na Zeměploše... Kniha se dobře četla, příběh tedy o dost slabší, méně humorný, vadilo mi neustálé přeskakování v různých dějových linií, ale jinak pěkné čtení.

Magický prazdroj už na mě působil jako typický příběh ze Zeměplochy. Terry Pratchett už doladil část nedokonalostí, Jan Kantůrek se s ním dostal na stejnou vlnu, a i když se mágové utrhli z řetězu (nebo spíš právě proto), vznikla zábavně děsivá zápletka, v níž byl pevným středobodem všeho dění neotřesitelný knihovník. Mocně jsem se bavil, ale to pro mě u tohoto autora není nic překvapivého.

super kniha

Zeměplocha se začal otřásat v základech, když se na ní objevil mág, mocnější než všichni ostatní. Tenhle příběh ale napsal Pratchett, takže tím mágem je malé dítě, které poslouchá svoji pomstychtivou hůl a zastavit ho má osoba, která se prohlašuje za MÁKa, ačkoli kouzlit vůbec neumí. Do toho je tu bedna na nožičkách, manipulativní klobouk, knihovník lidoop a řada dalších fantastických a možná spíš bláznivých věcí. Zábavné jako vždy.

(SPOILER) 75% - Pořád je to skvělý Terry Pratchett a jeho Zeměplocha, je tam můj oblíbenec Mrakoplaš a knihovník Neviditelné univerzity, kterému se nejvíc zavděčíte banánem - takže bych čekala, že budu číst se stoprocentním nadšením, ale to se úplně nepotvrdilo.
Příběh se točí kolem malého chlapce Peníze - osmého syna osmého syna, takže člověka s nadpřirozeně silným magickým potenciálem - magického prazdroje, vyzbrojeného navíc mocnou holí, kam se mu po svojí smrti nastěhoval jeho otec, kterého kdysi mágové vykázali z Neviditelné univerzity pro vztah se ženou. A on se chce pomstít.
A proti němu stojí nedostudovaný mág Mrakoplaš, na němž je asi nejmagičtější to, že vlastní Zavazadlo ze dřeva myslícího hruškovníku (které mu kdysi zanechal první zeměplošský turista Dvoukvítek). Jinak je spíš ve vleku událostí a mocného arcikancléřského klobouku spojující moc všech dosavadních arcikancléřů. A tyhle dvě magie se střetnou, Mrakoplaš se v tom jako vždy plácá, po boku mu stojí Conina - dcera barbara Cohena - a rádoby hrdina Nijel a proti nim Peníz a druhdy neškodní mágové z univerzity v čele s Mykadlem a Pozinklem, jejichž magie je najednou velmi mocná. Mohla by stačit na Patricije, mohla by stačit na zničení knihovny, mohla by stačit i na samotné zeměplošské bohy. Ale v jejím centru je pořád jen malý chlapec. Bylo to fajn ale ne úplně top. Otevřený konec pro Mrakoplaše. I když podroušení jezdci Jakokalypsy stáli za to:-)

"No dobře. Ale teď mi řekni, jak jsi dokázal přinutit koberec k letu? Opravdu dělá opak toho, co mu řekneš?"
"Ne, pouze jsem věnoval pozornost určitým základním detailům struktury vláken a prostorového uspořádání."
"Tak teď ti opravdu nerozumím," přiznala Conina.
"Mám ti to přeložit do obecné řeči?"
"Ano."
"Rozvinuli jste ho na zemi rubem nahoru," řekl Mrakoplaš.

Třetí Mrakoplaš se mi líbil zatím stoprocentně nejvíc. Absurdní výlet je tady dokonce podložen reálnou myšlenkou a tu a tam nějakou tou pochopitelnou motivací. Humor mi také sedl více, většina plynula z toho, že jsme se mohli více poznat s obyvateli Neviditelné Univerzity a parta Mrakoplaš, Conina a Nijel měli také skvělou dynamiku. Co se mi ovšem líbilo nejvíce, byl způdob, jakým bylo uchopeno samotné finàle knihy. Bylo to tak akorát úderné, a každý se tu ukázal v takovém světle, v jakém má. Série s Mrakoplašem je uznávaná jako nejslabší minisérie Zeměplochy a já moc nechápu proč, protože sám Mrakoplaš se pomalu stává jednou z mých nejoblíbenější postav, a každá kniha se rapidně zlepšuje.

Další ze Zeměplošské série.. tentokrát byl Magický prazdroj o něco slabší než předešlé dva díly, ale na Morta a Čaroprávnost asi nic mít nebude.. Každopádně i tak jsem si díl s Mrakoplašem užila - a bylo fajn zjistit, že to až takový idiot není..

Patej díl a zase s Mrakoplašem. Já tu postavu mám moc rád a i knížky, kde je. Trošku nechápu ten odpor některých čtenářů k těmto knížkám, ale každý jsme nějaký. Zase to byla pořádná jízda a postavy kolem Mrakoplaše byly super.

Další pěkná kniha do série. V této knize poznáte Mrakoplaše nejen jako zbabělce, ale i z jiné stránky. I mág, který neumí čarovat má hrdost mága. Proniknete více do světa mágů a fungování reality na Zeměploše. Celkově pěkné, humorné čtení s příměsí něčeho na zamyšlení. Děj krásně ukazuje, že je někdy lepší mít něčeho méně než více. A samozřejmě se pobavíte. Je tu ještě znát jen jemná satyra, která je v pozdějších dílech už méně ohleduplná. A výhoda celé série není třeba číst knihy popořádku jak vyšly, takže se jde na další knihu s Mrakoplašem.

Tak nějak podobné jako předchozí, akorát je vtipných míst méně a jsou méně vtipné. Nebýt knihovníka (Ooook!) a Nijela, tak bych hodnotil i hůře.
Beru to jako nutné prokousání se prvními knížkami, než se dostanu na toho skvělého Pratchetta, kterého znám z nahodilého čtení. Jednou jsem se rozhodl to číst postupně, tak už to budu muset zvládnout.

Chronologicky pátá kniha Zeměplochy mě stále nepřiměla pochopit, proč je tato série tak populární. Nebyla sice nejhorší, ale ani nejlepší z té hrstky, co jsem ze Zeměplochy četl.
Je ovšem pravda, že na třetí pokus se mi povedlo celkem si oblíbit Mrakoplaše, což jsem nečekal, že by mohlo někdy nastat. Druhé velké pozitivum bylo provedení audioknihy, kdy zejména zvuky knihovníka byly úplně geniální.
Jako příběh na mě ovšem Magický prazdroj příliš nefungoval. Občas byla snaha o srandu až příliš na sílu. Stále se mi také u Zeměplochy nepovedlo se do světa vžít. Je prostě tak absurdní a náhodný, že na něm nefunguje žádný eskapismus. Vyloženě mě iritovaly naprosto náhodné způsoby cestování. Je pro mě těžké knize věřit, když je možné prakticky cokoliv bez jakýchkoliv pravidel. Ač jsem se někdy i zasmál, na některé vtipy jsem od Pratchetta narazil během toho mála knih i po několikáté.
Magický prazdroj pro mě představuje zatím jakýsi průměr v této sérii. Fanoušci Pratchetta tady asi budou spokojení, nějaká sranda maskující vážná témata tu je. Nicméně já se fanouškem stále nestal.

Za mě tentokrát slabší díl. Obecně Mrakoplaše nějak nemusim. Nicméně i tak mě celkově příběh tentokrát moc nebavil. Hurá na dalšího Pratchetta.

Humor skvělý jako vždy, příběh mě ale příliš nepohltil. Pravda je, že jsem se tuto knihu v průběhu let pokoušela číst čtyřikrát. Teď, napočtvrté jsem se rozhodla, že už to prokletí konečně zlomím a opravdu ji dočtu dál, než jen do chvíle, kdy přijde supermág na Neviditelnou univerzitu. Dočetla jsem ji celou a i přes to, že postavy byly moc fajn, humor skvělý a příběh zběsilý (Mrakoplaš mi trochu připomíná mě) tak jsem nečetla zase s takovou chutí. Jsem prostě nyní asi laděná jinak a upřednostňuji vážnější knihy. Úplně mi to nesedlo a jiné díly Zeměplochy se mi líbily víc.